3.6.2024
Kategorie: Politika

Gottwald měl ministra informací, Fiala má ministra dezinformací

Sdílejte článek:

PL/JIŘÍ KOBZA

Posilovat boj s dezinformacemi v momentě, kdy vláda deformuje penzijní systém, potvrzuje katastrofu deindustrializace tzv. Zelenou smlouvou a otevírá naši zemi nepřizpůsobitelným migrantům, je podle poslance SPD Jiřího Kobzy neskutečně arogantní. Zatímco Klement Gottwald měl ministra informací, Petr Fiala má mimistra dezinformací.

Ukrajina nevyhrává a jakékoliv další územní zisky jsou utopickým sněním. Tyto názory už začínají několik týdnu po USA a Velké Británii zaznívat i na České televizi. Jaká je tedy podle vás cesta z této války?

Obávám se, že po několika západem zmařených možnostech ukončení bojů (především Minské protokoly z roku 2014 a Istanbulské protokoly z jara roku 2022) to bude těžké, protože neočekávám, že by se na Západě objevil někdo, komu ruské vedení bude ochotno uvěřit a při tom dostatečně silný, aby mír mohl garantovat. Putin na dotaz, jakou největší chybu Rusové udělali při jednání se západem řekl, že západu uvěřili a že největší chybou západu bylo zneužití této důvěry. Překládám si to tak, že po této zkušenosti Rusové vědí, že se západem budou muset jednat z pozice síly. Je dost pravděpodobné, že stejný princip přijme i Čína a Írán.

Možná by tím zprostředkovatelem mohl být Donad Trump, pokud bude zvolen a pokud nebude příliš ve vlivu neoconů z tajných služeb, armády a tzv. deep state, jako tomu do značné míry bylo v jeho prvním volebním období. Moc šancí tomu ale nedávám.

Myslím si proto tedy spíše, že válka skončí, až se tak rozhodne ruská vláda, resp. prezident Putin. Předpokládám, že to bude tvrdý obchod. Je tedy zásadní otázkou, co bude Západ ochoten za příměří na Ukrajině Rusku nabídnout a zda to Rusové přijmou. Samozřejmě, po mých zkušenostech z války, mne ta válka trápí, protože vím, že krev na obou stranách války je stejně červená.

V ukrajinské anabázi se stále velmi angažuje Česká republika, premiér Fiala avizuje další dodávky munice na červen a pořádá konference k dalším plánům ukrajinské obrany. Očekáváte, že i v české vládě dojde na základě aktuálního dění k nějaké korekci ukrajinské politiky, která se stala její hlavní značkou?

Domnívám se, že naše vláda již dávno není v této otázce (stejně jako v mnoha jiných) svéprávná a v pravém smyslu slova česká – tedy že nehájí české národní zájmy.

O možných změnách směřování české politiky se minimálně do voleb v roce 2025 bude tedy rozhodovat jinde. A že to do té doby je jedinou představitelnou korekcí naší „ukrajinské“ politiky její eskalace ve smyslu podpory pokračování válečného konfliktu.

Prozatím se řadí po bok psychopatickým válečným štváčům a ve snaze se jim zavděčit začíná otevírat Overtonovo okno účasti našich vojáků v konfliktu a možnosti jaderné války. To, že by se v tom případě válčilo na našem území naší vládě očividně nedochází anebo nevadí.

Poslanec Ondřej Kolář chce v rámci koalice řešit, jak „motivovat“ ukrajinské muže k návratu na frontu. Pokud to ještě vůbec bude aktuální, dovedete si představit, že bychom zde v ČR mezi ukrajinskou diasporou sháněli vojáky pro Ukrajinu?

Zatímco ani v nejmenším nepochybuji o hluboké oddanosti pana poslance jeho americkým pánům, mám obrovské pochyby o jeho duševním zdraví. Už tady něco podobného bylo v roce 1945-6. Chce snad uzavřít další Jaltskou dohodu o „navracení občanů“ jako to bylo po 2. světové válce (viz kniha Victims of Jalta od Nikolaje Tolstého) a posílat ukrajinské brance v uzamčených dobytčácích na východ? Pro mne nepředstavitelné. Jsem proti masové imigraci, ale ne natolik, abych je posílal na téměř jistou smrt.

