Má americká federální vláda právo nějak podmiňovat financování univerzit?

Mnozí levicoví akademici (jako by nebylo načase snížit jejich počet), se bouří proti Trumpově vládě, že hodlá omezit federální finance univerzitám, pokud budou nadále tolerovat antisemitské výpady proti židovským studentům. Odsoudili prezidentku Kolumbijské univerzity za to, že přijala některé podmínky americké vlády pro obnovení pozastaveného vládního financování ve výši 400 milionů dolarů, a přinutili ji rezignovat.

Akademičtí pracovníci prohlašují, že vládní hrozby univerzitám pozastavením jejich financování jsou porušením akademické svobody. Tímto tvrzením ignorují poučení z historie a odmítají měřit všem stejným metrem.

Představit si následující variaci na současnou situaci nevyžaduje velkou představivost: jih USA, 50. až 60. léta 20. století; dříve rasově segregovaná univerzita umožňuje maskovaným členům Ku-klux-klanu (KKK) obtěžovat černošské studenty a některým z nich rasisté z KKK brání chodit na přednášky; univerzitní budovy jsou okupovány členy KKK požadujícími návrat k rasové segregaci; univerzita černošské studenty s odvoláním na akademickou svobodu a svobodu slova nijak nechrání.

Federální vláda univerzitě hrozí, že pokud neochrání černošské studenty a nezakáže používání obličejových masek za účelem utajení identity demonstrantů, tak pozastaví její financování z federálního rozpočtu. Univerzita federální vládě ze strachu, že přijde o peníze, neochotně vyhoví.

Liberálové a obránci občanských práv by hrozbám federální vlády a rezignaci univerzity v tomto případě tleskali. A mnozí tak v 50. a 60. letech 20. století i činili.

Ale nyní, když byly na Kolumbijské univerzitě podniknuty podobné akce na ochranu židovských studentů před maskovanými příznivci Hamásu, tak mnoho liberálů a obhájců občanských práv postup federální vlády a ústupky Kolumbijské univerzity kritizuje a tvrdí, že federální vláda zasahuje do akademické svobody. Proč se chovají jinak?

To, proč tyto levicové skupiny reagují na jinak velmi podobné akce tak diametrálně odlišně, může mít tři různé důvody. Tyto důvody jejich jednání neospravedlňují, pouze jej vysvětlují.

Prvním důvodem může být to, že události na jihu USA se týkaly ochrany černochů, zatímco události na Kolumbijské univerzitě se týkají ochrany Židů. Podle bigotního dogmatu „intersekcionality“ jsou Židé považováni za privilegované utlačovatele a černoši za neprivilegované utlačované. Tento důvod se tedy jeví jako oprávněný. Žádný rozumný člověk by jej nepřijal, ale mnoho radikálních studentů a učitelů ano.

Druhým důvodem může být to, že na jihu USA demonstrovali a černošské studenty napadali zlí a rasističtí členové KKK, zatímco demonstranti v areálu Kolumbijské univerzity se vydávali za ctnostné zastánce Palestinců. Také tento důvod je intersekcionalisty považován za oprávněný – zastánce Palestinců totiž považují za utlačované a zastánce Izraele za utlačovatele. Také tento rasistický důvod je mnoha studenty a učiteli akceptován.

Konečně třetím důvodem je rozdíl mezi vládními úředníky, kteří vyvíjeli v minulosti nátlak na jižanské univerzity, a současnými vládními úředníky, kteří jednají s Kolumbijskou univerzitou. Současná Trumpova vláda dělá všechno špatně, i když koná stejně jako vlády minulé. Tato variace na klasický argumentační klam ad hominem je v akademických i levicových kruzích široce přijímána a oním člověkem je zde Donald Trump.

Žádný z těchto údajných faktických důvodů neospravedlňuje údajně principiální opozici vůči Trumpově administrativě, která se snaží zastavit diskriminaci Židů na Kolumbijské univerzitě těmi, kteří by použití podobného nátlaku schvalovali, pokud by šlo o obranu černochů, gayů a jiných skupin upřednostňovaných intersekcionalitou. Je to bigotní uplatňování dvojího metru vůči Židům.

Ano, ve věci toho, co by se federální vláda měla snažit ovlivnit na univerzitních kampusech, musí existovat nějaké hranice. Legitimní akademická svoboda by měla být respektována. Federální vláda by si také měla dávat pozor na zasahování do obsahu učiva, do najímání pedagogů a do přijímání studentů a do dalších primárně akademických záležitostí. Ale i s ohledem na tyto akademické záležitosti existují určitá omezení akademické svobody univerzit usilujících o financování z federálního rozpočtu.

Vláda má právo i pravomoc po univerzitách vyžadovat, aby peníze poskytnuté daňovými poplatníky nebyly místo na vzdělávání použity na propagandistické a stranické politické účely. Toto je citlivá věc, protože neexistuje žádný jasně objektivní způsob, jak nakreslit ostrou hranici mezi politicky neutrálním vzděláváním a stranickou propagandou. Zesnulý soudce Potter Stewart kdysi o rozdílu mezi tvrdým pornem a ústavní svobodou projevu prohlásil:

„Nebudu se dnes dále pokoušet definovat předložený materiál pod zjednodušeným názvem tvrdé porno, protože je okamžitě poznatelné od pohledu.“

Totéž platí i o stranické propagandě: když ji uvidíme, tak ji poznáme – alespoň v její nejextrémnější podobě, která je v dnešních třídách a učebních osnovách až příliš běžná.

Závěr je takový, že federální vláda má legitimní a ústavně přiměřený prostor pro vyvíjení finančního tlaku na některé univerzity za účelem dosažení určitých prospěšných cílů. Vláda by jej ale měla vyvíjet opatrně, selektivně a cíleně. Měla by pracovat spíše se skalpelem než s motorovou pilou, a měla by se vyvarovat odříznutí finanční pomoci lékařským, vědeckým a jiným důležitým výzkumným a vzdělávacím projektům. To je obtížný úkol, ale je chybou tvrdit – jak to v současném kontextu pokrytecky dělá řada levičáků – že všechny hrozby omezením financování všech univerzit pro všechny účely jsou kategoricky špatné.

Tlak vyvinutý na Kolumbijskou univerzitu může přinést pozitivní výsledky – pokud univerzita dodrží své sliby – včetně větší akademické svobody a svobody projevu pro studenty, kteří byli obětí její nečinnosti. Bylo by to stejně tak pozitivní a správné, jako byl pozitivní a správný tlak vyvinutý federální vládou na některé jižanské univerzity, který omezil diskriminaci černochů v 50. a 60. letech minulého století.