Bohužel, neexistuje odpověď nebo rada ve stylu, že ve středu něco uděláte a od čtvrtka se vše změní. Takhle to prostě nefunguje. Ostatně i lepševikům trvalo mnoho let než prostoupili v podstatě celou státní správou.
K vítězství zla ale postačí, když slušní lidé budou pasivní
Před mnoha lety na přednášce politologie jsem slyšel zatím asi nejpřesnější definici politiky. Tenkrát zaznělo, že si máme politiku představit jako hromadu štěrku, která je obstoupena lidmi, kteří si myslí, že tu hromadu je třeba posunout. Pravičáci si myslí, že doprava, levičáci, že doleva … atd. Vtip je v tom, že pokud každý vezme a přemístí jeden malý kamínek, tak se zdánlivě nic nemění. Jedinec tak může nabýt dojmu, že přemístit ten jeden jeho kamínek nemá žádný význam a smysl, že tím se hromada neposune tam, kam by chtěl. No, v podstatě má pravdu, ale … ale bylo by tomu tak jen za předpokladu, že bude JEDINÝ aktivní. A naopak, pokud těch bezvýznamných jedinců, kteří vezmou ten svůj malý bezvýznamný kamínek bude většina, pak se hromada přemístí.
Jsme v situaci, kdy lepševici ty své kamínky přemisťují celkem aktivně a organizovaně tam, kde chtějí, aby ta hromada nové stála. A elity je povzbuzují a pomáhají jim. Občas přijede pomyslný bagr s názvem ČT09 nebo Český rozhlas a naberou a přemístí těch pomyslných kamínků fakt dost. Pokud budeme pasivně přihlížet, jak lepševici přemisťují tu hromadu kamínek po kamínku, pak se jednoho rána probudíme a hromada bude nově stát tam, kde chtějí oni.
Platí tedy, že pro vítězství lepšolidí bohatě stačí naše pasivita .
Pokud budeme pasivní, pokud budeme říkat, že činnost jedince nemá cenu, že ten jeden přemístěný kamínek nic nezmění, tak prohrajeme. Zrovna tak se nedá předem určit, který kamínek bude ten rozhodující, aby se hromada sesunula ve směru který chceme. Je to jak s tou poslední kapkou – jedna malá kapka, jako mnoho předtím, ale najednou pohár přetekl. Obdobně je to s těmi kamínky … může to být ten nejmenší, ale když ho odebereme nebo naopak přidáme, tak se hromada dá do pohybu.
Kdy budeme vyhrávat
Dnes je to tak, že se bojíme na veřejnosti, v práci atd. projevit svůj názor, který není v souladu s narativy lepševiků. Máme strach z následků. Vyhrávat začneme až začnou mít strach z následků oni. Pokud jste v hospodě a bojíte se nahlas diskutovat a argumentovat podle svého světonázoru, pak prohráváme. To samé na pracovišti nebo někde jinde.
Vyhrávat začneme až v té hospodě nebo na pracovišti budou lepševici se svými názory v menšině a my budeme moci veřejně diskutovat, dle svého politického přesvědčení. Každý, kdo neohroženě začne, byť je zatím v menšině, začíná přemisťovat ten svůj pomyslný kamínek na naši stranu. A i zde platí, jedinec zdánlivě nic nezmůže … ale opak je pravdou. Když jeden začne, tak druhý den se může přidat další, který našel odvahu, pak třetí … čtvrtý atd. Vidlák má pravdu v tom, že ta cesta na naši stranu je jednosměrná.
Největší slabina lepšolidí
Všimněte si, ti lepševici nás dnes a denně přesvědčují většinou o věcech, které jsou proti zdravému rozumu, proti logice, proti známým faktům. Jejich síla pramení z toho, že většina je pasivní a neozve se, když tvrdí, že ten černý čtvereček je bílé kolečko. A aby jim to celé fungovalo, tak v 99% případů musí události vytrhnout ze souvislostí, z kontextu. Tohle je ale taky jejich nejslabší bod.
Např., aby RF mohla být vykreslována jako arcilotr, který nemá obdoby, tak lepševici nesmí připustit diskuzi, že před napadením UA se taky něco dělo, že Ukrajinci sami bombardovali východ své země, že zakázali ruštinu, ruské knihy, že Porošenko prohlásil „… naše děti budou chodit do školy a jejich budou v sedět v krytu, že existují zprávy OBSE o počtu obětí ukrajinského ostřelování, že USA a celé slavné NATO napadaly suverénní země jako na běžícím páse … zkrátka nesmí připustit souvislosti, které ve skutečnosti zasazují události do objektivního rámce. A tohle mohou dělat jenom proto, že se bojíme ozvat … a proto zatím prohráváme.
Nepřistupujme na jejich pravidla hry
Lidová moudrost praví, že s jídlem roste chuť. Roste i lepševikům, které např. vede strategický komunikátor Foltýn. Zatím mu vše prochází a proto může přitvrdit a přijít s videem, kde vysvětluje, že jsme nebyli osvobozeni, ale okupováni. Kdyby s tím přišel hned po válce, pak by ho nejspíše „natvrdo“ odsoudili a možná i popravili, protože lidé ty německé hrůzy měli čerstvě v paměti. Dnes máme strach se ozvat … a proto prohráváme a Foltýni mají čím dál větší apetit.
Na tyto a podobné akce musí platit jediné – žádná diskuze o neoddiskutovatelných faktech, jediná diskuze na naší straně musí být, zda – po obnovení právního státu – bude tohle „odměněno“ jenom morálním odsouzením nebo podmínkou nebo autor a pomahači půjdou do ťurmy.
Každou diskuzi o zvěrstvech II. světové války můžete uvést nebo ukončit větou, že Němci za ty své hrůzy, které nepáchali by se měli ještě plazit a až nastane čas, tak teprve pokleknout a poprosit o odpuštění … a podle aktuálního chování jejich elit čas pokleknout očividně zatím nenastal.
Žádná jiná diskuze být nemá – viz KKD (Komunikační Karta Dezoláta)
Loading...
Problém vidím jinde – slušným lidem se prasárny eklují a cítí, že bojovat proti zlu stejnými prasárnami, jaké zlo aplikuje, je pod jejich úroveň a morálku. Krásně to vystihl dr. Hnízdil ve svém videu, kde říká, že nám vládnou psychopati – nelidé. To je hluboká pravda. V boji proti zlu musejí jít morální zábrany stranou. Ježíš sice říká cosi o nastavení druhé tváře, ale nemorální parchant bude klidně bušit dál, až toho, co nastavil druhou tvář, umlátí. A ne nadarmo i v církvi byly kdysi bojovné rytířské řády, byť je to v rozporu s tímto Kristovým postojem. Tady musí do značné míry jít skrupule stranou a jestliže protivník prasí, tak se musíme naučit prasit také.