23.11.2023

Kategorie: Společnost

Česká televize neplní úkoly média veřejné služby

Sdílejte článek:

NESPOKOJENY

Česká televize neplní úkoly média veřejné služby, ztratila důvěru občanů, ztratila status objektivního a nezávislého média. Redaktoři si Českou televizi fakticky „zprivatizovali“. Místo otevřené diskuse propaguje Česká televize jediný “správný” názor a jeho oponenty dehonestuje. Stát neumí zajistit objektivu České televize. Způsob financování ČT nutí k platbám i ty, kteří ji nesledují. Příspěvky by měly být dobrovolné.

Taky vás štve, že Česká televize lidem neříká pravdu a nikdo proti tomu nic nedělá? Tak už to není pravda. Každý se může připojit k petici za zrušení povinných plateb ČT, a pomoci tím otevřít diskusi na téma smysluplnosti takzvaných „médií veřejné služby“.

Institut Pro Libertate žádá zrušení povinných koncesionářských poplatků České televizi. Chce hájit svobodu rozhodování, lidskou důstojnost a právo na soukromí a na soudní ochranu. Česká televize neplní základní úkol média veřejné služby, kterým je tvorba a šíření programů k naplňovaní demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti.

Pomozte nám zrušit povinné platby České televizi.

Veřejnoprávní televize má zásadní vliv na veřejné mínění. Má schopnost ovlivnit výsledky voleb i referend. Má schopnost ovlivnit, co si lidé myslí.
Proto je povinna poskytovat objektivní, nestranné informace, má povinnost podporovat pluralitu názorů. Má povinnost umožnit každému udělat si vlastní názor.
Podle nás ALE:

Česká televize své povinnosti už dávno neplní
redaktoři si Českou televizi fakticky “zprivatizovali”
místo otevřené diskuse propaguje Česká televize jeden “správný” názor a jeho oponenty dehonestuje
stát není schopen zajistit dodržování zákona ze strany České televize

Za těchto podmínek považujeme povinné financování České televize za porušení principů demokratického právního státu.
Potřebujeme média, jako tzv. “hlídací psy demokracie”. Současnou Českou televizi ale nepotřebujeme.
Pomozte nám otevřít skutečnou diskusi na půdě Parlamentu o současné roli ČT, o povinných platbách a o úkolech média veřejné služby.
Podpořte naši petici: Výzva 21. století: Za zrušení povinných plateb České televizi
Sdílejte.
Tiskněte.
Podepisujte.
Po získání 10.000 podpisů nás všechny už poslanci a senátoři nebudou moci ignorovat.

Text petice najdete zde.

Podpisový arch najdete zde.

Přečtěte si více o novele zákona o České televizi a o televizních poplatcích.

Zrušení koncesionářských poplatků České televizi.

Co očekáváme?

Cílem petice je otevřít širokou diskusi o smysluplnosti existence televize veřejné služby, o jejím financování a o jejích úkolech. Prostřednictvím petice chceme diskusi přenést i na půdu Parlamentu České republiky.

Vedle petice budeme pokračovat v ochraně cti lidí, jichž se vysílání České televize neoprávněně dotklo.

O (ne)fungování České televize chceme dál diskutovat se senátory a poslanci, členy Rady ČT a Rady pro rozhlasové a televizní vysílání i zástupci České televize.

Připravujeme navazující projekty s cílem zajistit smysluplné hodnocení objektivity ČT, budeme podávat podněty Radě ČT i Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a upozorňovat na porušování zákona o ČT.

Připravujeme i další akce, jejichž cílem je zrušení povinného financování České televize těmi, kdo její služby nepožadují, zrušení statutu média veřejné služby České televize, jejíž existence za současných podmínek odporuje principům demokratického právního státu.

Co chceme?

