Evropská unie představila novou strategii s cílem stát se globální velmocí

Evropská unie zveřejnila novou strategii, jejímž cílem je transformace 27členného bloku v nezávislého geopolitického hráče.

Tento dlouho očekávaný „Strategický kompas“ představuje ambiciózní desetiletý plán EU na vytvoření autonomní evropské bezpečnostní architektury. Cílem je „strategická autonomie“ — schopnost EU jednat nezávisle na Spojených státech a NATO a být jim protiváhou v záležitostech obrany a bezpečnosti.

Francouzský prezident Emmanuel Macron jako největší obhájce myšlenky strategické autonomie uvedl, že cílem je, aby měla Evropa „geopolitickou moc, byla plně suverénní, svobodná ve svých rozhodnutích a měla svůj osud ve svých rukou“.

Realita ve skutečnosti předstihla sny o strategické autonomii. Ruská invaze na Ukrajinu zdůraznila nepostradatelnost Spojených států a NATO pro evropskou obranu a bezpečnost. Tváří v tvář ruskému revanšismu se však patrně většina členských států EU postaví proti snahám o vytvoření nezávislé evropské vojenské kapacity, která by podkopávala pozici NATO.

Politický plán o 64 stranách — „Strategický kompas pro bezpečnost a obranu„ — původně zadala k vypracování v červnu 2020 vláda bývalé německé kancléřky Angely Merkelové. Původní návrh dokumentu, který byl předložen v listopadu 2021, byl výrazně přepracován poté, co členské státy EU dostaly možnost předložit požadavky na změny. Dokument byl poté narychlo přepsán po invazi Ruska na Ukrajinu v únoru 2022.

Strategický kompas z roku 2022 — který navazuje na Evropskou bezpečnostní strategii z roku 2003, Globální strategii z roku 2016, Strategii bezpečnosti EU z roku 2020 a Versailleské prohlášení z roku 2022 — má za cíl „převést společnou ambici“ evropské strategické autonomie „do realizovatelných návrhů“.

Tento dokument označovaný jako „hlavní vojenskostrategický dokument“ a „to co je v EU nejblíže vojenské doktríně“, usiluje o „vybudování společného strategického prostředí“, které by „přispělo k důvěryhodnosti EU jako strategického aktéra.“

Strategický kompas, který je rovněž označován jako „výsledek francouzsko-německé spolupráce“, je nabitý vznešenou rétorikou: „geopolitické probuzení Evropy“, „trvalý strategický postoj“, „mocenské nástroje“, „posílení vzájemné provázanosti“, „návrat k mocenské politice“, „plné spektrum hrozeb“, „strategická konvergence,“ „společné strategické prostředí“, „učení se hovořit jazykem moci“, „kvantový skok vpřed v oblasti bezpečnosti a obrany“ a „formování globální budoucnosti“ a mnohými dalšími obraty.

Klíčovou součástí Strategického kompasu je rozvoj takzvaných kapacit rychlého nasazení EU (Rapid Deployment Capacity, RDC), vojenských sil schopných zasahovat v „nepermisivním prostředí“ kdekoliv na světě. (Termín „kapacita“ je politicky korektní náhražkou slova „síla“, zřejmě aby nevznikl dojem, že EU usiluje o vybudování armády).

Dokument požaduje, aby EU byla schopna rychle nasadit až 5 000 vojáků — což zahrnuje pozemní, vzdušné a námořní složky — pro „mise krizového řízení“ mimo blok. RDC mají být plně funkční do roku 2025 a má jim velet instituce nazvaná „Vojenské plánování a schopnost řízení“ (EU Military Planning and Conduct Capability). Výraz „schopnost“ je politicky korektní náhražkou slova „velitelství“ ve slovním obratu „vojenské velitelství“.