Navíc jde ve velkých počtech o odpůrce Zelenského režimu, kteří za jeho a cizí zájmy válčit nechtějí.

A nic tak nevypovídá o totální závislosti zahraniční politiky české vlády na západních a amerických pokynech než toto téma. Protože po celé dva roky konfliktu na Ukrajině naši vládní politici unisono říkali, že zde migranty z Ukrajiny musíme přijímat a hostit na neomezeně dlouhou dobu a o nějakém navracení nesměla být řeč. V posledních dnech zřejmě přišel opačný pokyn.

Jaká by měla být po skončení války naše další politika k Rusku? Představa některých politiků, že Putin skončí v Haagu a s Ruskem bude nakládáno jako s poraženou zemí, je asi nereálná…

Rozhodně by měla být pragmatická, jako byla než naši zahraniční politiku začala ovládat protiruská (protičínská, protiíránská, protiseverokorejská atd.) nenávist a likvidace našich obchodních zájmů a spojení. Představa rozpadu Ruské federace a uchvácení přírodních zdrojů korporacemi je natolik chorobná a nebezpečná, že ji musíme zavrhnout v první řadě. Je zřejmé, že z války Rusko vyjde daleko silnější, než bylo před válkou, jak vojensky, tak ale především hospodářsky a díky BRICS i politicky. Rusko tady prostě bude a já doufám, že dostaneme po současné tvrdé lekci od západních nekompetentních slouhů korporací vládu, které bude záležet na prosperitě naší země a naše vztahy s Ruskem narovná.

Pokud by válka skončila za současné situace, asi by nebylo možné vrátit mezinárodní vztahy do podoby před jejím začátkem. V čem se podle vás za ty více než dva roky svět změnil nejzásadněji?

Především je zapotřebí si uvědomit, že unipolární svět skončil a s rostoucím vlivem východních supervelmocí nastupuje multipolární uspořádání světa. Na Ukrajině Západ prokázal svoji neschopnost porazit, či zatlačit, nebo alespoň zastavit ruskou armádu a to je velmi důležité poselství, když si uvědomíme, jak veliké armády mají významné státy BRICS (tedy spojenců Ruska) – Čína, Indie, Írán a další, které do konfliktu v podstatě nezasáhly. Čeká nás tedy nové přerozdělování moci ve světě (vojenské, a především i bankovní), a to ještě zde nezahrnuji výsledek amerických prezidentských voleb, ani spekulace o tom, co bude následovat po nich. Je jasné, že spolupráce se zeměmi, bohatými na surovinové zdroje, a které současně představují velká odbytiště, bude pro naši zemi nezbytností, pokud budeme mít zájem o alespoň nějaký rozvoj a soběstačnost.

To, že v současnosti šéfové našich vlád zamezují podnikání našich firem v těchto zemích ve prospěch nadnárodních korporací, je doufám dočasný jev.

Fialova vláda postavila na podpoře Ukrajiny téměř veškerou svou politiku, včetně vnitřní. Válkou se ospravedlňovalo vypínání webů, rozmach trestních stíhání za zločiny páchané slovem, i masivní veřejné investice do „boje proti dezinformacím“. Nemáte obavy, že mnoho lidí nebude chtít s touto politikou skončit?

Takové obavy jsou plně na místě, protože válka na Ukrajině i protiruská propaganda výborně živí velký počet zúčastněných. Rovněž dává velikou moc ke stíhání nepohodlných názorů a lidí, stejně jako tomu bylo v 70tých letech minulého století, v době normalizace, kterou jsem zažil a pamatuji. Předpokládám proto další utahování režimu boje proti vnitřnímu nepříteli pod vedením pánů Rakušana a Koudelky, přinejmenším do amerických prezidentských voleb. Dát nekompetentním lidem moc nad druhými, je velmi nebezpečná hra, kterou hrají všechny totalitní a diktátorské režimy.