Aby za vysílání České televize platili jen ti, kdo si ho objednají
Aby Česká televize ztratila status televize veřejné služby
Aby Česká televize přestala být zvýhodňována proti komerčním televizím

HLAVNÍ ARGUMENTY

Česká televize ztratila důvěru občanů, ztratila status objektivního, nezávislého média
Česká televize neplní základní úkol média veřejné služby, jímž je tvorba a šíření programů za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu
Způsob financování České televize, který nutí k platbám i ty, kdo ji nesledují, je v rozporu s principy demokratického právního státu
Stát není schopen zajistit kontrolu toho, aby Česká televize plnila povinnosti média veřejné služby
S přechodem do prostředí internetu již neexistuje žádný zákonný důvod pro zvýhodňování České televize před provozovateli vysílání soukromých televizí

Jak podpořit petici?

Vytiskněte si text petice a petiční arch.

Vyplňte údaje na petičním archu a podepište jej.

Sežeňte podpisy i dalších lidí.

Archy pošlete na adresu: Tomáš Nielsen, Dlouhá 618/14, 110 00 Praha 1.

Nová mediální regulace směřuje k porušení ústavního práva a zavedení cenzury.

Parlament by měl hlasovat o novele zákonů upravujících činnost a financování České televize a Českého rozhlasu. A i když se veřejně diskutuje jen o změnách v poplatcích, nejde jen o ně. Návrh Ministerstva kultury například zavádí nový pojem „odpovědný přístup“. Ten přitom nijak nedefinuje, a tak se může snadno stát ideologickým nástrojem v rukách státní moci.

Novela představuje otevřený útok na objektivitu médií.

Dosud opomíjenou součástí novely mediálních zákonů je nové ustanovení § 2 odst. 3 zákona o České televizi i o Českém rozhlasu. Právě § 2 v obou zákonech určuje hlavní úkoly veřejnoprávních médií, mezi nimiž stojí na prvním místě „poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů“.

Návrh z pera ministra kultury nově zavádí výkladová pravidla pro to, jak tyto úkoly veřejné služby chápat. Podle něj mají být tato ustanovení vykládána v souladu s principy univerzality, nezávislosti, kvality, rozmanitosti, odpovědného přístupu a inovace.

Právě pojem „odpovědného přístupu“ budí zcela důvodné obavy. Jedná se o termín čistě ideologický, který do zákona nepatří. Zavádí totiž nástroj, jímž lze požadavek objektivity, vyváženosti a všestrannosti kdykoliv omezit. Právě s odkazem na povinnost postupovat „odpovědně“. O jakou odpovědnost má jít? Odpovědnost za politiku EU? Za zájmy definované naší vládou? Nebo o odpovědnost za jedinou pravdu v boji proti “dezinformacím”, tedy v boji proti kritice?

Obavy přitom nerozptyluje ani důvodová zpráva k novele: „Uvedené zásady jsou v souladu s principy této veřejné služby, jejíž výklad může působit v praxi interpretační potíže. Bez těchto pravidel mohou být některá ustanovení zákona interpretována zavádějícím nebo formalistickým způsobem.“ I ministerstvo tedy přiznává, že cílem změny je v budoucnu umožnit prolomení základních obecných zásad veřejnoprávních médií.

Není složité dojít k závěru, že zásady univerzality, nezávislosti, rozmanitosti, kvality a inovace již v dnešních předpisech zakotveny jsou a není nutné je opakovat. Naprostou novinkou je zásada „odpovědného přístupu“. Jejím zavedením ztratí požadavky na objektivitu, vyváženost a všestrannost poskytování informací jakýkoliv smysl. Její zavedení jednoznačně otevře dveře k novodobé, zákonem posvěcené, cenzuře. A i když je ochrana před tendenčností veřejnoprávních médií složitá již dnes, novela ji může zcela vyloučit.

Nová koncepce poplatků překračuje meze ústavních práv.

Novela zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nově rozšiřuje okruh poplatníků na každého vlastníka zařízení, které umožňuje příjem vysílání bez ohledu na způsob jeho příjmu. Poplatníkem tak bude i majitel mobilního telefonu s přístupem k internetu.

