Jak Američané poprvé zachránili Rusko: Leninův hladomor, kanibalismus v SSSR a cynický ruský nevděk
FERO HRABAL
Polozapomenutá tragédie a nevděk dějin, potažmo Ruska …Katastrofální hladomor, který vypukl v Rusku na v letech 1921 až 1922, zasáhl sice i další oblasti SSSR, ale nejhůře postiženým regionem bylo právě Povolží.[1] V oblasti kolem řek Volha a Ural tehdy zahynulo hlady na 5 milionů lidí[2].
Zoufalí vesničané mleli mouku ze žaludů, mechu a kůry ze stromů, jedli trávu, listí nebo směs z hlíny, pilin a koňského trusu, a na mnoha místech došlo i k rozšíření kanibalismu. Tisíce případů pojídání lidských mrtvol byly hlášeny třeba z baškirské oblasti, z okolí Buzuluku a Pugačova, kde byl hladomor nejhorší. Běžným jevem se stávalo i usmrcování lidí na maso.
Ilustrace z mé knihy Přes Čukotku na Fidži a zpět (str087_hladomor)
…
Hladomor byl výsledkem souhry nepříznivého počasí v letech 1920-21, ekonomických otřesů v důsledku občanských nepokojů, bolševické revoluce a ruské občanské války. Katastrofu umocnila sovětská politika válečného komunismu, a to zejména prodrazvjorstky (konfiskace obilí a dalších produktů).
Neustálé vojenské rekvizice a nedostatek pracovních sil způsobily, že rolníci v oblasti neměli téměř žádné zásoby, díky kterým v minulosti dokázali pravidelné nepřízně počasí překonat. Ve srovnání s rokem 1917 byla v Povolží oseta jen čtvrtina půdy. Bolševici však přesto, navzdory hrozící tragédii, zabavovali rolníkům zbývající zásoby potravin a osiva, čímž sílu nadcházejícího hladomoru v oblasti výrazně zvýšili.
Nakonec se země ocitla v situaci, kterou nebyly byrokratické sovětské úřady a organizace, v nichž schopné jedince nahradili jedinci všeho schopní, už z principu schopny řešit. Zatímco již byly na cestě první zásilky pomoci ze Západu, sovětská vláda z ideologických důvodů odmítala dokonce připustit existenci hladomoru, a to až do léta roku 1921.
Sovětský režim byl zaměstnán hlavně bojem s vnitřní opozicí a obyvatelstvo postižených – vesměs neruských – regionů tak bylo odkázáno samo na sebe a solidaritu spoluobčanů z ostatních regionů SSSR, které na tom nebyly až tak zle. Zásadní humanitární pomoc však poskytovaly pouze zahraniční organizace.
V počátcích organizoval pomoc hladovějícím Rusům na ruské straně především spisovatel Maxim Gorkij, kterému dal nakonec samotný V. I. Lenin svolení k založení dobrovolné humanitární organizace (jejímž posláním bylo v podstatě vyžebrat pomoc od nenáviděných kapitalistů). Následně byl 21. července 1921 v Moskvě založen Všeruský lidový výbor na pomoc hladovějícím[3], tzv. Pomgol.
V čele výboru stanul předseda moskevského sovětu Lev Kameněv a jeho zástupcem byl jmenován Alexej Rykov. Čestným předsedou byl zvolen spisovatel Vladimir Korolenko.
V létě 1921 se pak Pomgol obrátil s prosbou o pomoc na světovou veřejnost:
„Do země Tolstého, Dostojevského, Mendělejeva, Pavlova, Musorgského, Glinky a ostatních mužů, vážených po celém světě, zavítalo neštěstí. Pokud humanitární myšlenky a pocity – jejichž vírou ve společenský význam otřásla prokletá válka a nelítostnost vítězů vůči poraženým – a pokud víra v tvořivou sílu těchto myšlenek a pocitů musí a může být obnovena, nabízí tu Rusko skvělou příležitost, jak ukázat, že lidský soucit nezhynul. Žádám všechny čestné Evropany a Američany o rychlou pomoc ruskému lidu. Pošlete chléb a léky. Maxim Gorkij.“
Ilustrace z mé knihy Přes Čukotku na Fidži a zpět (hladomor2)
…
Na základě Gorkého výzvy vyslal tehdejší americký ministr obchodu Herbert Hoover do Ruska pracovníky humanitární organizace American Relief Administration, poskytující dosud potravinovou a zdravotnickou pomoc poválečné Evropě.
Podmínkou Američanů bylo, že ARA bude působit nezávisle na komunistické správě a že ze sovětských vězení budou propuštěni američtí občané. Během léta 1922 poskytovala ARA denně Rusku potravu pro zhruba 10 milionů lidí. Vedle potravin navíc do země proudily též zásoby osiva, zemědělských strojů, léků a oděvů za miliony dolarů. Díky dodanému osivu se podařilo v r. 1923 zajistit v Rusku dobrou úrodu, což uspíšilo konec hladomoru. ARA také zahájila lékařské programy. Očkovala například ruské děti proti břišnímu tyfu, který byl mezi hladovějícími lidmi běžnou nemocí.
Ilustrace z mé knihy Přes Čukotku na Fidži a zpět (hladomor1)
…
Bolševici však po celou dobu porušovali americké podmínky, s nimiž předtím Lenin souhlasil, když Američany potřeboval. Čekisté prohledávali konvoje a vlaky organizace a dokonce zatýkali její humanitární pracovníky. Největší pobouření v USA způsobilo především zjištění, že navzdory přijímané mezinárodní pomoci Sovětský svaz v téže době prodává velké množství obilí na zahraničních trzích.
