Kdykoli otevírám karton nebo PET láhev

Ano, kdykoli otevírám karton s mlékem či džusem nebo PET láhev s nějakým nápojem, jsem nucen proklínat EU spolu s její nesmyslnou politikou „boje proti plastům“, která mě nutí nosit při sobě nůž, abych mohl uzávěr od zbytku obalu oddělit tak, aby nepřekážel při pití nebo nalévání.

Nesmysl

Kdosi vymyslel, že se musí kartony i PET lahve napevno spojit s víčky, přestože obojí je zpracováváno zcela odlišně od plastu, z něhož se dělají ta víčka. Já ještě také pamatuji, že se víčka od PET lahví sbírala separovaně a člověk mohl jejich darováním určité organizaci přispět např. na dětské hřiště, jehož některé komponenty, zcela jistě dětské skluzavky, se právě z tohoto plastu dělaly a snad i dělají. Takže víčka zcela jistě komplikují zpracovávání jak kartonů tak i PET lahví a někdo na tom zcela jistě vydělá.

Napevno spojené víčko, navíc velmi idiotským způsobem: tak, že překáží jak při pití, tak i při nalévání do sklenice nebo jiné podobné nádoby, je jen další ukázka toho, jak rádobyelita, vládnoucí v EU, hluboce pohrdá jejími obyvateli, a jak současně ignoruje jakákoli fakta, která zpochybňují bezcenné bláboly, které hlásá.

Velmi ikonické bylo i to, že zákaz plastů ve stravovacích provozech se podařilo těmto „géniům“ prosadit v době nastupující epidemie COVID 19, tedy za ignorování faktu, že jednorázové plasty jsou v této sféře perfektní faktor snižování rizika šíření infekce. Faktem také je, že zdůvodnění této „geniality“, dané blekotáním o vyhazování plastů do přírody, je zcela mimo realitu. Právě v pohostinských provozech absolutně není problém zorganizovat sběr plastového nádobí a jídelních pomůcek přímo na místě jejich použití, protože se jedná o soustředění zdroje tohoto odpadu na jedno místo a navíc je v této destinaci těch plastů poměrně málo druhů. Nehledě k tomu, že v některých stravovacích zařízeních tento zpětný odběr použitého plastu už dávno fungoval.

Rozptýlený sběr plastů všeho druhu, spolu s kartony  dalšími podobnými materiály (místo aby byl podpořen sběr tam, kde vznikají), se velice podobá onomu ikonickému vychytávání oněch 0,04 % oxidu uhličitého ze vzduchu, zatímco kdokoli, kdo není ekologicko – úřednický oligofrenik, by tento plyn vychytával z komínů, v jejichž obsahu je koncentrace tohoto plynu o několik řádů vyšší (často desítky procent) a vychytávání ze směsky s takovým zastoupením CO2 je podstatně levnější a jednodušší.

Faktem je, že dnes je snaha i zavést opakované použití jednorázových pomůcek ve zdravotnictví, což, pochopitelně, představuje riziko daleko vyšší, protože předchůdci těchto pomůcek byli dobře vyřešeni na to, aby dobře a opakovaně přestáli tehdejší sterilizační postupy, což pro současné jednorázové pomůcky rozhodně neplatí. Je to opět ukázka, jak EU ohrožuje „své“ obyvatele. A lze jistě očekávat, že ony výše zmíněné „elity“ jistě pomůckami na jedno použití po x-té „revitalizovanými“ ve zdravotnických zařízeních pro novodobé (euro)socialistické papaláše ošetřovány nebudou.

Jsou plasty skutečně tak nebezpečné?

Plasty mají být „naprosto šíleně nebezpečné“, ale, je mi velice líto, vyjma hysterických výkřiků, odkazujících na jakési „vědce“, jsem nikdy nic konkrétního nezaznamenal. Je jasné, že jakýkoli materiál, který tvoří částice schopné projít dýchacími cestami nebo skrze střevní sliznici do vnitřního prostředí organismu, se v tomto prostředí bude vyskytovat. A že ty částice budou s to projít i např. do vnitřku buněk. Ostatně, buňky jsou na to vybavené, takové materiály pohltí do výchlipek své cytoplasmatické membrány (pinocytóza) a následně, když zjistí, že si na nich moc nepochutnají, je buď vypudí nebo uloží „na smetiště“, zajišťované příslušnými organelami uvnitř buňky.