V čem je problém? S uvedeným návrhem totiž úzce souvisí novela zákonů o ČT a ČRo, která rozšiřuje poskytování veřejné služby i na prostředí internetu. A právě této změny vláda zneužívá k rozšíření okruhu poplatníků (podle logiky: je-li veřejná služba na internetu, je potřeba za ni platit i tam). Jenže zapomíná na zcela klíčovou zásadu. A tou je existence skutečného veřejného zájmu na tom, aby lidé platili nikoliv za používání služby, ale za její dostupnost.

Povinnost hradit poplatky České televizi i rozhlasu totiž představuje zásah do ústavně zaručeného práva na ochranu vlastnictví. Již dnes totiž nutí platit poplatky i ty, kdo veřejnoprávní média nesledují. Už nyní tedy nejde o poplatek za používání služby, ale za její dostupnost. Tento zásah do ústavních práv byl historicky odůvodňován účelem veřejné služby v médiích. Tedy potřebou zajistit, aby určité omezené přírodní zdroje, v tomto případě kmitočty pro tzv. zemské (terestrické) vysílání, byly používány ve prospěch společnosti. Právě za to měli dosud lidé a firmy platit. Tato logika ale na internetu neplatí. Tam mohou své informace vysílat i přímo ministerstva a další orgány veřejné moci. Rozšíření vysílání na internet naprosto postrádá aspekt veřejného zájmu. Rozšíření povinnosti platit televizní a rozhlasový poplatek na každého, kdo má přístup k internetu, proto překračuje meze ústavního práva a podle našeho názoru bude v rozporu s čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod.

Místo poplatků pro podnikatele zavádí vláda novou daň ze zaměstnance.

Ještě zásadnější je nově upravená povinnost pro podnikatele. Ti mají platit již zcela bez ohledu na počet zařízení, prostě jen podle počtu zaměstnanců. Např. podnikatel, který má 6 až 19 zaměstnanců, má platit poplatek ve výši trojnásobku poplatku, podnikatel, který má 20 až 49 zaměstnacnů, bude platit poplatek ve výši sedminásobku poplatku atd. Zcela bez ohledu na to, že tito zaměstnanci již poplatek budou platit jako každý člověk s přístupem k internetu, i na to, zda ke své práci vysílání (nebo i jen internet) potřebují. Takový přístup nemá s ústavními principy České republiky společného vůbec nic a fakticky se rovná jakési nové dani ze zaměstnance. O tom, že jde o krok, který dál zvyšuje náklady zaměstnavatelů, a jde tedy zcela proti deklarované snaze vlády napravit historicky pokřivený pracovní trh, ani nemluvě.

Absurdnost úpravy pak jen podtrhuje povinnost podnikatelů hlásit ČT a ČRo aktuální počty zaměstnanců. Při porušení této povinnosti pak musí podnikatel zaplatit pokutu v podobě tzv. „přirážky k poplatku“. Místo snížení zbytečné administrativy pro podnikatele tak „pravicová“ vláda kráčí přesně opačným směrem.

Co dál?

Návrh novely mediálních předpisů otvírá i řadu dalších otázek. Nijak například neposiluje kontrolní pravomoci rad, natož pak jejich schopnost dosáhnout nápravy porušení zákonů či kodexů televize a rozhlasu, o nichž se dozví. Neobsahuje nic, co by mohlo zvýšit důvěru občanů v nezávislost České televize a Českého rozhlasu na politické reprezentaci. Bude-li novela nakonec schválena, považujeme za naprosto zásadní, aby poslanci nebo senátoři umožnili její přezkum u Ústavního soudu. Je jen otázkou, zda zejména noví členové této vrcholné soudní instance budou nadále respektovat a chránit hodnoty demokratického právního státu, nebo zaujmou „odpovědný přístup“. Navrhovaná novela je tak krokem zpět a vrací nás do doby, kdy veřejnoprávní média byla ideologickým nástrojem k ovlivňování a formování veřejného mínění nejen fakticky, ale i podle zákona.

Návrh novely najdete zde.

Nechcete platit poplatky České televizi?

