9.5.2025
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Ze světa

Jemný dotyk záchranné brzdy

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Určitě jste zaregistrovali, jak potupným způsobem proběhla korunovace nového, silného vůdce sjednocené Evropy – německého kancléře. V prvním kole, které mělo být formální, slavnostní záležitostí, jej podpořilo jen 310 členů jeho koalice. Potřebných bylo ovšem 316 hlasů. Merzovi, na vládu aspirující spojenci z CDU/SPD, přitom disponují 328 poslanci… Ve druhém, narychlo zorganizovaném kole, se to samozřejmě „napravilo“. Byl zvolen 325 hlasy. Ale i tak zůstali 3 anonymní poslanci vládní koalice, kteří pro Merze nehlasovali. Co by to mohlo znamenat?

Podle mínění mnohých jde o výrazný, veřejně vyslaný signál, že Merzova politika má pouze slabou a podmíněnou podporu i mezi jeho vlastními lidmi. Že zkrátka nový, německý kancléř nedisponuje silným mandátem a do budoucna tak nemá nic jistého. Vlivný Atlantic council o tom píše: „Obavy vyvstávají z toho, že úterní hlasování by mohlo být známkou toho, co se bude dít, pokud jde o schopnost koalice prosazovat obtížné reformy. A co je důležitější, vyvolává to otázky důvěry mezi kancléřem a jeho vicekancléřem. Merz a Klingbeil v posledních týdnech demonstrovali jednotu, ale ukázalo se, že nemají plnou kontrolu nad svými parlamentními skupinami.“

Bruselské struktury už začaly naříkat. Podle Politico je Merz oslabený od prvního dne. Akademička a autorka knihy „Beyond the Wall“ Katja Hoyerová tu kvílí: „Toto není začátek sebevědomé a stabilní vlády, ale známka toho, jak hluboké jsou trhliny v německém středu.“ A Jana Puglierinová, vedoucí berlínské kanceláře Evropské rady pro zahraniční vztahy se přidává: „Celá Evropa se dnes upírala k Berlínu v naději, že se Německo znovu prosadí jako kotva stability a proevropská mocnost. Tato naděje byla zmařena. S důsledky daleko za našimi hranicemi.“

Proč „jim“ to vlastně nevyšlo? Vždyť Fridrich Merz byl nadějným a dalo by se říct přímo ukázkovým bruselským Evropanem. Dlouhá léta střídal vysokou politiku a vysoké finance (u Rotschildů), už před formálním dosazením na berlínský trůn neváhal činit ty „správné a potřebné“, protiruské a militarizující kroky, dlouhodobě demonstroval pravověrný pohled na „ruskou agresi na Ukrajinu“… Tak proč? Co se stalo, že to úplně neklaplo?

Jednou z pravděpodobných možností je, že právě zmiňované Merzovy činy a postoje vyděsily i nějakou část vyšších činovníků z jeho vlastní partaje. Že jim připadalo, jako by už nějakou dobu vratce balancovali na samém okraji propasti III. světové války… a teď se jim nový „šéf“ chystá zavelet k rozhodnému kroku kupředu.

Určitě si ještě vzpomenete, jak v půli dubna sliboval Merz Ukrajincům rakety Taurus. Ty, u kterých předchozí kancléř velice a dlouho váhal, protože věděl, co by útoky na cíle v hloubi Ruska (za německé účasti) mohly vyvolat. Jenže nového kancléře Merze, jak se zdá, hrozba ruské odvety a eskalace k válce netrápí. Nebo té válce dokonce jde, na něčí popud, plánovitě vstříc. Kyjev podle něj v posledních třech letech jen reagoval na vývoj, teď je čas přebrat iniciativu a „určovat část dění“. Proto chce co nejdříve dát Ukrajincům ty rachejtle, aby je mohli použít „.. například ke zničení nejdůležitějšího spojení mezi Ruskem a Krymem“, čímž pan Merz zjevně míní Kerčský most na Krym.

Podívejme se, jak to vidí lidé v Evropě. Agentura YouGov právě před pár dny zveřejnila nový průzkum k hrozbě světové války, provedený ve Velké Británii, Francii, Německu, Itálii a Španělsku. Podle něj si 41 % až 55 % respondentů v každé zemi myslí, že v příštích 5–10 letech pravděpodobně dojde k další světové válce. V USA, sdílí tento názor 45 % Američanů. Většina oslovených přitom předpokládá, že by záhy došlo i na jaderné zbraně. A to nejlepší nakonec – pouze menšina Západoevropanů věří, že by jejich národní armády mohly účinně bránit jejich země v případě vypuknutí třetí světové války, a to od nejnižších 16 % v Itálii po nejvyšších 44 % ve Francii.

Vypadá to, že o nové, velké, evropské válce, si už cvrdlikají i vrabci na střeše. A že evropské obyvatelstvo má vcelku reálný pohled na její možný průběh. Podle zmíněného průzkumu se pěkných 25–44 % respondentů domnívá, že by tento konflikt vedl k úmrtí většiny lidí na světě. A takovýto pocit existenčního ohrožení válkou, do které své národy jejich „elity“ zcela zjevně tlačí, se zcela logicky začíná projevovat sílícím odporem, který postupně probublává i do politiky.

Ostatně, podívejme se na první Merzovu zahraniční návštěvu. Hned po neslavní korunovaci vyrazil do Francie. Po středeční schůzce s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem v Paříži pak řekl, že Ukrajina se může spolehnout na podporu Německa i Francie. Oba lídři také na tiskové konferenci slíbili Evropě nový začátek, jehož hnací silou bude francouzsko-německá spolupráce… Takže, jak vidno, oba jedou dál, kočárem černým kol bílých skal. A přitom se jedná o podobné, vnitropoliticky „chromé kachny“. O Merzově domácí, „silné“ podpoře už byla řeč. Francouzský prezident Emmanuel Macron zase loni vsadil na předčasné volby ve snaze rozdrtit pravicové Národní shromáždění, ale místo toho vytvořil nerozhodný parlament, který se nedokáže shodnout prakticky na ničem.

No a tihle dva zabejčení, ale čím dál více chromí a klopýtající globalisté, se nás snaží dotlačit k té válce, stůj co stůj. Dřív, než se jim to rozpadne. Z tohoto úhlu pohledu můžeme vnímat „nepovedenou“ Merzovu volbu, jako první, lehký dotyk záchranné brzdy. Jako takové spíše výstražné, jemné připomenutí. Prozatím jen demonstrační a náznakové. Dává nám jistou (malou) naději, že se i mezi poslanci současné vládnoucí skupiny skrývá dostatečný počet lidí se zbytky zdravého rozumu.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)