Globalizace … paradoxní třecí plocha NWO

PAVEL J. HEJÁTKO

Posouzením rovnováhy sil po zahájení SVO, předjímáním podrobné analýzy argumentů, je již docela možné předložit hypotézu, že výsledek SVO, včetně postupných důsledků, které se odvíjejí před našima očima, je kompletní demontáž globalistického projektu, jehož cílem bylo vybudovat unipolární svět pod kontrolou USA. Právě tato konfederace států se po rozpadu sovětského bloku stala zosobněním civilizačního Západu.

Ve skutečnosti proces demontáže unipolárního projektu začal o něco dříve. Za jeho výchozí bod je považováno bombardování Jugoslávie s následným zničením tohoto státu v samém středu Evropy. Ale právě teď, v době vrcholu SVO na Ukrajině, se ukázala všechna slabá místa unipolární globalizace, byly odhaleny všechny dříve skryté strategie globalistů, což odhalilo dvojité, nebo dokonce trojité dno globalizace, která ukazuje všechny své skutečné (dosud ne tak zřejmé) plány. A skutečné cíle, jak je nyní jasné, leží velmi daleko od těch idealistických deklarací, jimž ještě nedávno tak snadno věřil celý západní svět. Než však popíšeme postupný proces demontáže globalismu, měli bychom se ještě jednou vrátit k jeho ideálnímu obrazu, který, jak víme, vznikl na základě liberální školy teorie mezinárodních vztahů.

Filosofické premisy globalizace

Jedním z hlavních filozofických předpokladů globalizace, který stojí za připomenutí, byla na jedné straně myšlenka Locka[1] člověka jako „nepopsaného listu“ – tabula rasa, na kterou lze napsat cokoliv[2], na druhé straně – Kant[3] se svým tvrzením, že praktická mysl člověka je zpočátku morální, a proto univerzální, protože nakonec dokáže pochopit, že boj je nepraktický, zabíjení je nemorální, což znamená, že lidstvo, pohybem ve směru rozumu založeného na morálce, dospěje k nějakým obecným, univerzálním principům řízení, které vyloučí válku a násilí a zároveň budou založeny na racionálních schématech čistého praktického rozumu[4].

V tomto ideálním schématu byl od samého počátku jeden zádrhel – přítomnost lidí se sklonem k nemravnosti a násilí (podle Kanta), a proto se neustále obracejících k válce jako způsobu realizace svých strategií. Ale přesně v tomto okamžiku přišla na pomoc Lockova tabula rasa, na níž měl být napsán zcela ideální obraz nového člověka, nahrazujícího toho starého. Podle plánu liberálních idealistů by tak za dvě nebo tři generace neměli na světě zůstat žádní vlčí lidé (ležící ve středu koncepce Hobbese [5], který nevěřil v možnost dobrého člověka [6] ), a všechny jejich strategie, jimiž byly válka, násilí, boj o moc – musí být překonány a nakonec odstraněny.

Liberální škola a z ní plynoucí koncept globalizace zakořeněný v západní filozofii celkem logicky předpokládal, že Západ je civilizačním prostorem, kde by se toto vše mělo realizovat jako ideální civilizační matrice, která by měla být v budoucnu univerálním konceptem pro celý, tedy nejen západní svět. Liberální globalisté při budování ideálního obrazu západní (a pod dominantním politickým vedením USA) demokracie předpokládali, že přístup k tomuto obrazu spočívá ve vývozu americké demokracie do všech ostatních států a civilizací, a pak (hlavní principem liberální školy je „demokracie mezi sebou nebojují“) do nastolení globální demokracie a vytvoření světové vlády. Což bude zase povoláno k odstranění drsnosti tohoto nového globálního ideálního liberálního světa.

Základem světové vlády, opět s přihlédnutím k politickému vedení a obecnému sponzorství USA, to měla být americká politická elita se zahrnutím zástupců dalších, neamerických elit, kterým by americká politická většina distribuovala samostatná „ministerská portfolia“ na základě kritérií loajality a ideologické preciznosti. Celá tato struktura musela být postavena na jediném univerzálním právním základu – tzv. mezinárodním právu – a běžných civilizačních, potažmo kulturních, technologických a další každodenních standardech. To vše samozřejmě zformováno na Západě – jako civilizační základ přenesený do jiných civilizací, ovládaných přirozeně elitami Západu.

