Na začátku roku 1990 v jedné malé západočeské vesnici vylezl tehdy mladý a zapálený katolický farář na věž kostela a vyvěsil transparent Občanského fóra s nápisem: „Lidé, už se nemusíte bát!“

Uplynulo 34 let. Během nich byl tento farář povýšen do města, byla mu svěřena větší farnost, která jeho zásluhou vzkvétala a přicházeli do ní především mladí, postupně se rodily děti, konala se spousta akcí, přednášek, výletů, setkání. Ve farnosti se pravidelně obměňovala pastorační rada, která dohlížela na hladký průběh všeho dění.

Volbu přednášejících jsem měla posledních 16 let na starosti já a vždy jsem volbu přednášejícího konzultovala s farářem, který mi ale prakticky do výběru nezasahoval. Takto jsem letos v květnu oslovila i profesora Petra Druláka ze spolku Svatopluk. Byla jsem ráda, že mé pozvání přijal a dohodli jsme termín přednášky na září 2024. Připravila jsem hned obvyklý plakátek, který jsem vyvěsila na sociální sítě, příslušný člen farnosti vyvěsil plakátek na webové stránky farnosti a pan farář vyvěsil tištěnou podobu do kostela na nástěnku. Přednáška se jmenovala Možnosti systémové změny. Vše bylo prezentováno minimálně dva měsíce předem.

Jaké bylo mé překvapení, když týden před přednáškou přišla tato zpráva od členky pastorační rady: „Někteří farníci (např. můj manžel) vyjádřili nespokojenost s tím, aby na webových stránkách farnosti byla pozvánka na přednášku pana Druláka, neb je jim proti srsti, aby s ním byla farnost spojována“. Další členové PR se vyjadřovali postupně: „Pokud to má být rozkolem ve farnosti, jsem pro odstranit“, „hlasuji pro odstranění…“ A pan farář napsal: „Již jsem plakátek fyzicky odstranil, i když reagovat se mělo hned, ale rozhodnutí je na vás“.

Dovolila jsem si reagovat slovy, že nechápu, čím je pan profesor tak škodlivý, vždyť přednáší na Západočeské univerzitě. Ale zřejmě platí, že co je dobré pro VŠ studenty, může škodit katolické střední třídě. Nejvíc hlasovali pro odstranění ti, kteří na přednášky nikdy nechodili – to mi přišlo nejpodivnější. Jako bychom se vrátili 45 let zpátky a hlasovali pro vyloučení ze SSM nebo ze školy. Měla jsem pocit, že žiji o půl století zpět.

Přednáška se uskutečnila. Pan profesor hovořil dvě hodiny, mluvil jasně, srozumitelně a fakticky. Z farnosti přišli dva muži – onen manžel, který žádal odloučení přednášky od farnosti a jeden další, který předem avizoval, že názorově s panem profesorem nesouzní. Pan farář byl (raději) daleko na dovolené. Od „nesouznivce“ jsem se následující den dozvěděla, že pan profesor nebyl přesný, nadržoval v některých detailech Rusku a nezmínil třeba, že ruští agenti vyhodili Vrbětice.

Přitom pan profesor hovořil o tom, že končí hegemon USA, že se z Evropy stává skanzen, že jsme si ublížili jednak Green Dealem, jednak špatnou migrační politikou, nekvalitními politiky samotnými, vysokými cenami energií, které ničí naší konkurenceschopnost. Zmínil, že byla chyba přestat brát plyn a ropu přímo z Ruska, když tyto suroviny nakonec stejně od Rusů bereme, ale přes prostředníky a několikanásobně dráž. Hovořil o válce na Ukrajině, jejích příčinách a důsledcích. O tom, že tato válka byla samozřejmě porušením mezinárodního práva a všech dohod ze strany Ruska, ale že je de facto válkou Spojených států, které chtěly dostat Rusko na kolena.

Hovořil o kolonizaci Ukrajiny ze strany USA (Hunter Biden, základny CIA při ruské hranici, ukrajinsko-americké biologické laboratoře). Poukázal na naše české, dříve československé, nicméně neustále vazalství jakoby na úsečce – buď k západu (První republika), nebo k východu (éra socialismu) nebo zase k západu (1989 – nyní). Říkal, že úsečky neplatí, a že on je spíše pro kruhy: 1. kruh – spojenectví s našimi sousedy, 2. širší kruh – spojenectví se zeměmi Evropy, 3. nejširší kruh – spolupráce s celým světem. Bývali jsme v tomto dobří v minulosti, proč ne dnes.

Zmínil novodobou represi ve společnosti, postihování lidí za jejich názory, útlum demokracie. Končil ale nadějí, že se společnost nakonec vzpamatuje, zdravý rozum zvítězí a stávající režim se zhroutí. Je třeba na to být připraven, a o tom je spolek Svatopluk, který spojuje levici s pravicí a nevyhýbá se jakýmkoli názorům.

Můj závěr je následující. Naše farnost si může s klidem na věž vyvěsit transparent: „Už se zase bojíme!“ Je to smutné, nicméně i u nás v našem malém rybníčku máme naději. Naději, že ti, kteří dnes farnost řídí, přestanou věřit „neziskovkám“ typu Člověk v tísni, Milion chvilek v demokracii a veřejnoprávním médiím. A že otevřou oči, a hlavně svá srdce, všem.