Atentát

Jistěže politikou, ale také zpravodajstvím, posledních dnů zamával atentát na premiéra sousedního státu. A můžeme rovněž zaznamenávat četné pokusy o znečitelnění jeho příčin.

Událost

15. 5. 2024 byl v cca 14.45 po zasedání slovenské vlády v Handlové střelen pěti ranami na břicho z pistole ČZ 75 71 letým spisovatelem, básníkem a politickým aktivistou Jurajem Cintulou, premiér Slovenské republiky Robert Fico. Podle Wikipedie šla jedna rána vedle, jedna do ramene, jedna do kyčelního kloubu a zbylé dvě zasáhly nitrobřišní orgány. Naštěstí zřejmě nedošlo k zasažení velkých cév typu břišní aorty, protože to by vedlo k letálnímu vykrvácení během několika sekund.

První ošetření pana premiéra bylo provedeno v místní nemocnici (zaplať Pánbu, že ji nezrušili, jako ledaskde v podobných městech u nás) a poté byl transportován do FN v Bánské Bystrici (protože pacientův stav byl kritický a do Bratislavy by nemusel doletět v zachránitelném stavu).

Pana premiéra se podařilo stabilizovat dvěma operacemi, jednou hned po přijetí, další druhý den po incidentu (den incidentu = 0.).

V posledních dnech byl pan premiér již s to komunikovat s návštěvou, panem Pellegrinim.

Bez ohledu na optimistický průběh prvních dnů je stav pana premiéra vážný, patrně po vyřešení život ohrožujících poranění nitrobřišních orgánů bude nucen podstoupit ještě ortopedické operace, případně i implantaci umělých kloubů. O rozsahu těchto z hlediska přežití druhotných poranění zatím nejsou dostatečné informace, umožňující odhadnout nutnost takového zákroku, nicméně první informace o atentátu popisují tato zranění jako “roztříštění kloubu”, a to nutnost nějakého velkého zákroku naznačuje.

Podle zveřejněných videí incidentu ochranka nepracovala zrovna vzorově, pět ran atentátníka prostě neměli nechat vypálit. US ochranka presidenta nebo podobně vysoko postaveného politika zpravidla reaguje střelbou do živého už při podezřelém pohybu. Připomínám návštěvu B. Obamy v Praze (8. 4. 2009), před níž byli explicitně varováni obyvatelé ulic, jimiž projížděl, že už na pouhé přistoupení k oknu může jeho ochranka reagovat střelbou.

Příčina

Příčinou této události je naprosto jednoznačně nenávist, šířená “veřejnoprávními” médii, fandícímu fašistickému, či alespoň totalitářskému a antidemokratickému, hnutí “Progresívné Slovensko”, jehož šéf má vazby na Sorose a byly verbalizovány i úvahy o jeho možných vazbách na západní tajné služby.

Cílem těchto sil je, zcela pochopitelně, uzavřít s ovládanou zení velmi nevýhodné a velmi obtížně zrušitelné smlouvy, umožňující jednak drancovat její surovinové bohatství, jednak využívat její průmyslovou kapacitu a současně likvidovat ty průmyslové závody, které by mohly produkovat něco schopného konkurovat západním firmám.

Ostatně, toto jsme viděli i v bývalé Jugoslávii, kde jedním z prostředků dosažení těchto cílů bylo i umělé vytvoření teroristicko – zločineckého pseudostátu Kosovo na území Srbska.

Slováci naštěstí nejsou hloupí, a tak Progresívne Slovensko neuspělo ani ve volbách do parlamentu, ani v presidentských volbách. Jistěže samotný progresivistický program této strany (muži s vaginami, tedy “vagináci”, a ženy s penisy, tedy “penisačky”) duševně normální člověk není ochoten akceptovat. A dokonce i u nás, s výrazně ateističtější populací, s tím mají progresívní soudruzi problémy, takže odpor proti těmto problematickým věcem není vázán jen na křesťanství, jak se snaží propagovat někteří křesťansko političtí aktivisté.

Nověji se ovšem ukázalo, že legendu “osamělého vlka” bude nutno opustit. Přinejmenším za ním stáli silní sympatizanti, kteří vymazali jeho profily na sociálních sítích. Tedy hláška jako: “Jdu zastřelit premiéra. Hned, jak to budou hlásit, smaž můj profil na Facebooku.” musela být spojena se značnou loajalitou k pachateli a ochotou podílet se na jeho zločinu minimálně neoznámením jeho záměru patřičným orgánům. Druhou možností ovšem je, že smazání mohli provést policisté s vazbami na progresivisty, jakmile z pachatele dostali přístupová hesla.

