Klimatická zima

Po dvou letech zápolení s letními vedry jsem si nakonec bazén pořídil. Napouštěl jsem ho zpravidla koncem května a osmadvacet stupňů teplá voda v něm vydržela většinou až do září, aniž bych musel řešit nějaký jiný ohřev než sluneční svit. Sklizeň pšenice tehdy začínala zpravidla ještě před červencovými svátky a bylo velmi příjemné, přijet večer ze sila a zchladit se po úmorném dni.

Na takový stav jsem si začal zařizovat grunt. Celkový úhrn srážek se nemění, ale prodloužily se intervaly mezi „špatným počasím.“ Nejdelší časový úsek, kdy prakticky neprší, může trvat až šest týdnů. Žádné klimatické dotace, žádné emisní povolenky a podobné hovadiny, ale prostě dostatečně velké nádrže na dešťovou vodu. K tomu pořízení kapkových závlah, aby byla spotřeba co nejmenší. Na dvoře jsem zasadil třešeň a cukrový javor, aby to dělalo stín. Strom je nejlevnější klimatizace. Zdi jsem natřel na bílo, aby co nejvíce slunečního světla odrážely. Postupně jsem opravil dláždění, aby bylo jen tam, kde je to nutné, ale všude jinde aby byla zeleň. Stejně v létě seschla, ale alespoň něco.

Na každém volném místě jsem vysadil vinnou révu. Té nedostatek vody nevadí, umí natahovat velmi hluboké kořeny a naopak jí slunce a teplo svědčí. Meruňky jsem přesadil do stínu sousedova domu, protože jinak mi každý rok nějaká uschla. Když mi dosloužil starý skleník po dědečkovi, prostě jsem ho zrušil. V našich podmínkách byl v podstatě zbytečný. Rajčata i papriky bez problémů uzrály pod volnou oblohou.

A sotva jsem to všechno dokončil, je najednou všechno jinak…

Termín žní se vrátil na dobu před čtyřiceti roky. Do poloviny července. V posledních třech letech zjara slušně prší, takže závlahy používám zpravidla až v létě a kupříkladu ranné brambory je vůbec nepotřebují. Březen a duben mají stále poměrně nízké srážkové úhrny, ale třicetistupňové teploty jsem už v té době několik let nezažil. I malé množství vody tak rostlinám stačí.

Letos sice byly červen a červenec poměrně suché, ale skutečně tropické teploty trvaly sotva čtrnáct dní. Zase méně jak loni. Prvních čtrnáct dní prázdnin jsem několikrát do svého bazénu vlezl, ale pak už ne, protože i když ve dne bylo přes třicet stupňů, v noci teploty padaly i docela hodně pod dvacet stupňů. Co slunce přes den nahřálo, to v noci vychladlo. I v těch nejteplejších dnech jsem se v ložnici v noci přikrýval. Havajský způsob spaní (nahý a bez deky) jsem neprovozoval od doby covidové.

Docela mizerně mi dozrávají papriky. V noci je jim zima. Začínám se normálně obávat o cukernatost hroznů, protože sluníčko prostě chybí. Rajčata jsem také míval sladší. I přes sucho jsem nespotřeboval ani polovinu nasbírané dešťové vody. Letos jsme měli nejstudenější vlnu veder za posledních dvanáct let. Koupací sezóna v háji, už jsem přestal v bazénu doplňovat chemii a přemýšlím, že tam dám nějakého kapra.

U nás na Znojemsku, jsme stačili pšenici sklidit ještě před deštivým počasím, které přišlo začátkem minulého týdne, ale na takovém Dačicku ještě pořádně ani nezačali. Teď jim do toho prší, kombajny stojí, čeká se na lepší počasí a agronomové chodí jak lvi v kleci, protože v tuto dobu už se mají zaorávat strniště a sít řepka. První týden v srpnu už zpravidla bylo osivo v zemi. Letos nejenže ještě ani nesejí, ani nepřipravují půdu, na polích ještě stojí klásky a voda z nich vymývá dusík…

Co nám zatím hlásí naše pravdomluvná mééédia? Že se Česko otepluje dvakrát rychleji, než zbytek světa. Ale nemusí nám to být líto. V Austrálii zase média píší, že se Austrálie otepluje dvakrát rychleji než zbytek světa. Francie se otepluje rychleji než zbytek světa. Nový Zéland, Brazílie, Egypt, Sahel, ba i Rusko se oteplují dvakrát rychleji než zbytek světa. Všechny země světa se oteplují rychleji než zbytek světa… Nekecám. Stačí si přečíst zahraniční tisk.

Máme hentu zničující vlnu veder, která nás všechny co nevidět usmaží a voda u mě v bazénu má s bídou dvaadvacet stupňů. Letos na mě klimatická změna dopadá kyselými rajčaty, mizernými paprikami a nedostatečnou cukernatostí hroznů. Inu… dědeček měl skleník a asi nebyl úplně zbytečný. I když bývalo vedro. Deset let jsem doma stavěl co nejlepší hospodaření s vodou a sotva jsem ho dokončil, přestal jsem ho potřebovat…

Samozřejmě zase přijdou suché roky. Přijdou i velmi horké roky. Přijde čas, kdy se budeme rádi cachtat v bazénu tři měsíce. Ale také přijdou roky, kdy léto skoro nebude. Přijde léto, které proprší. Přijdou suchá i mokrá jara… Prostě příroda si to udělá po svém. Ona je dělaná na rozmanitost, nikoliv na stálost a neměnnost. Ale čím dál zřetelněji je vidět, že největšími dezinformátory jsou všechny ty klimatické panely a strážce klimatu Frans Timmermans. Příroda je naprosto v pořádku, planeta taky. V nepořádku jsou média, evropské hodnoty a ta místa, kde si člověk ve své nabubřelosti myslel, že poručí větru dešti. Džungle funguje normálně, jen v té betonové džungli se nedá normálně žít.

Ano, klima se mění. Pořád. Ale místo aby se s klimatickou změnou bojovalo lepším hospodařením s vodou, místo aby se stavěly rybníky, přehrady, vodovody, nádrže a vsaky, tak se dělají emisní povolenky. Místo aby svoje okolí zlepšovali ti, co tam žijí a rozumějí tomu, rozhoduje o tom úředník v Praze nebo v Bruseli… Místo aby se člověk poučil od přírody, co na které místo patří, tak vybíjí krávy a myslí si, že tím se něco zlepší…

Já jsem v klidu. S globálním ochlazováním budu bojovat stejně jako s globálním oteplováním. Na střechu vedle bazénu si dám solární kolektor, vymyslím něco chytrého a jednoduchého, aby rajčata a papriky byly v teple a chladno mi vůbec nebude vadit, protože se při něm bude dobře spát… A všem klimaalarmistům se budu dál vysmívat…