Taktiky k vynucení konverze k islámu: Pronásledování křesťanů, leden 2025

Níže je výčet zločinů spáchaných muslimy proti křesťanům v lednu 2025.

Únosy, znásilňování a nucené konverze křesťanských dívek

Pákistán: 5. ledna. 35letý ženatý muslim Muhammad Ali unesl 12letou dceru svého křesťanského souseda Sabu Masih. Přinutil ji násilím konvertovat k islámu a „oženil“ se s ní. Podle jejího otce Shafiqua Masiha při tom použil falešné muslimské osvědčení uvádějící, že dívce je 18 let, navzdory tomu že „fyzický vzhled Saby neodpovídá věku uvedenému v údajném oddacím listu a v osvědčení o konverzi k islámu.“ „Ten, kdo napomáhal této fingované konverzi a sňatku, by měl být potrestán spolu s Muhammadem Alim. Když policii poprvé oznámil únos své dcery, tak „policista záměrně špatně uvedl věk Saby“ a napsal, že jí je 16 let, i když otec trval na 12 letech. Podle poslední zprávy úřady případ úmyslně zdržovaly:

„Na policii mi řekli, že na to, aby mohli odjet do provincie Sindh a vyzvednout tam Sabu, potřebují úřední povolení, ale ani po třech týdnech nedošlo k žádnému pokroku. Denně navštěvuji policejní stanici a prosím je, aby jednali, ale zdá se, že to s hledáním mé nezletilé dcery nemyslí vážně.“

Křesťanský poslanec paňdžábského parlamentu Ejaz Augustin vyjádřil nad narůstajícím počtem únosů znepokojení:

„Nucené konverze a sňatky nezletilých dívek se staly pro křesťanskou komunitu vážným problémem. Návrh zákona kriminalizujícího sňatky dětí čeká na schválení již od dubna 2024, ale navzdory našim opakovaným požadavkům na jeho schválení nedošlo v tomto ohledu bohužel k žádnému posunu.“

20. ledna. V jiném případu se tři muslimové ozbrojení střelnými zbraněmi vloupali do křesťanské domácnosti a unesli 12letou dívku Arihu. Podle Sumery, dívčiny matky, velel únoscům jejich 40letý soused Sajjad Baloch. Když matka zašla za Balochovou rodinou a poprosila je, aby zasáhli a pomohli jí Arihu získat zpět, „tak jí druhý den Sajjad zatelefonoval a pohrozil jí, že pokud bude dělat problémy, tak Arihu znásilní a prodá ji pasákům.“

Přestože rodina únosce rodinu unesené dívky ujišťovala, že jí pomohou, tak se 24. ledna odstěhovala a zmizela. Dívčin otec Gulzar řekl: „Každý den chodíme na policejní stanici a doufáme, že o naší dceři zjistíme nějaké informace, ale zatím nedošlo k žádnému průlomu. Gulzar se „obává, že by se Ariha mohla stát obětí sexuálního vykořisťování, mohla by být přinucena násilím konvertovat k islámu a být nedobrovolně provdána za třikrát staršího muže.

V dalším podobném případu unesla 9. ledna skupina 5 lidí, převážně žen, 14letou křesťanskou dívku. Její otec Sharif Masih vyjádřil obavu, že ji únosci přinutí násilím konvertovat k islámu a provdají ji:

„Sanehu vylákala z domu muslimská dívka, jejíž rodina se nedávno přestěhovala do našeho sousedství. Sousedka Rehan Razaque viděla, jak naši dceru strkají svázanou do dodávky, v níž byly i dvě ženy, z nichž jedna byla matkou dívky, která Sanehu vylákala z domu ven.“

Podle otce unesené Sanehy je jedním z podezřelých Muhammad Dildar, který jeho dceři dělal nemístné návrhy, které ona ale jednoznačně odmítla. Policie sice zatkla dva podezřelé, ale „navzdory opakovaným prosbám na policii se nijak nesnaží získat Sanehu zpět ani zatknout zbylé únosce.“ Otec uvedl:

„Dokonce jsme jim dali nějaká čísla mobilních telefonů, aby zjistili, kde se Dildar nachází, ale vůbec se jej nesnažili najít. Vyšetřující úředník případu, asistent podinspektora Ihsan Ullah, se nijak nesnaží obviněného vystopovat. Saneha je nezvěstná už téměř dva týdny a bojíme se, že ji násilím donutí konvertovat k islámu a provdat se za Dildara.“

Matka unesené dívky po únosu dcery onemocněla a byla dvakrát hospitalizována v nemocnici.