Zajímavá je i rychlá, a jakoby předem nachystaná reakce Bruselu. Opět vzbuzuje mnoho ošklivých a provokativních otázek.

Prostředek

Prostředkem šíření oné progresivistické nenávisti byla média, za bývalého režimu vládní, která automaticky přešla do opozice, byť mají z hlediska “veřejnoprávnosti” (či její slovenské obdoby) podporovat nestranně vše pozitivní. Ostatně, z tohoto důvodu bylo proti nim ze strany vlády zakročováno.

Soudruh Šimečka ostatně jasně verbalizoval cíl progresivistů: Odstranit Fica od moci jakýmikoli prostředky.

Atentát na premiéra je tedy zcela jednoznačně v souladu s takto definovaným politickým programem. Ukazuje to jen a jen to, že slovenští progresivisté by měli být postaveni mimo zákon (ostatně to samé by se mělo provést i s jejich obdobami u nás).

Faktem je, že některé politické síly prostě samy sebe (a i sebe samy sobě) presentují jako cosi, co je tak pozitivní, že to musí stát nad jakýmikoli zákony a civilizovanými zvyklostmi.

Je naprosto jedno, zda jsou jimi proponovanými cíli oni vagináci a penisačky, nebo záchrana světa před (neexistující) covidovou pandemií, nebo před (opět neexistující) klimatickou nouzí. Či nějakou jinou zjevnou pitomostí, kterou lidé s IQ od 80 nahoru prohlédnou a odmítnou (pokud na něčem z toho plynoucím, většinou na dotacích nesmyslů, nejsou nějak zainteresováni).

Důležité je, že méně inteligentní příslušníci zmíněných (a dalších podobných) aktivistických skupin jsou cíleně vedeni k představě, že zákon jsou oni, a že “zločinné zákony”, jimiž se proti nim hájí společnost normálních lidí, je prostě nutno ignorovat, pokud ne rovnou potlačit revolučním násilím. A že řádně zvolení politici, zastávající odlišné, či přímo opačné, názory, jsou zločinci, před nimiž je třeba společnost chránit, třeba i násilím. A že normální občané, podporující vládu platných zákonů a politiky vyšlé z demokratických procesů, včetně voleb, jsou “ruští trollové”, případně “desoláti”.

Pokud se podíváme na osobu atentátníka, tak vidíme staršího muže, který se politicky angažoval v “tom správném” táboře a postupně se stále více radikalizoval.

Vždy v souvislosti s podobnými případy upozorňuji na kapitoly z Dumasových Tří mušketýrů, popisující, jak Mylady de Winter manipuluje Buckinghamova sluhu Fentona, až z napohled naprosto věrného sluhy vytvoří lordova budoucího vraha. Dumas to, pochopitelně, podává zkráceně a zjednodušeně, protože realistický popis této akce by asi způsobil u části čtenářů smrt nudou, nicméně tak by taková akce asi skutečně mohla proběhnout.

Přitom progresivistická média v podstatě sehrála roli oné Mylady s vypálenou lilií na rameni. Tato média stále agitovala proti vítězům voleb a o nutnosti “zastavit je”, aby “nenapáchali ještě větší zlo”, až se jakýsi do té doby nevýznamný básník a spisovatel nechal vyhecovat a provedl to, k čemu ona média své konzumenty fakticky vedla. A pokud by se nenechal vyhecovat on, zapracoval by někdo jiný.

Je také docela zajímavé, že pachatel, údajně dobrý a vycvičený střelec (byť na střelbu z takové blízkosti pistolníka formátu Wyatta Earpa rozhodně není třeba), jednou ránou netrefil a další dvě šly do z hlediska přežití oběti “nezávadné” lokalizace a pouze zbylé šly tam, kde mohly způsobit fatální poranění.

Vyznavač psychoanalýzy by zamumlal cosi o podvědomí. A vytáhl by případy, kdy hypnózou ke střelbě na jiného člověka dovedení lidé, stříleli v případě dětské pistolky nebo poplašňáku opravdu na tělo, zatímco v případě opravdové pistole či revolveru se zablokovali. Neúspěšnost atentátníka na premiéra Fica by takovéto vysvětlení mít mohla. Přičemž oním hypnotizérem byly nejspíš právě progresivistické sdělovací prostředky. Do jisté míry může být pro pachatele tento fakt polehčující okolnost, protože z něj patrně progresivistická média nevyhnala veškerou lidskost. Jiná situace by nastala, kdyby se o tu zbraň přetahoval s ochrankou, protože pak by nějaké rány vedle byly samozřejmé.