Ilustrace z mé knihy Přes Čukotku na Fidži a zpět (hladomor)
…
Jakmile americká pomoc pomohla bolševikům překonat nejhorší období, obvinili organizaci ARA ze špionáže a snahy zdiskreditovat sovětský režim. Po tomto skandálu ukončila organizace American Relief Administration v červnu 1923 svou činnost v Rusku. Vzápětí Sověti rozpustili Pomgol a 27. srpna 1923 byli všichni jeho představitelé kromě Gorkého a spisovatele Korolenka zatčeni Čekou a obviněni z kontrarevoluční činnosti. Až zásah Fridtjofa Nansena a dalších významných zahraničních osobností je zachránil před popravou[5].
Většina z nich však po propuštění z vězení putovala do vyhnanství za Uralem.
Nutno zdůraznit, že zahraniční pomoc představovala 90% všech potravin, které byly poslány do hladovějících oblastí (jak potvrzuje třeba ruský historik Lukaševskij).
Převážnou většinu zahraniční pomoci poskytli Američané, ale vedle americké ARA se na pomoci hladovějícímu Povolží podílela celá řada dalších zahraničních organizací, jmenovitě německých, což bylo dáno skutečností, že ve středním Povolží žila půlmilionová německá menšina. Zapojila se i československá vláda a Československý červený kříž.
K tomu třeba doplnit, že kromě západních humanitárních organizací, v čele s americkou American Relief Administration, se tehdy do pomoci hladovějícímu Povolží (potažmo Rusku) zapojily i mnohé asijské země.
Z iniciativy hlavy sovětských muslimů, nejvyššího muftího Galimdžana Barudiho, byla v r. 1922 vytvořena Komise Ústřední duchovní správy muslimů pro boj s hladomorem (Muspomgol), která měla shromažďovat pomoc od zahraničních souvěrců pro hladovějící muslimy z RSFSR. Ta se obrátila s výzvou o pomoc na náboženské organizace muslimských zemí spřátelených se Sovětským Ruskem (Afghánistán, Persie, Turecko), ale také na muslimské komunity v západních zemích, které neuznávaly sovětský režim.
Aktivity Muspomgolu přinesly své ovoce: v roce 1922 poslala třeba Persie do SSSR 40 000 pudů mouky a 20 000 pudů rýže, emír Afghánistánu daroval 100 000 pudů chleba; pomoc dorazila i z Hidžázu, Bucharské lidové republiky atd.
„Byla to největší humanitární operace v historii. Zabránila nejen ztrátám na životech, ale i obrovským sociálním nepokojům a dost možná i zhroucení komunistického státu,“ napsal americký historik Douglas Smith ve své knize The Russian Job: The Forgotten Story of How America Saved the Soviet Union from Ruin (Ruské dílo: Zapomenutý příběh, jak Amerika zachránila Sovětský svaz před zhroucením).
…
Ilustrace z mé knihy Přes Čukotku na Fidži a zpět (str088_hladomor)
…
A právě proto mi nedá, abych zde nereprodukoval následující pojednání mého přítele Juraje Mesíka, věnované jak tomuto tématu, tak ožehavé problematice antiamerikanismu, kde naprosto sdílím jeho postoje – viz např. můj blog „Tajemné pozadí antiamerikanismu“[6]. (Jde o výňatek z rukopisu jeho knihy Posledné impérium.)
**********
Jak Američané zachránili Rusko: Leninův hladomor 1921-1922
Antiamerikanismus – vyvěrající větší měrou z vlastní ideologické determinace, zahořklosti a závisti toho či onoho jedince, než z racionálního posuzování faktů – je dnes jedním z ústředních sentimentů, potažmo obecně součástí duševna mnoha Rusů. Vlastně nejen Rusů – ani ve střední Evropě není tento pocit neznámý. Jak vědí mnozí úspěšní Slováci i Češi, úspěch se neodpouští, neboť klade otravnou otázku „Proč ne i já“? A Amerika je v příliš mnohém úspěšná.
Polehčující okolností pro ruský antiamerikanismus je, že na rozdíl od Evropanů většina Rusů neměla šanci dozvědět se mnohé hluboce utajené části jejich historie, včetně průlomových momentů 20. století, kdy Američané Rusko zachránili.
Tím známějším (a přesto zpochybňovaným a dezinterpretovaným) fenoménem jsou obrovské dodávky zbraní a vojenské techniky, munice, pohonných hmot, surovin, potravin a dalších výrobků, které Rusko zachránily před porážkou od Hitlera v letech 1941 až 1943, kdy SSSR stál na hraně propasti. Připomeňme si, že zhruba polovina munice vystřílené sovětskými obránci na útočící Němce byla z dnes tak upřímně nenáviděné Ameriky, která Sověty od roku 1941 živila, šatila, obouvala i vyzbrojovala.
Mnohem méně známá je pomoc, kterou Američané poskytli Rusku o 20 let dříve, během velkého hladomoru v letech 1921-22.
Tento velký hladomor let 1921-22 zůstává ve stínu větších a pozdějších tragédií ruského 20. století – zejména stalinského hladomoru a genocidy Ukrajinců ze začátku 30. let, masového martýria Gulagu, tragického spojenectví Rusů s nacistickým Německem (a jeho katastrofických důsledků, když se ze spojence vyklubal nemilosrdný nepřítel) – a masových deportací celých národů Kavkazu, Krymu a Pobaltí na Sibiř a do Střední Asie.
Navzdory obecnému zapomnění (či vytěsnění z paměti) byl tento leninský hladomor tragédií kolosálních rozměrů. Obrovská byla ovšem i pomoc, kterou tehdy Američané trpícímu Rusku poskytli.
