
Doučování (nejen) pro Danuši aneb jak to bylo s naším osvobozením
PAVEL J. HEJÁTKO
Na konci druhé světové války v Československu, konkrétně v roce 1944 a 1945, se situace stala pro mnohé Čechy a Slováky tragická z důvodu častého bombardování, které si někdy lidé vysvětlovali jako „omyl“, ale ve skutečnosti bylo součástí větší vojenské strategie. Američané, kteří měli na starosti letecké bombardování Německa a jeho okupovaných území, totiž „omylem“ až příliš často zasahovali i Československo, přičemž oběťmi byli hlavně civilisté.
„Omyl“, který nebyl omylem
V květnu 1944 došlo k po listopadu 1989 zamlčovanému bombardování českých, moravských a slezských měst, které byly zasaženy zejména kvůli jejich průmyslové výrobě, jako byly zbrojovky, chemičky a továrny na munici. Mezi města, která „omylem“ vybrali američtí piloti za cíl, patřila především Karlovy Vary, Praha, Kolín, Plzeň, České Budějovice, Pardubice, Ostrava, Olomouc, Brno, Jihlava, Sokolov, Hranice, Zlín, Uherský Brod a Kralupy nad Vltavou.
Není to jen příběh o tom, že Američané „nechtěli“ zasáhnout civilní obyvatelstvo. Mnohem spíše šlo o systematické bombardování, kde se vedl kalkul o tom, jak co nejvíce narušit vojenský průmysl, i za cenu civilních obětí. Plzeň, která byla klíčovým městem z hlediska výroby munice a vojenské techniky, se stala častým cílem. Příčinou těchto tragédií bylo, že americké velení vědělo, že v některých českých městech fungují zbrojovky, a rozhodli se je zasáhnout, i když věděli, že to znamená obrovské civilní ztráty. Plzeň byla bombardována několikrát, přičemž nejhorší škody vznikly v březnu a dubnu 1945. Američané na to často reagovali prohlášením, že „nebylo záměrem zasáhnout civilisty“, ale přitom se bombardování provádělo na základě informací o strategických vojenských cílech, o kterých měli plné vědomí. „Omyl“ to rozhodně nebyl.
Osvobození Plzně a západních Čech – jak to doopravdy bylo?
Další fikcí, kterou si mnozí rádi představují, je ta bájná „osvobozenecká“ jízda Američanů na západní Čechy. Po měsíce se v Československu pěstovala legenda o tom, jak se Američané stali zachránci, kteří přišli Československu na pomoc. Realita byla ale daleko složitější, a spíše než o oslavu osvobození šlo o praktickou vojenskou operaci, která měla své politické i vojenské pozadí.
Když v květnu 1945 Američané konečně vstoupili na české území, Plzeň už byla z velké části zničená bombardováním, a přestože to mnozí považovali za „osvobození“, pro civilisty to rozhodně nebyl žádný triumf. Osvobození Plzně a dalších měst Západních Čech Američany bylo spíše taktickým rozhodnutím v rámci širší vojenské strategie na západní frontě. Západní aliance se dostala na české území proto, že byla odhodlána pokračovat v ofenzívě proti Němcům. A to, že sovětská armáda už byla na východě, jen urychlilo rozhodnutí Američanů ve snaze vybojovat si lepší postavení před konečnou sovětskou dominancí.
Když přišli Američané, jejich vojenské cíle nebyly v žádném případě o humanitárním „osvobozování“. Vzali si to, co potřebovali – strategická místa pro zásobování a kontrolu, a to bylo vše. Skutečné osvobození přišlo až o něco později, když se po kapitulaci Německa na našem území rozběhly čistky a politické machinace, kdy bylo jasné, že Československo bude rozděleno mezi východní a západní mocnosti. Takže nakonec, ať už to bylo v Plzni, v Pardubicích, nebo jinde, americké bombardování a vojenská přítomnost rozhodně nebyly pro Československo žádným oslavovaným „osvobozením“.
Mýtus „zakázaného“ amerického osvobození Prahy
V roce 1945, když už bylo jasné, že se nacistické Německo blíží k porážce, začal být problém s tím, kdo bude v Československu hrát hlavní roli po válce. Američané, kteří v té době byli na západní frontě, si byli vědomi své síly a přítomnosti v Evropě, a tak se rozhodli, že i v Československu by mohli mít určitou roli. Ve skutečnosti to byla snaha o to, aby západní mocnosti – tedy Spojené státy – měly v post-nacistickém uspořádání Evropy co největší vliv. Praha, jako hlavní město Československa, byla klíčovým bodem. A americký plán? Dostat se do Prahy dřív než Sověti.