Jedna zpráva k neutěšené situaci těchto křesťanských dívek v muslimském Pákistánu uvedla:

„Podle obhájců lidských práv jsou obvykle unesené dívky v Pákistánu, některé i ve věku deseti let, uneseny, přinuceny násilím konvertovat k islámu a znásilněny pod pláštíkem islámských ‚sňatků‘. Následně jsou přinuceny k falešnému prohlášení ve prospěch únosců. Soudci běžně ignorují listinné důkazy týkající se věku dětí a vracejí je únoscům jako jejich ‚zákonné manželky‘.“

„V roce 2023 bylo zaznamenáno 136 případů únosů dívek a jejich nucené konverze k islámu. Podle Centra pro sociální spravedlnost (Center for Social Justice) je to dosud nejvyšší zaznamenaný počet. Neoficiální zdroje naznačují, že obětí nucené náboženské konverze a nuceného sňatku se ročně stane až tisíc dívek z náboženských menšin.“

Egypt: 29. ledna. Nevládní organizace Koptská solidarita zveřejnila 53stránkovou zprávu nazvanou „Epidemie únosů koptských žen a dívek“, kterou napsala Sonja Dahlmans. Koptská solidarita uvedla:

„Zpráva popisuje vyvíjející se taktiky muslimských obchodníků s lidmi, kteří unášejí koptské ženy a nezletilé dívky, násilím je přinutí konvertovat k islámu a provdají je za muslima…. V několika posledních desetiletích v Egyptě zmizelo mnoho stovek koptských žen, vládní činitelé a zákonodárci západních zemí na toto téma mlčí…. Zásadní změnou v taktice těchto islámských skupin (jednajících s implicitní či explicitní podporou některých státních orgánů) je použití groomingu a/nebo vábení místo pouhých únosů. Nově se tyto skupiny zaměřují také na koptské ženy s tělesnými nebo duševními problémy, které jsou zranitelnější. To umožňuje únoscům zamlžit okolnosti zmizení koptské dívky a z proběhlých kontaktů a komunikace vyvolat zdání milostného příběhu… Koptské ženy a jejich těla se někdy používají k zostuzení celé koptské komunity a k pomstě.“ (Poznámka překladatele: Grooming je komplex činností vedoucích k navazování přátelství a emočního spojení s obětí s cílem snížit její zábrany a následně ji sexuálně zneužívat.)

Vraždění křesťanů muslimy

Nigérie: Následují titulky o „čisté genocidě“ křesťanů:

• 7. ledna: Pastevci kmene Fulbů zničili křesťanský kostel a domy v Nigérii
• 8. ledna: Při útocích v nigerijském státě Plateau byli zabiti křesťané
• 15. ledna: Nová islámská extremistická skupina vraždí křesťany v severní Nigérii
• 19. ledna: Střelci zabili při bohoslužbě lídra Kristovy nebeské církve
• 24. ledna: Poslední útoky Boko Haram vyhnaly v Nigérii tisíce křesťanů z jejich domovů

Kongo: 15. ledna. V průběhu dvou nájezdů džihádistů bylo zmasakrováno nejméně 53 křesťanů a 16 jich bylo uneseno. Teroristická skupina Islámský stát, provincie střední Afrika (ISCAP, také známá jako Spojené demokratické síly) oznámila vraždy na dvou sociálních sítích. Jedna zpráva zněla takto: „Z milosti Alláha Všemohoucího zaútočili vojáci chalífátu na vesnici Makoko v regionu Lubero a ubodali noži 41 křesťanů. Ve druhé zprávě bylo napsáno, že ve vesnici Masakuki bylo zabito 12 křesťanů. Od Vánoc do 15. ledna – to je za tři týdny – bylo v provincii Severní Kivu zavražděno nejméně 128 křesťanů.

Sýrie: 27. ledna. Na platformě X byl zveřejněn tweet podávající svědectví o tom, že během církevního pohřbu křesťana Luciena Haddada zavražděného v Latákii „gangem džihádistů terorizujícím náboženské menšiny“, přinutili jiní muslimové s vazbami na současný vládní režim shromážděné smuteční hosty odrecitovat první súru Koránu Al-Fátiha – která o křesťanech hovoří jako o „těch, kteří zbloudili“.