Už v roce 1919 nabízeli Američané Leninovi pomoc, ale tehdy ji hrdě odmítl – šlo ostatně o cizí životy, ne jeho. Na jaře 1921 zasáhlo oblast Povolží a Uralu sucho. Období sucha nebyla v Rusku neznámá, jenže toto dolehlo na zemi, která byla zdevastována šesti lety války – nejprve důsledky I. světové války a vzápětí brutální Občanskou válkou, kdy armády rudých, bílých, anarchistů a různých nacionalistů táhly zemí jako kobylky a živily se „dary země“ – tedy tím, co našly a vzaly obyvatelstvu všude, kudy procházely.
Bolševici rolníkům rekvírovali potraviny a jejich dodávkami do Moskvy a jiných měst si kupovali kolísavou podporu městského proletariátu. Komisaři brali bezbranným všechno – i osivo odložené na další rok. Obětí občanské války se staly i železnice: když pak udeřilo sucho, vypukl hlad a postižené obyvatelstvo nemělo už žádné zásoby, pomoc se nedala dovést ani z jiných regionů.
Bylo zaděláno na jednu z největších katastrof, kterou zažila Evropa od středověké pandemie Černé smrti.
Naštěstí mezi lidmi, kteří si všimli Gorkého volání o pomoc, s nímž se obrátil na demokratický svět v červenci 1921, byl také Herbert Hoover, ministr obchodu, ředitel Americké agentury pro pomoc (ARA)[7] a pozdější 31. prezident Spojených států amerických.
Nikdo na Západě nebyl totiž v té chvíli kvalifikovanější dát účinnou odpověď na Gorkého volání „Temné časy dolehly na zem Tolstého, Dostojevského, Mendělejeva… žádám vás – darujte chléb a léky“. O sovětském režimu ani nemluvě, jelikož bolševické moci tehdy hrozilo úplné zhroucení.
Hoover byl původním povoláním důlní inženýr, který dříve pracoval po celém světě, včetně Ruska. Dobře tedy rozuměl logistice přepravy velkých objemů materiálu. Během I. světové války zajišťoval zásobování jídlem pro 7 milionů lidí v Němci okupované Belgii. Po skončení války Pařížská mírová konference požádala USA o zajištění potravin pro desítky milionů lidí ve 21 zemích Evropy a Blízkého východu. Vláda Spojených států odpověděla založením ARA a Hoover se stal jejím ředitelem.
Jako reakci na ruské volání o pomoc poslal Hoover do Moskvy ovládané podezřívavými bolševiky první skupinu pracovníků ARA, která se stala známá jako „Hoover´s boys“. První americká loď se 700 tunami pomoci pak dorazila do Petrohradu 1. září 1921. Prvním úkolem ARA bylo to, co předtím dělala po celé poválečné Evropě: Nakrmit děti. Metou byl jeden milion dětí. Menu: bílý chléb, rýže, mléko, cukr, kakao. Dovážené za peníze z osobních darů Američanů.
Ruští lidé nerozuměli, odkud a proč najednou přišel kdosi z neznámého světa a krmí jejich děti – děti nevolníků a bezprávných proletářů. Ve svém světě surovosti a násilí nic takového neznali. Mnozí něčemu takovému nerozumí dodnes a za každým gestem lidskosti hledají zákeřné spiknutí.
Pár dní po příjezdu do Moskvy vyrazila část Hooverových mužů na průzkum do Povolží. Před jejich očima se zjevila tragédie, jakou dosud neznali: masy zbídačelých lidí vyhublých na kost, zaplavujících nádraží; houfy hladových sirotků, kostřiček s hluboce vpadlýma očima a oděvy plnými vší, jejichž rodiče už zemřeli.
Dnes milionová města Kazaň, Samara, Ufa, Caricyn (dnešní Volgograd) a další města i vesnice našli plné vyhublých a umírajících dětí i dospělých.
Jak Američané pronikali do Tatarstánu, Baškirska a hlouběji na jih a za Ural, nacházeli všude stejné anebo horší obrazy zoufalství a smrti; lidi pojídající listí, trávu, slámu ze střech svých chatrčí. Na mnoha místech se rozšířil kanibalismus, lidé šílení haldy vyhrabávali mrtvá těla na hřbitovech, které bylo třeba hlídat. Z téhož důvodu museli rodiče hlídat své děti. Jiní rodiče zabili některé ze svých dětí, aby mohli nakrmit ty, které měly větší šanci přežít. Mnoho řeznictví bylo úřady zavřeno, když se zjistilo, že prodávala lidské maso.
V říjnu 1921 poslala humanitární mise vedená plukovníkem Williamem Haskellem z Moskvy Hooverovi telegram popisující nevídaný rozsah katastrofy s varováním, že tragédie dosáhne vrcholu v zimě, kdy si podvýživa a hlad ve spojení se zimou, sněhem a mrazem vyžádá životy až 16 milionů lidí.
Hoover okamžitě pochopil, že původní záměr nakrmit milion ruských dětí nestačí. Nakrmit více Rusů ale znamenalo požádat o prostředky Kongres.
Nepřekvapuje, že ten neměl pochopení pro podporu bolševického režimu, který zákonodárci vnímali – a ukázalo se, že velmi správné – jako hrozbu pro celou civilizaci. To ostatně dobře chápal i Hoover, který byl na sklonku války v Evropě svědkem mnoha pokusů komunistů uchopit násilím moc a byl zarytým antibolševikem.
Takticky se proto rozhodl předložit Kongresu pomoc hladovějícímu Rusku jako způsob podpory americkým zemědělcům, kteří – tak jako dnes – i před 100 lety dokázali vypěstovat obrovské přebytky potravin. Uspěl: před Vánocemi 1921 americký Kongres schválil grant ve výši 20 milionů dolarů (dnes ekvivalent 300 milionů dolarů) na nákup obilnin, osiva a potravin pro Rusko.
Nyní stála ARA před výzvou, jak dostat pomoc k Rusům, které už hlad kosil tempem 100 000 mrtvých za týden. První lodě s pomocí opustily New York v polovině ledna 1922. Vezly 300 000 tun obilí. Další vyrazily vzápětí.
