Premiér Fiala pronesl 5. dubna ve večerním vysílání CNN Prima News pozoruhodnou myšlenku, že „…v ČR není žádná cenzura a nikdo ji nechystá. Každý tady může šířit a přijímat názory, jaké chce. Je to tak dobře. Na druhou stranu každý z nás má právo bojovat proti názorům, které jsou nesprávné či lživé, a v tomto smyslu korigovat veřejnou debatu“.

Spojit v jednom krátkém vyjádření dva zcela protichůdné výroky, je samo o sobě mistrovský výkon, natož od politologa, a ještě k tomu předsedy politické strany, která má ve svém názvu slovo „demokratická“. Nepřímá výzva k boji proti „nesprávným“ názorům formou prezentování „korigovaných informací“ je jak vyšitá z dílny komunistických normalizačních ideologů a nepochybně aspiruje na zařazení do osnov předmětu „teorie mediální komunikace“, který je součástí programů některých českých vysokých škol, včetně Univerzity Karlovy.

Pan premiér už ovšem jaksi pozapomněl upřesnit, co považuje za ony „nesprávné názory“, resp. „korigované informace“ a kdo bude autoritou, která bude rozhodovat co je správné, co nikoliv a co je tedy třeba „korigovat“. To, že média, která z podstaty svého poslání by se měla pídit po bližším vysvětlení, co premiér svými skandálními výroky myslel, nepovažovala za potřebné adekvátně reagovat, jen dokazuje hloubku mediálního marasmu, který u nás zejména poslední čtyři roky panuje.

Trocha teorie

Z významu slovního spojení „korigované informace“ lze dovodit, že se má nepochybně jednat o informace částečné, záměrně neúplné, více či méně upravené nebo takové, které se neprezentují zjevně proto, že nezapadají do předem zvoleného názoru, šířeného stávající vládou a jí přizvukujícími médii.

Jedním z klíčových atributů „korigovaných informací“ je systematické a záměrné ignorování faktů a prokazatelných historických skutečností, což lze dnes a denně sledovat jak v tištěných médiích, tak i ve zpravodajských pořadech či rozhovorech s politiky. Tento trend byl masivně zahájen s nástupem covidu a pokračuje dále přes Ukrajinu až k současnému izraelsko-palestinskému konfliktu.

Dalším charakteristickým znakem orientace na „korigované informace“ je způsob, jakým jsou prezentovány veřejnosti; jejich hlasatelé a obhájci tak činí převážně formou jednosměrných sdělení. Pokud se zpravodajských televizních či rozhlasových pořadů účastní i zastánci odlišných názorů, moderátoři zpravidla velmi rychle dají najevo svůj postoj. Zastánci a šiřitelé narativů se až na výjimky vyhýbají věcné diskuzi se svými oponenty, které zhusta nálepkují jako dezinformátory, dezoláty, ruské trolly či rovnou kolaboranty namísto toho, aby věcnými argumenty a tvrdými daty obhájily svoje tvrzení.

Jedním z posledních příkladů byl seminář ke covidu, uspořádaný v poslanecké sněmovně, kterého se účastnili v drtivé většině kritici způsobů, jak bylo ke covidu přistupováno, zatímco mediální „komety“ jako Hořejší, Flégr, Konvalinka, Smejkal, Tachezy, Dražan, Chlíbek, Hel, Kubek a řada dalších nevyužili nabízenou příležitosti svoje názory obhájit v korektní polemice (pravda, s čestnou výjimkou Hořejšího, který však po krátké době seminář spěšně opustil).

Zejména na příkladech Ukrajiny a Izraele je pak názorně vidět, kam pak vede preferování výhradně „hodnotové“ politiky za souběžného ignorování faktů a historických skutečností v procesu přijímání rozhodnutí s dalekosáhlým a dlouhodobým globálním mezinárodně-politickým dopadem.

Stačí si na internetu udělat zběžnou rešerši, jaká je četnost zdrojů, zmiňujících se o potřebě věcné diskuze o tématu zda a jak se dalo zabránit válečnému konfliktu na Ukrajině, či jak přispívá k vyhrocování a eskalaci izraelsko-palestinské animozity dlouhodobý trend budování izraelských osad na palestinských územích, které je nejen v příkrém rozporu s řadou rezolucí OSN a Rady bezpečnosti, ale bylo posouzeno jako protiprávní i Mezinárodním soudním tribunálem.

Tím, že Fiala dal faktické rovnítko mezi informace „lživé“, proti kterým je nepochybně třeba se vymezovat, a informace „nesprávné“, tedy takové, které neladí uchu vládnoucí elity, fakticky legitimizuje cenzuru, o které však v úvodu svého vyjádření tvrdil, že v ČR neexistuje a ani se nechystá. Jistě, formálně (zatím) nikoliv, ve skutečnosti jsme však ve zvýšené míře již od nástupu covidu nikoliv pouze svědky, ale přímými adresáty cenzorských normalizačních praktik nejen předchozí, ale zejména současné vlády.