Kontext

Existuje známý výrok, připisovaný Voltairovi: “Nesouhlasím s vašimi názory, ale budu se bít za to, abyste je mohl hlásat.”

Tento bonmot do jisté míry prochází dějinami evropské civilizace. S trochou nadsázky se dá uvést, že právě ten, respektive jeho praktický dopad, udělal evropskou civilizaci velkou. Můžeme s ním spojit i např. vystoupení Tomáše Akvinského, který (doslova s nasazením života) prosadil toleranci vůči předkřesťanské antické kultuře. Nicméně za tímto světcem stojí i stovky anonymních mnichů, kteří v klášterech pečlivě opisovali “kacířské a pohanské” antické spisy s představou, že se někdy budou hodit. Což se také stalo.

Je méně známé, ale odborníky doložené, že mnohé z antických spisů, které se do Evropy původně dostaly přes islámský svět, byly za renesance nalezeny po knihovnách klášterů. Islám si jakousi renesanci odbyl a následně prohrál boj s náboženským fanatismem zhruba v době vystoupení Tomáše Akvinského, což vedlo k jeho propadu do náboženského barbarství. V islámu i křesťanství proběhl tedy zhruba paralelně podobný proces, který však, k našemu štěstí, dopadl v křesťanském světě opačně než v islámském.

Ony nalezené knihy byly, a zpravidla v lepším stavu než překlady do arabštiny (a zpět do řečtiny či latiny), protože ta již v době překladatelů byla vlivem islámu zbarbarizována a ztratila slova pro řadu filosofických (ale i dalších) pojmů. Dokonce ani nevíme, zda “Allah” je obecné jméno pro boha, nebo jméno konkrétního božstva, které ostatní bohy stylem kukaččího mláděte vytlačilo z předislámského panteonu (jak se to v souvislosti se zavedením “skoromonoteismu” stalo v Egyptě i Babylónu, a nejstarší partie Bible naznačují podobný proces i v případě judaismu).

Ostatně o “ikonickém” Avicennovi je známo, že občas popsal tu samou léčivou substanci paralelně pod různými názvy (protože při kompilování z různých zdrojů a psaných různými jazyky to nebyl s to ztotožnit), případně že nevěděl, o čem píše. Asi nejznámější je kauza “mumio”, což je jakási forma pevných břidličných uhlovodíků, “skalní smůla”, vystupujících na povrch skal v některých lokalitách na Kavkaze, nicméně kvůli jeho naprosté neznalosti, o co se jedná, islámský svět celá staletí “těžil” a pojídal (z léčebných důvodů) egyptské mumie.

Faktem je, že jakási tolerance se táhla i nadále evropskou civilizací. Křižáci studovali spisy “kacířů” od různých potlačených sekt až po protestanty (včetně husitů) a protestanti zase studovali spisy katolíků, aby s nimi mohli polemizovat. Je asi málo známé, že jeden z protestantských pánů, popravených na Staroměstském náměstí, Václav Budovec z Budova, napsal kritický rozbor Koránu “Antialkorán, to jest mocní a nepřemožení důvodové toho, že Alkorán turecký z ďábla pošel, a to původem ariánů a vědomým proti Duchu svatému rouháním” Takže křesťanství, bez ohledu na svou netoleranci, nasadilo polemiku, nikoli potlačování a cenzuru. Tu nasadili až jezuité, první důslední totalitáři v novodobých dějinách.

Ostatně, i Žižka, když potlačil a fyzicky zlikvidoval na hranici kacířů sektu Adamitů, nechal jednoho ze zajatých kacířů odvézt do Prahy, aby jejich učení bylo zapsáno pro potřeby Karlovy univerzity a není jeho vinou, ale vinou katolických aktivistů, že se spis s uvedenou informací nedochoval.

A je málo zdůrazňováno (a známo), že Adamité byli potlačeni nikoli pro svou náboženskou odchylku, ale především proto, že v důsledku svého náboženského fanatismu (věřili v brzký konec světa a nástup posledního soudu) nesili a nechovali zvířata; přitom potraviny a další prostředky na překonání oné krátké doby do konce světa, než se otevřou nebesa a vystoupí Kristus aby soudil hříšníky i spravedlivé, získávali brutálními přepady okolních obcí. Jejich obyvatelé se na vedení husitského vojska obrátili se žádostí o pomoc. Jediným reflektováním oné odlišné víry Adamitů je jejich upálení, prostí lupiči a lapkové by byli zvěšeni či postínáni.