Některé uvízly v Baltském moři, které ledem sevřela extrémně studená zima. Jiné zamířily do Černého moře. První loď zakotvila 6. února, po 16 dnech plavby, v Novorossijsku – pouhých šest týdnů poté, co Kongres schválil pomoc.
Skutečné problémy ale začínaly právě tam: 80% zařízení ruských železnic, množství lokomotiv a vagónů, bylo zničeno. Projet 2000 km z Novorossijsku do Samary trvalo celých 21 dní – 100 km za den, tj. průměrnou rychlostí 4 kilometry za hodinu.
Jak Američané trať vůbec zprovoznili? Tak, že železničářům a dělníkům platili obilím za každý obnovený úsek trati, za každý dopravený vlak: moskevská vláda na to neměla ani peníze, ani potraviny a zřejmě ani vůli. Do poloviny března 1922 vyrazilo z přístavů do vnitrozemí Ruska 7 000 vagónů naložených potravinami, přinášejících život umírajícím milionům obyvatel.
Bohužel, mnohé vlaky v březnu zase uvízly na železničních trasách, zablokované svévolí a neschopností místních komisařů. Každý zastavený vlak, každý ztracený den znamenal smrt tisíců lidí. Stačilo zablokovat jediný vlak a za ním se rychle vytvořila kolona dalších souprav.
Koncem března 1922 se doprava prakticky zastavila. Moskevské orgány neudělaly nic. Ve městech se kupily stohy zmrzlých těl, které neměl kdo do zamrzlé země pohřbívat.
Vlaky se pohnuly, až když Haskell poslal Hooverovi do Washingtonu schválně nekódovaný telegram, ve kterém kvůli nespolupráci Rusů navrhl zastavit vykládku obilí v přístavech.
V Moskvě pochopili: šéf Čeky a komisař dopravy v jedné osobě Felix Dzeržinský, nejobávanější bolševik své doby, který vešel do dějin pod přezdívkou „krvavý Felix“, se začal situací osobně zabývat. Každý pracovník ruských železnic okamžitě pochopil, že buď se vlaky rozjedou, nebo budou železničáři postříleni. A vlaky se opět pohnuly.
Na jaře zase vázla doprava od železnice do vzdálených měst a vesnic – tání sněhu a deště rozmočily polní cesty a koňská a velbloudí spřežení (tam, kde koně a velbloudy ještě nesnědli) zapadali v blátě. Kolony spřežení se prodíraly blátem od železnic k hladovým a umírajícím.
Pro distribuci pomoci ARA rozdělila oblast hladomoru na 10 zón – pomoc v každé zajišťoval malý americký tým, jehož úkolem bylo zorganizovat dopravu, skladování a distribuci potravin i osiva. Asi 300 Američanů, vyslaných vedením ARA do Ruska, najalo na práci při dopravě, hlídání, vaření a vydávání jídla v tisících vývařovnách na 120 tisíc domácích obyvatel.
Brali prakticky každého, kdo alespoň trochu mluvil anglicky nebo nějakým evropským jazykem a měl alespoň trochu vůli pracovat. Americký protestantský pragmatismus a pracovitost se často střetávaly s kulturou pasivity a fatalismu místních, kteří považovali hladomor za trest Boží za zločiny napáchané během revoluce a občanské války.
Zapojení vzdělanějších vrstev společnosti do pomoci zase vyvolávalo obrovské podezřívání v Kremlu – vzdělaných lidí se vládci Ruska vždy báli a leninská paranoia měla už tehdy hluboké kořeny. Čeka, Leninova tajná policie založená právě Dzeržinským, proto celou organizaci prošpikovala svými agenty. Ti však nejen bedlivě sledovali Američany, ale také se snažili „odklánět“ část dodávek amerických potravin ke „svým lidem“, resp. od etnik a oblastí, které pokládali za své odpůrce. Značná část humanitární pomoci končila díky tomu na černém trhu v centrálním Rusku.
Počet Američanů v terénu byl naprosto miniaturní, takže nebyli s to všechno uhlídat. Například pomoc na celém jižním Uralu, na území s 9 miliony obyvateli – Baškirů, Čuvašů, Rusů, Kazachů, Tatarů a dalších navzájem nepřátelských etnik – a o rozloze Francie, administrovalo z Ufy pět Američanů pod vedením plukovníka Bella. Tento maličký team denně zajišťoval chod 2750 vývařoven a nakrmení 1,6 milionu lidí. Pro děti byly určeny speciální dávky, dostávaly také kondenzované mléko.
V srpnu 1922, pět měsíců poté, co do přístavů dorazila první pomoc, krmila ARA v 19 tisíc vývařovnách v Rusku na 11 milionů lidí. Další dva miliony živil Červený kříž a další mezinárodní organizace. Podíl Američanů na záchraně Rusů byl však zdaleka největší. Kukuřici někteří Baškirové dokonce pojmenovali „Amerika“.
Inspirátor a lídr evropských záchranných prací v Rusku, norský polárník a humanista Fridtjof Nansen, dostal také za tuto svou práci v roce 1922 Nobelovu cenu míru.
Na jaře 1922 obyvatelé hladem zasažených území Ruska zaseli osivo dodané Američany a na podzim sklidili úrodu. Hladomor skončil.
Odhaduje se, že i tak si velký „leninský“ hladomor let 1921-22 vyžádal životy více než 5 milionů obyvatel Povolží a Kazachstánu. Podle některých odhadů zahynulo až do dvou milionů Tatarů: v důsledku hladomoru tak jejich podíl na populaci regionu klesl pod 50% a jejich vlast byla následně rusifikována nastěhováním etnických Rusů do Tatarstánu a Baškirska.