Koncept suverenity je v tomto ohledu jakoby eliminován, protože za prvé, když byl zaveden „zlým“ Hobbesem, který nevěří v „dobrého“ člověka, musí být překonán spolu se zlým člověkem minulosti a za druhé, politickým chaosem suverénních států, z nichž každý je „vlkem“ pro jiné podobné státy. To je přesně tím, co by mělo být nahrazeno novým světovým řádem dobrého, laskavého, ideálního globálního liberálního světa. Něco se však pokazilo. A dnes už na vlastní oči přesně vidíme co.

První selhání globalizace: propast mezi teorií a praxí

Okamžik rozpadu sovětského bloku se stal pro globalisty výchozím bodem pro definitivní nasazení a globální instalaci jejich projektu, protože nikdo jiný se jim nepostavil, nezpochybňoval je a nekladl jim odpor. Zdálo by se, že „říše zla“ byla poražena, historie, jak Fukuyama křičel[7], skončila, protože globální konfrontace, která rozdělila svět na dvě ideologické části, skončila[8]. Od této chvíle byly nezpochybnitelným dogmatickým základem pro celé lidstvo pouze liberální hodnoty a západní elity byly misionáři těchto ideálních hodnot, vykrystalizovaných v procesu západní historické zkušenosti.
A přesto, navzdory takovému nezkrotnému optimismu západních ideologů a stratégů, začaly problémy od samého začátku. Koneckonců, liberálové v mezinárodních vztazích věří, že člověka lze změnit převýchovou a to dokonce natolik, aby se z něj stal zlý predátor, arogantní egoista, pro nějž je minulostí, že by stál za zájmy pouze svého národního státu. (Hobbes), věřil v rozumného a tolerantního demokrata-idealistu, nejlépe liberála, připraveného povznést se nad své sobecké zájmy kvůli druhým. Tedy formováním ideálního obrazu nového člověka, hnaného praktickým rozumem, krok za krokem, racionálně a tolerantně, odstraňovat nedostatky nedokonalého světa-chaosu národních států, vést jej k ideálnímu světu – globální občanské společnosti. (viz příklad našeho židozednáře 30. stupně zasvěcení Václava Havla).

To je obecně projekt liberálního osvícenství – učinit ze všech lidí osvícené liberály a pacifisty, kteří chápou, jak nerentabilní je bojovat a jak ziskové je obchodovat. Teorie pokroku je postavena na tomto idealistickém obrazu světa – přesouvá člověka od liberály nenáviděného homo homini lupus est k demokracii, a pak v důsledku toho racionální atomoví jedinci „nebojují mezi sebou“. Zdá se, že teorém byl prokázán.

Co bylo ale objeveno na samém začátku této cesty? Zcela nečekaně se ukázalo, že za nenáviděným sovětským totalitním zlým stalinským režimem se skrývá… většina lidstva zformovaná na zcela nezápadních hodnotách. A že na jejich pozadí i SSSR, částečně vybudovaný na západních marxistických dogmatech, vypadal mnohem progresivněji, pozitivisticky a materialisticky než nekonečné „hordy Arabů z Blízkého východu“, „barbarští Asiaté“, „nemytí Latinoameričané“ a „špinaví Afričané“. Za fasádou prosovětských režimů se po demontáži právě těchto fasád odhalily pro západního liberálního idealistu zcela vyslovené hordy divochů, kteří nebyli schopni vybudovat nejen občanskou společnost, ale ani dlouho- zastaralý národní stát a všechny jejich politické systémy byly založeny na republikánském principu dělby moci – žalostné, nekompetentní nápodobě. Odtud mimochodem Fukuyamova rychlá revize jeho teze o konci dějin a jeho radikálním přechodu na stranu národního státu. Ostatně, dokud on – národní stát – nedosáhne svého plnohodnotného, ​​dokončeného formátu, nemůže být ani řeč o nějaké globální občanské společnosti[10].