Pákistán: 6. ledna. „Radikální islamisté“ zavraždili ve městě Gudžranvala v provincii Paňdžáb křesťanskou matku a těžce zranili její dceru. Zpráva o útoku uvedla jen několik málo známých podrobností a dále se zabývá příčinami neustálých útoků na křesťany a ostatní nemuslimské náboženské menšiny v Pákistánu:

„Vzestup takových ohavných zločinů pramení z toho, že pákistánská armáda umožňuje radikálním islamistům systematicky pustošit zranitelné komunity. Pákistánský establishment vytvořil stát, v němž jsou s alarmující pravidelností pošlapávána práva menšin. Tím, že armáda posílila radikály a dala jim volnou ruku, přiživila kulturu extremismu, která se s brutální precizností zaměřuje na křesťany, hinduisty, ahmadíje a další menšiny. Systémová selhání orgánů činných v trestním řízení a soudů neutěšenou situaci menšin dále zhoršují. Policie brání oběti jen velmi zřídka, zatímco mezery v zákonech a vágní náboženské zákony, jako je nechvalně proslulý zákon o rouhání, jsou proti nim masivně využívány. Tyto nástroje útlaku slouží nejen k umlčení disentu, ale také kryjí pachatele násilí. V případech dívek z náboženských menšin soudní systém často pracuje proti nim, a pod záminkou náboženské svobody legitimizuje nucené konverze k islámu a nucené sňatky. Tento právní rámec není náhodný – pro establishment jsou radikální islamisté dlouhodobě mocenským nástrojem. Toto spojenectví proměnilo Pákistán v ohnisko extremismu a destabilizovalo celý region. Nekontrolované násilí vůči náboženským menšinám není výjimkou, ale nevyhnutelným důsledkem desetiletí radikalizace podporované armádou.“

Útoky muslimů proti svobodnému vyznávání křesťanské víry: Zákony o odpadlictví, rouhání a proselytismu

Írán: Podle zprávy nazvané „Špičky ledovce: Dokumentované případy porušování práv křesťanů,“ zveřejněné v lednu organizací Article 18 (Článek 18), se zintenzivňuje pronásledování křesťanů, z nichž téměř všichni jsou konvertité. Islámské soudy udělily v roce 2024 křesťanům v součtu šestkrát vyšší tresty ve vězení než v roce 2023. V roce 2024 bylo 96 křesťanů odsouzeno k celkem 263 letům vězení za praktikování své víry. V roce 2023 bylo odsouzeno celkem 22 křesťanů k 43 letům vězení. Soudní dokumenty ukazují, že tyto rozsudky souvisejí s náboženstvím. Například čtyři konvertité byli odsouzeni k 10 letům vězení za to, že se „zapojili do misionářské činnosti.“ Jiný křesťan byl odsouzen k 15 letům vězení za „podkopávání národní bezpečnosti a propagaci sionistického křesťanství.“ Další křesťané byli zase obviněni z „šíření propagandy, která je v rozporu se svatým náboženstvím islámu.“

Egypt: 31. ledna. Podle zprávy Americké komise pro mezinárodní náboženskou svobodu (United States Commission on International Religious Freedom, USCIRF) byli z vězení propuštěni dva křesťané, Abdulbaqi Said Abdo a Nour Gerges, kteří za mřížemi strávili více než tři roky „na základě obvinění z rouhání“. Zatčeni byli v roce 2021 za to, že byli členy facebookové skupiny zaměřené na pomoc muslimským konvertitům. Abdulbaqi po svém propuštění bědoval nad ztracenými roky ve vězení:

„Není správné, aby mě vláda odtrhávala od rodiny a držela mě jen kvůli mé víře v těchto hrozných podmínkách.“

Nour Gerges byl během jejich více než tříletého věznění „mučen vězeňskými dozorci“, a Abdulbaqi Said Abdo „byl část pobytu ve vězení na samotce kvůli tomu, že si napsal pasáže z Bible.“ Oba křesťané byli sice propuštěni, ale Egypt obvinění proti nim nestáhl.

Somálsko: 20. ledna. Muslimka zmlátila svého manžela těžkým železným předmětem tak těžce, že ztratil řeč. Manžela napadla, protože zjistila, že její manžel studoval Bibli. Její manžel, 35letý Abdulai Ramadan, se stal křesťanem měsíc předtím, někdy kolem Vánoc, a pozval k sobě domů několik dalších věřících. Jeho žena mu tehdy řekla: „Víra, kterou jsi přijal, je velkou ostudou pro naši rodinu, naše příbuzné i pro celou islámskou komunitu.“

Odpověděl jí: „Odmítám odvolat svou víru v Krista. Jsem ochoten a připraven poskytnout vám vše, co potřebujete, ale zříci se víry v Krista nemohu. V den útoku se manželka vrátila domů z návštěvy rodičů a od jednoho ze svých mladších dětí se dozvěděla, že u jejího manžela byl na návštěvě jiný křesťan a že spolu studovali Bibli a modlili se.

