12.6.2024
Kategorie: Společnost

Čtyři mrtví, desítky zraněných a dva, kterým se vylila ranní káva

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

31. května léta páně 2024. Pravidelná linka Brno hlavní nádraží – Pardubice hlavní nádraží. V ostře sledovaném vlaku sedí ministerský předseda Petr Fiala, naproti němu drážní ministr Martin Kupka. Na stolečku mají papíry a brožurky a vážně se nad nimi sklání. Čekají, až fotograf udělá snímeček pro mediální odbor. Snímek musí navodit pocit, že dva pánové se vážně sklání nad budoucností republiky a s vizí, hodnou starozákonních proroků, popatřují na její vytoužený cíl. Pak je povoleno ty necelé dvě hodiny hledět do ubíhající krajiny a snít si své malé sny o teplých místečkách v Bruselu.

Mašinfíra, vědom si své zodpovědnosti, před Letovicemi, s příjemným mrazením v žaludku, co na to drážní ministr Kupka, zahouká. Snad pro radost, ovšem bez efektu. Potentáti ve vagónech si bez zájmu o vůkolní vzruchy pročítají projevy, které na pardubickém nádraží pronesou. Budou to vzletné projevy. Projevy o spojování národů, občanů, možností. O sjednocené Evropě, o budoucnosti, která je plná prosperity. O životě, vesmíru a vůbec. Budou to projevy, které se do historických análů zapíšou hned vedle slov takového velikána, jako je Viktor Černomyrdin. „Chtěli jsme to nejlepší a dopadlo to jako vždycky,“ nechal kdysi sejít ze svých rtů Černomyrdin, jako kdyby četl z každodenní divoké gestikulace Petra Fialy.

Modernizovaný vlakový audiosystém konečně zahalasí do prostoru vládního kupé své – příští stanice Pardubice hlavní nádraží. Drážní ministr i jeho předseda si plivou jemně na ruku a slinami si na poslední chvíli uhlazují puky na kalhotách. Venku je čeká ohňostroj jásotu a vlaječek solidarity a hrdosti. Čeká je mikrofon a nůžky, kterými se přestřihne páska. Musí být jako z magacínu.

Na nástupišti se ministerský předseda hned rozhlíží po mikrofonu. Jakmile ho jeho bystré oko zmerčí, natáhne ruku a rozdrnčí své hlasivky, aby ho slyšel každý sluchovod v širém okolí. „Chceme, aby cesty vlakem byly rychlejší a spolehlivější, proto do železnice investujeme,“ huláká do připravených hlav ministerský předseda k investici, která proběhla léta páně 2020, kdy nynější ministerský předseda předsedal jen opoziční straně. „Rekonstrukce pardubického uzlu je významná nejen v kontextu Česka, ale i celé Evropy, protože tudy projíždí mezinárodní vlaky,“ vykřikuje Petr Fiala a loktem se brání drážnímu ministrovi, který se sápe po mikrofonu, aby si také přihřál polívčičku. Však za nevýraznost se z vlády vyhazuje. Je potřeba získávat lajky, ohlasy, je třeba být slyšet. „Stavba zlepší život cestujícím, kteří Pardubicemi jen projíždí, ale i místním,“ stihne ještě ministerský předseda zapištět fistulí, než se s Kupkou svalí v zápasu o mikrofon na neforemnou kupku.

Sláva to byla veliká.

O pět dní později na čerstvě zoraném a dvěma potentáty pokřtěném železničním uzlu v Pardubicích dojde k tragické nehodě dvou vlaků. Čtyři mrtví lidé, desítky zraněných. S ranním vydáním deníku Pravda se ve Strakovce dva potentáti polijí úlekem vybryndanou kávou.

I zamyslel se kolemjdoucí: Měl by drážní mistr po nehodě odstoupit? Ale kdeže, pozoroval jsem ho, žádné kameny do kolejí neházel, naopak, až na konflikt u mikrofonu se choval způsobně. Ani se šroubováčkem u semaforů jsem ho neviděl. Říká se, že starý bezpečnostní systém se rekonstrukcí znefunkčnil, nový se ještě zcela nezfunkčnil (tomuto lingvistickému manévru se v odborných kruzích říká ping-pong s písmenem Z). Takže za to může nefunkční, ale jinak brzy funkční nový bezpečnostní systém. A za ten drážní ministr prostě nemůže. Nebo může? Co když se chtěl co nejdřív, tedy už před volbami do Evropského parlamentu, vyfotografovat u jednoho úspěchu předchozí vlády, a tím obyvatelům předat nějaké to pozitivní poselství? Co když se to pro tu fotografii a rvačku o mikrofon trochu uspíšilo a vinou toho přišli čtyři lidé o život a desítky jich musely do nemocnice? No, stojí to za úvahu, zatahal se, nevěda proč, kolemjdoucí za ucho. Však více hlasů pro Sašu Vondru, to za ty čtyři mrtvé jistě stálo.

Ale přesto mi to nedá, dumá kolemjdoucí. Kdyby se s podobnou při své vládě holedbal předchozí premiér a ono by mu to za pár dní bouchlo, to by byl, panečku, kolotoč. Ve veřejnoprávní televizi by jeden expert střídal druhého a volání po rezignaci jak drážního ministra, tak i jeho předsedy by se stalo na dlouhé týdny hlavním tématem. Hledala by se vina a volalo by se po krvi. Teď je takové podivné, zadušené ticho, drbe se na hlavě kolemjdoucí.

Snad je tu metr rok od roku, vláda od vlády, jinak dlouhý, podíval se s podezřením kolemjdoucí na své nohy a udělal krok. No jo, podivil se, před třemi roky dočista jiné míry. Předtím jeden metr, teď rovnou dva. V téhle zemi neradno zůstávat, v rámci politické malosti se tu křiví už i fyzikální zákony, zkonstatoval kolemjdoucí a zamířil směrem k hranicím. Dva kilometry od Strakonic se zastavil v náhlém prozření. Co kdyby to hodili na předchozího premiéra. Vždyť za to vlastně může on, když v roce 2020 rozjel tak velkou investici. Ta byla natolik velká, že nynější drážní ministr se v tom prostě nevyznal, a pak mu to bouchlo pod zadnicí. Kolemjdoucí zavrtěl v úžasu hlavou a metelil radši k hranicím.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
10 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)