Tak jako Ukrajinci označují stalinský hladomor let 1932-1933 za genocidu ukrajinského národa, i mnozí Tataři hovoří o hladomoru let 1921-1922 jako o genocidě svého etnika.
Herbert Hoover předpokládal, že ukázka americké pomoci a efektivnosti může Rusy inspirovat ke svržení komunistického režimu: paradoxně lze spíše usuzovat, že americká pomoc naopak bolševický režim zachránila.
Je však rovněž možné, že právě miliony dětí Rusů, Baškirů, Čuvašů, Tatarů a Kazachů, zachráněných Američany v roce 1922 před smrtí hladem, pak v roce 1941 a 1942 zachránily pod Moskvou a u Stalingradu sovětské Rusko před porážkou hitlerovským Německem.
Že to udělali s americkými zbraněmi v rukou, s americkou municí, a obutí v amerických botách, to je už jiný příběh Ruska – země, která zapomněla co je to vděčnost.“
**********
Výše uvedený příběh je nejen jednou z odvrácených stránek sovětské historie, ale též ukázkou nevděku dějin, resp. ruských historiků (a proruských či nevzdělaných publicistů), kteří Američanům již sto let nasazují psí hlavu, zamlčujíc skutečnost, že právě „Amíci“ tahají Evropu celých sto let opakovaně z jejího srabu. V uvedeném případě by se to dalo parafrázovat slovy „nevděk Ruskem vládne“.
To, jak ruský establishment (nejen úřady a politici, ale i „vlastenečtí historici a publicisté“, kteří jsou – slovy Petra Pitharta – postaveni „před volbu mezi pravdou a vlastí“!), vytěsňuje z paměti národa vzpomínku na tuto tragédii, jenom názorně zdůrazňuje onu kontinuitu mezi „novým“ Ruskem Putinovým a oním sovětským, oslavovaným jako jedinečný, ideální stát a jediná „strana gdě tak volno dyšiť čelověk“[8], po celou svou historii údajně „čelící zákeřným úkladům Spojených států, které vedou proti Rusku skrytou válku“.[9]
Přestože právě hladomory (opakující se zhruba každých 10 let: 1922, 1932, 1946) byly typickým znakem sovětského režimu, ruští historici i politici toto téma nesnáší a snaží se ho vytěsnit z veřejného prostoru.
Nedá mi, abych necitoval hraběte Richarda Mikuláše von Coudenhove-Kalergi, jenž téměř před sto lety varoval evropské politiky, řka: „Dějiny staví Evropu před rozhodnutí: buď se povznese nad vzájemné nepřátelství národů a sjednotí se do konfederace, nebo padne za oběť ruské dobyvačnosti. /…/ Ruský imperialismus je daný jednou provždy. V okamžiku, kdy se mu naskytne možnost podřídit si Evropu, Rusko tuto možnost využije a uskuteční svůj sen, ať už bude rudé, či bílé.“[*].
[*] R. M. von Coudenhove-Kalergi: Pan-Europa. Wien 1923, str. 54-57 (česky Pan-Evropa. Aventinum, Praha 1926)
=======================================================
[1] Zasáhl však také oblasti v povodí Kamy a Donu, Kazachstán, jižní Ukrajinu a západní Sibiř, takže do příchodu jara hladem trpěla čtvrtina rolníků sovětského Ruska. Podle ruského historika Sergeje Lukaševského postihl hladomor 28-40 milionů lidí. Pro srovnání, v celém Sovětském svazu žilo v roce 1926 zhruba 147 milionů obyvatel.
[2] Vedle hladu umírali obyvatelé těchto oblastí i v důsledku infekčních chorob, které se v zesláblé populaci rychle šířily.
[3] Vsjerossijskij komitět pomošči golodajuščim (VKPG).
[4] Figes Orlando: Lidská tragédie – ruská revoluce 1891-1924. Beta-Dobrovský, Praha 2000.
[5] Dva hlavní protagonisté Pomgolu ovšem osudu neunikli. Lev Borisovič Kameněv byl v prvním moskevském procesu roku 1936 obviněn z vytvoření teroristické organizace s cílem zavraždit Josifa Stalina a další členy vlády a 25. srpna 1936 ve sklepení Lubjanky popraven. Alexej Rykov, pozdější předseda Rady lidových komisařů (tj. vlády SSSR), byl ve čtvrtém moskevském procesu za údajné spiknutí proti Stalinově osobě též odsouzen k trestu smrti a 15. března 1938 popraven na moskevském popravišti NKVD Kommunarka.
[7] American Relief Administration.
[8] Slova sovětské hymny: „druhou takovou zemi neznám, kde tak svobodně dýchá člověk …“
[9] Jak známe ruské uvažování a ruskou propagandu, vůbec nás nemůže překvapit, že 100 let po této tragédii ruské úřady zakázaly veřejnou projekci dokumentárního filmu ruské režisérky a novinářky Taťjany Sorokinové „Golod“, pojednávajícího nezaujatě o této katastrofě. Snímek je přitom založen na komentářích mnoha odborníků, amerických i evropských, ale z větší části ruských.
Další doporučené prameny:
Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail redakce@pravyprostor.net
Příspěvky za měsíc ÚNOR 2025:
**********************************************
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Zdenka Rýznarová 250,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Včelka 1500,- Kč, Radek Bláha 300,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 200,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Jaroslav a Dana Berkovi 1000,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Renata Lechová 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Ludmila Kárská 100,- Kč, Pavel Barvínek 91,23 Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Anonym 70,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, František Burda 50,- Kč, Jiří Obermaier 100,- Kč, ing. Pavel Hirsch 500,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Pavel Doubrava 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Jan Petr 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Ivo Filka 100,- Kč, Petr Hybl 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč
Celkem za měsíc: ... 15 011,23 Kč
Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.