21. března 2022, v den zveřejnění Strategického kompasu, oznámila německá ministryně obrany Christine Lambrechtová, že Německo poskytne pro první rok existence RDC celých pět tisíc vojáků a těžkou techniku. Poté, co se dozvěděla, že německá armáda má tak málo personálu a vybavení, že není schopna tomuto slibu dostát, byla nucena zařadit zpátečku a od původního záměru ustoupit. Německé ministerstvo obrany později upřesnilo, že Německo dodá základní síly v počtu 1 500 až 2 000 vojáků.

Koncepce RDC, která je obecně považována za základ budoucí nadnárodní armády EU, nahrazuje stávající koncepci bojových uskupení EU. Bojová uskupení EU, formace o velikosti praporu, z nichž každá čítá 1 500 vojáků, byly vytvořeny v roce 2007 a jsou papírovými tygry. Nikdy nebyly nasazeny kvůli sporům o financování a o to, kdy a kde by měly být použity. Strategická koncepce nevysvětluje, proč se EU domnívá, že RDC uspějí tam, kde koncept bojových uskupení EU selhal.

Dalším klíčovým prvkem Strategického kompasu je implementace článku 44 Lisabonské smlouvy (neboli Evropské ústavy), který umožňuje EU v krizových situacích obejít zásadu jednomyslného souhlasu. Strategický kompas uvádí, že EU „rozhodne o praktických způsobech“ implementace článku 44, který nebyl nikdy použit.

V praxi by článek 44 umožnil EU zahájit mise a operace pod vlajkou EU bez souhlasu všech 27 členských států EU. Ve skutečnosti by takové „koalice ochotných“ představovaly zadní vrátka pro členské státy EU jako je Francie a Německo, aby pokročily ve vojenské integraci bez ohledu na nesouhlas ostatních členů EU, například z východní Evropy. Implementace článku 44 se pravděpodobně posune vpřed během francouzského předsednictví EU v první polovině roku 2022.

Strategický kompas rovněž vyzývá k:

• Vytvoření „hybridní sady nástrojů EU“, která bude reagovat na „širokou škálu hybridních hrozeb“. „Hybridní fúzní buňka“ má poskytovat „předvídavost a situační povědomí“, zatímco „specializovaný soubor nástrojů“ se bude „zabývat infomačními manipulacemi a informačním rušením z vnějších zdrojů“.
• Dalšímu rozvoji „politiky kybernetické obrany EU“ s cílem „lépe se připravit na kybernetické útoky a lépe na ně reagovat“. Nový „Akt o kybernetické bezpečnosti“ má za cíl „posílit náš společný přístup ke kybernetické infrastruktuře“.
• Rozšíření „koordinované námořní přítomnosti“ v Indo-Pacifiku.
• Vypracování „vesmírné strategie EU“ pro bezpečnost a obranu.
• Implementaci „plánu obrany proti klimatické změně“.
• Vytvoření „obranného inovačního centra“ v rámci Evropské obranné agentury.

Cílem dokumentu je dále: „zaplnit strategické mezery“, „snížit technologickou a průmyslovou závislost“, „podpořit rychlé a pružnější rozhodovací procesy“, „posílit struktury velení a řízení“, „zvýšit připravenost a spolupráci“, „zajistit větší finanční solidaritu“, „více a lépe utrácet za obranu“, „rozvíjet špičkové vojenské schopnosti“ a „investovat do obranných technologických inovací“.

Strategický kompas obsahuje více než 40 cílů rozdělených do čtyř „pracovních oblastí“ — „Jednání“, „Zabezpečení“, „Investice“ a „Partnerství“ — které mají být realizovány do roku 2030.

Vysoký představitel EU pro zahraniční politiku Josep Borrell nazval Strategický kompas „zlomovým bodem pro Evropskou unii jako poskytovatele bezpečnosti a důležitým krokem pro evropskou bezpečnostní a obrannou politiku“. A dodal, že „je to teprve začátek“.

Dopad na NATO

Klíčovou nezodpovězenou otázkou je, jaký bude dopad Strategického kompasu na NATO – jediného důvěryhodného garanta evropské bezpečnosti. Vysoký představitel EU pro zahraniční politiku Josep Borrell v předmluvě ke zprávě slíbil, že silnější EU „posílí NATO“ a bude „silnějším transatlantickým partnerem“. Dokument skutečně zdůrazňuje, že se EU a NATO budou navzájem doplňovat.