Můžeme jít jistě dál, i k tomu absolutismu i osvícenství, i dál a konstatovat, že i komunističtí totalitáři do jisté míry tolerovali učení minulých období (výjimky jistě existovaly). Faktem je, že Merežkovského trilogie “Kristus a Antikrist” vyšla u nás za komunistů bez cenzorních zásahů, zatímco např. vydání pro Velkou Británii a USA z roku 1908 toto dílo silně cenzurovalo (originální vydání v ruštině i první překlady do angličtiny jsou dostupné přes Google, protože jim již propadla autorská práva). Je možné také porovnat (kdo nezvládá ruštinu a ještě v předrevolučním pravopisu) český překlad (po knihovnách je) s tím anglickým.

Tím jsem chtěl jen konstatovat, a toto konstatování historicky podložit, že uvedené totální zavrhování a potlačování ideových protivníků je evropské kultuře cizí a je spojeno jen s nejextrémističtejšími totalitáři v historii naší kultury, z nichž nikdy nevzešlo nic dobrého. I z tohoto důvodu (historického kontextu naší civilizace) je nutné progresivisty odmítnout, jako cosi, co do naší kultury nepatří a mělo by z ní být co nejrychleji vyobcováno někam do orientálních despocií, nemajících s civilizací naprosto nic společného.

A opět ona zásadní otázka

Pochopitelně “co dělat?”. Rozhodně bychom se neměli dát uchlácholit fikcemi, které se už na nás začínají hrnout, snažící se vyvinit progresivisty a jejich sdělovací prostředky z tohoto zločinu. Naopak, právě tyto prostředky, jejich koryfejové a politici jím blízcí jsou těmi zločinci, kteří celý tento zločin připravili a připravili pro něj “společenskou objednávku”. Básník, spisovatel a politický aktivista Juraj Cintula (spolu se svými případnými spolupachateli) byl spíše další obětí než pachatelem (ale asi neztratil příčetnost natolik, aby nevěděl, co činí, a mohl být proto zbaven viny). Stal se jen kolečkem v obrovském zločinném soustrojí, které ho semlelo naprosto stejně, jako jeho formální oběť. Byť z něj vinu nikdo nesmyje a jeho čin rozhodně musíme odsoudit, bez ohledu na případné polehčující okolnosti. A pokud bude prohlášen za nepříčetného, bude místo vězení trávit zbytek života v nějakém psychiatrickém zařízení.

Byli to progresivisté, kteří do evropské kultury zavedli pojem “hate crime”. A jsou to progresivisté, proti nimž by, z hlediska jejich evidentní společenské nebezpečnosti, měl být tento pojem, respektive jeho zavedení do trestních řádů řady států, uplatňován, a to naprosto nemilosrdně, protože si zjevně takové zacházení tito ideologové zaslouží. Nechť platí ono “Kdo jinému jámu kopá …”.

Pochopitelně, tento čin by nás měl za necelý měsíc vést k volení kohokoli, kdo má s tímto zločinným, a samou podstatu evropské civilizace ohrožujícím, politickým směrem, co nejméně společného, ideálně se už dlouho proti němu vyhraňuje (tedy ne účelově od jistého atentátu).

Je prostě třeba, aby dopad tohoto zločinu padl na hlavy jeho skutečných pachatelů, jichž je ten, kdo střílel, v podstatě jen další obětí. Naše reakce by měla být jasná: Pokud možno žádný hlas progresivistům (a u nás jim blízkým “liberálním demokratům”, v podstatě totožným se stranami vládní koalice).

Událost u našich sousedů, s nimiž jsme ještě před pár desetiletími sdíleli jeden stát, ukazuje naprosto jasně nebezpečnost progresivistů a to, jakým způsobem mohou ohrožovat celou společnost. Legální možností se s nimi vyrovnat jsou volby, jistěže nejen ty nejbližší, ale i volby do zastupitelstev a do senátu na podzim a do poslanecké sněmovny v příštím roce. Od kohokoli, kdo to s budoucností tohoto státu myslí dobře, by progresivisté a jim blízké strany (v podstatě celá vládní pětikoalice) neměli dostat hlas. A kdo máte jakékoli příbuzné a známé v zahraničí, neměli byste váhat ukázat jim, k jakým faktickým důsledkům vede politika těch, co se prohlašují za spasitele našeho státu i lidstva a snaží se od nich získat korespondenční hlasy.
Když jsem tohle psal, tak se mi vybavila hláška z polozapomenuté knížky Ivana Foustky “Výlet k pánubohu” (v níž kosmická loď z Vatikánu doletí do křesťanského nebe) “Velké myšlenky tu mohu mít jen já. Když je má nějaký smrtelník, je za tím vždy nějaké darebáctví.” Říká v této knize Bůh (doufám, že cituji přesně, knihu už léta nemám).