Francie: Občanská válka je nevyhnutelná

Scénář do budoucna je však jasný: vše vyeskaluje až k občanské válce.

A totéž se plánuje pro většinu Evropy.

Předloňské výzvy generálů, kteří veřejně varovali před směřováním země, nejen nebyly vyslyšeny, ale generálové, kteří se pod výzvu, v níž upozorňovali na směřování země do občanské války, podepsali, byli záhy potrestáni.

Tento dopis od generálů, který vláda chtěla vydávat za falešnou reakci ohrožující republiku, nikdy nebyl podněcováním k puči. Bylo to především varovné poselství, požadující od občanské moci naléhavá opatření před rozpadem národa, přinášejícím tragické mezietnické a mezináboženské konflikty.

Nyní se ve Francii dopis stále častěji připomíná, protože zejména nedávné nepokoje ukázaly, že je v něm zřejmě hodně pravdy. Alarmující však je, že nejde pouze o případ Francie, ale také mnoha dalších evropských zemí.

A nejen ve Francii, ale i v dalších postižených zemích si stále mnoho lidí neuvědomuje, že jejich národ směřuje nejen k tomu, aby ztratil vlastní zemi, ale také aby byl sám zničen.

Jistý francouzský důstojník nyní dopis generálů připomenul a přidal k němu svá vlastní varovná slova:

„Nejnápadnější je ta část dopisu, kde naši starší mluví o nadcházející válce a „tisících obětí“, které se nashromáždí. A nejvíce znepokojující.

Tento dopis není jen dopis. Je to obraz naší vlasti zničené válkou. 

Situace je, věřím, nekonečně vážnější, než naši starší připouštěli.

Snažím se vám vysvětlit, že téměř všichni mladí manažeři naší armády, budoucí seržanti, poručíci, plukovníci a generálové si uvědomují, že Francie je zcela jistě v procesu kolapsu. Ale především si uvědomují, že to směřuje k válce. 

Tento dopis je výzvou k akci zaměřené  na  politiky. Je to také výzva k osvětě adresovaná  francouzskému  lidu.

Tento dopis byl výstrahou, nic víc, není tam žádné spiknutí vlasteneckých vojáků, kteří ve stínu připravují státní převrat na záchranu Francie.

Je velmi pravděpodobné, že jednoho dne se francouzské obyvatelstvo z toho či onoho důvodu začne pohybovat na více či méně jasných základech. A je velmi pravděpodobné, že v tu chvíli, jakmile se otevře okno příležitosti, armáda toho využije a vrhne svou váhu na jednu nebo druhou stranu.

Míč je nyní na francouzské straně. Hlavním aktérem dalšího dějství nebude armáda, ale francouzský lid. Budeš to ty. Nejmocnější armádou ve Francii jste vy, koalice 67 milionů civilistů.

To, co je ohroženo, je Francie. To, co je ve střednědobém a dlouhodobém horizontu ohroženo, jsou etničtí Francouzi.

Francie není napadena, neumírá zabitá silnějším nepřítelem. Spáchá sebevraždu.

Právě tato debata by měla být středem veřejné scény a je to tato tabuizovaná debata, o které se generálové nezmiňují: debata o rasovém napětí, které začíná a které dosáhne záchvatovitého vrcholu.

Otázka, která vyvstává v 21. století, je, zda etničtí Francouzi budou mít na konci století ještě zemi. To je vše. 

„Velká náhrada“ není teorie, demografická náhrada je základní empirické pozorování.

Miminka, která obývají naše porodnice, nejsou pravnoučata Francouzů 16. století. Každý, kdo se odváží tvrdit opak, je popírač.

Doufám, že rodiče, kteří toto čtou, si to uvědomí: svět, který znáte, již pro vaše děti neexistuje. Už neexistuje. Jejich svět je Brazílie smíšená s Libanonem, nejsou to Trente Glorieuses.

Francouzi pochopí, že nejde jen o teoretickou debatu, když pochopí, že jde o jejich životy jako jednotlivců i jako lidí.

Chápou Francouzi vážnost situace? Rozhodně ne. Opravdu si to myslím. 

Osud etnických Francouzů je již zlikvidován. Ať už jste nalevo nebo napravo, pokud mě čtete, vězte, že ve všech případech je scénář filmu již napsaný a vy nejste na castingu.

„Pot zachraňuje krev,“ Francouzi už několik let odmítají tomuto problému skutečně a definitivně čelit, takže budou mít krev.

Politika problém nevyřeší. Podívejte se na Jugoslávii, Libanon, Jižní Afriku, Palestinu… Válka se proto přirozeně objeví jako jediná možnost pro poraženého, ​​jak získat, co chce.

Nyní je příliš pozdě. Pravdou, kterou si nikdo netroufá tvrdit, je, že problém již nemůžeme řešit mírovou cestou ani politicky (příliš mnoho imigrantů, příliš dlouho, s pomocí příliš mnoha zrádců).

Otázkou tedy již není „jak jednat, aby nedošlo k rozpadu země, rozdělení občanské válce?“.

Jediná otázka zní: „Kdy k tomuto zlomu dojde a jak ho překonáme?“

Francouzi mají nezcizitelné a výlučné právo na zemi svých předků a dokud tuto jistotu ponesou jako plamen ve svých srdcích, budou neporazitelní.

Vojenská výzva bude vyhrána za několik dní. Pokud by armáda měla volnou ruku, celá země by byla „osvobozena“ za deset dní. Pokud by armáda měla volnou ruku, celá země a její instituce by byly do měsíce vyčištěny. Potíž je jinde.

Otázka, která vyvstane, je ve skutečnosti následující:

„Jak daleko je francouzská populace připravena zajít, aby zaručila své přežití a budoucnost svých dětí?“