Tento záměr byl, jak se ukázalo, naprosto absurdní. Američané měli v té době na českém území minimální vojenskou přítomnost. Generál Patton tu operoval s jednotkami čítajícími 1600 vojáků, což je opravdu poměrně dosti americké, chtít s tímto počtem osvobozovat od jihozápadu celou republiku včetně Prahy. Zatímco na západě, například v Německu, působili v několika významných vojenských oblastech, jejich síly ve střední Evropě byly slabé (cca 30 000 vojáků). Sovětská armáda byla naopak už daleko na východě a její přítomnost na českém území byla nevyhnutelná. Bylo tedy nejen politicky, ale i vojensky nerealistické, aby se Spojené státy dostaly do Prahy dřív než Sověti. I přesto, že byla Praha v sovětské sféře vlivu po válce fakticky definována, Američané si zkrátka v některých chvílích představovali, že si Československo pro sebe ukradnou. Toto politické přání bylo nejen absurdní, ale i neuvěřitelně krátkozraké.
Jak vypadalo „osvobození“ Československa?
Když přišlo skutečné „osvobození“ Československa, přišlo na něj především díky sovětské armádě, která do země vtrhla z východu a pomalu se posouvala směrem na západ. Američané, kteří byli tehdy na západní frontě, byli součástí širší aliance, ale jejich přítomnost na českém území byla naprosto marginální. Praha byla nakonec „osvobozena“ sovětskou armádou a jejich spojenci – čsl. vojenskými jednotkami – dne 9. května 1945.
A to je právě moment, kdy dnes začíná určitý mýtus. Historii totiž začali liberálové přepisovat tak, že jakýkoli zvrat, který nebyl v souladu se západními zájmy, se automaticky přičítal „zločinnému“ vlivu Sovětů. Válečné „osvobození“ Prahy bylo rychlé, ale bylo to především díky těžké sovětské ofenzívě.
Američané se dostali do Čech, konkrétně do Plzně, až o několik dní později. Přesto se později začalo tvrdit, že „osvobození“ Západu přišlo právě díky Američanům a že východní část Československa byla jakýmsi “předáním moci Sovětům”. V některých médiích a politických kruzích se tento zjednodušený pohled stal doménou propagandy.
Zvláště pak v kontextu post-válečného vývoje Československa je třeba si uvědomit, že USA a Sovětský svaz měli v tomto období zcela jiný pohled na rozdělení Evropy. A i když se po válce vytvořil určitý příběh o „osvobození“, ve skutečnosti šlo o tvrdý geopolitický zápas, kde vítězem nakonec nebyly ideály demokracie, ale pouze mocenské zájmy supervelmocí.
A to zde nikdo nemluví o únoru 1945 a Jaltě, kde se o tomto všem výše popsaném dohodl Roosevelt se Stalinem a Churchill u toho Stalinovi zapaloval трубкy.
Pane Hejatko, Rusove vychodni Evropu neosvobodili, ale dobyli, to je rozdil, jen se vymenily diktatury, navic jsem neslysel ani necetl, ze by se Americanum 20 let muselo platit za osvobozeni, Rusum ano, vedel jste to? Prominte, ale musi to byt strasne jmenovat se Hejatko, vim, ze za to jmeno nemuzete.
autor uvádí nepravdy, cílené bombardování českých měst spojeneckými bombardéry zamlčovali především komouši, nikdo nikdo o tom z učitelů na základce, na střední škole nemluvil a nedočetl jsem se o tom ani Rudém právu , tyto informace byly otevřeny až po roce 1990 spolu s těmi o zločinech rudých židobolševiků
Rudy mele nesmysly.
Dobývá se území území, kde bojuje s domorodci.
Osvobozuje se území, kde se bojuje s okupanty domorodců.
To je nezpochybnitelná definice, kterou nepřebije ani ideologická předpojatost rusofóbních eurosvazáků.
A ta Rudyho ignorace ostatních plateb a reparací, je smutná.
Československo za britskou pomoc s osvobozením našeho území muselo podepsat 3 úvěry celkem na 17,5 milionu liber, které byly ručeny 28,3 tuny našeho zlata, deponovaného ještě před podpisem Mnichovské dohody u Bank of England pro mezinárodní platby.
Československo platí britské straně až do roku 1982, celkově pohledávky 24 milionů liber. A zpět pak dostane 18,4 tuny zlata z našeho zlatého pokladu.