S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby
Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail redakce@pravyprostor.net
Příspěvky za měsíc ÚNOR 2025:
**********************************************
RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Zdenka Rýznarová 250,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Včelka 1500,- Kč, Radek Bláha 300,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 200,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Jaroslav a Dana Berkovi 1000,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Renata Lechová 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Ludmila Kárská 100,- Kč, Pavel Barvínek 91,23 Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Anonym 70,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, František Burda 50,- Kč, Jiří Obermaier 100,- Kč, ing. Pavel Hirsch 500,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Pavel Doubrava 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Jan Petr 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Ivo Filka 100,- Kč, Petr Hybl 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč
Celkem za měsíc: ... 15 011,23 Kč
Vybráno 33.00%
Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to? Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.
Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.
Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.
Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.
Latest posts by Redakce (see all)
- Dopadlo to dobře - 18.2.2025
- Čau Praho! Fialova vláda vrací Česko zpátky do devadesátek - 18.2.2025
- Výsledkem pařížského summitu je další prohra militantních elit Evropy - 18.2.2025
(24 votes, average: 2,46 out of 5)
Loading...Podobné příspěvky
Byl to komuňista. Ale umirněny. Tradyce v K...
LADISLAV VĚTVIČKA Koločava, to je hrozna ďura v krasnem udoli Podkarpatske Rusi. Žije se tam blbě, bo všude daleko,
Polemika: Ad GEN – Mašínové opravdu ...
JIŘÍ FRANĚK/MARTIN BRAUN/REC Přečetl si tento článek, dodal reakci, leč prostě myslím že je to málo.. – že právě
40 komentářů
No,tak s takovou,jakou to tady západní „elity‘ vedou brzy bude Rusko zachraňovat před hladomorem celou západní „rozkvetlou zahradu“ jménem EU-a kdoví?Třba potom konečně místo larev a brouků ochutnáme opravdový obilý…🙂
Autor by si měl zjistit historická fakta. Stalin chtěl po první světové rválce ychle obnovit zcela zničené Rusko, proto požádal USA o pomoc. USA nechtěla peníze, ale veškeré obilí z Ukrajiny. Jen proto tam byl hlad a už v té době Stalin budoval metro v Moskvě. Jen proto pár let po druhé světové letěla Lajka do vesmíru. Jak prosté, Whatsone. Howgh.
Ad hominem zde vhodné. Týpek je Čech, pravým jmenem Franta Hrabal. Z Prahy do Blavy už utekl v osmdesátkách, kdy se provalilo, že pro StB pracuje pod jménem krycí Frank. Naverbován, z vlastní iniciativy za s. min, vnitra Obziny.
Udávala produktivně a měl být vyslán za zásluhy na Kavana do UK, ale při přípravě StB přišla na to, že je to magor a raději ho bude držet jen na domácí půdě.
Ale majitele PP chápu, proč nepublikovat udavače Franka, když jeho řídícím důstojníkem klidně mohl být třeba instalát z Hradu, s. agent Pávek.Pavel, že.
Ono je potřeba se na tu dobu podívat i tak, že teprve VŘSR ukončila v carském Rusku absolutní monarchii, která většinu Rusů drtila v tzv. Samoděržaví.
Většina Rusů byla carským klanem cíleně držena v chudobě, prakticky otroctví, bez vzdělání, bez vědomostí/zkušeností co se děje o dvě vesnice dál, natož tak ve vzálenějších zemích, bez vhledu jak svět vlastně funguje.
Tito téměř otroci si sice revolucí vybojovali svoji zemi.
Ale nevěděli vůbec nic, jak v Rusko spravovat, jak hospodařit ve velkém, jak jednat se sousedními státy, jak se nenechat napálit světovými politiky.
Účelově se dá vyhrabat na kohokoliv cokoliv. Bohužel to nic nezmění na tom, že současná válka je prohraná. Že jo, libtardi.
Typická dnešní novinařina. Popisují se reálie bez zasazení do kontextu doby. Kontext může velmi změnit obsah informace, včetně sdělení zda vůbec mohly události proběhnout jinak.
Dneska se tomu říká misinformace.
Však oni jim to Američané vrátili, když počkali s invazí až do roku 1944, čímž nechali zavraždit 20 000 000 Rusů. Mimochodem bylo by zajímavé pohovořit například o opakovaných indických hladomorech způsobených Brity, během nichž umíraly hlady miliony Indů.
Tvl, dovolit si napsat něco nelichotivého o Rusku, to Vás tady na PP sežerou. Pamatujte si, že Rusko je svaté a kdo ho nemá rád, je nacista. A někdo Vás určitě musí platit, zadarmo to neděláte. To by bylo proti fyzikálním zákonům, aby někdo neměl rád Rusko bez nějaký finanční motivace.
Petře Zděňku,
jen ventiluješ svoji frustraci a potřebu plivnout si,
ve svém černobílém dětském světě.
„Však oni jim to Američané vrátili, když počkali s invazí až do roku 1944, čímž nechali zavraždit 20 000 000 Rusů.“
Tohle je fakt úžasná perla, to si musim vytisknout a zarámovat. Když někomu pomůžete, jste vinen, že jste to neudělal dřív. Chápu to dobře, že Rusové zavraždili 360 tisíc Čechoslováků, protože nás osvobodili až ve 45?
Petr Zdeněk 14.2.2025 09:11:31 Odpovědět
Nope, Franta Hrabal není nacista, je to jen bonzák StB, který se sám a dobrovolně k spolupráci přihlásil, neudával pod tlakem a ve strachu, či nějak vydíraný. Skutečná swine.
Je znám i tím, že jezdí rád do ru venkovských rodin v odlehlých oblastech, žije tam zadarmo, od nich se nechá ubytovat a živit, pak napíše o nich pohrdavou reportáž, no holt pravý bonzáček.
