Co doopravdy chtějí Palestinci?

Lidé na Západě předpokládají, že Palestinci usilují o budoucnost plnou prosperity, svobody a míru, protože právě to si chtějí zachovat. Ale není tomu tak.

Izraelská levice a západní představitelé již více než jednu generaci trvají na tom, že Palestinci chtějí mír. Chtějí vlastní stát. Chtějí, aby Izrael opustil pásmo Gazy, Judsko, Samaří a Jeruzalém. A jakmile tyto věci získají, budou s Izraelem žít v míru.

Po sobě jdoucí americké administrativy upravovaly svou podporu Izraeli podle toho, jak vnímaly ochotu izraelské vlády učinit Palestincům územní ústupky. Podporovány byly ty, které byly vnímány jako ochotné vzdát se Judeje, Samaří, Gazy (kterou Izrael opustil v roce 2005) a Jeruzaléma ve prospěch Palestinské samosprávy. Ti, kteří byli vnímáni jako neochotní odevzdat území Palestinské autonomii, byli ostrakizováni, odsuzováni a rozvraceni.

V průběhu let izraelští političtí představitelé, vojenští velitelé, akademici a novináři vypracovali obsáhlé zprávy, které odhalovaly podporu a zapojení Palestinské autonomie do terorismu. Vytvořili encyklopedicky rozsáhlé spisy, dokumentární filmy a zpravodajské zprávy odhalující, jak její vzdělávací systém indoktrinuje děti od narození, aby se hlásily k věci zničení Izraele, a prošpikoval celou palestinskou společnost genocidním, nacistickým džihádistickým pohledem, který usiluje o naprostou likvidaci judaismu a Židů z povrchu planety.

Kromě několika polovičatých odsouzení ze strany představitelů amerického ministerstva zahraničí v průběhu let – a několika ještě méně angažovaných úsměvů ze strany představitelů OSN a Evropské unie – žádná z těchto zpráv, dokumentů nebo odhalení neovlivnila oddanost Západu takzvanému „dvoustátnímu řešení“ nebo tendenci Západu obviňovat z absence míru „pravicové“ nebo „extrémně pravicové“ Izraelce, kteří odmítají územní ústupky společnosti a vládnoucí autoritě, jež usilují o vymazání Izraele z mapy.

V uplynulých 30 letech izraelští levičáci občas věnovali tomuto problému pozornost. Ale kvůli kombinaci politických zájmů, ideologické křehkosti a závislosti na západních spojencích většina izraelské levice odmítla přijmout strategické důsledky neexistence palestinského vedení – nebo společnosti, která by byla ochotna počítat s právem Izraele na existenci, ať už s Judskem a Samařím, nebo bez nich, s Jeruzalémem nebo bez něj.

Sadismus a rozsah masakru Hamásu 7. října otřásl celou izraelskou společností. Údaje z průzkumů veřejného mínění ukazují, že mezi izraelskými levičáky došlo k výraznému názorovému posunu, pokud jde o možnost mírového soužití s Palestinci.

Totéž se nedá říci o Západu. Západní vlády v čele s Bidenovou administrativou jednotně trvají na tom, že Hamás Palestince nezastupuje. Většina Palestinců, včetně těch v Gaze, si prý jednoduše přeje mír s Izraelem, jehož součástí by byl palestinský stát.

Od 8. října američtí představitelé – a jejich protějšky v Evropské unii, OSN i jinde – téměř každý den trvají na tom, že pokud Izrael v Gaze udeří příliš tvrdě, pokud lidem v Gaze odepře takzvanou „humanitární pomoc“, přitáhne tyto nebohé lidi k Hamásu, což zaručí další generaci války.

Jinými slovy, podle tohoto vyprávění, dokud Izrael nezahájil svůj protiúder v Gaze, Palestinci byli proti Hamásu a byli jeho nedobrovolnými oběťmi. Jakmile však Izrael rozmístil v Gaze své pozemní síly, byli tito lidé donuceni vstoupit do čekající náruče Hamásu.

Jak opakovaně prohlásil prezident Joe Biden a jeho poradci: „Hamás nezastupuje palestinský lid. Nezastává se důstojnosti Palestinců.“

Zvažování výsledků průzkumu veřejného mínění

Univerzita Birzeit nedaleko Ramalláhu ve čtvrtek zveřejnila průzkum palestinského veřejného mínění, který reagoval na toto ústřední tvrzení Západu. Jejich odpověď byla diferencovaná jako cihla.

Výzkumníci z Birzeitu shromáždili údaje prostřednictvím osobních rozhovorů s tisíci Palestinci po celé Judeji a Samaří a na třech místech v jižní Gaze. Hovořili také s obyvateli jižní Gazy a s evakuovanými z bojových zón v severní Gaze.

Přibližně 75 % Palestinců podporuje vyvražďování vedené Hamásem ze 7. října. Dalších 11 % nemá názor. K tomu, zda je dobrý nápad znásilňovat a mučit, stínat hlavy, upalovat zaživa a unášet ženy, muže, děti a kojence, se staví neutrálně. Přesto si tři čtvrtiny Palestinců myslí, že jde o úžasný úspěch.

Stejně tak 75 % Palestinců usiluje o zničení Izraele. Chtějí Palestinu „od řeky k moři“. Tento postoj se liší od postoje podporujícího židovsko-arabský stát od řeky k moři neboli takzvaného „řešení jednoho státu“, které podporuje pouze 5,4 % Palestinců. Dalších 17,2 % podporuje dvoustátní řešení (13,2 % v oblastech kontrolovaných Palestinskou samosprávou v Judeji a Samaří a 22,7 % v Gaze).

