14.3.2025
Kategorie: Ekonomika

Česká obrana pod diktátem podnikatelského baroka strany a vlády

Sdílejte článek:

ŠTĚPÁN CHÁB

Přečetl jsem si slova bezpečnostního analytika a pilota Milana Mikuleckého stran nákupu a bezpečnostních rizik amerických stíhaček F-35. Jeho povídání o tom, že nám Američané mohou provoz stíhaček omezit nebo dokonce zastavit úplně, je moc zajímavé, ale mluvilo se o tom horem dolem. Jeho další slova o vedení české obrany pod současnou vládou byla mnohem zajímavější.

Ale na úvod, co je to podnikatelské baroko. „Podnikatelské baroko se vyznačuje nabubřelostí, okázalostí a stylovou bezradností. Patří sem levně provedené, avšak zdánlivě luxusně vyhlížející domy, které se inspirují u všech možných historických slohů,“ píše se na Wikipedii. Domy podnikatelského baroka stavěli zbohatličtí burani, abych tak řekl. Bez ohledu a zájmu o okolí, bez ohledu na dobrý mrav a vztahy, s velkým důrazem na svou pomíjivou „důležitost“.

Není bez zajímavosti, že zástupci politického podnikatelského baroka, které nepředstavuje jen nynější Fialova vláda, ale vlastně i Babišovo ANO, hodnotově zráli v devadesátých letech. Ale o tom si dovolím pohovořit níže. Pokud vůbec.

V analýze pana Mikuleckého byly dvě podle mě zásadní informace dokazující, že nynější vláda v obraně budovala zcela nabubřelou bezradnou politiku podnikatelského baroka buranství.

Podívejme se na ně.

Mikulecký popsal, jak se ministerstvo obrany pod vedením Jany Černochové chovalo ke švédské straně při jednání o gripenech. Jak známo, Švédi nabízeli velmi výhodné podmínky, když nepřejdeme na F-35, ale ponecháme si gripeny. Jak s nimi jednalo Černochové ministerstvo? „Bohužel jednání tak, jak je vedlo politické vedení českého ministerstva obrany se Švédy, bylo velice agresivní, velice nešťastné, nediplomatické a chápu, že v tuhle chvíli švédská strana nemá sebemenší důvod, proč by nám měla v tomhle smyslu nějak vycházet vstříc,“ zhodnotil chování k našemu geograficky mnohem bližšímu spojenci Mikulecký.

Ale pojďme bloudit po dalších slovech pana Mikuleckého. Popsal totiž i naše chování stran vyjednávání s americkou stranou. „Ono to nebylo vyjednávání, protože Česká republika na rozdíl od Polska, které skutečně leccos o letounech F-35 vyjednávalo, tak my jsme prostě přišli a podepsali jsme to, co bylo na stole,“ popsal Mikulecký. A ano, i já se chytám futer a snažím se krotit svou databázi slovníku dlaždičského řemesla.

Dejme si tyto dvě informace dohromady a vyjde nám politické podnikatelské baroko. Bez hodnot, bez vizí, bez vkusu, ale s velkým nákladem ukřičeného buranství.

Ve Švédsku, když teď budeme spojenci USA, jsme se chovali přezíravé, pohrdavě, agresivně. Švédsko jsme, ústy ministerstva obrany, ponížili. Protože jsme si, teď už mozkovnou vedení ministerstva obrany, vyhodnotili, že slabšího, menšího a už nepotřebného můžeme odkopnout, když jsme se přimkli k většímu a silnějšímu. Žádná diplomacie, žádná politická kultura. Chovali jsme se neeticky, jako ten podnikatel v 90. letech, který si za své buranství pak postavil buranský „zámek“ někde na předměstí. Aby dal najevo, že je lepší.

V USA jsme pak vystupovali podobně buransky, jen z opačné strany. Aby měla Jana Černochová se svou prachmizernou angličtinou dobré fotky na Facebook s tehdejším ministrem obrany USA, nejednali jsme vůbec. Naši političtí zástupci se chovali jako podřízení, jako tradiční lokajové, bez námitek a bez faktického jednání podepsali to, co před ně americká strana položila.

Až neblaze mi to připomíná okamžik, kdy nás brali do Evropské unie a vedle polské delegace stála ta česká. Poláci si vyjednali spoustu výjimek, už v počátku si zajistili silnou podporu vlastního zemědělství i průmyslu. My? My nic. Tehdejší český vyjednávač Pavel Telička podepsal všechno, co před něj položili. Nejednal, jen přikyvoval a podepisoval. Horší startovní pozici jsme si vyjednat nemohli. Nyní žijeme v dopadech naší tehdejší mentální nedostatečnosti.

Teď tak nějak marně pátrám po tom, kde je naše dno. Ubožejší reprezentaci mít nemůžeme. Mám až pocit, že ta buranská mentalita 90. let a s ní spojené podnikatelské baroko se otiskla do naší národní „duše“, do toho českého. Stali jsme se burany a volíme si burany, kteří o sobě tak rádi prohlašují, že nemáme lepší volbu, než jsou právě oni. To je děsivé, strašně děsivé. Naše země nekvete, ale zahnívá v mentalitě buranství.

Ano, to, že nám Američané můžou na dálku deaktivovat stíhačky za nejméně 150 miliard, je hrozné, ale je to v celém tom českém bezčasí jen patálie. Ale to, že nás už vlastně desetiletí reprezentují tak zoufalá individua bez ždibíčku politického povědomí a umu, to je učiněná katastrofa. Protože to se propisuje do našeho každodenního bytí.

To si zaslouží modlitbu na závěr: Svatý Václave, dej, ať jsme zase schopni ze svého středu generovat státníky, ne jen ubohé podržtašky plné buranství.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 4,20 out of 5)
Loading...
8 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)