Budeme žrát červy

Bruselští soudruzi nám procpali nařízení, podle kterého se budou povinně přidávat mletí sušení mouční červi do řady potravin a potravinových surovin. Co to znamená?

Nařízení

Do pečiva, typu chlebů, housek, rohlíků, budou mletí sušení červi přidáváni tak, aby jich bylo 40 gramů na každých 1000 gramů výrobku. Do kila těstovin se povoluje přimíchávat 35 gramů, do zeleninových výrobků se povoluje přimíchávat 30 gramů, do sýrů a sýrových pomazánek 15 gramů, a do výrobků z ovoce, jako třeba džemy 35 gramů.

Je to, pochopitelně, snůška nesmyslů, už pro to přidávání do sýrů a výrobků z nich, které jsou vysoce bílkovinné a „obohacovat je“ naprosto postrádá smysl.

Doufám, že se proti „obohacování“ výrobků z ovoce a zeleniny ozvou vegetariáni a vegani, protože tyto výrobky budou z hlediska jejich stravování v podstatě znehodnocené.

Velice záludné je, že takto znehodnocené výrobky nemají být nijak značeny, údajně proto, že je tam těch sajrajtů málo. Faktem ovšem je, že alergickou reakci může vyvolat daleko menší množství alergenu a byla popsána i úmrtí na potraviny, které pouze byly zpracovávány ve stejné prostoře jako potraviny s alergenem, proto také můžeme často na obalech vidět formulaci „může obsahovat stopy“ (a výčet alergenů). Podobně citlivá na opravdu stopová množství může být i přecitlivělost na lepek.

Patrně by se dal zjistit obsah červů pomocí chemického stanovení chitinu. Je docela možné, že laboratoře, provádějící toto stanovení, nebudou stačit poptávce.

Má to nějaký přínos?

Přínos červů  dalšího hmyzu pro lidskou výživu je velice sporný. Člověk není hmyzožravec, od hmyzožravých druhů se naši předkové oddělili před desítkami milionů let. V zemích, v nichž je hmyz konzumován, se jedná o řešení katastrofálního nedostatku potravin, nikoli o nějaké preference. Maximálně jsou v některých zemích některé druhy hmyzu konzumovány jako křupky či podobné výrobky. Stranou ponechme hmyz obsahující farmakologicky účinné látky, jako např. „španělské mušky“.

Je třeba si uvědomit, že hmyz je nám natolik vývojově vzdálený (naši a jeho předkové se oddělili před více než půl miliardou let), že jeho bílkoviny se od naší nutriční potřeby sice odlišují méně než rostlinné, ale rozhodně výrazně víc než bílkoviny z obratlovců (a to už např. ryby a paryby mají nižší nutriční hodnotu než teplokrevní živočichové, takže některé polární výpravy, které se dostaly pouze k rybímu masu, měly po týdnech jeho výlučné konzumace zdravotní problémy). Výživová hodnota hmyzu je tudíž ještě nižší.

Pokud se týká oněch moučných červů, tak podle webových zdrojů, které přímo extrahuje Google, má sušený moučný červ na 100 g 50 g bílkovin, 25 g tuku, 7 g sacharidů a 7 g vlákniny, zbytek (11 g) jsou nějaké balastní látky a voda. 40 g sušených červů v kile pečiva znamená cca 4 g  na sto gramů, tedy 2 g bílkovin.
Maso nám dodá na sto gramů až 20 g. Pro sedmdesátikilového člověka ono „obohacené“ pečivo dodá tedy cca 1/100 potřebné denní dávky, zatímco maso 1/10.

Jak je uvedeno výše, jsou „obohacení“ dalších potravin ještě méně významná. U sýrů a výrobků z nich, představuje ono „obohacení“ ve skutečnosti naředění něčím, co bílkovin obsahuje méně. A jako sýrař bych se dost bál zavlečení hmyzích bakterií a dalších mikroorganismů (ale i enzymů) do hmoty sýra, znehodnocujících výrobek během následujícího zrání.

Navíc bude ještě nutno, vzhledem k odlišnému složení aminokyselin, výše uvedené výživové hodnoty „červí moučky“ dále snížit. A protože v „červí moučce“ jsou i bakterie ze hmyzího trávícího ústrojí a jejich bílkoviny jsou pro člověka nutričně prakticky bezcenné, bude nutné provést ještě další korekci hodnoty „obohacených“ potravin směrem dolů, protože výše uvedených 50 g na 100 g je pouhá suma bílkovin, bez zohlednění jejich konkrétního původu a kvality.