Rudy, Rudy. Ono bejt Rudy asi taky žádná hitparáda nebude, ale vím, že za to jméno nemůžeš.
Rozhořčeně tu píšeš o výměnách diktatur, tedy si zjisti, kdy z území Čech odcházela RA a US Army a správu nad územím převzala čs. ozbrojená moc. Třeba budeš udiven zjištěnými fakty.
Řeči o placení SSSR – no to je taky zajímavé. Třeba SSSR tu nechal výrobu syntetického benzínu, ačkoliv to byla válečná kořist a technologii si mohli bez řečí odvést. A že jsme západním spojencům nic neplatili? Co zničená Škodovka, část města, skoro celé nádraží, k tomu rozstřílený a rozbombardovaný Cheb, civilní oběti v Praze a další lokality? Za to bychom ještě měli platit? Těch škod bylo i tak nad hlavu.
Osvobozování Západních Čech bylo opravdu velice náročné, víc než třeba ostravská operace (haha) – zničený Cheb jako snad jediné místo, kde se Wehrmacht snažil předstírat odpor, Mariánky se statusem sanitárního města, od Němců vyprázdněný Falknov, Stříbro, Klatovy, Strakonice. Boje omezeny na lokální potyčky, nejtvrdší při dobývání Prazdroje, Gambrinusu a božkovského lihovaru. Boj o flašku totiž neprobíhal pouze ve vinařských oblastech Itálie a Francie. Plzeň v rukou místní samosprávy, kterou osvoboditelé odstavili.
Věřím tomu, Rudy, že si rád doplníš své četné mezery v dějepisu a nespočinul ve stáji naší vzdělané mladé Staré myslivecké. Lovu zdar!
Balík asi nebyl silný v dějepise.
Dodnes si pamatuji výuku o bombardování Kralup nad Vltavou.
Kdy tehdejší výklad učiva byl takový, že západní spojenci úmyslně nechávali Kralupský ropný průmysl na pokoji, protože primárně nacistům sloužil k zásobování východní fronty, a tím zatěžoval Rudou armádu. A že Kralupskou rafinerii vybombardovali až na konci války – měsíc po Jaltské konferenci, kde bylo dohodnuto že tato část Evropy připadne do sovětské sféry.
Libtardum vubec nevadi, ze nase predky mordovali nemecky nackove, ale ze nas osvobodila Ruda armada. To byla nejaka chyba v matrixu.
Co vim od stryce z Plzne ( uz nezije) tak o Plzen se ani moc nebojovalo. Americani tam proste prijeli. Germán mel nahnano z RA, ze kdys videl Yenkies, zahazoval flinty jak smysluzbavenej. Moc dobre vedel, ze ti je do gulagu neooslou. Otevrena zapadni demarkacni linie byla pekna svinarna. Ten hitlerovskej ksindl utek svymu osudu. Stalin se s nima nesral. Dostali co zaslouzili.
Diskutující tvrdící, že „komouši informace o americkém bombardování a postupu US rámy zamlčovali“ očividně neví, co říkají a nebo v tu dobu nebyli na světě. O problematiku Druhé světové války jsem se díky otci vždy zajímal a už před vojnou, kromě memoárové literatury jsem natrefil a poté až do roku 1989 odebíral týdeník ČSPB „Hlas revoluce“ se tímto obdobím našich dějin poměrně obšírně zaobíral.
Diamonde, ta mostecka chemicka byla Dar Sovetskeho Svazu Ceskoslovenske Republice, over si to, je to tak. Co se tyce Anglie, to neni Amerika, anglani kurvy byli a kurvami zustali.
Ethanol 24.3.2025 17:01:36 Odpovědět
Balík asi nebyl silný v dějepise.
nechápeš psaný text, asi jsi měl štěstí na učitele v systému , já moc tedy ne, zato jsme dělali na základce ve výtvarce portréty Marxe a Lenina ve formátu 3x2m i s konstrukcí , aby bylo co nést v průvodu dělnictva, rolnictva a pracující inteligence na svátek práce , moc mi to pomohlo v dalším životě 🤣
Ceskoslovensko z vychodu osvobozovaly 4.ukrajinske fronty,Svobodova armada sestavena z Volynskych cechoukrajincu a az 20tisicu Slovaku z byvale armady Bernolak, kteri byli zajati u Stalingradu a na Kubani, stejne jako Rumunska amada.
Sami prekabateni dezerteri z armad OSA.