Hospodářská válka Západu proti Rusku selhala

The Spectator přiznává neúspěch v ekonomické válce proti Rusku

První z nich, článek v časopise Spectator, nese přímočarý název „Proč ekonomická válka proti Rusku selhala“ a jeho část zní:

„Druhý bod se však ukázal jako neomalený: plán vést s Moskvou ekonomickou válku a vyvolat finanční šok a hrůzu v dosud nevídaném rozsahu. Rusko mělo být téměř úplně odříznuto od světa, sankce a bojkot veškerého dovozu a vývozu s výjimkou humanitárního, jako jsou léky. Putinovo Rusko by podle této teorie bylo zbídačeno, až by se vzdalo.“ (Brutalita slovního spojení „zbídačené až ke kapitulaci“ tak snadno vklouzne na stránku tohoto článku, protože jde o standardní imperiální chování Západu, které se nyní normalizovalo. ~ jw)

„Málokdo na Západě si uvědomuje, jak špatně tento aspekt války probíhá. Evropa sama zaplatila vysokou cenu za částečný bojkot ruské ropy a plynu. ….“

„Brzy se ukázalo, že zatímco Západ má o hospodářskou válku zájem, zbytek světa nikoli. S poklesem vývozu ropy a plynu do Evropy Rusko rychle zvýšilo vývoz do Číny a Indie – obě země raději nakupovaly ropu se slevou, než aby se postavily proti invazi na Ukrajinu. A co hůř, zdá se, že část ruské ropy vyvezené do Indie byla odčerpána zpět do Evropy, protože se zvýšil počet lodí, které odvážely rafinovanou ropu z Indie Suezským průplavem.

„Západ se pustil do sankční války s přehnaným pocitem vlastního vlivu ve světě. Jak jsme zjistili, nezápadní země nemají vůli (sic!) uvalit sankce ani na Rusko, ani na ruské oligarchy. Výsledky této chybné kalkulace jsou všem na očích. V dubnu loňského roku MMF předpověděl, že ruská ekonomika poklesne v roce 2022 o 8,5 % a letos o dalších 2,3 %. Jak se ukázalo, HDP loni klesl jen o 2,1 procenta a letos MMF předpovídá malý nárůst o 0,7 procenta. … Ruská ekonomika nebyla zničena, byla pouze přetvořena, přeorientována tak, aby se dívala spíše na východ a jih než na západ.“

Článek The Telegraph přiznává neúspěch v ekonomické válce proti Rusku

Druhý článek, tento v deníku The Daily Telegraph, vykresluje stejně chmurný obrázek:

„Rusko se už mělo zhroutit. Podle britského, amerického a evropského gambitu měly k porážce Moskvy stačit drastické obchodní, finanční a technologické sankce, omezení ceny ruské námořní ropy a výrazná pomoc Ukrajině. To se nepodařilo. Přes všechny oběti ukrajinského lidu se válka dostala do patové situace, přinejmenším do kyjevské protiofenzívy.

„Důvod? Čína v tichosti vstoupila do hry a v transformačním měřítku zachraňuje rozvrácenou Putinovu ekonomiku výměnou energie a surovin za zboží a technologie. Sankce jsou vtip. Rusko-čínský obchod vzrostl v prvních čtyřech měsících roku o 41,3 % na 73 miliard dolarů, což financuje Putinovu válku. Jen v dubnu 2023 vzrostl čínský vývoz do Ruska o 153 procent; jeho nárůst více než vyrovnává pokles německého a francouzského obchodu, jak upozorňuje Robin Brooks z Institutu pro mezinárodní finance. Čínský obchod také prudce vzrostl s Běloruskem, Kazachstánem, Gruzií a Tureckem, které mají snadný a průchodný přístup do Ruska.

„Není divu, že se ruská společnost nezhroutila. V Moskvě už sice není žádný McDonald’s, ale prodej čínských aut je na vzestupu. Říkali nám, že Rusko nemůže přežít bez západních technologií, ale místo toho přechází na konkurenční čínské systémy.“

Mercouris popisuje tón těchto článků jako hořký. A skutečně se zdá, že Anglosasové okusili velmi hořké plody porážky.

Po třech ekonomických útocích ze strany USA míří Rusko na východ

Od konce studené války 1.0 je to již potřetí, co se USA pokusily zničit ruskou ekonomiku. První pokus provedl Bill Clinton v 90. letech a jeho výsledkem byla hlubší a déle trvající krize, než byla celosvětová Velká hospodářská krize ve 30. letech, s poklesem HDP o 43 % a zkrácením délky života o čtyři roky. Taková je krutost ekonomické války.

Druhý přišel po puči na Ukrajině podporovaném USA v roce 2014 a ostřelování Donbasu s následným referendem na Krymu a jeho opětovným začleněním do Ruska, což poskytlo dokonalou záminku pro brutální sankce proti Rusku. Rusko se s těmito sankcemi naučilo zacházet, což je jeden z důvodů, proč se mu daří vyhýbat se těm současným. Současný neúspěch je třetím. Těžko se divit, že Rusko už toho má dost a rozhodně se obrátilo k Číně a dalším dynamickým ekonomikám východní Asie.

Oba články, zejména však ten v Telegraphu, obviňují Čínu z toho, že se Rusko úspěšně vyhýbá západní imperiální tlamě. Článek v Telegraphu nese název „Si Ťin-pchingovi dochází čas a on to ví“. Podle tohoto názoru byla Čína (v čele zbytku globálního Jihu) sice Velkým umožňovatelem, který Putinovi umožnil otočit se na Východ, ale její čas se krátí. Čína brzy dosáhne svého vrcholu a začne sestupovat, což je předpověď, kterou jsme opakovaně slýchali v posledním čtvrtstoletí, ale která se zatím nenaplnila.

V tomto vyprávění Rusko vždy vystupuje jako nešťastně kolonizovaný národ a Čína jako lstivý vládce. Jedinou možností je výsledek win-lose, což vypovídá o světonázoru Západu víc než cokoli jiného. Myšlenka multipolárního světa, v němž vítězí obě strany a v němž se národy respektují jako suverénní rovný s rovným, prostě není ve slovníku Západu. Doufejme, že se to změní dříve, než se sami pohltíme jadernou válkou nebo se válkou a konflikty zaměstnáme natolik, že se nedokážeme zabývat hrozícími hrozbami pro naše přežití.

John V. Walsh, donedávna profesor fyziologie a neurovědy na lékařské fakultě University of Massachusetts Chan, psal o otázkách míru a zdravotní péče pro San Francisco Chronicle, EastBayTimes/San Jose Mercury News, Asia Times, LA Progressive, Antiwar.com, CounterPunch a další.