Pokud Hamás nezastupuje Palestince, je těžké pochopit, kdo je zastupuje. Sedmdesát šest procent Palestinců podporuje Hamás. Osmdesát osm procent Palestinců v Judeji a Samaří podporuje Hamás a 60 % obyvatel Gazy podporuje Hamás. Palestinská samospráva se těší podpoře pouhých 10 % Palestinců.

Jediné skupiny, které se těší větší podpoře než Hamás, jsou teroristické skupiny, které neusilují o nic jiného než o zabíjení Židů – íránský Islámský džihád, brigády Al-Aksá hnutí PA Fatah a teroristické buňky Hamásu – brigády Izz al-Din al-Kassám – se těší ještě větší podpoře než samotný Hamás.

Palestinci se domnívají, že neexistuje žádný věrohodný důvod, proč by měl kdokoli podporovat Izrael. V míře, v jaké je Izrael podporován západními zeměmi, to Palestinci přisuzují antisemitským konspiračním teoriím o židovské moci a penězích. Celkem 92 % z nich věří, že za podporou Izraele ze strany Západu stojí „židovská lobby“. A 96 % respondentů se domnívá, že západní země za podporu Izraele vděčí ekonomickým zájmům.

Co se týče lidí ze Západu, kteří trvají na tom, že Palestinci jsou mírumilovní a nenávidí Hamás, Palestinci je nenávidí stejně jako Izrael: 98 % Palestinců nenávidí Spojené státy a 97 % nenávidí Velkou Británii.

Na druhou stranu Palestinci mají naději. Sedmdesát osm procent Palestinců tvrdí, že propalestinské demonstrace, které se konají pod heslem „Od řeky k moři, bude Palestina svobodná“, je naplňují nadějí na budoucnost lidstva.

Výsledky průzkumu v Birzeitu zkrátka neodhalují mírumilovný lid, který má zájem o soužití a mír. Představují jasný portrét genocidní společnosti.

Pokud z údajů vyzařuje nějaký paprsek naděje, pak je to rozdíl mezi postoji Palestinců v Gaze a v Judeji a Samaří. Zatímco 88 % Palestinců v Judeji a Samaří podporuje Hamás, v Gaze je to pouze 60 %.

Za důvod nepochybně vděčíme operaci kombinovaných sil Izraelských obranných sil v Gaze. Vychází to tak, že když Gazané vidí, jak jsou jejich domovy ničeny a jak jsou nuceni se evakuovat, poněkud to utlumí jejich podporu genocidě a jejím pachatelům. Operační a strategické důsledky této rozdílnosti názorů pro dnešek a budoucnost jsou poměrně zřejmé. Jediný způsob, jak otřást jejich genocidními postoji, je potrestat je. Jediný způsob, jak utlumit jejich touhu po vyhlazení židovského státu, je upřít jim veškerou naději, že se genocida vyplatí.

Právě toto poznání musí řídit izraelskou politiku a naši společnost.

Osmdesát sedm procent Palestinců uvedlo, že jejich víra v mírové soužití s Izraelem se po 7. říjnu snížila.

Sedmdesát jedna procent uvedlo, že události tohoto dne zvýšily jejich podporu naprostému zničení Izraele a Palestiny „od řeky k moři“.

Devadesát osm procent z nich uvedlo, že jsou hrdí na to, že jsou Palestinci.

Ze všech odpovědí vyplývá, že je holocaust 7. října přesvědčil o tom, že porazí Izrael a nebudou s ním muset pokojně koexistovat.

Aby se tyto postoje změnily, neměla by se politika Izraele zaměřovat na to, aby jim dávala naději na vlastní stát, ale spíše v nich vyvolávala strach z trestu. To je jistě to, co tolik haněná izraelská pravice tvrdí po celou dobu.

Palestinců se ptali, jaká je podle nich motivace Hamásu k napadení Izraele a k sadistickému vraždění. Odpovědi jsou pozoruhodné. Většina Palestinců – 35 % – uvedla, že důvodem útoku bylo „zastavení narušování Al-Aksy“. Dalších 29 % uvedlo, že důvodem bylo „osvobození Palestiny“. A 21 % uvedlo, že důvodem bylo „prolomení obléhání Gazy“.

„Zastavit narušování mešity Al-Aksá“ na Chrámové hoře v Jeruzalémě je jiný způsob, jak říci „džihád“. Podle islámu je ospravedlnitelné pouze dočasné zastavení džihádu. Dočasné, desetileté hudny neboli příměří lze dosáhnout, pokud jsou síly džihádu příliš slabé na to, aby ho mohly vést. Příměří může být prodlouženo na další desetiletí, pokud je slabost démonů dlouhodobá. Může být kdykoli porušeno, pokud džihádisté získají potřebnou sílu k dalšímu postupu.

Když lidé ze Západu přistupují k Palestincům, činí tak prizmatem svých vlastních preferencí a hodnot a s kapkou (nebo oceánem) nepřátelství vůči židovskému státu.

Lidé ze Západu předpokládají, že Palestinci usilují o budoucnost plnou prosperity, svobody a míru, protože právě to si chtějí zachovat. Ale není tomu tak – nebo alespoň ne tak, jak si lidé na Západě myslí. Palestinci chtějí lepší život. Jejich představa lepšího života však spočívá v džihádu, v zabíjení nevěřících. Jejich motivací není prosperita, ale genocida. A právě proto je třeba jejich naději uhasit.

Izraelci si 7. října vzali Palestince na mušku a názory se prudce posunuly směrem k postojům, které izraelská pravice prosazuje ve jménu více než jedné generace. Celý svět by udělal dobře, kdyby si je také změřil. Činy nelžou a údaje také ne. Palestinci jsou společností, kterou spojuje společný cíl – vyhlazení Izraele. Takoví jsou. To je to, co chtějí.