Stále častěji se na nás obrací lidé, kteří chtějí přestat platit tzv. koncesionářské poplatky České televizi. Ta, podle nich, už dávno ztratila svou roli veřejnoprávního média a přešla do pozice propagátora jedné ideologie, jediné pravdy. Ačkoliv s tímto hodnocením současného fungování ČT souhlasíme (nakonec, i Rada České televize nám minimálně v jednom případě, jemuž se věnujeme, dala za pravdu), zbavit se povinnosti platit televizní poplatky není jednoduché. Přinášíme přehled možností, které občan v dnešní době má, spolu s popisem rizik takového postupu.

Přestat platit povinné poplatky České televizi lze dle našeho názoru ve třech situacích:

Zákon stanoví výjimky pro některé skupiny lidí, které jsou z povinnosti platit televizní poplatky vyňaty.
Přestanete-li splňovat tyto zákonné podmínky pro povinnost platit televizní poplatky, můžete se od této platby odhlásit.
Jsme přesvědčeni, že existují i další právní argumenty, pro které by Česká televize neměla mít nárok na úhradu televizních poplatků. Jejich uplatnění však může vést k soudním sporům (případně dokonce i k trestnímu stíhání), přičemž jejich výsledek je nejistý. Níže některé z těchto argumentů uvádíme s tím, že by mohly napomoci jako doplňující argumentace zejména těm lidem, kteří již spor o neplacení televizních poplatků řeší.

KDO NEMUSÍ PODLE ZÁKONA PLATIT TELEVIZNÍ POPLATEK?

Z povinnosti platit televizní poplatek jsou vyňati:

zdravotně znevýhodnění občané – nevidomí a lidé oboustranně neslyšící, kteří žijí v domácnosti sami
sociálně znevýhodnění občané – osoby, které žijí samy a jejich příjem měsíčně nepřesáhne 2,15násobek životního minima, nebo žijí s více lidmi v jedné domácnosti, ale součet příjmů všech jejích členů za kalendářní čtvrtletí také nepřesahuje uvedený limit (nedostatečný příjem musí domácnosti pravidelně dokazovat, a to jednou za půl roku)
cizinci – za předpokladu, že nemají povolen ani trvalý ani dlouhodobý pobyt na území ČR a v domácnosti žijí buď sami, nebo ji sdílí s dalšími cizinci bez pobytu
příležitostný nájemce objektu s rozhlasovým či televizním přijímačem poplatky neplatí (pronájem nesmí trvat déle než 1 měsíc)
na jednom pozemku žije dvougenerační domácnost – v takovém případě platí pouze jeden koncesionářský poplatek
zastupitelské úřady České republiky v zahraničí a osoby, které požívají výsad a imunit podle mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
držitelé licence opravňující k televiznímu vysílání, jde-li o televizní poplatek
školy zapsané ve školském rejstříku podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)

KDY TELEVIZNÍ POPLATEK PLATIT MUSÍM A JAK SE POVINNOSTI ZBAVIT?

Televizní poplatek platí každý, kdo vlastní televizní přijímač, přičemž jedna domácnost platí pouze jeden poplatek, a to bez ohledu na počet přijímačů (i v případě, že vlastní přijímače např. doma i na chalupě). Podnikatelé (až na stanovené výjimky) naopak platí za každý televizní přijímač.

Pokud přijímač nevlastníte, stáváte se poplatníkem v případě, že jej užíváte z jiného důvodu (nájem apod.) po dobu delší než 1 měsíc.

Zákon dokonce stanoví domněnku existence této povinnosti pro každého, kdo je odběratelem elektřiny k distribuční soustavě. V tomto případě, i kdybyste televizní přijímač nevlastnili, vám vzniká povinnost platit poplatek po uplynutí 30 dnů ode dne, kdy Vás k platbě Česká televize vyzve. Zbavit se této povinnosti můžete, pokud v této lhůtě (30 dnů od výzvy) zašlete České televizi čestné prohlášení o tom, že nesplňujete podmínky pro to, abyste byli poplatníkem televizního poplatku.