Muslimská manželka se rozzlobila: „Dohodli jsme se, že v našem domě se žádné křesťanské aktivity konat nebudou, ale ty jsi to nedodržel.“ A v tom okamžiku ho udeřila těžkým kovovým předmětem. Manželé mají čtyři děti ve věku 3, 6, 8 a 11 let. Jedno z jejich dětí popsalo tento incident takto:

„Můj otec upadl na zem a vědomí nabyl až druhý den ráno. Matka odešla brzy ráno, aniž by nám řekla, kam jde. Otec si vzal telefon, ale nemohl mluvit. Ukázal mi v telefonu jméno člověka a naznačil mi, abych mu zatelefonoval.“

Za mužem brzy dorazil pastor a poté se domů vrátila i jeho manželka a pět jejích příbuzných. Když žena spatřila křesťanského kazatele, tak začala křičet: „Špatné náboženství, špatné náboženství – jděte pryč.“ Pastor situaci vylíčil takto:

„Když jsem viděl, co se děje, tak jsem se snažil zklidnit situaci, ale manželka muže dál urážela jako nevěřícího. Muž ze sebe nedostal ani jedno slovo. Rodiče manželky se začali dožadovat rozvodu, aby mohli vzít dceru s dětmi domů.“

Následně se kolem začali shromažďovat další muslimští sousedé a kolemjdoucí. Pastor pokračoval:

„Začalo to být nebezpečné, rychle jsem naložil Abdulaie do auta a odjeli jsme, protože manželka jej neustále urážela. Manželka řekla: ‚Okamžitě zmiz a už se nikdy nevracej.‘ Abdulai měl hlubokou řeznou ránu na čele, zakrvácené šaty a velké bolesti.“

Podle zprávy:

„V nemocnici podle pastora lékař zjistil, že Abdulai Ramadan ztratil v důsledku nárazu kovového předmětu řeč. Abdulai Ramadan se stále ještě léčí.“

Zpráva dodává:

„Podle somálské ústavy je islám státním náboženstvím. Ústava zakazuje šíření jakéhokoliv jiného náboženství a vyžaduje, aby zákony byly v souladu s právem šaría bez výjimek pro nemuslimy.“

„Trestem za odpadlictví od islámu je v právu šaría podle hlavních právních islámských škol smrt. Somálská islámská extremistická skupina aš-Šabáb, spojenec al-Káidy, se tohoto výkladu práva šaría drží.“

Pákistán: 26. ledna. Policie zatkla mentálně postiženého křesťana na základě obvinění z rouhání, přestože si byla vědoma jeho stavu. 28letý Farhan Javed Masih byl zatčen poté, co ho místní vesničan Muhammad Bilal Khan obvinil, že mluví proti islámu. Matka obviněného křesťana řekla:

„Byli jsme doma, když přišel Bilal Khan s několika dalšími muslimy a řekl nám, že se Farhan dopustil rouhání. Prosila jsem je, aby mu odpustili, protože jsem si byla vědoma jeho duševního stavu, ale oni mě neposlouchali a zavolali policii a ta jej zatkla.“

Matka, uvedla, že duševní stav jejího syna se zhoršil před 6 lety po smrti jejího manžela. Syn tehdy začal užívat drogy a stal se na nich závislý. Nakonec byl propuštěn z práce a od té doby se „celý den poflakuje po vesnici a říká absurdní věci. Celá vesnice ví, že je psychicky mimo. Muž, který Farhana obvinil z rouhání, tvrdí, že Farhan za ním přišel, když zavlažoval pole, „a začal mluvit nesmysly.“ Farhan údajně řekl:

„Svatí vašeho [muslimského] náboženství jsou falešní a já nechci žít mezi muslimy, protože máte podřadné postavení.“

V případě odsouzení mu hrozí trest odnětí svobody na 5 až 10 let.

Súdán: 16. ledna. „Muslimská rodina se zřekla mladého muže a přesvědčila jeho ženu, aby se s ním rozvedla, protože konvertoval ke křesťanství.“

Problémy začaly loni, když se o jeho přestoupení ke křesťanství poprvé dozvěděl „radikální muslim“ známý jako „šejk Amaar“. Pohrozil mladému muži (jehož jméno není z bezpečnostních důvodů uvedeno), „že buď se obrátí zpět k islámu, nebo bude čelit vážným následkům.“

Zanedlouho se proti němu obrátila i jeho rodina a řekla mu: „Už nejsi členem naší rodiny, protože jsi změnil svou víru. Nakonec odešel z domu i z vesnice a podle posledních zpráv se skrýval.