Cílem strategické autonomie EU je však zjevně vytlačit Spojené státy z Evropy, aby EU mohla převzít svou roli „strategické mocnosti“ a nezávislého hráče v „multipolárním světě“.

V čele snah o dosažení strategické autonomie Evropy na Spojených státech stojí Emmanuel Macron, který v rámci své kampaně za znovuzvolení zjevně doufal, že nahradí bývalou německou kancléřku Angelu Merkelovou v pozici faktického vůdce Evropy.

Macron, který tvrdí, že NATO je „ve stavu mozkové smrti“, namítá, že Evropa potřebuje vlastní armádu, protože podle něj Spojené státy již nejsou spolehlivým spojencem. Jako příklad uvádí: ukvapené stažení amerických vojáků z Afghánistánu americkým prezidentem Joem Bidenem, rostoucí tlak na Evropu, aby se postavila na stranu Spojených států v otázce soupeření s Čínou a vyloučení Francie z nové bezpečnostní aliance v indo-pacifickém regionu.

Ještě před ruskou invazí na Ukrajinu s Macronem nesouhlasilo mnoho členských států EU. Východoevropské země vědí, že EU ani Francie se nemohou vyrovnat vojenským kapacitám, které nabízí NATO a Spojené státy. Další země se obávají celé řady aspektů, od finančních nákladů až po otázku národní suverenity. A jiné země jsou zase proti vytváření paralelní struktury k NATO, která by mohla pozici NATO podkopat.

Mnoho členských zemí EU trvá na respektování známého pravidla „tří D“ bývalé americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové: 1) Rozvojem Evropské bezpečnostní a obranné politiky (EBOP) nesmí dojít k narušení transatlantické vazby (decoupling). 2) EBOP nesmí zdvojovat struktury a zdroje NATO (duplicating). 3) Členské státy NATO, které nejsou členy EU, nesmí být EBOP diskriminovány (discriminating).

Nebezpečí spočívá v tom, že mnohé z politických návrhů, které jsou ve Strategickém kompasu obsaženy, odkloní a odčerpají zdroje a finance z místa, kde jsou skutečně zapotřebí: tedy z NATO.

NATO již například disponuje silami rychlé reakce. Takzvané Síly rychlé reakce NATO mohou nasadit 40 000 vojáků (osmkrát více než síly rychlé reakce navrhované EU), kteří pocházejí ze stejných evropských armád, jaké chce využít EU (21 členských států EU je zároveň členy NATO). Pokud by EU skutečně šlo o bezpečnost, proč by se snažila duplikovat stávající kapacity NATO?

Logickým postupem by bylo, kdyby členské státy EU dodržely své dřívější závazky zvýšit výdaje na obranu v rámci svého příspěvku NATO. To by však bylo v rozporu s pošetilostí mocných evropských federalistů, kteří sní o proměně EU v geopolitickou „velmoc“.

Hodnocení strategické koncepce

V analýze „Strategický kompas EU: zcela nový a přesto již zastaralý“ napsal významný spolupracovník prounijního think tanku European Council on Foreign Relations Nick Witney toto:

„Tato snaha o sladění strategického myšlení 27 členských států, z nichž každý má svou vlastní zahraniční a obrannou politiku, byla výsledkem mnohaměsíční debaty v Bruselu a měla být základním dokumentem EU jako geopolitické velmoci. Ale jako strategie koncipovaná a z velké části vypracovaná ještě před tím, než ruský prezident Vladimir Putin změnil svět, byl Strategický kompas jednoduše předstižen událostmi….“

„Samotný Strategický kompas je plný obvyklých postupných kroků, které mají být realizovány v průběhu deseti let, a je zabalen do konvenčních úvah o nebezpečném světě, v němž žijeme, a stále oblíbenějších uklidňujících frází o nutnosti spolupráce EU se všemi zeměmi bez rozdílu….“