Premiérovo vyjádření obsahuje ještě jedno nevyřčené, avšak temné a znepokojující poselství – česká veřejnost u této vlády a samotného premiéra Fialy očividně nepožívá žádnou důvěru v to, že je schopna si sama patřičně vyhodnotit události a informace, které přináší každodenní realita. Proto je zjevně nezbytné jí servírované informace předem „korigovat“, ty „nesprávné“ eliminovat, fakta a prokazatelné skutečnosti ignorovat, popírat, či je případně skrze kreativitu všelijakých fact-checkingových agentur a obskurních mediálních portálů patřičně ohýbat či žádoucím způsobem interpretovat. Krajním případem „korigování“ je pak prezentace informací lživých, což byla hojně využívaná praxe zejména v době covidové jak bude ukázáno dále.

Cílem toho všeho je nedat veřejnosti prostor k samostatnému přemýšlení, ale již od samého počátku systematicky, dlouhodobě a zejména soustavným opakováním „správných“ názorů tvarovat její vnímání reality tak, aby odpovídalo vytvořeným narativům.

Přejděme však od teorie k praxi a na příkladech covidu – a ve druhé části tohoto příspěvku i Ukrajiny a Izraele – si názorně ilustrujme, jaké konkrétní informace či skutečnosti považuje Fiala či jeho předchůdce Babiš za „nesprávné“ a jak je třeba je proto „korigovat“.

„Korigované“ informace za Babiše

Vlastní pojem „korigované informace“ je sice autorským počinem až premiéra Fialy, nicméně samotné „korigované informace“ se začaly ve zvýšené míře objevovat již s nástupem covidu za vlády Andreje Babiše a zejména počátkem r. 2021 se zahájením  masivní očkovací kampaně proti covidu. Jejich zdrojem bylo ministerstvo zdravotnictví, potažmo vláda a na jejich šíření se podílela většina médií, část vědecké obce a překvapivě i značná část lékařské komunity.

Ministerstvo zdravotnictví postupně pod taktovkou všech ministrů a za mohutné podpory většiny českých médií, formou nátlakových přesvědčovacích kampaní šířilo prokazatelně lživé, eufemisticky řečeno „korigované“ informace o tom, že vakcíny proti covidu, včetně nejčastěji používané vakcíny Pfizer, jsou prověřené, dostatečně klinicky testované a tudíž bezpečné, i když se prokazatelně vědělo, že ani sám výrobce, společnost Pfizer, nezná její dlouhodobé účinky a účinnost. Největšího mediálního věhlasu dosáhl svého času ministr – dezinformátor Blatný tvrzením, že očkovaný člověk nemůže dále covid šířit, ačkoliv to žádné prokazatelná data ani společnost Pfizer nepotvrzovaly.

Covidovou muziku tvrdila zejména výše uvedená kohorta samozvaných „odborníků“ různých osobnostních typů od vystrašených jedinců přes podivína s kocourem, mediální hvězdy, ortodoxní věrozvěsty spasitelských vakcín až po tvrdé covidové inkvizitory.

Velká část lékařské komunity pak papouškovala nic netušícím, vystrašeným a pravdu neznalým zájemcům o očkování zavedené narativy, jejichž výsledkem byly fronty zájemců o očkování na nádražích, v obchodních centrech a jiných podobných místech, kde, zcela v rozporu s lékařskou etikou a dosud praktikovanými postupy, se jako na běžícím pásu odbavovaly s děsivou efektivností stovky nedočkavců.

Cílem této bezprecedentní nátlakové kampaně, postavené zprvu na deklarované údajné „dobrovolnosti“, posléze nakonec na částečně povinném očkování některých skupin obyvatel, bylo dotlačit veřejnost k co nejvyšší proočkovanosti něčím, co bylo vydáváno za vakcínu, ve skutečnosti se však jednalo o experimentální a nevyzkoušenou látku. Dvě třetiny dospělé veřejnosti této covidové masáži podlehly, byť u těch, kteří měli řadu vedlejších závažných diagnóz, lze jejich obavy z covidu do jisté míry pochopit.

U těch ostatních stačilo málo, aby včas rozpoznali, že mediální masáž, valící se na ně dnes a denně z médií, nemá naprosto žádnou oporu ve faktech: v oficiálním českém Registru smluv lze snadno vyhledat tři dílčí kupní smlouvy z 8.12.2020, 5.3.2021 a 9.4.2021, uzavřené mezi českým ministerstvem zdravotnictví a společností Pfizer Inc. na dodávky jednotlivých tranší jejich vakcíny.

