Budeme válčit o vzduch?

Nemyslím tím válku o kvanta vzduchu, jako v Běljajevově románu „Prodavač vzduchu“. Myslím tím snahy postupy „geoinženýringu“ ovlivňovat klima, a to bez ohledu na zájmy jiných států. Stát je tu zcela jistě proto, aby chránil zájmy občanů, a tak nakonec může být státní moc dokopána k boji proti něčemu, co občany poškozuje či alespoň se značným pravděpodobnostním potenciálem ohrožuje.

„Ochlazovači“ na scéně

Objevili se jurodiví bojovníci za klima, kteří začali, nejprve jen „pokusně“ vypouštět do vysokých vrstev atmosféry oxidy síry s tím, že budou působit „antiskleníkově“ a klima ochlazovat. Dokonce lze vyslovit podezření, že za současným oteplením je, vyjma zcela přirozených jevů, i odsiřování, jaké se provádělo na sklonku minulého století. Možná má i větší vliv než vypouštění sodovkového plynu.

Oxid siřičitý, případně další, vzniká především spalováním uhlí s obsahem síry (víc je ho v uhlí hnědém než černém). Pokud se drží v malé výšce, jsou tyto oxidy, reagující navíc s dalšími látkami v ovzduší, součástí redukčního smogu. Poškozují nejen zdraví lidí, ale i stavební prvky obsahující uhličitan vápenatý (tedy omítky na bázi vápna, některé druhy pískovců, beton a většinu umělých kamenů, ale i mramor apod.

K tomu poslednímu: Velkým problémem jsou smogové situace v hlavním městě Řecka. Smog tam poškozuje i starověké řecké památky, vč. architektonických prvků a soch na Akropoli. To poněkud hraje „proti notě“ kritikům lorda Elgina, který nechal vybourat a přivézt některé mramory mj. i z Akropole do britských muzeí, a ty jsou nyní v daleko lepším stavu než ty, které zůstaly na místě.

Oxidy síry

I komunistické a další komíny byly konstruovány na to, aby se nad nimi vytvořil sloup teplého vzduchu, vynášející spaliny vysoko do atmosféry. Nicméně ani to nezabránilo pádu těchto látek v podobě imisí.

Tedy, to, co letí z komína jsou emise, to, co se z nich stane reakcemi mezi sebou i se složkami ovzduší, často podmíněnými přítomností intenzívního slunečního záření, včetně těch jeho složek, které nepronikají až k zemskému povrchu, a nakonec někde padá na zem, jsou imise. Imise na bázi oxidů síry se účastnily např. vzniku kyselých dešťů, které hubily hlavně smrkové porosty v našich pohraničních horách (část byla zachráněna ekology proklínaným vápněním z letadel).

Nedělejme si sebemenší iluze, umělé pumpování oxidů síry do vyšších vrstev atmosféry, navíc šíleně drahé (a zaplatíme to my v různých ekodaních, odvodech apod.), takže velice výhodné pro ty, kdo tento nonsens provozují, povede prakticky k těm samým kyselým dešťům a patrně i dalším negativním jevům, jaké pamatují starší z nás z dob minulého režimu.

Nejsem odpůrcem ani představy, že čisté oxidy síry, jejichž účinek by nebyl do jisté míry omezován dalšími látkami, které jsou v kouři z uhlí, by mohly dělat po svém spadnutí k zemskému povrchu ještě větší problémy než kouř z neodsířených uhelných elektráren. A pokud někdo spočítá, že jejich efekt na klima bude nižší, než když působily v atmosféře ve směsi s dalšími složkami uhelného kouře, nijak mě to nepřekvapí.

Problém

Zcela jistě se nabízí otázka, zda by nebylo jednodušší a levnější (resp. by si to na sebe vydělalo) zprovoznit některé uhelné elektrárny, případně ještě vylepšit jejich komíny k pumpování spalin do větší výšky a atmosféru saturovat nedostatkovými oxidy síry jimi, přičemž výroba elektřiny, teplárenského tepla, možná i spalování nebezpečných odpadů apod. by způsobily, že by si tyto provozy na sebe vydělaly a nebyly jen a jen černou dírou na peníze z našich peněženek.