Měl jen smůlu, že se bonzáctví provalilo na něj v Praze již v osmdesátkách a ne až třeba devadesátkách. Jinak mohl být klidně hradní instalací on a ne s. agent Pávek-Pavel.
„jen ventiluješ svoji frustraci a potřebu plivnout si,
ve svém černobílém dětském světě.“
To se musíš mýlit, jestli něco píšu proti Rusku, tak musím být placen napůl sorošem, napůl usaid. Ten svět je spíš hnědobílej, nezapomeň, že jsem nacista. Jakožto nacionální socialista mám rád národ a socialismus, zvlášť znárodňování.
BTW, jsi si jistej, že když něco napíšeš proti USA, neventiluješ tady svoje frustrace a rudobílé vidění světa?
Petře Zdeňku,
já na rozdíl od tebe nepoužívám to tvé idologické (svazácké) zabarvení s termíny jako z Rudého práva.
Nemusím mít pravdu, mohu mít jen názor. Od toho je diskuse.
Ideologie, to je tvůj boj.
Cin certu dobre, peklem se ti odmeni, rikavala nase babicka. Amerika zachranila (nekolikrat) Rusko, ted za to tvrde pyka. Ukrajina prohrala svou valku ve chvili, kdy odevzdala Rusku atomove hlavice vymenou za slib vecneho miru, a jak vime, za blbost se plati.
V té době taky existovala pandemie chřipky, nevím, proč se autor o tom vůbec nezmiňuje.
Ukrajinci v té době po1.WW bojovali se Sověty za pomoci Polska a Německa.
Sověti je hnali téměř až k Varšavě,
politruka jim tam tahdy dělal Stalin.
Za to jim Stalin následně jaksi odlehčil od obilí.
„Do země Tolstého, Dostojevského, Mendělejeva, Pavlova, Musorgského, Glinky a ostatních mužů, vážených po celém světě, zavítalo neštěstí – židokomunisti. “
zajímalo by mne kolik židokomunistů pošlo hlady v té době , nicméně všichni zdejší tu začali vřískat jako když je na nože bere , výborné připomenutí toho, co nás j jewropě čeká do 10 let
Rudy 14.2.2025 10:22:50 Odpovědět
Bonzák StB Frank, kryjící se falešným jmenem Fero Krondák, píše v tomhle případě o době, která se tak nějak prolíná s dobou, kdy Yanks se vylodili na Dálném východě a zachraňovali Rusy pomocí prachu, olova a aplikace na ně bojových plynů, zatímco Anglo-Fr. spojenci se pokoušeli obsadit pro sebe Ru ropná pole v Baku.
Ale je pravda, že než do USA přesídlili jistí London banksters s rudou ve štítě famiglie ještě před r. 1914, aby ovládli US rotačky na USD, vztahy byly velmi dobré.
Yanks např Ru podporovali v Krymské válce, Yanks byli pobouřeni, že perfidní Britové a Fr. byli ochotni se spojit proti křesťanské říši s Turky. V Ru armádě na Krymu byli US dobrovolníci a působili tam i doktoři z USA.
Ve válce Sever proti Jihu Ru podporovalo Sever a Ru válečná flotila dělala baráž před přístavem v NYC proti možnému výsadku Britů. Najděte si US dobové noviny, jsou tam i fotky ru důstojníků a námořníků, ve společenských rubrikách se psalo, která význačná rodina v NYC pro Ru pořádala bál, či večírek.
Stalin v r. 1945 slovo dodržel a RA na pevnině asijské rychle porayila Japonce.
Btw. Víte, že část Kalifornie patřívala Rusku?
cit : ….zamlčujíc skutečnost, že právě „Amíci“ tahají Evropu celých sto let opakovaně z jejího srabu… ty historiku právě amíci celých sto let dohánějí celý svět do srabu. K tomu „si založili“ FED v r. 1913, aby hned příští rok mohla začít 1. světová válka, která měla zajistit , aby se americký dolar stal dominantní světovou měnou. Toho se dosáhlo tím, že evropa byla válčením vyčerpaná, rozpadly se čtyři monarchie a válkou nezasažená amerika na ní zbohatla….
Mimochodem, za velké krize ve dvacátých létech umírali v usa lidé hladem. Bylo v té době zakázáno provádět jakékoliv sčítání lidí. Až po několika létech po krizi bylo, kdy se zase plnily demografické statistiky dopočítáno, že pokles porodnosti během této krize nevysvětluje , kam se podělo 5 miliónů obyvatel usa, Těch 5 miliónů umřelo “ na venkově “ hladem. Dokumentárních fotek jsou hory.
Petr Zdeněk 14.2.2025 09:29:46
ty to máš v té palici dobře vyrabovaný.
Takové bláboly, srovnávání nesrovnatelného, to myslíš vážně, že měli přijít osvobodit už 15.3.1939? Ty seš debil. Amíci nepřišli osvobozovat, ale zachraňovat zbytek Evropy, aby nepadl do područí Sovětů. Ti neměli vyřešenou válku s Japonskem, ale honem se přiživit na porážce Německa, a ještě poničit naše hospodářství. Dnes je zrovna výročí útoku na Prahu, kdy nám povraždili obyvatele, včetně dcery Josefa Lady.
Idiote vymaštěnej.
Vymaštěnej idiot jsi ty, správče. A navíc lhář!
Díval jsem se na mapu, a pomoci Google jsem zjistil, že obec Postřelmov je v ČR pouze jedna, a to v Olomouckém kraji. A v této obci žádný chudobinec NENÍ.
Kdo lže, ten krade, v ruských 💩 se hrabe, žéé.
Autor by měl vědět, že v prvních nejvyšších stranických a státních orgánech CCCP měli absolutní většinu ti, o kterých se nesmí mluvit.
Autor by měl vědět, že v prvních nejvyšších stranických a státních orgánech CCCP měli absolutní většinu ti, o kterých se nesmí mluvit.
