22.3.2025
Kategorie: Společnost

Co nás může spojit?

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Ve středu vyšel můj komentář na téma sjednocení české společnosti. Jak je mým neblahým zvykem, pojal jsem to s minusovým znaménkem a popsal spíš to, že rozhádaný národ pro svou generační zkušenost spojit nejde. Naše šéfredaktorka, která mi neustále vštěpuje, že by se národ měl spojit a ne hledat rozdíly, na můj neblahý zvyk poukázala. Nuže dobrá, zkusím to znovu.

Začnu zase trochu s minusovým znaménkem (ale doufám, že se dopracuju k tomu plusovému). Spojuje nepřítel. Za socialismu měla většinová společnost společného nepřítele. Socialismus a jeho šeď. Nepřítel byl jeden. Už tolik netloukl, už tolik nezavíral, nebyl tolik totalitní jako v 50. letech, ale brzdil, zastavoval rozvoj společnost, likvidoval lidskou podnikavost a živost. Mnozí proti němu kverulovali otevřeně, mnozí proti němu kverulovali v tišině své mysli a prvomájový praporek nechali vlát nad svou hlavou. Co se zaplétat s mocí, když umí ukázat zuby, že jo.

A nyní se politické elity snaží aktivovat jednotu národa (případně EU) dalšími vnějšími nepřáteli. Z jedné strany máme odevzdat svou víru v nenávist k Rusku, která by nás měla spojit. Ale nespojuje. Po třech letech války a neustálého nátlaku na angažovanou víru ve válku a její spravedlnost společnost přepadla únava. Vše ukrajinské je s čím dál větší frustrací napadané snad až s nenávistí. Nakoukl jsem na Facebooku na stránku neziskovky Dům Dobra. Ta natočila řadu videí s Ukrajinci, kterým pomáhá s integrací, se začleněním do české společnosti. Ta nenávist v komentářích byla… veliká. A až nepochopitelná.

Měli bychom se spojit i proti nepříteli ve formě změny klimatu. Ale i tady se ikonické how dare you mění na cynické odfrknutí a poukázání na to, že se kvůli tomu řítíme do dluhů, že z naší politicky deklarované záchraně klimatu těží ti „správní“ soudruzi a že je to stejně celé šméčko. A zazní příklad solárních baronů z přelomu minulého desetiletí.

Ne ode všech, jistě, ale jsou to štěpná témata, která nespojují, ale o to víc rozdělují. A o co víc společnost rozdělí, o to větší nedůvěra ve společnosti je. Nebo lépe. Jak roste zátěž na peněženky daňových poplatníků, o tolik narůstá odpor. Logicky.

Společný boj proti nepříteli má v tomto případě negativní konotace. Není to boj existenční, ale táhlý a nenabízí naději. Rusko bude v Evropě navěky a konflikt se stejně musí nakonec urovnat diplomaticky a ne raketami, záchrana klimatu nabízí jen mizivou naději, že vůbec k něčemu je.

Co spojí spolehlivěji, je naděje, pozitivní „nepřítel“, cíl, ke kterému se všichni rozhodneme jít, protože nám bude dávat smysl.

Podívejme se do minulosti.

Postavme vedle sebe velkokapitalistu Baťu a velkokapitalistu Bakalu. Baťa z ševcovské dílny vybudoval obuvnické impérium. A u toho myslel sociálně. Staral se o své zaměstnance, nesnažil se z nich vytřískat první poslední a za co nejmenší mzdu, ale proměnil město Zlín a na těch pár let z něj udělal jedno z center Československa, které dokázalo expandovat na všechny kontinenty a neslo celé zemi prospěch. U toho investoval do sociální vybavenosti, do kultury, , do bydlení, do krásy, do školství i do infrastruktury, která měla a sloužila zaměstnancům. Když vedle něho postavíme Bakalu, je to jako vedle masivu postavit střečky nakaženou ovci. Bakala si hrabe pod sebe, pro sebe, zcela bez zájmu o zemi, která mu dala vyrůst, ba naopak, na kostech země, protože své bohatství nabyl vlastně okradením 50 tisíc rodin horníků z Ostravska. Pravý opak Bati. Nebudoval, ale bral si.

Zároveň u toho vidíme, že Baťa vybudoval své impérium skutečně z ševcovské dílny. Budoval. Bakala jen využil bezčasí privatizačních let a stal se magnátem bez příčiny.

V porevolučních devadesátých letech jsme měli tu smůlu, že se do vrcholné politiky dostali střečky napadené ovce, které neuměly popadnout tu ohromnou naději, která žila několik let ve společnosti a přetavit ji v úspěch celé země.

Končím zase s minusovým znaménkem? Ne nutně. Devadesátá léta a naději jsme prokaučovali v ruletě s Bakalou a spol. Ale i tak se naše společnost může změnit. Stačilo by nasměrovat politiku víc pronárodním směrem. Nejásat, že tu za pobídku bude investovat americká korporace onsemi (která ve stejnou chvíli vyhazuje lidi na dlažbu), ale hledat pobídky pro české společnosti. Byť menší, ale s nadějí na baťovský vzestup. Odhodit tu hloupou politiku – ano pane, sloužím vám věrně a bezmezně – kterou uplatňujeme k zahraničním pánům a kapitálu, ale zaměřit se na budování českého bohatství.

A to je, mám ten pocit, politika, která je kořenem naší svárlivosti. Nefungujeme. Nic tu pořádně nejde. Vše je rozbité a co není, to slouží zahraničnímu kapitálu.

A tímhle způsobem jde přemýšlet vlastně v každém oboru. Když jdeme dělat třeba digitalizaci stavebního řízení, máme na to mít ty nejlepší z nejlepších a výsledek nám má závidět celý svět. Ale u nás to nejde. U nás po dvou letech práce dojde k vládní krizi, restartu systémů a k návratu na startovní čáru. Promrhané zdroje, promrhaná lidská práce, promrhaný čas. Zase o kus za ostatními.

Chybí bydlení? Asi ano, mluví o tom před volbami každý politik a snaží se na pitomých slibech chytit voliče. Nynější vláda měla dostupné bydlení jako programový cíl. Nezměnilo se nic. Nepřišel perfektní koncept, nesešli se ti nejlepší z nejlepších, aby přeorganizovali systém tak, aby se největší část krvácení domácností netočila neustále na výdajích na bydlení, aby rodiny nemusely bydlet na ubytovnách, aby stát ve výsledku ušetřil za dávky na bydlení. Nic, jedeme dál a nefungující systém flikujeme neúčinnými záplatami.

Justice? Zemědělství? Průmysl? Policie? Školství? Energetika?… jen záplaty, které zbytňují už tak na obě nohy kulhající systém. Kulhat kvůli tomu nepřestane. Jen se mu bude kulhat o to hůř.

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
6 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)