Jinými slovy, po rozpadu sovětského bloku se ukázalo, že svět (tedy většina lidstva) je nejen daleko od ideálního liberálního obrazu, ale je až katastrofálně daleko. Že je spíše v opačném stavu – ve kterém vládne divokost, barbarství, ignorance, nedemokratičnost a neliberálnost. Nejčerstvěji dokonce radikální cenzura. Ale jak můžete vybudovat liberální demokracii západního typu – a bez toho není možné zařazení do globalistického projektu, na územích, kde se beduíni potulují po písku, černí divoši tančí v bederních rouškách, vládnou příbuzenské klany nebo pojídají novorozené dívky, protože můžete mít jen jedno dítě na rodinu a nejlépe by to měl být chlapec. Jak lze překonat princip homo homini lupus est, kde jsou politické klany u moci po desetiletí, kde volby jsou jen napodobeninou, dělba moci je falešná a to, čemu se říká demokracie, leží na opačném konci amerického modelu?

Tak rychlé a pro mnohé nečekané vítězství Západu ve studené válce a nezkrotný optimismus Fukuyamy a s ním všech apologetů globalistického projektu velmi rychle vystřídal pesimismus odhalování skutečného stavu věcí. Před globalisty se nevyhnutelně otevřely dvě cesty: první bylo opustit globalistický projekt, když objevili propast mezi jeho ideálním obrazem a skutečným (objektivním, jak říkají pozitivisté) stavem věcí. V zásadě, jak nyní vidíme, z výšky skutečné historické zkušenosti by to bylo nejrozumnější a jediné správné rozhodnutí. Nakonec komunisté opustili svůj globální projekt a přestali trvat na budování komunismu po celém světě, na globální dominanci marxistických myšlenek. Dobře, bylo načase na to navázat reakcí, která by vypadala docela konzistentně – ze souboru liberálních dogmat. Tedy alespoň z touhy vnutit je v celosvětovém měřítku celému lidstvu. Západní teoretici však neměli dost rozumu, aby střízlivě zhodnotili konceptuální slepou uličku, do které modernita zavedla nejen samotný Západ, ale i celé lidstvo, které ji následovalo.

Špatná volba: globalizace za každou cenu

Ale byla tu i druhá cesta – nadále trvat na globalistickém projektu. Navíc, když si ho vybrali, byli globalisté odsouzeni začít jednat velmi rychle. Rozpad sovětského bloku jim okamžitě přinesl obrovské výhody. Většina se vždy postaví na vítěznou stranu, a protože sovětský projekt prohrál, začala věřit v nedotknutelnost a pravdivost západní cesty jak na Západě samotném (pokorně zavřela oči před všemi nedostatky a rozpory), tak ve zbytku světa. A to prosím pěkně včetně těch zemí sovětského bloku, které své nedostatky nafoukly na úroveň nepřekonatelného problému, který je snazší opustit než napravit a které se staly nejoddanějšími zastánci západní cesty. Žijeme v jedné z nich. Víra v „dobrý Západ“ byla silnější než kdy jindy právě v okamžiku kolapsu sovětského bloku. Západní cesta vývoje byla zvolena i v postsovětském prostoru, a zatímco tato magie působila na lidstvo ohromené takovým obratem věcí, bylo nutné jednat rozhodně a rychle. Ale byl to právě tento spěch, který se nakonec změnil ve stejně rychlé zklamání.

Je naprosto logické, že bylo rozhodnuto začít vytvářet model, jakousi výkladní skříň globalistického projektu, v Evropě (v USA si zřejmě sami na tak riskantní experiment netroufli). Ale i zde, u samotného zdroje západní civilizace, kde prosovětské režimy okamžitě opustily celé sovětské dědictví a přešly na stranu ani ne Západu, ale rovnou přímo USA, již nastal problém. Socialista – ach, hrůza, jak? Vždyť socialismus a vše s ním spojené mělo okamžitě zmizet v okamžiku rozpadu sovětského bloku – Svazová republika Jugoslávie (SFRJ) neměla absolutně v úmyslu přísahat věrnost ani USA, ani Západu, odvracet se od Ruska, i když se vydala liberální cestou a vůbec nikam nespěchala. Což ovšem uráželo zejména globalisty. Spěchali, chtěli nejen využít vítěze studené války, ale také vidět výsledek na vlastní oči, užít si následky svého vítězství v podobě rychlého rozvoje a ustavení unipolárního světa.

