Je horko. I na Ukrajině

Nedivím se našim novinářům, redaktorům, reportérům a editorům, že si vůbec nepotřebují vymýšlet zprávy o industriálních učitelkách pokousaných žralokem na Jadranu. Titulky se nabízejí samy. „Spalující žár sežehne Česko.“ „Přicházejí úmorná vedra.“ „Vlna neobvyklého horka zasáhne naše území.“

Kdepak nuda. Tohle je hotové drama. Kupte si popcorn a sedněte si do první řady. Uvidíte thriller o tom, jak ulicemi jedou kropicí vozy, jak v drogeriích došel opalovací krém, jak se na Šumavě rozšířili divocí velbloudi a jak lidé berou útokem koupaliště, která praskají ve švech. Bez onoho braní útokem a praskání švů se v dnešní novinařině neobejdete.

A to mám strach, že zdivočelá klimatická změna neřekla poslední slovo. Je dost možné, že v lednu bude mrznout. A to bude teprve katastrofa. Nebo vůbec mrznout nebude. A to bude teprve katastrofa. Ve světle těchto hrůz se zdají být zprávy o konfliktu na Donbase malichernými. Ale přesto za pozornost stojí.

Koncem loňského roku ohlásil šéf ukrajinské rozvědky, že na jaře bude spuštěna velká ukrajinská protiofenzíva, na jejímž konci bude obnova kyjevské kontroly nad Krymem i Doněckou a Luhanskou oblastí. Na začátku letošního roku to pak upřesnil s tím, že Krym bude dobyt do konce jara. Náš prezident v květnu řekl, že Ukrajina má jen jeden pokus na to, aby protiofenzíva dosáhla svých cílů.

Zrovna v momentě, kdy jsem se chtěl zeptat, co je tím jedním pokusem myšleno, jestli šest týdnů, šest měsíců, šest let nebo 600 let, prezident republiky nyní sám od sebe upřesnil, že tím myslel okno do konce kalendářního roku. Jistě to ale neřekl sám od sebe. Velmi dobře zná záměry hlavního hráče Západu: současné americké vlády.

Začíná se vyjasňovat, jaký scénář sledují mocenská centra Západu. Vítězství Ukrajiny v jejich scénáři není. Prohrávající Rusko by mohlo zmačknout červený knoflík a poražené Rusko by se stalo prostorem zuřícího vzájemného konfliktu extremistických sil. Konfliktu, který si Západ nepřeje. Západ si nepřeje ani snadné vítězství Ruska. A pokud by ho snad dopustil, tak jen takové vítězství, které bude Rusko řádně bolet a které ho na desítky let vyřadí z první ligy světových mocností.

To je plán. A nejspíše ho bude i dosaženo. Cestou zamrzlého bolestného válečného stavu, doprovázeného deptáním Ukrajiny ruským medvědem s vylámanými zuby. Za šest týdnů obnovil Kyjev kontrolu nad 0.17 procenty území, které bylo před zahájením protiofenzívy kontrolováno Ruskem. Tímto tempem bude obnovena svrchovanost kyjevské moci nad celým územím Ukrajiny podle hranic z roku 2014 již za nějakých 60 let.

Nezdá se, že by to rozhodujícím silám Západu nějak vadilo. Naopak, to je cíl. Krvácet co nejdéle. Obrazně i doslova. Jen to asi ještě nikdo neřekl Ukrajincům a jejich vládě. Jinak by prezident Zelenskyj nemohl být ve Vilniusu tak zklamán a překvapen.