Honzo, vítej na palubě ODS

Než nabídnu svůj pohled na možné dopady této mesaliance, zde je krátká historka.

Když byl ještě ministr Lipavský pevnou součástí Pirátské strany, pozval mě on a jeho stranický kolega Mikuláš Ferjenčík do svého společného podcastu, ve kterém se chtěli bavit s lidmi z názorově opačného břehu. Přijal jsem. Řešili jsme manželství pro všechny, Istanbulskou úmluvu a podobné levicové ideoharampádí, až přišla řeč na válečný konflikt na Ukrajině.

Nabídl jsem jim jeden recept: Zrušte Green deal, nechejte lidem peníze v peněženkách, průmyslu zrušte zelené regulace a nechte jim levné energie, učiňte z Evropy ekonomického tygra a Rusko můžeme uzbrojit podobně, jak to udělal v osmdesátých letech Ronald Reagan (v součinnosti s Thatcherovou, Kohlem a Janem Pavlem II.) s Gorbačovovou Říší zla. „Ale to nemůžeme!“, vyděsil se Jan Lipavský, „my přece zachraňujeme planetu!“ Tak nějak jsem podobnou reakci očekával, ale co bych ani tehdy – před těmi dvěma lety – neočekával, že se Jan Lipavský může někdy stát posilou ODS, a to i při vědomí zelenému šílenství propadnuvšímu Petrovi Fialovi.

Pět schodů ke zkáze

Co tedy fakt, že za ODS v Praze kandiduje ministr zahraničí Lipavský, může znamenat?

Schod první

Že vedení ODS (duo Fiala-Stanjura) opouští model vnitrostranické demokracie. Něco takového by v dobách, kdy před volbami probíhaly primárky a kandidáti si své nominace museli tvrdě obhájit na sněmech, nebylo možné. Člověk (ne)kvalit Jana Lipavského by většině lídrů ODS před patnácti a více lety nemohl nosit ani kafe. Nevěřím tomu, že jeho dosazení na třetí místo pražské kandidátky bylo podrobeno oponentuře nejen ve straně, ale i v širším vedení ODS. I když, názory místopředsedkyně ODS Evy Decroix se s těmi Lipavskými překrývají na 110 procent. Minimálně.

Schod druhý

Že Petr Fiala není schopen oslovit autentické kandidáty s pravicovým fundamentem a sází tak na „obličeje“, které se sice pravidelně míhají v televizních debatách, ale jejich ideové ukotvení je mírně řečeno na vodě, pokud tedy neplují v opravdu bažinatých levicově hysterických bažinách. Vzpomeňme jen dva příklady z poslední doby, kdy se na senátní kandidátky ODS dostaly brněnské hvězdy „občanské společnosti“ Břetislav Rychlík nebo Zdeněk Papoušek. Co představuje Jan Lipavský? LGBTQ+ agendu, duhové průvody, manželství pro všechny, zrušení koruny a její nahrazení eurem, Green Deal… Tak si to užijte, milí voliči ODS, a to nejen v Praze.

Schod třetí

Když občanští demokraté vsadili na městského levičáka Lipavského, rozhodli se definitivně zbavit zátěže někdejších autentických pravicových voličů, kteří věřili, že ODS může být synonymem pro malý efektivní stát, nízké daně, kapitalismus, trh, osobní svobodu i odpovědnost a realistickou zahraniční politiku, včetně sebevědomého vztahu k EU. Jan Lipavský je přesným protipólem výše uvedeného.

Schod čtvrtý

Vedení ODS může oponovat: Ale Jan Lipavský prokázal své schopnosti coby ministr zahraničí v těžké době, a nejde tedy o to, co si myslí o přijetí eura nebo Green Dealu. Nic není vzdálenější pravdě. V jeho osobě obsadil a řídí české ministerstvo zahraničí ÚV ČPNO (Ústřední výbor českých politických neziskových organizací), který jej napojil na prosazování zájmů Washingtonu, k naší smůle ovšem Washingtonu Joe Bidena a jeho demokratické administrativy. Lipavský je symbolem morálního kýče v diplomacii, který razantní vstup republikánů Donalda Trumpa a J. D. Vance s Elonem Muskem v zádech v reálné geopolitice zcela pohřbil. Jan Lipavský reprezentuje (Trumpem zrušenou) agenturou USAID dotovanou „hodnotovou“ politiku. Doložit se toto tvrzení dá snadno – když Petr Fiala vyhodil Piráty z vlády, Jan Lipavský během okamžiku převlékl kabát, aby ve vládě mohl zůstat. Nebyl totiž nominantem Pirátů, ale výše zmíněného neziskového sektoru, který do něj investoval příliš mnoho prostředků i politického kapitálu, aby hledal nového nevycvičeného panáka.

Řečeno moderním českým legislativním žargonem, Lipavský ve svém úřadě celou dobu vědomě pracoval pro cizí mocnost, české zájmy mu jsou cizí. Jistě, může posílit Fialovu politiku „patřímenazápadismu“ za vyžilého pokřikování „buď my, nebo Putin“, ale tímto může nově sestavená „hustá dvojka“ Fiala-Lipavský oslovit jen takového voliče, kterému stačí opravdu velmi málo. Být jimi, podívám se na sociální sítě, kde vznikají v reakci na Lipavského v dresu ODS spontánní kluby „10,99%“. Proč? 11 procent je ta hranice, kterou potřebuje podle volebního zákona koalice Spolu, aby se vůbec dostala do Sněmovny. Bude Lipavský tím, kdo poprvé za 35 let vyvede ze Sněmovny šéfa pražské ODS Marka Bendu? Můžeme uzavírat sázky.

Schod pátý

Čas od času se v debatách o nové „fialovské“ ODS říká, že tato strana kvůli svému předsedovi de facto přestala jako značka existovat, a nahradila ji koalice ODS – KDU-ČSL – TOP 09, tedy Spolu, jež notabene reprezentuje především politiku svého nejslabšího článku, kterým je prakticky neviditelná, o to však agresivnější strana Markéty Pekarové Adamové. Ty debaty mohou přestupem Jana Lipavského k ODS definitivně skončit. On je totiž sám o sobě hodně silný pirátský hřebíček do její politické rakve.