Obecné pronásledování křesťanů muslimy

Malajsie: 16. ledna. Podle jedné zprávy malajsijská vláda, „ve spolupráci s islámskou institucí JAKIM, vyvíjí během univerzitních orientačních programů na nemuslimské studenty nátlak, aby konvertovali k islámu.“ Podle mnoha zdrojů jsou nemuslimští studenti „podrobováni různým taktikám, které mají vést k jejich přestoupení na islám.“ Jedná se mimo jiné o tyto taktiky:

„Náboženská indoktrinace: Studenti jsou vystaveni intenzivnímu náboženskému učení, které propaguje ctnosti islámu a nevýhody jiných náboženských vyznání.“

„Sociální tlak: Pokud studenti neprojeví zájem o konverzi, tak je snaha je společensky izolovat. V případě konverze k islámu jsou jim poskytovány sociální a akademické výhody.“

„Výhrůžky a zastrašování: V některých případech je studentům v případě odmítnutí konverze vyhrožováno akademickými dopady a vyloučením z kolektivu.“

Zpráva dodává, že studentům, kteří k islámu konvertovali, se doporučuje, aby konverzi k islámu před svými nemuslimskými rodinami tajili.

Súdán: Úřady zabránily vnitřně vysídleným křesťanům slavit Vánoce v parku, kam se uchýlili. Původně to úřady křesťanským uprchlíkům povolily, ale pak postupně zpřísňovaly své požadavky. Nejprve jim úředníci řekli, že se jen musí „zdržet používání mikrofonů a dalších zvukových aparatur“, s čímž s radostí souhlasili. Když však přišel Štědrý den, vystupňovaly úřady své požadavky do té míry, že byly plánované oslavy zcela zrušeny.

Indonésie: 17., 24. a 29. ledna. Stovky muslimů protestovaly v ulicích proti přítomnosti dvou evangelistů na významné evangelické akci. Vadila jim účast Petera Youngrena (zakladatele kanadské křesťanské organizace World Impact Ministries) a švýcarského evangelisty Jacoba Wendestena. Akce nazvaná Festival přátelství „byla původně plánována jako mezináboženská akce, ale pozdvižení islámských skupin údajně přimělo úřady k tomu, aby ji omezily jen na křesťanské aktivity.“

Proti Wendestenovi muslimové protestovali kvůli tomu, že se jednou ve videu zmínil o „malé radikální muslimské skupině“. Youngren se zase provinil tím, že „vydal knihu o tom, jak dosáhnout (duchovního) ‚vítězství‘ na duchovně ‚nepřátelském území‘.“ Podle zprávy muslimové částečně protestovali v zájmu zachování „harmonie“:

„Demonstrace ve městě Palu před hotelem Aston, kde byli Youngren s Wendestenem ubytováni, se 29. ledna zúčastnily stovky muslimů. Demonstrující muslimové údajně zablokovali i místo konání Festivalu přátelství a požadovali jeho zrušení. Místní Rada ulamů … a další muslimské osobnosti byli údajně z důvodu bezpečnosti a harmonie také proti této akci…“

Podle zprávy zveřejněné 9. ledna muslimové „pohrozili masivními protesty proti výstavbě katolického kostela v zemi, kde žije nejvíce muslimů na světě. Muslimové také uvedli, že se chystají podat žalobu proti rozestavěnému kostelu svatého Antonína ve vesnici Cipamokolan. V žalobě chtějí napadnout získání stavebního povolení, o kterém místní muslimové tvrdí, že bylo uděleno „bez jejich svolení“. K této události jedna zpráva uvedla:

„Křesťané v Indonésii říkají, že jsou běžně nuceni platit místním úředníkům a obyvatelům úplatky, aby získali stavební povolení. V Indonésii tvoří muslimové 83,3 procenta obyvatelstva. Když muslimové protestovali proti stavbě kostela sv. Antonína, tak jeden katolík na sociálních sítích poznamenal: ‚Ti, kdo demonstrují, to dělají proto, že nedostali žádný úplatek.'“

Jeden indonéský právník pod podmínkou zachování jeho anonymity řekl, že demonstrantům se běžně platí ‚výpalné‘, aby neblokovali výstavbu kostelů. I když jsou tyto úplatky vypláceny před zraky policie, tak nejsou oficiálně přiznány.“