A právě zde, právě kvůli tomuto spěchu, došlo k prvnímu vážnému přepočtu, který otřásl nejen mezinárodním právem, které bylo sotva ustaveno pod výlučnou západní kontrolou, ale také vírou v „dobrý Západ“ jako takový. Američtí stratégové se ve velkém spěchu neobtěžovali dobře připravit a řádně zdůvodnit svou invazi do evropské země. Nějak si vymysleli záminku a spoléhali se na koalici některých členských zemí NATO, aniž by dokonce požádali o sankce od Rady bezpečnosti OSN[11] (celkem správně očekávali, že obdrží veto od Ruska a Číny), shromáždili první mrtvoly, na které narazili v kosovských márnicích, američtí političtí stratégové narychlo dávali dohromady „důkazy“ srbské genocidy na Albáncích a nevěnovali pozornost argumentům právníků. Do toho právní vědci, skeptici, „nýtovači“[12] a další odpůrci ostrých hnutí zahájili první zrádné barbarské bombardování jednoho z evropských hlavních měst v post-Jaltském světě, přičemž zničili zařízení civilní infrastruktury, mosty spolu s pokojnými demonstranty, nemocnicemi, televizními centry a vším, co ztělesňovalo nepohodlný režim nenáviděný netrpělivými americkými politiky.

Byl to první, zcela do očí bijící a zrádný útok proti všem, kteří skutečně chtěli věřit, a zdálo by se, že již bezpodmínečně věřili v nedotknutelnost a nestrannost západní cesty, Západ sám jako nejvyšší arbitr, jeho demokracie a jeho hodnoty . Porážka SFRJ se pro většinu opojenou americkým vítězstvím ve studené válce stala studenou sprchou a vystřízlivěním (zdaleka možná prvním, nikoli však posledním). Mezinárodní právo bylo nejen pošlapáno, ale také bombardováno leteckými údery NATO. Rusko-americký mondialistický projekt, založený na konvergenci dvou systémů pocházejících ze sovětského období, byl rázně narušen a Primakov obrátil své letadlo nad Atlantik[13] a z mondialisty[14] se okamžitě stal vlastenec.

Perfidní non stop

Zatímco se lidstvo vzpamatovávalo ze šoku ze zrady NATO ve vztahu k Jugoslávii, aniž by mu dovolilo skutečně přijít k rozumu a přijít s argumentem, který by vysvětlil, co se stalo, západní globalisté zasadili další ránu: opět hrubě a velmi neobratně vykonstruovali 11. září, pod touto záminkou napadli Afghánistán. V pákistánské jeskyni údajně skrytý bin Ládin ukázal, že je partnerem některých představitelů americké elity – jaké to maličkosti), a pak také bez přesvědčivých důvodů (nepočítaje zkumavku Colina Powella) a aniž by skutečně vytvořili koalici, zdemolovali stát Irák, fraškou proti legitimní hlavě tohoto státu, oběšením (!) jej [15] (to je tak liberální, jako ve středověku rozčtvrceni), krátce poté, když jednali prakticky totožně s prezidentem SFRJ Miloševičem[16]. Nyní začali západní političtí stratégové pod rouškou „lidového protestu“ demontovat celý Blízký východ, protože bez přeměny tohoto prostoru divochů na občanskou společnost v něm nešlo zavést liberální demokracii. A toho šlo dosáhnout pouze prostřednictvím chaosu, vedoucího k destrukci a smíchání struktur tradičních společností na Blízkém východě, čehož bylo dosaženo prostřednictvím řady barevných revolucí. Tam, kde globalisté narazili alespoň na nějaký odpor, byla zahájena občanská válka (Libye), vůdce byl brutálně zabit – nyní jasně rozčtvrcen – bez jakéhokoli soudu, stát byl zničen a uvržen do chaosu občanské války a nejobyčejnější islamistické teroristické sítě.

