Skutečně znepokojující je však tato část zprávy prestižního světového deníku: „Američtí představitelé nemají úplný obraz o konkurenčních mocenských centrech v rámci ukrajinské vlády, včetně armády, bezpečnostních služeb a úřadu Zelenského,“ uvádí New York Times. Rád bych upozornil, že mluvíme o nejzkorumpovanějším státě Evropy, do kterého už nyní naléváme každý měsíc miliardy a miliardy dolarů, aniž bychom si kladli otázku, kde ty peníze končí. Jistý obraz nám během své návštěvy Bratislavy nastínila ukrajinská koordinátorka Mezinárodní ligy žen za mír a svobodu Nina Potarská (s níž slovenská média odmítli mluvit). Ta poukázala na to, že peníze ze Západu netransparentně rozděluje úzká „rodina“ Zelenského lidí, což vyvolává stále větší kritiku ze strany samospráv i občanských organizací. Evropské unii a Spojeným státům to však zjevně nevadí, ačkoli si vyrábějí do budoucna obrovské problémy.

Slovník Zelenského administrativy se však stále více podobá slovníku gangsterů. Ukrajinský velvyslanec v Německu Andrij Melnyk zareagoval na mírový plán miliardáře Elona Muska způsobem, který je v dějinách diplomacie nevídaný. „Jdi do prdele!“ vzkázal mu. Kdysi jsme takové agresivní projevy poslouchali jen od představitelů extremistického Pravého sektoru, dnes se stávají běžnou součástí slovníku ukrajinského establishmentu. Připomeňme, že jde o téhož velvyslance, který v červenci natolik pobouřil německou veřejnost svou glorifikací Stepana Banderu zodpovědného za etnické čistky Židů, Poláků i Slováků, že ukrajinský prezident byl nucen oznámit jeho odvolání. Div se světě, po třech měsících Melnyk v Berlíně stále je a chvástá se, že ho čeká vysoký post na ministerstvu zahraničních věcí.

Kdo chce vyprovokovat Rusko k tvrdšímu postupu?

Zdá se však, že svůj velký vzor má právě v ukrajinském prezidentovi. Ten pravidelně natolik provokuje Rusko, že už to začíná být nepříjemné i diplomatům na Západě. Nejprve se ve středu chvástal, že neexistuje žádná zbraň, která by Rusku pomohla vyhrát válku. A vzápětí prohlásil, že NATO by mělo preventivně zaútočit na Rusko. Snad nemusím podrobně vysvětlovat, jaký psychologický účinek mají taková nezodpovědná silácká slova. V Moskvě je interpretují dvěma různými způsoby. Ten první posiluje oficiální verzi Kremlu, že tzv. „speciální vojenská operace“ měla své opodstatnění, neboť Ukrajina se chystala zaútočit na Donbas a ruská armáda ji pouze předběhla. Ten druhý vyčítá ruskému vedení, že je příliš měkké a že nemůže nechat donekonečna bez odpovědi takové provokace.

Aby toho nebylo málo, deník The New York Times s odvoláním na nejmenovaného vysokého představitele Ukrajiny v nejnovějším čísle přinesl informaci, že včerejší výbuch na Kerčském mostě zorganizovaly ukrajinské tajné služby… Když takovým způsobem vedl svou „asymetrickou válku“ vůči americkým vetřelcům afghánský Taliban, mluvili jsme otevřeně o terorismu. Dnes se takto chová ukrajinské vedení a my ho nejsme schopni v takových metodách zastavit. Jistě, byli jsme zvyklí na to, že ve válkách, které vedly Spojené státy, vyřazovaly v první řadě kritickou infrastrukturu jako jsou elektrárny a mosty. Na této válce je paradoxní, že ačkoli agresorem je Rusko, nic takového nedělá, elektrárny fungují dál a mosty (nejen Kerčský, ale například i Irpinský) vyhazují do vzduchu Ukrajinci. A vždy při tom v rozporu s deklarovanými cíli komplikují život spíše civilistům než vojákům (koneckonců, média už s takovou pasí neopakují informaci, že Kerčský most byl opraven do několika hodin). Strategický význam těchto činů je tedy minimální, vliv na eskalaci konfliktu to může mít však fatální, zvláště pokud tuto situaci zneužijí militantní síly v Rusku, aby se do čelních pozic armády a ministerstva obrany postavily tvz. siloviki (něco podobné jako jsou ve Spojených státech jestřáby).