Jistěže další kontraverzí je samotná skutečnost, že ekologie cosi z atmosféry za (naše) drahé peníze odstranila a teď se to tam snaží, a opět za (naše) drahé peníze, dostat zpět. Není to první a zcela jistě ani poslední lapsus ekologů. Naopak se zdá, že se ekologie na své pouti do říše zeleného nesmyslu potácí ode zdi ke zdi, jako totálně sťatý námořník. A občas ústy svých aktivistů i zvrací.

Vzpomínám si, jak ekologové v 90. letech vedli kampaň za auta s naftovými motory, coby výrazně ekologičtější než auta na benzín (protože na základě této kampaně si takové pořídili i tcháni), přičemž už jen o pár let později se naftová auta stala „šílenou ekologickou hrůzou“ a ti samí aktivisté pak vybojovávali zákaz vjezdu těchto aut do center některých měst (naštěstí ne zatím u nás).

Z toho a dalších podobných kauz plyne jediný závěr: Ekologům nelze věřit absolutně nic. Vše, co hlásají, je nutné považovat za lež či nesmysl, pokud to nepotvrdí nějaké na nich zcela nezávislé zdroje.

Takže, abych se vrátil k těm oxidům síry: Asi by bylo nejlepší se vrátit k nějaké moderované výrobě elektřiny a tepla v neodsířených uhelných elektrárnách. Pochopitelně, v důsledku vyrábění „příznivě působících oxidů síry“ vyvázaných ze systému emisních povolenek.  Problém nedostatečné saturace atmosféry těmito plyny by se tím velice rychle vyřešil. A levně, patrně by to nepotřebovalo ani žádné dotace nebo jiné náklady, jen zprůchodnění legislativou.

K onomu válčení

Je jasné, že pokud někdo začne do atmosféry pumpovat něco, co bude mít vliv na klima, budou tím dotčeny i další státy. Včetně takových, kterým současné klima vyhovuje a „preindustriální“ teploty, zbožňované ekology, mají historicky spojeny s katastrofálními neúrodami, hladomory a válkami o zdroje. Případně se sociálním neklidem, revolucemi a vzpourami či hladovými bouřemi (což by dnes bylo akcentováno podstatně vyšším počtem obyvatel oproti době, kdy tyto teploty v Evropě skutečně byly).

Takže by se přinejmenším nabízela možnost provádět na svém území geoinženýringové aktivity s opačným znaménkem, které by ony ochlazovací aktivity kompenzovaly. Další možností by jistě byl zásah proti zařízením, která ten geoinženýring provádějí, tj. tč. proti technologiím na území státu Kalifornie, USA.

Lze očekávat, že na začátku by patrně šlo o útoky speciálně vycvičených a vyzbrojených comandos, nicméně nelze ani vyloučit představu, že by takové aktivity mohly přerůst i ke klasický ozbrojený konflikt, případně dovršený použitím jaderných zbraní. Zcela jistě by se na počátku konfliktu jednalo hlavně o „false flag actions“, nicméně je jasné, že by dříve nebo později došlo až k otevřenému nepřátelství, oficiálně vyhlášenému válečnému stavu atd.
A je jasné, že v momentě takové války by se začaly vyřizovat i účty a pomsty, s klimatem nijak nesouvisející, ale s ním schopné „se svézt“.

Nechci malovat čerta na zeď, ale je docela možné, že by skutečně „boj o klima“ mohl nabýt takovéto parametry a vést k výše naznačeným důsledkům.

Zejména v situaci, když by došlo k nějakému prudkému ochlazení (ani by nemuselo být vyvolané tím geoinženýringem), doprovázeném neúrodou a hladomory. Potom by vlády postižených států musely k nějakým antagonistickým či neutralizačním aktivitám sáhnout, pokud by se chtěly udržet u moci.

A výsledkem by byla třetí světová válka, „jak vyšitá“.

Nastartování geoinženýrských aktivit v oblasti „boje za klima“ je prostě překročení Rubiconu a sami jejich provozovatelé by se dnes a denně měli modlit za to, aby žádnou změnu klimatu nespustili, jinak by mohl být oheň na střeše a třetí světová válka by se mohla stát realitou.