V tuto chvíli už neexistovala žádná důvěra v dobré úmysly západních elit, a to dokonce už ani v Evropě, ale jak víme, liberální globalistické elity to už překously a spěchaly neúprosně za svým cílem, aniž by jakkoli uhýbaly z cesty. Po mezinárodním právu nezůstala žádná stopa. Místo toho začalo dominovat právo silných – síla je správná[17] – a zákonnost obecně ztratila veškerý význam. Snahou USA v 21. století se svět zhroutil do dob středověké vojenské demokracie, kdy člověk se zbraní – ten, kdo má sílu – může vykonat spravedlnost vůči každému, kdo zbraň nemá – popř. nemá sílu vzdorovat. Mýtus „mezinárodního práva“ velmi rychle ustoupil triumfu bezpráví a USA s právem nejsilnějšího, začaly rozhodovat o osudech nejen států, ale i celých regionů světa. V takové situaci se ukázalo, že USA využívají všechny výhody získané v důsledku kolapsu bipolárního světa výhradně ve svých vlastních zájmech, jako ten nejbrutálnější vlk, v chaosu boje suverénních států o své zájmy, popsané Hobbesem, nenáviděným liberály. Poté, co Spojené státy získaly výhradní moc nad Západem, přestaly brát v úvahu i zájmy tzv. spojenců, zcela zotročili Evropu a proměnili ji ve svou submisivní kolonii, kterou lze zneužívat, jak se jim zlíbí [18], což se jasně ukázalo v době fascinace globalistů umělým „virologickým“ dobrodružstvím a vojenskou operací „Covid-19.“

Je jasné, že mezinárodní právo a nezaujatý postoj USA, které byly do jisté doby vnímány jako jakýsi spravedlivý arbitr světových procesů, jsou dávno pryč. V tento idealistický liberální nesmysl nevěří ani liberálové v Evropě, natož kdokoli jiný. Ale i po tomto pobouření proti samotným pilířům liberální globalizace, po pošlapání Kantovy racionální mysli, zlomení a znesvěcení Lockeova „čistého stolu“, měly USA ještě jeden poslední nástroj k udržení kontroly nad světem – ekonomická vodítka různé délky, v závislosti na míře integrace do amerického ekonomického modelu – od poměrně dlouhé pro Čínu a arabských království až po ultrakrátkou pro nejbližší „spojence“, především pro Evropu.

Po porušení práv měli nejoddanější příznivci liberální globalizace jen příležitost uvěřit v globální finanční a ekonomické páky Západu, v nezaujatý systém otevřených finančních trhů, univerzálnost platebních mechanismů a v dolar jako rezervní měnu. Pro nejliberálnější idealisty nakonec zbyla poslední bašta svobody a demokracie, rovnosti a nestrannosti – globální internet se svými sociálními nástroji pro svobodnou výměnu informací, kde se rozhodně nikdo nikdy neodváží porušovat svobodu projevu a projevených názorů, k otevřené výměně postojů a právu hájit své názory (ironie). Zároveň USA a jejich naprosto brutální pes NATO pokračovaly v pronikání všude tam, kde byly nakresleny dvojité plné červené čáry a visela všemožná varování – do postsovětského prostoru – zóny přímých a bezpodmínečných strategických zájmů Ruska.

V dobré úmysly a nestrannost Západu a zejména USA vůbec, nikde a v jakékoli dávce nezůstala víra v dobré úmysly a nestrannost a samotné American Benevolent Empire[19] bylo dost vyčerpané a s vyplazeným jazykem těžce dýchalo ústy s kapajícími slinami. Fragmenty víry v globální hodnoty „otevřené společnosti“[20] a sjednoceného západního světa stále ležely jako klapky na očích přívržencům liberální globalizace, dokud USA nenapadly neutrální, nezaujatou, bezjadernou, nicméně s ruskem hraničící Ukrajinu, která tam kvůli tomu v únoru 2014 spáchala ošklivou, zcela neskrývanou ozbrojenou vzpouru. Právě tehdy Západ zahájil otevřenou válku proti Rusku, která začala právě na Majdanu v únoru 2014, a ne v únoru 2022, na kterou (kdo tomu proboha ještě věří?) západní propagandisté ​​líně, ale stále zcela bezskrupulózně staví pro gojímy zbytky nadšení.