„To, co skutečně odsuzuje operační stránku Strategického kompasu k nezdaru, je samozřejmě totéž, co od počátku brzdilo vojenské aspirace EU – neochota vrcholných představitelů evropských zemí brát tento podnik vážně. Místem, kde se přijímala závažná vojenská rozhodnutí, a kde se evropští politici poplácávali po ramenou s mocnými Spojenými státy (a ty jim u toho říkaly, co mají dělat), bylo vždy NATO. Představa intervenčních operací EU se naproti tomu zdá být bez podpory USA amatérská a riskantní. Teď, když bylo NATO polito živou vodou a přehodnocuje svůj obranný postoj vůči Rusku, se nikdo nepohrne do vytváření nových sil EU.“

Isabella Antinozziová, analytička think tanku European Council on Foreign Relations, v rozhovoru pro televizi Euronews poznamenala:

„Tento dokument věnuje sotva jednu větu nastínění spolupráce se Spojeným královstvím — což je zarážející vzhledem k tomu, že Spojené království je klíčovým partnerem EU v otázkách bezpečnosti a obrany. To je podle mého názoru jasným znamením, že vztahy mezi Londýnem a Bruselem jsou napjaté.“

V eseji „Velké iluze: Partnerství ve Strategickém kompasu EU“ Antinozziová dodala:

„Je důležité, aby EU uznala, že vyloučení Spojeného království z evropské obrany bude pravděpodobně jak nerealistické, tak i kontraproduktivní. Jakékoliv smíšené pocity a širší politické napětí spojené s Brexitem by tak nyní měly ustoupit konstruktivnímu obrannému dialogu mezi oběma stranami….“

„Bezpečnost a obrana jsou všestranné oblasti politiky, které mají potenciál pomoci obnovit důvěru mezi Londýnem a Bruselem. A ad hoc spolupráce v těchto oblastech by mohla poskytnout základ pro lepší politické vztahy v budoucnosti.“

Luigi Scazzieri, analytik think tanku Center for European Reform v analýze nazvané „Je Strategický kompas předzvěstí silnější EU v oblasti bezpečnosti a obrany?“ uvedl:

„Strategický kompas pravděpodobně neukončí transatlantické a evropské debaty o roli EU v evropské bezpečnosti…. Ambice EU stát se vojenským hráčem přetrvávají, a pokud povedou k soupeření o zdroje a personál s NATO, tak by mohly vyvolat třenice jak mezi členskými státy EU a USA, tak i uvnitř Evropy. K neshodám může dojít také v případě, že EU rozšíří své investice do obranných kapacit, protože v takovém případě by finanční prostředky byly téměř jistě vázány na posílení obranného průmyslu EU, a tedy na nákup evropského, nikoliv amerického vybavení.“

Bruselský think tank Center for European Policy Studies zveřejnil jedenáctistránkovou zprávu — „Strategický kompas: Návod jak zvrátit oslabování strategické důležitosti?“ — jejíž autoři dospěli k závěru:

„Text byl v posledním měsíci podstatně přepracován, aby zdůraznil dopad ruské agresivní války proti Ukrajině, což odhaluje nově nalezenou shodu ohledně nebezpečí, které Rusko představuje, ale také nedostatek strategické prozíravosti. To vyvolává otázku, zda konečný dokument neobsahuje nedostatky, které by se mohly ukázat jako fatální. V současné době je Strategický kompas zřejmě příliš jednostranně zaměřený, neboť podceňuje hrozbu, kterou pro multilaterální světový řád představuje Čína. Geopolitickým těžištěm bude v 21. století i pro Evropu Indo-Pacifik. Přestože se toto téma v Bruselu v roce 2021 přetřásalo, tak se jím Strategický kompas vážně nezabývá. Dokument v podstatě charakterizuje bezpečnostní a obranné ambice EU jako ambice regionální, nikoliv globální mocnosti.“