Jak se baví internet: Fotka měsíce

Fotografie zachycuje pana prezidenta při opékání buřtů se členy krkonošské horské služby. Pan prezident je na fotografii přesně takový, jak ho známe. Důstojný, lidský a hlavně skromný.

A právě tato fotografie mi připomněla přes 3 roky starý text mé neteře Elly, která navštěvuje Výběrovou elitní školu v Praze. A je shodou okolností také o opékání buřtů s Petrem Pavlem. Její text byl tak kvalitní, že jej škola vyvěsila na svou nástěnku a 4. února 2022 jej sama Ella zveřejnila na svém facebookovém profilu.

Nechť nám tedy Ellin text připomíná, že pan generál (dnes prezident) Pavel je stále tím skvělým charakterním vzorem, který se na nikoho nepovyšuje. Ani na žáky výběrové elitní školy ani na pracovníky horské služby. Ponořme se tedy do této slohové práce. Věřím, že na každého z vás dýchne atmosféra toho setkání a bude to pro vás, jako byste onen čas s panem prezidentem trávili vy sami:

Minulý víkend jsme se s Mladými Evropany zúčastnili výletu do přírody spojeného s opékáním buřtů. S námi se zúčastnil i vzácný host, Soudruh generál Petr Pavel. Náš pan vedoucí říkal, ať si jeho návštěvy vážíme, že prý bude naším příštím prezidentem. Takovým, jako byl náš nejlepší prezident Václav Havel. Soudruh generál se s námi všemi přivítal. Ptal se, jestli budeme studovat v zahraničí a kde bychom nejraději studovali. Já mu řekla, že bych nejraději studovala v nějakém multikulturním městě, třeba v Berlíně. Soudruh generál říkal, že byl kdysi taky mladý a také studoval v zahraničí. Jen mi neřekl, v jakém městě to bylo. Ale prý za jeho mladých let ještě města nebyla tak hezká a rozmanitá. V tom jeho prý bylo jedinou atrakcí nějaké mauzoleum. A že kdyby nám někdo říkal, že se do toho město jezdilo učit, jak zakroutit nějaké buržoazii krkem, tak ať tomu nevěříme. Soudruh generál nám po celou cestu hezky vyprávěl. O tom, jak byl vojákem, jak na jugoslávském území poslal české vojáky osvobozovat francouzské vojáky, které tam napadli Srbové a Chorvati, přitom ti tam neměli vůbec co dělat. Soudruh generál se celou dobu na všechny usmíval, a to i přesto, že kolem pořád chodili fotografové, což ho určitě muselo obtěžovat. Ale říkal, že jako významná osobnost je na takovou pozornost zvyklý. Konečně jsme došli na louku. Soudruh generál nejprve sám rozdělal oheň a potom vytáhl vojenský nůž a každému z nás nařezal buřty tak, jak si každý přál. Jen nám říkal, že buřty pro nás nejsou moc zdravé. Jestli chceme být jednou jako on, měli bychom jíst něco zdravějšího. Navíc, když nebudeme jíst vůbec masné výrobky, můžeme i snížit uhlíkovou stopu a zachránit naši planetu. Potom jeden z fotografů vytáhl kytaru, začal na ni hrát a my si mohli se soudruhem generálem zazpívat hezké písničky. Říkal nám, abychom poslouchali jen písničky takových umělců, kteří jsou často v televizi, protože existují i jiní a ti se nás podprahově snaží ve svých písních nakazit nenávistí, rozeštvávat společnost anebo zpochybňovat naše směřování ke sjednocené Evropě. Pak jsme všichni ztichli, stoupli si a kytarista zahrál melodii, při které jsme nezpívali a jenom poslouchali. Soudruh generál říkal, že tahle píseň je ze všech nejkrásnější, složil ji Beethoven a je hymnou nás všech, co to s celou Evropou myslíme dobře. Pak jsme ještě udělali společnou fotku. Všichni jsme se měli usmívat, dívat se na soudruha generála, který stál uprostřed. Že prý se uvidíme zanedlouho na billboardech a bude tam napsáno, že děti jsou budoucností Evropy. Pak už jen zbýval návrat zpátky. Přes cestu nám přeběhla srnka a Patrik řekl soudruhovi generálovi, zda by ji mohl zastřelit, když má flintu. Soudruh generál nám všem řekl, že flinta není od toho, aby jí člověk každou chvíli střílel, a už vůbec ne zvířátka, nanejvýš tak Srby nebo podobné, ale ty že by bylo lepší bombardovat ze vzduchu. Když se s námi soudruh generál loučil, řekl nám, že jsme všichni lidé na světě jedna velká rodina, která táhne za jeden provaz. A že kdybychom doma slyšeli, jak někdo pomlouvá muslimy nebo černochy, máme to hned ohlásit, protože bychom neměli být lhostejní k tomu, když je někomu ubližováno. A že pokud našim rodičům nevadí, když se ubližuje menšinám, určitě by jim nevadilo ani to, kdyby se ubližovalo nám. Z výletu mám nádherné vzpomínky a doufám, že až bude jednou soudruh generál naším prezidentem, budu moci každému vyprávět, jak jsem s ním na výletě opékala buřty.