Od liberalismu k realismu a… multipolaritě

Ve skutečnosti se začátkem horké fáze konfliktu Západu proti Rusku v únoru 2014 začala úplná a konečná demontáž globalistického projektu. Ano, podezření na jeho insolvenci se objevovalo i po Jugoslávii a pokaždé jen sílilo – v Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii. Všechna tato dobrodružství ukázala světu, že USA prováděly voluntaristické akce výhradně ve svém vlastním zájmu a využívaly výhod, který jim byl svěřen po vítězství ve studené válce ne stříbrném, ale zlatém podnose. Byl to skeptik Hobbes (a nikoli pacifista Kant a idealista Locke), kdo triumfoval více než kdy jindy, protože to byl on, kdo nevěřil v dobrou podstatu člověka a dobré úmysly národního státu jako takového (a to si USA i nadále trvají na tom, že jde o výjimečný národ). Hobbesův antropologický pesimismus je v celé své kráse ztělesněn mezinárodní politikou USA: sobectví, dravost a násilí jsou nevymýtitelné a nelze je napravit, tvrdil Hobbes. No ano, potvrdili američtí politici a zároveň hlásali cíle budování globálního světa. Je to ale liberální svět, o kterém liberální idealisté snili, když spouštěli globalizační projekt jako takový?

Zadržet a přikázat osobu (která je podle Hobbese pro jinou osobu vlkem) lze provést pouze s pomocí silného státu, tvrdil Hobbes, nenáviděný liberály. No ano, potvrzují USA a tímto státem jsme my. Jen nás poslechněte. Stát je nevyhnutelný a je nositelem nejvyšší suverenity. Do státu se přitom promítá dravost a sobectví člověka, proto má národní stát své zájmy, říká Hobbes. Američtí politici se k věci šklebí, a to jsou naše výhradní americké zájmy. Vůle k násilí a chamtivost činí možnost války vždy otevřenou, poznamenává Hobbes. A to je pravda, americké elity se neztrapňují, my jsme prostě… Jsme prostě… Jsme realisté, my to dokážeme. A co liberalismus? – Ne, nevím. Žádný světový řád nemůže existovat dlouhodobě, ani starý, ani nový, existuje pouze chaos, který se mění, když některé státy slábnou a jiné posilují. Co, to jsou slova Hobbese? No, ano, to znamená, že jsme rozhodně realisté, odpovídají americké elity a liberální idealismus je nezajímá.

Je to však realismus, který prosazuje rovnováhu zájmů mnoha hráčů, byť postavenou na rovnováze sil. A protože na světě již neexistuje národní stát, který by mohl napadnout USA, které povstaly z nezákonného vykořisťování veškerého lidstva, znamená to, že národní stát sám – jako suverénní subjekt – se stává minulostí. A to je závěr, který logicky vyplývá ze světa, který nám USA před očima vytvořily. Pokud národní stát již není subjektem, znamená to, že na jeho místo nastupuje nový subjekt – civilizační blok, velký prostor, civilizace – jako koalice kulturně a duševně blízkých států, národů, kultur, spojených na na základě podobnosti zájmů.
Každý v současném světě má zájem chránit se před zradou USA a to je hlavní předpoklad pro vznik multipolárního světa. Zde byste neměli lpět na tom, že „mohou být pouze dva póly“ je to velmi hloupé. V srdci multipolárního světa je πόλις, πολιτεία – zvláštní forma politického uspořádání společnosti, která má svá civilizační specifika, zdroj politických impulsů a významů civilizačního sjednocení.

Globalizace: konečná demontáž v bývalé Ukrajině

Válka zahájená na Ukrajině proti Rusku rozbila poslední mýty o globalizaci:
Mýtus o existenci internetu jako zóny pro svobodnou výměnu názorů a vyjadřování jakýchkoliv postojů, stejně jako mýtus o rovném přístupu ke „globálním“ sociálním sítím. Nový název takových sociálních sítí jako „Facebook“, „Instagram“ , „YouTube“ a další „Twitter“, bez ohledu na to, jak tomu říkáte X je cenzura. Wikipedie není „svobodná encyklopedie“, ale lejno předané (mimo jiné i) ukrajinským nacionalistům a liberálům, kteří cenzurují vše, co se jim nelíbí.

