Černé svědomí evropských politiků se jmenuje J. D. Vance

Sdílejte článek:

KAROLINA STONJEKOVÁ

Byl sice svátek svatého Valentýna, ale pro špičky evropské politiky se po projevu J. D. Vance změnila mnichovská bezpečnostní konference v pátek třináctého. Aby také ne, když viceprezident USA ve svém projevu věnoval pozornost prakticky všemu, čemu se naopak evropští politici nechtějí věnovat vůbec. Co se už roky snaží neslyšet, vytěsnit a ignorovat. Jejich černé svědomí najednou stálo přímo před nimi. Přijelo z Ameriky, promluvilo a nebylo před ním kam utéct…

Evropští představitelé si při Vanceově projevu museli připadat jako zklamaná dívka, která na svátek zamilovaných čeká od partnera zásnubní prsten a místo něj dostane kopačky. Americký viceprezident byl ve svém projevu vůči Evropě tvrdý a nesmlouvavý. Přišel, nastavil zrcadlo a odkráčel středem. Řekl třeba, že o demokratických hodnotách se nemá mluvit, ale mají se žít – jak trefná narážka na politiky, kteří sice demokracii skloňují ve všech pádech, ale pak omezují svobodu slova, ruší volby a pohrdají demokratickou vůlí voličů. Vance řekl i to, že největší nepřítel Evropy nečíhá za jejími hranicemi, nýbrž uvnitř, čímž myslel ústup starého kontinentu od některých základních hodnot, jež byly dříve pro západní svět stěžejní.

Vanceova kritika přitom není nijak nová a neřekl nic, co by si soudný člověk nemyslel už dávno. Vždyť prakticky stejná slova říkají evropským elitám voliči napříč kontinentem už řadu let. A vlastně tatáž slova by jim měli dnes a denně opakovat i novináři – pokud by ovšem stále většinově platilo, že novinář je hlídací pes demokracie, a nikoli de facto jen opora establishmentu.

Vance lze ignorovat jen velmi těžko

Nové je pouze to, že najednou musely přítomné evropské politické špičky sedět a kritiku poslouchat. Což je přesně to, na co nejsou ani trochu zvyklé. Před Vanceovými slovy nešlo utéct a nešlo se ani tvářit, že se nic neděje nebo že neslyší. Dělat, že neslyšíte a tvářit se, jako že se nic neděje, je přitom mistrovská disciplína evropských lídrů, kterou vybrousili k naprosté dokonalosti. Když voliči v eurovolbách vypráskali zelené partaje z EP a dali tím jasně najevo svůj postoj ke Green Dealu, semknuli se evropští socialisté s lidovci ještě víc. Proti opozici v podobě Patriotů vytvořili sanitární kordon a jelo se vesele dál bezuhlíkovým močálem podél zelených skal. Když svůj nesouhlas s politikou EU dával najevo volič, mohli to politici bagatelizovat tím, že jde jen o nějakého „nevzdělaného hlupáka z vesnice“ nebo fanouška Putina. Mohli ho onálepkovat, zavřít mu ústa osekáním svobody slova nebo si klidně dovolili ten luxus a nebrat ho v potaz. Politik tu přece není pro občany, nýbrž občan tu má být pro politiky – i se svou doširoka otevřenou peněženkou.

Když ale stejný názor, který zastává podstatná část Evropanů, zazní od amerického viceprezidenta, a ještě ke všemu na mediálně velmi sledované akci, tak je to najednou docela jiné kafe. Nedělejme si iluze, že by evropští politici měli o Vanceovi kdovíjak vysoké mínění. Ale přesto je to hlas, který lze ignorovat jen velmi těžko, protože Vance prostě není leckdo. Je to americký viceprezident, jeden z nejmocnějších mužů světa. A ačkoli je pravda, že se osazenstvo Bílého domu radikálně změnilo, tak stále víceméně platí, že Evropa je prostě zvyklá Američany poslouchat. J. D. Vance nejde přehlížet jako voliče, nejde ho jako voliče umlčet nebo cenzurovat. Jeho slova zazněla a zanechala svou hlubokou stopu.

Hlasem evropských zájmů je Američan

Je vlastně docela smutné, že to evropští lídři přivedli až do situace, kdy za Evropany a jejich zájmy mluví Američan. Ten, od koho si evropští lídři konečně museli vyslechnout nepříjemnou pravdu, je Američan. Američan se v jistém smyslu projevil daleko více proevropsky, než toho kdy budou schopni Evropané typu Ursuly von der Leyenové, Emanuela Macrona nebo Olafa Scholze.

Brblání některých politiků, jako třeba právě dosluhujícího německého kancléře Scholze, je pak už jen smutným dokreslením pravdivosti rčení, že nejvíce na zrcadlo nadávají ti, kteří mají sami hubu nejvíc křivou.

IPRIMA.CZ

About
Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail redakce@pravyprostor.net

Příspěvky za měsíc ÚNOR 2025:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Zdenka Rýznarová 250,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Včelka 1500,- Kč, Radek Bláha 300,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 200,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Jaroslav a Dana Berkovi 1000,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Renata Lechová 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Ludmila Kárská 100,- Kč, Pavel Barvínek 91,23 Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Anonym 70,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, František Burda 50,- Kč, Jiří Obermaier 100,- Kč, ing. Pavel Hirsch 500,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Pavel Doubrava 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Jan Petr 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Ivo Filka 100,- Kč, Petr Hybl 200,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Miroslav Vraspír 300,- Kč, Jaroslav Zouhar 500,- Kč, Hynek Řihák 120,- Kč, Bohdanka Hoťová 200,- Kč, Miroslav Koucký 100,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč

Celkem za měsíc: ... 16 531,23 Kč

Vybráno 36.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.