Kam vše směřuje?

  Kam se podíváte, něco se děje. A nutno konstatovat, že ve většině událostí mají prsty Spojené státy.

1. Evropa. Šílenství představované vládou Ursuly von der Leyen představuje pro kontinent existenční i bezpečnostní riziko. Miliardy eur investované do médií a neziskového sektoru mají vytvářet dojem dobré práce Evropské komise, ale dopady jejích rozhodnutí jsou pro společnost natolik drastické, že je nelze ignorovat. Covidové transakce, migrační pakt, sebedestrukční Green Deal, nenávist k Rusku a touha po válce, omezování svobod, to je současná Evropa. K tomu přidejme ekonomické problémy a zvyšující se kriminalitu.
2. Ukrajina, i když jde o evropskou zemi, je sám o sobě obrovský problém. Rusové si jsou nuceni zajistit vlastní bezpečnostní záruky a jiná cesta, než vytvořit dostatečně velký nárazník mezi Ruskou federací a nenasytným Západem, prostě nebyl. Vše trochu zjednodušil ukrajinský nacismus a jeho dopady na rusky hovořící etnikum. Rusko dělá to, co musí, aby zabránilo tomu, co nemůže riskovat, tedy vlastní anexi Západem. A bude v tom pokračovat do té doby, dokud ty záruky nezíská.
3. Blízký Východ. Devastace Palestinců izraelským režimem pokračuje, a i když je kolem tamní situace mnoho otázek a pochybností, jisté je, že lidský život ztratil na hodnotě. Platí to i pro Sýrii mající ropu i vedení, se kterým by si ještě nedávno nikdo nepodal ani ruku. Teď je někdejší vrah prezidentem a „tulí“ se k němu i naše hlava státu. I když se teď údajně zotavuje v Turecku po kulce do břicha.
4. Írán je dost možná těsně před dalším atakem USA a je otázkou času, kdy to bouchne. Vedlejší Pákistán a jeho západní hranice jsou centrem napětí dlouhodobě, jen se tam umírá průběžně.
5. Čína bude muset řešit realitní krizi, ekonomika se začíná přehřívat, nutně pro svůj průmysl potřebuje více a více surovin a Taiwan je stále možným místem střetu Číny a USA.
6. Afrika je velmi nestabilním prostředím. Bývalé kolonie především evropských států se bouří a ekonomickou pomoc poskytuje Čína, vojensky se angažuje, je li o to požádáno, Rusko. Nicméně vnitřní problémy řady států trvají již dlouho a jde jak o náboženské, tak i politické konflikty. Ani tady nemá lidský život velkou hodnotu. V JAR navíc pokračuje rozdělování společnosti na černé a bílé, přičemž domorodá část je výrazně agresivnější.
7. Austrálie a Nový Zéland. Kdysi vysnívané země se v době covidu začaly značně měnit a navštívíte li je nyní, zhrozíte se z množství praktikovaných omezení.
8. Jižní a Střední Amerika. Latinskoamerické země se pravidelně vypořádávají s různými režimy, ekonomickými krizemi a s drogovou realitou. Nyní se staly středem pozornosti Bílého domu nutně potřebujícího vyřešit svůj obrovský a nesplatitelný dluh. Začalo to Venezuelou, i když tady může vzniknout konflikt zájmů mezi USA, Ruskem a Čínou. Kdo bude na řadě další? Mexiko, Kuba, Kolumbie, Panama?
9. Severní Amerika je domovem Spojených států a Kanady. Tu by však Trump rád „přivítal“ jako další unijní stát. Tady určitě narazí, nicméně už jen zmínka o tom musí být důvodem k jiskření. Dále tu máme dánské Grónsko, o němž Trump sní. Případný spor o něj může vést k rozpadu NATO nebo vystoupení Dánska z něj. Při případném převzetí ostrova  Spojenými státy by došlo nikoliv k válce, ale k velmi zásadní roztržce mezi západními státy, mezi Evropou a USA.

Je zcela evidentní, že svět není v pořádku. Existuje mnoho dalších lokálních sporů, ovšem ty výše uvedené jsou pro naši planetu nebezpečné a ohrožující život na ní. Války, ekonomické machinace, velké rozdíly mezi bohatými a chudými, opakování slov o nutnosti snížit velikost populace, možnost šířit beztrestně nemoci a epidemie, to vše a mnoho jiného vede k riziku další obrovské války. Na tu je částečně připraveno jen minimum států. USA, Rusko, Čína, Izrael (ten je v ní neustále), možná Indie. Evropská unie je celkově vybrakovaná, byť Britové a Frantíci vystrkují růžky. Němci byli militantní vždy a jsou i tehdy, když moc zbraní k dispozici nemají. A nebudou li všichni tito schováni za širokými zády USA, půjdou na porážku. Současnost má tak k optimismu daleko. A život stojí, upřímně řečeno, stále více za houby.

Jindřich Kulhavý