Tohle dělají buňky v podstatě s jakýmikoli materiály a mohli bychom v nich najít i např. částice vzniklé trouchnivěním kůry, dřeva a dalšího rostlinného materiálu, částice organického i anorganického prachu všeho možného původu. Je proto jasné, že pokud k buňkám dostane na takové částice rozpadlý plast, budou s ním zacházet stejně. Na rozdíl od těch přírodních materiálů je ovšem plast většinou chemicky inertní, takže spíš nadělá méně škod než ty výše zmíněné (i nezmíněné) přírodní materiály.

Jistěže existují i částice prokazatelně spojené se zdravotním rizikem, ale paradoxně je většina z nich vázána svým vznikem na přírodní jevy.

Velká Darwinská a Dawkingovská laboratoř

Veškeré skládky s obsahem plastů, i plasty „hanebně“ plující v moři a vytvářející „umělé ostrovy“ (jako by takové útvary nevznikaly i zcela přirozenou cestou, viz Sargasové moře a podobné lokality), představují obrovskou výzkumnou laboratoř, v níž se „slepí hodináři“ v genomu všech organismů kolem nich se ochomýtajících snaží poskládat ze stávajících i zmutovaných genů něco, co by jednotlivé plasty využilo jako substrát či zdroj energie (či něco podobného užitečného).

Faktem je, že se traduje příběh, jak československý vědec, bádající v oboru, kde bylo zapotřebí jednorázových plastových misek (byly mnohem větší a masívnější než současné, byly také pekelně drahé, dovážely se za valuty a objednávaly se po socialisticku, tedy s dodací dobou spíš v rocích než jen měsících) se setkal s náhodným výskytem kontaminujícího organismu, který mu ty misky „sežral“.

S velmi pochopitelným rozhořčením (přišel o výsledky práce i o těžce nahraditelný materiál) to vše vyhodil a zlikvidoval. Teprve až už ty úkony byly dotaženy do nevratného stádia, mu docvaklo, že mikrob požírající plasty by byl vlastně šílené terno. Nicméně, ať se snažil jak se snažil, nikdy se mu už takový záchyt nepodařil. Bylo to tak trochu jako v pohádce, v níž dostane hrdina cosi, co může do nekonečna zpracovávat (třeba přeslen, na němž len neubývá a dá se z něj pořád tahat nit), ale jakmile na tu práci jen jednou zakleje, ten kouzelný zdroj skončí.

Faktem je, že takový organismus se zákonitě musí někde tam, kde se vyskytují plasty, objevit a sežrat je (či alespoň některé druhy z nich) čímž bude problém lidstva s plasty a půastovými odpady vyřešen. Faktem je rovněž i to, že pokud by zelení nebojovali nesmyslně proti GMO a nebyli naprosto nesmyslně podporováni byrokratickou mašinérií EU, už jsme dávno měli umělé organismy tohoto druhu jako násadu do nějakých fermentorů, v nichž by byl plastový odpad bezpečně likvidován.

Neexistuje důvod ani na tomto poli se nějak vzrušovat, tedy kromě těch zelených a tupých a nevzdělaných politiků, kteří berou jejich bezcenné bláboly za písmo svaté.

Takže ano, je naprosto správné každodenně proklínat toho, kdo nám škodí a přivolávat na jeho hlavu to nejhorší, co si můžeme představit. Tedy i na jurodivé ekologické fanatiky a tupé bruselské úředníky, kteří dají na jejich bezcenné bláboly, bez ohledu na to, že jednají proti zájmům naprosté většiny obyvatel EU. Pokud to prokletí nezafunguje, nic se nestane, pokud zapracuje, bude to jen dobře. A komu to proklínání nebude stačit, ať si pořídí voodoo panenku „EU“ a píchá do ní špendlíky.