Výživový přínos „červí mouky“ je tedy naprosto zanedbatelný.

Existují alternativy?

Faktem je, že obohacení některých druhů pečiv sojovou moukou, jaké bylo prováděno už za Rakouska – Uherska a první republiky, mělo podstatně vyšší nutriční přínos a bylo spojeno s daleko menšími riziky pro konzumenty.

Nutriční přínos mají i různé druhy chleba, obohacené zeleninou, sušenou zeleninou, škvarky, podmáslím a dalšími složkami mléka apod. Ty nám ovšem nikdo nemusí vnucovat, ty jíme sami a sami i rozhodujeme o tom, zda budeme mazat povidla na cibulový chléb, nebo raději na obyčejný konzumní a ten cibulový si necháme třeba k tlačence.

V zemích jejich časté a hojné konzumace se podobně obohacují i těstoviny. Ve starších kuchařkách najdeme i recepty na zeleninové koláče (dost odlišné od pizzy) a další zpestření pečiva, zvyšující jeho nutriční hodnotu.

Pochopitelně, existuje další oblast výroby potravin, v jejímž rámci lze opravdu reálně snížit potřebu konzumace masa, případně dalších potravin živočišného původu. Touto oblastí je šlechtění GMO. Technologií genetických manipulací totiž můžeme „donutit“ rostliny, aby produkovaly pro člověka hodnotné (dle spektra aminokyselin) bílkoviny v takovém množství, že to představuje reálný přínos, a navíc do pokrmu dodaly i další nutrienty.

Ona i ta výše zmíněná sója je tak trochu na hraně, protože konzumace celých zrn (respektive mouky z nich) je problematizována vysokým obsahem energeticky vydatných látek, tuků a škrobu. Pokud by tedy člověk hradil své potřeby bílkovin touto cestou, dostal by se do energetického přebytku, a tedy obezity. Proto se také izoluje sojový protein, „sojové maso“, který už tyto balastní látky prakticky neobsahuje. Proto také onen výše zmíněný chléb byl obohacován moukou zbavenou významné části sojového oleje. Škrob tam jistě zůstal, ale toho je i v chlebovém těstu dost, takže to nevadilo. Navíc byla tato potravina určena hlavně pro těžce fyzicky pracující, kteří energii ze škrobu „spálili“.

Existuje řada rostlin, u nichž se dá docílit tvorby bílkovin s dostatečným obsahem v rostlinných bílkovinách nedostatkových aminokyselin, které představují pro člověka zdroj podobný masu, nebo alespoň té sóje. Genetickou manipulací lze dosáhnout i toho, že z rostlinné stravy bude více využit vápník, případně další nutrienty, které v rostlinách sice jsou, ale, protože nejsme býložravci, lidské trávicí ústrojí se k nim prostě nedostane (viz dále).

Řada takových rostlin již byla úspěšně vypěstována; jejich nasazení pro zlepšení výživy obyvatel je ovšem omezováno tím, že je EU ve vleku zelených fanatiků, kteří dobře vědí, že v přírodních organismech žádné geny nejsou, protože ty jsou jen v „šíleně nebezpečných“ GMO.

Rizika?

Faktem je, že rizika alergenů nutně musejí být u hmyzu vyšší než u korýšů a podobných živočichů, protože z těch jíme pouze maso (tedy svalovinu), zatímco červi jsou semleti komplet, takže do potravin se dostane vedle balastních tkání rovněž celý jejich mikrobiom, pochopitelně s nejvyšším podílem střevního.

Což jsou další kvanta nejrůznějších antigenů, na které může konzument zareagovat alergickou reakcí.

Důležité také je, že konzument se s vysokou pravděpodobností zalergizuje až s nějakým odstupem od první konzumace mletých červů, přičemž ten odstup mohou být dny až roky. Alergie se také projevují velmi pestrými příznaky, takže správná diagnóza může být stanovena v některých případech až po mnoha letech. U nás to ještě celé akcentuje velký nedostatek odborníků na alergologii, čekací doby u nich jsou i delší než jeden rok, pokud vůbec má občan to štěstí, že se k nějakému odborníkovi dostane.

V mezičase může být léčen spíš potlačováním příznaků než cíleně protialergicky.

Faktem také je, že u části alergiků může zalergizování proběhnout velice náhle a těžce, tj. po delší době konzumace, nevyvolávající žádné viditelné problémy, může dojít k nástupu velice těžké reakce, bezprostředně ohrožující život. Naštěstí se tak neděje vždy, ale není to neobvyklé.

