Gaza: Otázka viny

Zatímco Izrael vítězí ve válce o odstranění existenční hrozby, kterou představuje masivní tunelový komplex Hamásu v Gaze, prohrává propagandistickou bitvu proti propalestinskému narativu, který démonizuje izraelské vedení války. Toto vyprávění ignoruje či bagatelizuje strašlivé zločiny proti lidskosti spáchané teroristy z Hamásu, které vyvolaly izraelskou invazi do pásma Gazy, a přejímá tvrzení, že Izrael „nevybíravě zabíjí“ obyvatele Gazy v rámci údajné „genocidní“ kampaně.

Hamás ukazuje emotivní záběry Gazanů, kteří se hromadně shromažďují v přeplněných nemocničních odděleních nebo v ruinách hledají své blízké, a pak světu prohlašuje, že nevinných obětí zákeřného jednání Izraele je téměř 30 tisíc.

Za prvé, neexistuje žádný způsob, jak tato čísla ověřit, ani jak zjistit, kdo ze skutečně zabitých jsou „nevinní civilisté“ a kdo je spojen s Hamásem a dalšími teroristickými skupinami. Vzpomeňme si na jednu z mnoha propalestinských lžích, např. na bombový útok na nemocnici na začátku války, při kterém mělo zahynout až 500 obětí, ale později jsme se od amerických zpravodajských analytiků dozvěděli, že mrtvých bylo mnohem méně a „útok““ byl důsledkem chybně odpálené teroristické rakety.

Navíc nejde o to, zda obyvatelé Gazy zažívají strašné utrpení. Jednoznačně ano. Jde o to, koho vinit.

Mainstreamové sdělovací prostředky často vykreslují postup Izraele ve válce jako bezohledné ničení Gazy a záměrné útoky na civilisty.

Na rozdíl od Hamásu však Izrael nikdy necílí na civilisty záměrně – ani se nesnaží o bezohlednou devastaci Gazy.

Jakékoli spravedlivé hodnocení vojenského chování Izraele musí zohlednit rozhodnutí Hamásu bojovat v civilních oblastech a využívat civilisty a civilní infrastrukturu jako lidské štíty. Rozsáhlá podzemní pevnost Hamásu je přístupná šachtami v obytných budovách a veřejných stavbách nebo v jejich blízkosti. Hamás také skladuje zbraně v civilních objektech a odpaluje rakety a minomety z obydlených oblastí.

Odborníci na vedení války ve městech potvrzují, že izraelské obranné síly (IDF) přijaly značná opatření, aby zabránily civilním obětem. John Spencer vyučuje vedení války ve městech na vojenské akademii West Point. Spencer v časopise Newsweek napsal, „že Izrael však přijal více opatření, aby zabránil zbytečným civilním škodám, než prakticky kterýkoli jiný stát, který vedl válku ve městech“. Podivuje se nad tím, že IDF odkládají plánované útoky, vydávají četná varování a před útoky zajišťují určené evakuační trasy pro civilisty.

https://www.newsweek.com/israel-implemented-more-measures-prevent-civilian-casualties-any-other-nation-history-opinion-1865613

Plukovník Richard Kemp je bývalý velitel britského pěšího praporu s třicetiletou praxí, včetně bojů ve městech v Iráku a Afghánistánu. Kemp chválí IDF za dodržování zákonů ozbrojeného konfliktu – při výběru munice, přiměřenost při výběru cílů podle strategického zisku v porovnání s rizikem pro civilisty a za včasné varování umožňující evakuaci civilistů. Pokud jde o srovnávání civilních objektů se zemí, Kemp poukazuje na povahu současných operací Hamásu – bojovníci v civilním oblečení se pohybují po dopravních tepnách, aby sbírali zbraně ukryté v civilních budovách a prováděli útoky ze zálohy. Stavby vypadají opuštěně, ale mohou být nastražené nebo v nich mohou být umístěny protipancéřové zbraně.

Hamás pravidelně používá trik, kdy zkresluje a manipuluje s údaji o počtu obětí, aby vyhovoval jeho vyprávění, že Izrael zákeřně a neoprávněně zabíjí civilisty. Počty obětí Hamásu jsou trvale nadsazené a nerozlišují mezi bojovníky a civilisty. Záměrně z toho vyplývá, že cílem útoků IDF jsou pouze civilisté. Mainstreamová média se pravidelně pravidelně přejímají lži Hamásu, když pouze uvádějí údaje o počtu obětí, které Hamás tvrdí, a nezmiňují se o tom, kdy jsou zabité osoby teroristy nebo osobami napojenými na teroristické skupiny.

Článek Patricka Kingsleyho a Hiby Yazbecka v New York Times z 12. února 2024 je typickým příkladem ochoty médií zkreslovat reportáže ve prospěch příběhu podporujícího Hamás. „Izraelský nálet v Rafáhu zachránil 2 rukojmí a zabil desítky lidí.“

https://www.nytimes.com/2024/02/12/world/middleeast/hamas-hostages-israel-raid.html

Autoři napsali článek, ve kterém reagují na útok speciálních jednotek speciálních jednotek IDF do bašty Hamásu v Rafáhu s cílem zachránit dva Izraelce ve věku 60 a 70 let, kteří byli 7. října uneseni ze svého kibucu a 125 dní drženi v zajetí.

Zpráva Timesů nevěnuje pozornost neuvěřitelné propracovanosti záchranné operace – zpravodajským informacím, které určily místo zajetí, odvážnému vyslání jednotky speciálních sil do centra Hamásu v Rafáhu a koordinovanému provedení, při němž byli rukojmí vyproštěni z rukou těžce ozbrojených únosců Hamásu, aniž by byli zbytečně zraněni civilisté.

První věta článku v Timesech se zmiňuje o záchranném zásahu a hned poté přechází k obvinění, že Izrael „zahájil vlnu útoků, při nichž zahynuly desítky Palestinců…“. Stejně jako Hamás ve svých zprávách o obětech, ani článek nerozlišuje mezi smrtí bojovníků a civilistů.

Nezmínil se o tom, že mnoho z těchto palestinských obětí byli bojovníci Hamásu, kteří byli eliminováni, když IDF vtrhly do města, aby zachránily rukojmí, a když IDF unikly přes ozbrojený odpor ve městě.

Příběh Kingsleyho a Yazbecka také zamlčuje válečné zločiny Hamásu, které si vyžádaly zásah IDF. Ve dvou třetinách článku je jen tak mimochodem zmíněno, že dva osvobození rukojmí byli drženi v zajetí více než 120 dní, avšak článek však neuvádí, že byli násilně vytrženi ze svých domovů v kibucu spolu se svými manželi, kteří byli později vykoupeni, ani že další členové rodiny byli 7. října 2023 zavražděni.

Stručně řečeno, důraz na „desítky Palestinců zabitých“ při záchranné misi je papouškováním propagandy Hamásu, že se Izrael podílí na zákeřném vraždění nevinných gazanských civilistů.

Mezi oběma bojujícími stranami není žádné rovnítko, ale média nám to nikdy nesdělí.