Tvl zase jeden ruso-bijec Fero, který si asi ještě dost nenaHRABAL. (blicí smajlík)
Ještě bych pro Bandera-fans retardy doplnil poměrně známou hist(o/e)rku o osvobození Plzně émerickými hyper-mírovými bombardéry s jejich mega-tvořivými bombami někdy v dubnu 1945, kdy už samozřejmě bylo o všem rozhodnuto a (pro)válečná výroba ve Škodovce dávno stála.
Ale bylo po Jaltě a tudíž jasno, jak se Evropa podělí, že ano.
Jenom věčná Škoda (Plzeň), že za tzv. památník zvolili plzeňští radní nepříliš invenční sousoší 2 stupidních hranolů místo aby třeba tam dali 2 několikatunové letecké bomby.
To by pak nápis: „Díky, Émeriko!“ byl zcela na místě a historicky absolutně 100% pravdivý !!
Howg – práci a rozumu zdar !!
Pavel K
ty debile, ty neumíš ani gůglit.
Vymaštěná palice.
https://penzion.postrelmov.cz/?utm_source=search.seznam.cz&utm_medium=ppd&utm_content=hledani&utm_term=d%c5%afm%20d%c5%afchodc%c5%af%20post%c5%99elmov&utm_campaign=firmy.cz-12963371
Správce chudobince Postřelmov
ty debile, ty nevíš ani to, že PENZION není chudobinec.
Vymaštěná palice.
A navíc – dle informací obecního úřadu Postřelmov – onen penzion žádného správce nemá, a je určen pouze pro solventní seniory, což je zřejmé i z fotodokumentace interiéru i exteriéru penzionu v obecním zpravodaji!
Jsi debilní lhář, a ne žádný SPRÁVCE. Pouze na PP trollíš.
Dojemná poéma až jsem hojnou slzu uronil,pan autior nesporně umí..
Jsem přesvědčen že si tu jím oslavovanou humanitární pomoc z počátku ušáci pozdějí nechali do centu proplatit zlatem,stejně jako o dvacet let později dnes tolik oslavovanou “ Půjčku a pronájem “
Toho Buóh nedopustí ,aby anglosas slovanovi cokoliv zdarma a ze soucitu věnovati chtěl!
A že se tu nikdo nevyjádřil co tomu hladomoru předcházelo, kdo tu revoluci financoval, kdo tam tenkrát vládnul (Rusové to nebyli).
Pane K.Kraus, když sem občas zajdu stále vás rád čtu, máte vynikající komenty. Ale to už sem vám před pár lety řekl. 👍👍🙋♂️
No jo,čechomoráci pokračují v debilizaci údernickým tempem….co se ještě nedovíme dokud to tu nevezme zavčas čert
Rusko zacatkem 20 let minuleho stoleti bylo zdecimovano valkou. Neni jiste pochyb o tom, ze z boziho dopusteni car Romanovec tu zemi dostal do stavu, kdy totalne zaostala. Nikdo jiny tehda (ored 1.sv) nemel silu provest ve sve zemi demokratizaci a prumyslovou revoluci. Ostatni vladcove evropy delali co mohli. Mikolas by zahledeny do sebe, na Rusko prdel. Dostal valkou tu zemi do stavu, ze v ni zvizezili boksevici. To co bylo otom, byly jen nasledky jeho vladnuti. Rusko proste neproslo kulturnim vyvojem jako ostatni evropa. Z samoderzavi a zemljanky hup rovnou do komunismu. To nemohlo jinak dopadnout. Rusove meli Petra Velikeho a Katerinu Velikou kdy zazily rozkvet. No a potom Lenina, co nebyl ani poradnej Rus. Divim se, ze to ta zeme vubec dala? Myslim, ze mnohe evropske narody by na jejim miste zkolabovali a vzdali to.
Pavlíku K (jako kocot)
ty troubo, chudobinec se tomu říká s nadsázkou, ale to blbec nepochopí, viď? A za další, nick je něco jako přezdívka a tu si zvolíš jak se ti zachce, víš troubo? A, jestli jsem správce nebo svačinář, nebo obyvatel penzionu, není důležité, je to moje věc, víš debile?
To, že seš blbec, ví tady každej, kdyby jsi nic nepsal, tak by nikdo nevěděl, že jsi blbec. Raději mlč anebo piš, aspoň je sranda. Mě blbci zvednou náladu.
Teď jdu do hospody k Andělovi, a až přijdu tak se mrknu, co jsi sesmolil, troubo. Snaž se!!!!!!
Bléééé 🤮
No nevim, chodil jsem do školy v 50.tých letech, střední jsem dokončil v 60.tých letech a nikdy jsem nic z toho, zde uváděného nezaznamenal. Kdyby to tak skutečně bylo, určitě bychom se o tom v učebnicích dějepisu něco dozvěděli, na to byli komouši kabrňáci. Obdoba pro dnešní dobvu probíhá v EU, dokud lidi nebudou žrát velbloudí trus, nic je nedonutí k tomu aby trochu přemýšleli. S ruským národem se nikdo nemůže srovnávat, mají jiné priority, naprosto jiný charakter, který všem evropským zdegenerovaným nadlidím chybí. Dle mě, autor cvok, fabulátor a nenávistí postižený jedinec.
Ten notorik Kocourek musí mít zvedlou náladu při každém pohledu do zrcadla 😅
Nemyslím že tomu notoriku Kocourkovi něco zvedne náladu, a navíc ten pitomec neví co zrcadlo je.
Jak ten norek kocourek by mohl být veselý když je to mrzák???
Kdyby jenom invalidní mrzák, PK je známej somrák z chudobince.
Mrzák, nemrzak, kocórek je zmrrd.
Kočičí samec je debil jako já :(