Současně si musíme uvědomit, že důvodem, proč Fialova vláda tuto politiku provozuje, je snaha zakrýt její totální nekompetentnost ve správě věcí veřejných v tom smyslu, že za necelé tři roky svého působení fatálně prohloubila rozvrat veřejných financí, rapidní inflací znehodnotila úspory a mzdy občanů a docela zásadně zničila i zdravotnictví, školství a další veřejné služby.

V takové situaci se hodí neustále občany strašit, vytvářet obraz nepřítele a skrze válečnickou rétoriku odvracet pozornost od podstatných věcí života společnosti a lidí.

Vláda ještě v tomto týdnu jmenovala jako hlavu své „strategické komunikace“ plukovníka Foltýna, který po celou dobu patřil k nejradikálnějším bojovníkům proti „kremelským narativům“. Co to podle vás bude znamenat pro komunikaci vlády s veřejností?

Každá totalita potřebuje své fanatiky, kteří za ni budou bojovat. Současná koalice drží veškerou zákonodárnou i výkonnou moc ve státě (a do velké míry i moc soudní, včetně Ústavního soudu), snad poprvé od roku 1948 a nemám nejmenší pochyby o tom, že se jí bude snažit maximálně využít. Propaganda bude sílit navzdory realitě, stejně jako německá propaganda o vítězství wehrmachtu v dubnu 1945. O co víc primitivnější tato propaganda bude, o to více bude státní moc sledovat a stíhat oponenty režimu. Podrobněji jsem to popsal ve svém textu.

Pan Foltýn má podléhat ministru Marku Ženíškovi, který nově dostal agendu boje s dezinformacemi. Když opomeneme, jak tato agenda souvisí s resortem vědy a výzkumu, za který má zodpovídat – co můžeme očekávat od jejího uchopení politikem TOP 09, která v posledních letech našla v boji proti vlivu Kremlu své hlavní politické téma?

Domnívám se, že se jedná o snahu dodat boji s vnitřním nepřítelem zdání jakési legitimity a dosazení ministra Ženíška, který je loajálním členem TOP 09 a navíc nesrovnatelně schopnější komunikovat obtížná témata než jeho předchůdkyně, má zastínit vládní lži o tom, jak dobře se národ má díky tomu, jak dobře vláda pracuje. Posilovat boj s dezinformacemi v momentě, kdy vláda deformuje penzijní systém, potvrzuje katastrofu deindustrializace tzv. Zelenou smlouvou a otevírá naši zemi nepřizpůsobitelným migrantům z Afriky a Středního východu mi přijde neskutečně arogantní. Fakt, že se tomu pan Ženíšek propůjčil, nevypovídá nic dobrého o jeho charakteru.

Napadá mě k tomu ještě jeden bonmot: Zatímco poúnorový komunistický režim měl v osobě předního činitele KSČ Václava Kopeckého svého ministra informací, ten současný Fialův režim má v marku Ženíškovi zase ministra dezinformací. Je to posun.

Jaký podle vás bude ve strukturách NATO a EU další osud „ukrajinské skupiny“, tedy zemí, které se poslední roky profilovaly jako hlavní sympatizanti Kyjeva? Bude nadále fungovat společné „východní křídlo“ s Českem, Polskem, baltskými státy nebo Švédskem a Finskem?

Osobně se domnívám, že postupně zanikne souběžně s tím, jak bude sílit v současnosti vznikající Středoevropská Unie (na základě Orbánova spolku suverenistů). Samozřejmě jak volby do Evropského parlamentu, tak především americké volby na to budou mít velký vliv. Vstup současné Ukrajiny do EU považuji za naprosto iluzorní a je vůbec otázkou, co s Ukrajinou bude a co z ní po válce zbude.

 

PL

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
23 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)