Problémem je, že míchání alergogenních sajrajtů do potravin, které většinou alergickou reakci nevyvolávají, může nepřímo poškodit prakticky všechny pacienty s podezřením na potravinovou alergii, protože u nich se moučné výrobky a některé další používají jako tzv. eliminační dieta, která by neměla obsahovat antigeny, běžně u lidí fungující jako alergeny, a postupným přidáváním dalších potravin k ní, až do vzniku potíží, se určuje, na co je vlastně člověk alergický.

Dovoluji si také připomenout, že u potravinových alergenů nemusí být pacient citlivý na antigeny samotné potraviny, ale až na ty, které vznikají při jejich trávení (typicky třeba alergie na jahody). Takže, na rozdíl třeba od pylů a prachu, není u potravin možné použít kožní testy.

Obávám se, že rovněž nastane problém s diagnózou dalších reakcí na potraviny, jako je např. přecitlivělost na lepek (je to onemocnění hodně podobné alergii, ale alergie to fakticky není), případně další podobné reakce.
Je nutné zmínit také rizika nepřímá:

V Evropě trpí osteoporózou 15 – 20 % mužů a cca trojnásobek žen (kolem poloviny) ve věku nad  50 let. Na základě této choroby vznikají patologické zlomeniny, které mohou vést k invaliditě (zejména zlomeniny obratlů) a také k úmrtím (dlouhodobě znehybnění pacienti umírající na zápal plic).

Prevencí osteoporózy je dostatečná konzumace mléka a mléčných výrobků, ostatní zdroje vápníku jsou většinou méně vydatné a zatížené balastními látkami, případně se opět trávící ústrojí člověka k tomu vápníku, který tam je, prostě nedostane a většina ho skončí ve stolici.

Pokud tedy EU drasticky sníží chovy hovězího (a dalšího) dobytka, jak to plánuje, dojde ke drastickému snížení příjmu vápníku evropskou populací. Protože vápník je schopen lidský organismus přijímat do cca dvaceti let, pak už v podstatě pouze manipuluje se zásobami, které si nahromadil do kostní hmoty, i kdyby po pár letech padla na Brusel jaderná bomba, případně bylo toto opatření anulováno méně drastickými prostředky, bude v EU určitý počet ročníků obyvatel s těžkou dispozicí k osteoporóze a následky tohoto jevu (včetně dlouhodobých hospitalizací, invalidit a úmrtí) budou přetrvávat ještě desítky let po navození normálního stavu.

Opět by pomohly GMO, protože změna genu sCAX1 u mrkve vedla ke zvýšení obsahu využitelné formy Ca v této plodině, ve 100g porci bylo 60 mg Ca, využitelného z 42%. Jinými slovy, pokud by se takto manipulovala i jiná zelenina, dala by se potřeba vápníku (cca 1 g na den, muži o něco méně, ženy, zejména těhotné a kojící, o něco více) z řádově desítek procent pokrýt touto cestou a pokles příjmu mléka a mléčných výrobků by neměl tak katastrofální důsledky.

Podobný problém je ostatně i se železem, jehož hlavním strojem je maso spolu s vnitřnostmi, případně krví, protože v asimilačních pletivech rostlin je tohoto kovu sice dost, ale lidské trávicí ústrojí se k němu nedostane, takže skončí ve stolici. A jistě existují i další nutrienty, jejichž příjem se nám EU snaží komplikovat. Například boj proti vánočním kaprům je boj proti příjmu pro člověka nezbytných prvků, jódu a selénu.

Pochopitelně, i hmyz produkuje metan, podobně jako hospodářská zvířata, takže nějakou redukci jeho produkce dostaneme pouze tak, že budeme „vědecky“ porovnávat několika metrákovou krávu s gramovým červem. A jistě je celá ideologie, stojící za touto hrůzou a hnusem, založena na fikci o „globálním oteplování antropogenními skleníkovými plyny“, která nemá naprosto žádné vědecké opodstatnění.

Uvedená akce Evropské Komise nás tedy bezprostředně ohrožuje na zdraví a životech, přitom není spojena s prakticky žádným benefitem, ať už z hlediska konzumentů nebo z hlediska životního prostředí, jen s riziky pro občany, u nichž se teprve ukáže, jak moc velká budou. Je to typický výplod Evropské Unie, jeden z mnoha, které akcentují potřebu z této organizace stůj co stůj odejít.