4.12.2025
Kategorie: Společnost

Geniální nápad hodný nobelovky

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Moc mě trápí, kam se ubírá naše společnost. Chudneme a chudnout budeme. Ale včera, těsně před pátou odpolední, jsem na to kápl. A říkám rovnou, je to na nobelovku za ekonomii. A možná i míru. Skromnost stranou.

Nedávno proběhlo tiskem oznámení miliardáře Pavla Tykače, že uzavře na Ústecku dvě uhelné elektrárny a jednu teplárnu. Tamní vrátný naposledy zacinká klíčí někdy na konci příštího roku. Jakási oznamovací dohoda mezi státem a soukromými provozovateli klíčové výroby. Klíčové pro stát, aby tu nezavládlo trochu nakrknuté pozdvižení veřejnosti, která si kvůli špatné politice státu nemůže vyprat rostoucí prací prošoupané montérky, protože došla šťáva v zásuvkách.

Pavel Tykač vysvětlil, proč na tak výnosný byznys, jakým energetika jistě je, kašle (a musí být děsivě výnosný, když platíme za elektřinu z celého světa jako jedni z nejbohatších šejků). Proč na něj kašle? Protože se stal prodělečný. Tykač na pranýř dovlekl novodobý břichabol – emisní povolenky. Dříve milé zpestření průmyslníků nad vyúčtováním. Nyní průmyslníkův noční běs. Tykač přitáhl i čísla. Ukázal, za kolik se vyrábí megawatthodina elektřiny. Za 6 euro. To není mnoho. Obzvláště, když se jeden podívá na složenku a vidí ale úplně jiné ceny. Jenže Tykač pokračoval. 6 euro za výrobu, za uhlí, za dovoz i provoz. A 80 euro za povolenky. Na jedné megawatthodině. Fascinující. Doufám, že to někdo vzkázal do krachujících podniků, kterým vysoká cena elektřiny likviduje živnost. Třeba chemickému a keramickému průmyslu. Ale ne, huš, v tomto textu budeme jen pozitivní, protože to má být text s vizí a přesahem.

Včera jsem byl v jednom rumburském supermarketu (ono to spolu souvisí). A při procházení mezi regály a odhánění dětí a jejich hladových břich došel k neuváženému rozhodnutí. Upeču margotkovou buchtu. Tři vejce, tři margotky, vanilkový cukr, tvrdopeč, mouka, olej, mlíko, cukr a čokoláda na polití. A kokos, pane, hlásí děti, strouhaný kokos. A tak jsem se jal nakupovat. A když jsem stanul před novodobým výdobytkem naší doby, před na třetinu své původní velikosti smrsklou margotku a přesto vyšší cenu za ní, dostal jsem tichý, velmi tichý ale psotník, který následovalo tiché, velmi tiché vrácení nakoupeného zboží do regálu a utroušení trochu neurvalého slova pod vousy. Tichého, abych nebyl nařčen z kažení mravnosti mládeže.

A později mi došlo, že se to dá řešit prostřednictvím Tykačova problému. Zavést emisní povolenky na jídlo.

Dává to dokonale smysl. Na veškeré jídlo zavést emisní povolenky. Celý systém přesunout na burzu plnou spekulantů, kteří se budou bít o to, aby cena za povolenky na jídlo co nejvíc vzrostla. Protože jedině tak na tom vydělají. Zákonitě enormně poroste cena jídla a začnou krachovat a zavírat producenti jídla i obchody. Ale to je jen jeden negativní průvodní jev vedle mnoha pozitiv. Pravda, lidé začnou mít také hlad a potraviny se stanou přinejmenším špatně dostupné, ne-li nedostupné. Ale i to vyváží velká nálož pozitiv, které systém povolenek s sebou přinese.

A jaká jsou vůbec ta pozitiva? No, nebudou emise. Bude se mnohem méně produkovat jídlo. Bude se mnohem méně nakupovat a jíst. Ubude cukrovky. V obchodech se nebudou tvořit fronty. Bude méně odpadů z odhozených obalů potravin. A těch emisí, co ubude, no jéje. Bude daleko méně přesycených. A spekulanti, spekulanti budou utěšeně bohatnout, o což by nám mělo jít přednostně. Ostatně právě to slibují i emisní povolenky na dopravu a vytápění. Aby se méně jezdilo a méně topilo. Nebo nejlépe vůbec. A protože to všechno bude ležet ve spárech spekulantů ze světových burz, bude jistota, že obchod pokvete a jezdit, topit, produkovat elektřinu a nakonec ani jíst se prostě tolik nebude.

Že to nedává smysl, i když tvrdím, že to smysl dává? A koho to v dnešní době zajímá? Vždyť právě tenhle princip donutil Tykače oznámit, že končí a že to tedy dopadne tak, že si tím buď vydyndá neuvěřitelně velkou podporu od státu, aby mohl elektrárny provozovat dál, nebo stát elektrárny převezme a budeme nehorázné sumy za povolenky platit z vlastních peněženek. A to zároveň s enormně zbytnělými účty za elektřinu. To přece dává smysl, ne? Nebo ne? Ale ano, určitě. Musí.

No není tohle na nobelovku? Určitě ano. Volno mám ve čtvrtek, pak až přespříští pondělí, tak s nobelovkou mě může zachytit komise právě v ty dny. Ostatní dny dřu na miniverzi margotky, abych mohl dětem upéct buchtu.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (14 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
13 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)