Pokud jste se již dříve registrovali do evidence poplatníků a přestali jste splňovat podmínky pro placení, je třeba se z evidence odhlásit. Zákon k tomu stanoví lhůtu 15 dnů ode dne, kdy jste podmínky přestali splňovat (podobně máte 15 dnů na to se opět přihlásit, pokud podmínky splňovat opět začnete).

(více k odhlášení z evidence poplatníků poplatků viz zde)

Pro povinnost platit televizní poplatek jsou tedy zásadní následující okolnosti:

Co je to „televizní přijímač“?
Vlastníte ho? Pokud ne, máte ho k dispozici po dobu delší než 1 měsíc?
Nesdílíte domácnost s někým, kdo sám poplatníkem je?

Pojem „televizní přijímač“ je zákonem definován jen velmi obecně. To, samozřejmě, ponechává určitou úroveň nejistoty pro každého, kdo by se chtěl od povinnosti poplatky platit odhlásit, ačkoliv stále televizní vysílání přístupné má.

Televizním přijímačem je zejména zařízení, které umožňuje příjem pozemního vysílání (tzv. přes anténu), družicového vysílání (přes satelit) a vysílání kabelové TV. To platí i pro počítače a jiné platformy, pokud jsou vybaveny příslušným DVB-T tunerem nebo televizní kartou.

Sledování televize přes veřejnou internetovou síť poplatkové povinnosti nepodléhá. Poplatek neplatíte ani za obrazovku, která televizi „promítá“, pokud sama o sobě není schopna signál přijímat (například ho přijímá z jiného zařízení, které už ale povinnosti podléhá). Poplatku nepodléhají ani televizní přijímače, které jsou neoddělitelnou součástí koncových mobilních telekomunikačních zařízení.

Pokud jde o vlastnictví nebo jiný vztah k zařízení, je již problematika zajímavější – pokud jste si přijímač zakoupili, jste nesporně jeho vlastníkem. Podobně, jako když si ho pořídíte na úvěr (ledaže byste podle smlouvy s prodávajícím převedli vlastnické právo do doby splacení úvěru na prodávajícího formou tzv. zajišťovacího převodu práva). Je však otázkou, jak je tomu v případě, že si přijímač zapůjčíte například od známého. Zákon nehovoří o situaci, kdy například po 29 dnech (v únoru po 27 dnech) televizor načas vrátíte a poté ho opět začnete používat, nikdy však na dobu alespoň 1 měsíce. Zejména v situaci, kdy tak nebudete činit účelově, ale prostě proto, že nikdy nebude jasné, zda televizor nadále budete chtít (a vždy se znovu rozhodnete).

Ani v případě „společné domácnosti“ není situace zcela jednoduchá. Nový občanský zákoník totiž tento pojem nijak nedefinuje. Z právní teorie lze dovodit, že společnou domácností je soužití osob, které vykazuje určitou „trvalost“ a kde členové domácnosti se společně podílí na jejích nákladech. Dle našeho názoru tak nelze vyloučit situaci, kdy například sousedé k sobě mají tak blízko, že si dohodnou společnou úhradu některých nákladů – v takovém případě by jim mělo stačit platit televizní poplatek jen jednou (v rámci společné domácnosti). Takový výklad by ale musel v každém konkrétním případě posoudit soud.

ODMÍTNUTÍ PLATBY Z DŮVODU NEPOSKYTOVÁNÍ TZV. VEŘEJNÉ SLUŽBY

Zcela zásadní otázkou však je, zda vůbec je občanům poskytována služba, za kterou mají televizní poplatek platit, a zda tedy i v případě, že jinak splňují formální znaky pro vznik poplatkové povinnosti, takovou povinnost mají.

Ačkoliv se totiž televizní poplatek platí „ze zařízení technicky způsobilého k individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání…“, tedy bez ohledu na to, „za co“, dle § 1 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích tento poplatek slouží k financování veřejné služby České televize.