Všechny tři smlouvy obsahují pozoruhodný článek I, odst. 4, ve kterém se uvádí, že kupující (tedy ministerstvo) „..bere na vědomí, že dlouhodobé účinky a účinnost vakcíny nejsou známy“ a  „….že mohou existovat vedlejší účinky vakcín, které nejsou momentálně známy“. I poté co vakcína Pfizer obdržela 21. prosince 2020 podmínečné schválení ze strany Evropské lékové agentury (EMA), výrobce nadále otevřeně přiznává, že nejsou známy její dlouhodobé účinky a účinnost a že mohou existovat vedlejší negativní účinky, které v tuto chvíli nejsou známy.

Druhým prokazatelným zdrojem faktů, uvádějících humbuk kolem vakcín Pfizer na pravou míru, byl článek„Safety and Efficacy of the BNT162b2 mRNA Covid-19 Vaccine“, zveřejněný 31.12.2020 na webových stránkách odborného periodika „The New England Journal of Medicine“ devět dnů poté, co vakcína společnosti Pfizer obdržela od EMA podmínečné schválení. V něm jsou souhrnně uvedeny podstatné informace o vakcíně a mimo jiné se lze dozvědět, že a) testování vakcíny probíhalo pouze po dobu cca 2 měsíců, a tedy její dlouhodobé účinky a účinnost nejsou a nemohou být známy, b) není známo, zda vakcína brání asymptomatické infekci či přenosu na další osoby a c) vakcína nebyla testována na dalších skupinách obyvatel (těhotné ženy, adolescenti apod.).

Jinými slovy sám Pfizer i po datu podmínečného schválení své vakcíny přiznává, že klinické testy neproběhly tak, jak by standardně a podle dosavadních pravidel pro vývoj nových vakcín proběhnout měly a nelze tedy říci, jak se vakcína bude projevovat v dlouhodobějším horizontu.

Už jenom z těchto dvou zdrojů prokazatelně a nade vší pochybnost vyplývá, že informace o proticovidových vakcínách šířené vládou, ministerstvem zdravotnictví, médii, tzv. „odborníky“ jakož i většinou samotných lékařů nebyly pouze „korigované“, ale vysloveně lživé!

„Korigované informace“ za Fialy

Tento způsob komunikace převzala od počátku r. 2022 i nově nastoupivší Fialova vláda tím, že Válkovo ministerstvo zdravotnictví  informovalo 21. ledna o schválení posilující dávky vakcíny Pfizer pro děti ve věku 12-15 let  ačkoliv Státní ústav pro kontrolu léčiv aplikaci vakcíny pro tuto věkovou skupinu nedoporučil. Ministr Válek však stanovisko SÚKL ignoroval a prokazatelně obelhával rodiče dětí zmíněné věkové skupiny lživým tvrzením, že vakcíny jsou i pro tuto věkovou skupinu zcela bezpečné ačkoliv velmi dobře věděl, že na dlouhodobé účinky a účinnost nebyly vakcíny testovány.

Na dotaz portálu novinky.cz ministerstvo zdravotnictví odůvodnilo svoje rozhodnutí tím, že „….všechny země EU/EHP doporučují očkování proti COVID-19 mladistvým ve věku 12–17 let“.

Zjevně je tedy čas připravovat se na to, že když v budoucnu příslušný orgán EU celoevropsky nazná, že je třeba skočit z okna, české ministerstvo to transponuje do příslušného nařízení aniž by se namáhalo posoudit smysluplnost takového kroku.

Přesto, že v řadě zemí se již důkladně analyzují neobvykle vysoké počty nadúmrtí v posledních dvou letech a připravují se či již byly zahájeny soudní procesy s politickými i odbornými protagonisty masivních očkovacích kampaní, v české kotlině zatím panuje podivné ticho, narušované jen tu a tam občasnými pokusy některých spolků či jedinců otevřít tuto krajně znepokojující kapitolu posledních čtyř let.

Míra letargie a nezájmu většiny veřejnosti projevit alespoň elementární podporu těmto potřebným iniciativám dokazuje hloubku marasmu, lhostejnosti a pasivity do níž se česká společnost jako celek propadla. Možná to souvisí i s neochotou si přiznat svůj vlastní podíl na celé očkovací šarádě, ke které by nedošlo, pokud bychom uplatnili zdravý rozum a schopnost samostatného myšlení a vzepřeli se tomuto monstróznímu sociálně-psychologickému experimentu.

Praktická podoba uplatňování „korigovaných informací“ v případě rusko-ukrajinského konfliktu a nyní probíhajícího izraelsko-palestinského bude předmětem 2. části tohoto příspěvku.