Ukrajinci si takovou vládu nezaslouží

Proto se neustále ptám, kdy si západní představitelé uvědomí, že v čele Ukrajiny stojí nejen nesmírně zkorumpovaný politik, jehož jméno je uvedeno v Pandora Papers a kterého od nového Majdanu zachránila pouze válka, ale především nebezpečně nevyzpytatelný člověk, který je překážkou míru minimálně ve stejné míře jako Putin. Zelenskyj je stále více mimo realitu, uznává japonský nárok na Kurilské ostrovy a při oznámení, že letošní Nobelovu cenu za mír získaly tři pacifistické organizace z Ruska, Běloruska a Ukrajiny, se rozvřískal jako nepříčetný, že tvůrci míru jsou Ukrajinci, ne Rusové a Bělorusové, jakoby vůbec nepochopil to, co uvedl Nobelův výbor ve svém odůvodnění: že v duchu ideálů Alfreda Nobela ocenil vizi míru a bratrství mezi národy, která je v dnešním světě nejpotřebnější. Zelenského kabinet však zuří, že o žádné bratrstvo s Rusy a Bělorusy nestojí, že on chápe mír tak, že je porazí… Ještě stále nechápete, s jakými šílenci máme co dělat? Popravdě řečeno, letošní Nobelovy ceny za mír považuji spíše za politické a jediným, kdo si ji podle mě v této době svými postoji zaslouží, je papež František. Ale to nic nemění na faktu, který naše média opět jednou zamlčely – totiž, že Volodymyr Zelenskyj je s oceněným ukrajinským Centrem pro občanské svobody v konfliktu a že mu dosud nezablahopřál (podobně jako Putin a Lukašenko nezablahopřáli oceněným ruským). Zelenského odpor vůči oceněným může souviset i s tím, že sám očekával, že dostane Nobelovu cenu za mír, ale za to, že si zmýlil roli vojevůdce s mírotvůrcem, už opravdu nikdo nemůže. že je porazí… Ještě stále nechápete, s jakými šílenci máme co do činění? Popravdě řečeno, letošní Nobelovy ceny za mír považuji spíše za politické a jediným, kdo si ji podle mě v této době svými postoji zaslouží, je papež František.

Válka je nejstrašnější věc na světě, nepředstavitelná pro ty, kteří do ní huckají, pro ty, kteří ji omlouvají i pro ty, kteří o ní povídají se zvrhlou vášní velkých chlapců, kteří si hrají na vojáčky a obdivují „ušlechtilé zbraně s krásným designem“, jako by si neuvědomovali, že to není ani dětská hra, ani návštěva interaktivního muzea, ale skutečné zabíjení a mrzačení lidí, ničení obydlí a míst, extrémní koncentrace zkázy, neštěstí a zla, které dokáže rozpoutat pouze člověk. Mé srdce v této válce není ani na straně Moskvy, ani na straně Kyjeva, ale na straně bezbranných obyvatel Donbasu, které v této válce už osm let zabíjejí jako mouchy, a nikoho nezajímá, kolik jich ještě zahyne a jak dlouho potrvá toto krveprolití. Ukrajinci si takovou bezohlednou, krvežíznivou a zkorumpovanou vládu nezaslouží. A Evropská unie, pokud chce, aby její slova o hodnotách měla ještě nějaký význam, by je měla začít vyžadovat i od Kyjeva. Ukrajina si musí začít plnit i nějaké domácí úkoly, nejen požadovat desítky miliard dolarů bez jakýchkoli podmínek.

Když se ve jménu boje za svobodu ničí vše, co za ten boj stojí

Vidím, že toto si jádro evropské integrace uvědomuje a zešíleli jsme spíše my ve střední a východní Evropě. Bývalá německá kancléřka Angela Merkelová velmi dobře pochopila, o co si zde hraje, když v pátek prohlásila, že toto šílenství musí okamžitě skončit, že trvalého míru můžeme dosáhnout jen se zapojením Ruska do celoevropské bezpečnostní struktury a že dokud se nám to nepodaří, do té doby bude trvat studená válka. Uvědomila si konečně to, na co někteří poukazujeme již více než dvě desetiletí, že rozšiřování jedné vojenské aliance bez účasti Ruska je jen přípravou na další konflikt s ním. Mutti Merkel tak opět potvrdila, že i po odchodu z funkce zůstává největší evropskou státničkou. Každý politik vás totiž občas něčím naštve, ale jeho státnický rozměr se projeví až v krizové situaci.

Je děsivé, že dnes na Slovensku chybí takoví partneři zodpovědné mírumilovné politiky. Když si uvědomíte, že prezidentkou SR je žena, která se zapojila do oslav fiktivní anexe Kaliningradu jako taková puberťačka, že v čele resortu obrany stojí šašek, který se těšil z hořícího Kerčského mostu jako takový nepříčetný Joker, můžeme se oprávněně znepokojovat, kam se z dnešní politiky elementární soudnost a zodpovědnost za vlastní slova a skutky. Záměrně nezmiňuji takovou českou ministryni obrany Janu Černochovou, na jejíž skandální výroky se u nás vztahuje paragraf zločinu proti míru – ale to ať si vyřeší bratři a sestry za řekou Moravou.

Dnes je v ohrožení podstata naší civilizace, ale lžeme sami sobě, pokud si myslíme, že ji nejvíce ohrožuje Putin. Nejvíce ji ohrožujeme my sami, resp. ti z nás, kteří ve jménu boje za svobodu ničí vše, co za ten boj stojí. Teroristické praktiky a schvalování zločinů proti lidskosti bychom neměli trpět nikomu – ani našim přátelům. Ba právě jim.