Je přitom otázkou, nakolik Česká televize takovou veřejnou službu reálně poskytuje. Pojem veřejné služby v oblasti televizního vysílání totiž definuje zákon o České televizi v ustanovení § 2 odst. 1 takto: „Česká televize poskytuje službu veřejnosti tvorbou a šířením televizních programů, popřípadě dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb na celém území České republiky za účelem naplňování demokratických, sociálních a kulturních potřeb společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu…“

O tom, zda takovou službu, tedy zejména službu naplňující demokratické potřeby společnosti a potřeby zachovat mediální pluralitu, ČT opravdu poskytuje, lze jistě pochybovat a bylo by zajímavé sledovat, jak by se k takovému přezkumu postavil soud v případě soudního řízení.

Zákon o ČT dále stanovuje tzv. hlavní úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání, jimiž jsou zejména (§ 2 odst. 2):

a) poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů

b) přispívání k právnímu vědomí obyvatel České republiky

c) vytváření a šíření programů a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel se zřetelem na svobodu jejich náboženské víry a přesvědčení, kulturu, etnický nebo národnostní původ, národní totožnost, sociální původ, věk nebo pohlaví tak, aby tyto programy a pořady odrážely rozmanitost názorů a politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů, a to s cílem posílit vzájemné porozumění a toleranci a podporovat soudržnost pluralitní společnosti

d) rozvíjení kulturní identity obyvatel České republiky včetně příslušníků národnostních nebo etnických menšin

e) výroba a vysílání zejména zpravodajských, publicistických, dokumentárních, uměleckých, dramatických, sportovních, zábavných a vzdělávacích pořadů a pořadů pro děti a mládež

Jsme přesvědčeni, že zejména tučně označené úkoly Česká televize v současné době neplní.

Zákon pak v § 3 odst. 1 dále uvádí spíše nástroje, jimiž ČT veřejnou službu naplňuje:

Česká televize naplňuje veřejnou službu v oblasti televizního vysílání zejména tím, že

a) provozuje zemské celoplošné digitální vysílání alespoň 4 televizních programů, multimediálního obsahu a doplňkových služeb prostřednictvím sítě zemských vysílacích rádiových zařízení s využitím rádiových kmitočtů vyhrazených pro Českou televizi státním orgánem, který vykonává správu kmitočtového spektra podle zvláštního právního předpisu1c) (dále jen „multiplex veřejné služby“)

b) jako provozovatel multiplexu veřejné služby sestavuje společně s Českým rozhlasem souhrnný datový tok a odpovídá za jeho správu a jeho předání k šíření zemskou sítí vysílacích rádiových zařízení

c) zřizuje síť vlastních zpravodajů

d) v oblasti zpravodajských a publicistických pořadů zajišťuje regionální vysílání prostřednictvím televizních studií České televize (dále jen „televizní studia“) pro území jejich působnosti. Regionální vysílání každého televizního studia musí vyváženě obsahovat příspěvky z celého území jeho působnosti

e) vytváří archivní fondy, udržuje je a podílí se na jejich využívání jako součásti národního kulturního bohatství

f) podporuje českou filmovou tvorbu a kulturní projekty

g) vysílá díla domácí a zahraniční tvorby

h) poskytuje alespoň na jednom vysílaném programu 24hodinovou programovou službu, včetně aktuálního zpravodajství

i) poskytuje teletextové služby

j) opatřuje alespoň 70 % vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky a alespoň 2 % vysílaných pořadů vyrábí v českém znakovém jazyce nebo opatřuje simultánním tlumočením do českého znakového jazyka pro osoby se sluchovým postižením a dále alespoň 10 % vysílaných pořadů zpřístupňuje pro osoby se zrakovým postižením

k) vyvíjí činnost v oblastech nových vysílacích technologií a služeb

l) poskytuje audiovizuální mediální služby na vyžádání

m) poskytuje veřejnosti informace a obsah podle § 2 odst. 1 prostřednictvím internetových stránek a aplikací České televize

n) kinematografická díla zahraniční tvorby, filmy a seriály zahraniční tvorby vytvořené pro televizní vysílání, které jsou opatřeny dabingem, vysílá zároveň v původním znění s titulky v českém jazyce, nebrání-li tomu překážky právní nebo technické povahy

Pokud však Česká televize veřejnou službu v převážné míře neposkytuje, je otázkou, proč by měl občan – poplatník tyto nástroje financovat. Otázkou navíc je, nakolik je hospodaření České televize nastaveno tak, že je opravdu nezbytné, aby se na něm podíleli občané formou televizního poplatku.

Samozřejmě, zejména v současné době, lze předpokládat, že podobné soudní spory by pro poplatníka neskončily dobře. O to víc v situaci, kdy dokonce i Soudní dvůr Evropské unie vyjádřil názor (který obdobně platí i pro ČT), že „…mezi Českým rozhlasem a poplatníky rozhlasového poplatku není dán právní vztah, v jehož rámci by byla vzájemně poskytována plnění, ani přímá souvislost mezi poskytnutým plněním a získanou protihodnotou.“ (tedy laicky řečené – je třeba platit bez ohledu na to, zda obdržím, za co platím). Je třeba rovněž vzít v úvahu, že úmyslné neplacení povinné platby může naplnit i skutkovou podstatu trestného dle § 240 trestního zákona.

ZÁVĚR

Jsme přesvědčeni, že shora naznačenými úvahami o tom, že Česká televize neposkytuje veřejnou službu v oblasti vysílání (případně ji poskytuje jen velmi omezeně) by se měly soudy důsledněji zabývat. Postavit neplacení poplatku jen na tomto argumentu však může být rizikové – jistě je ale lze použít v již běžících sporech. Otázka fungování České televize by měla být zejména otevřena na úrovni Parlamentu ČR při diskusích o dalším směřování našich veřejnoprávní médií.

Každý, kdo narazí na případ, kdy ČT řádně neplní svou roli stanovenou zákonem, může podat podnět k Radě České televize. Postačí v něm řádně popsat konkrétní pořad a důvod, v němž divák spatřuje porušení povinností ČT, a požádat Radu o prověření, zda Česká televize nepostupovala v rozporu se svými povinnostmi. Ani členové Rady nemohou zaznamenat všechny přešlapy ČT. Rada ČT je přitom orgánem, který ze zákona uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti České televize.

Lidí nespokojených s fungováním České televize přibývá a s tím i těch, kdo se nechtějí podílet na financování tohoto skutečně propagandistického molochu. Za řešení přitom nepovažujeme to, že by ČT byla v budoucnu financována z daní. Takové řešení totiž nepovede k nápravě jejího fungování v oblasti naplňování poslání veřejné služby ani hospodaření, navíc zavede ještě vyšší úroveň nespravedlnosti, než je tomu nyní. Zatímco dnes jsou televizní poplatek nuceni platit všichni, kdo sledují televizi prostřednictvím tradičních technologií (rádiové kmitočty určené pro TV vysílání, družice, kabelové sítě) bez ohledu na to, zda vůbec veřejnoprávní televizi sledují (platí se tedy za možnost sledovat, ne za čerpání služby), při přechodu na systém financování z rozpočtu by tato povinnost přešla i na ty, kdo televizi nesledují vůbec a ani nedisponují televizním přijímačem.

Zdroje:
Výzva 21. století: Za zrušení povinných plateb České televizi
Nejde jen o poplatky. Nová mediální regulace směřuje k porušení ústavního práva a zavedení cenzury
Nechcete platit poplatky České televizi? Přinášíme informace o tom, jak na to a na co si dát pozor
„Za ČT mají platit jen ti, kdo si ji objednají.“ Sdružení kolem Nielsena žádá zrušení poplatků

About
Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail redakce@pravyprostor.net

Příspěvky za měsíc ÚNOR 2025:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Zdenka Rýznarová 250,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Včelka 1500,- Kč, Radek Bláha 300,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 200,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Jaroslav a Dana Berkovi 1000,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Renata Lechová 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Ludmila Kárská 100,- Kč, Pavel Barvínek 91,23 Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Anonym 70,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč

Celkem za měsíc: ... 10 811,23 Kč

Vybráno 24.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.