Mýtus o dolaru jako světové rezervní měně již také neexistuje. Omezení přístupu k dolarovým zásobám pro Rusko je nebezpečným signálem pro všechny – pokud se vám jakýmkoliv způsobem nelíbí centrum pro vydávání jediného dolaru – Fed – ztratíte k němu přístup. Od nynějška je dolar měnou pouze a výhradně „výjimečného“ amerického národa a ne celého lidstva. A vytiskli toho už tolik, že planetu Zemi se vším, co na ní je, si můžete koupit několikrát. Vše, co dolar potřebuje, aby zůstal nad vodou, je vaše víra v dolar, založená na vaší víře v americkou moc.
Mýtus o univerzálních globálních finančních mechanismech přestal fungovat, jakmile tyto mechanismy začaly uvalovat sankční omezení na Rusko, které je na chvíli hlavním dodavatelem surovin do Evropy. Již neexistuje jediný globální platební systém SWIFT, existují platby SWIFT pro USA a jejich vazaly.

Zmrazení ruských aktiv v západních bankách jasně ukázalo, kde byste si již neměli držet svá aktiva. A využívání spojenců v jejich dobrodružstvích, aby dělali ty nejhnusnější a nejšpinavější skutky za USA, jen jasně ukazuje, že být spojencem USA je velmi nebezpečné a má vždy negativní, destruktivní důsledky. Jak ekonomické, tak bezpečnostní.

Zároveň se vším výše uvedeným existují i ​​teroristické sítě, barevné revoluce, svržení moci tajnými službami, občanské války, zničení i podpora vzbouřenců v jednom – to jsou dnes nové zbraně USA. A to vedle přímé vojenské intervence a přímých raketových a bombových úderů z nedosažitelné vzdálenosti, s jejichž pomocí tento hobbesovský „vlk“ v liberální kůži uplatňuje svou vůli výhradně ve svých vlastních zájmech skrývajících se za mýtem dobré globalizace. Současná SVO jasně prokázala, že žádný liberální globalistický projekt neexistuje a věří v něj pouze mentálně retardovaní idioti. Místo toho existuje americké „Impérium“[21], které využívá tyto idioty ve svých vlastních zájmech, a pokud nebude zastaveno, neizolováno na svém ostrově, zničí celé lidstvo a uvrhne ho do propasti skutečného globálního chaosu.

Po zničení pozůstatků mýtů o globalizaci, které se na samém počátku zdály lokální, zahájil NWO (z obou stran polokoule) globální transformace, které zdánlivě zahájily proces omezování americké liberální globalizace, která se nikdy plně nerozvinula. Většina pák na podporu globalizace byla demontována kvůli ztrátě víry v ně. Ale jsou tu i dobré zprávy. Odbourání základů americké unipolarity uvolnilo cestu k větší nezávislosti na dolaru a vytvoření emisních center nezávislých na USA, což dalo příležitost novým civilizačním pólům vytvořit si vlastní finanční systémy, vybudované na základě jejich civilizačních vlastnosti a myšlenky. Problémem je snad jen jediný fakt, že po nějakém čase to s největší pravděpodobností stejně povede k opětovnému sbližování zemí BRICSu s USA, stejně jako tomu bylo ve 20. století. Jen s rozdílem století, technologických kulis a sociálně-politických novotvarů.

Zajímavé divadlo je i pád monopolu americké masové kultury. Již neudržitelné nároky na globální kulturní dominanci prosakují dokonce i do korporátních médií. Děje se tak v důsledku počínajících závažných geokulturních změn (to stojí za zmínku samostatně), spojených s kulturním porozuměním a větším projevem civilizačních charakteristik nových subjektů světových procesů – civilizačních pólů – přesně vybudovaných na základě vysoce diferencované kultury, která spojuje kulturně a tedy civilizačně (v rámci stejné civilizace) blízké národy. To vše je přímým důsledkem SVO a ztráty víry v americkou (ale i liberální) benevolenci.

Neúspěšnou americkou unipolární globalizaci by tak měl (alespoň zas na pár desetiletí) nahradit „spravedlivější, vyváženější harmoničtější“ multipolární svět. Jeho subjekty nejsou národní státy, ale ani unipolární jednotný svět, ale civilizace. Nebo v případě říšského státu ležícího v centru civilizačního sjednocení lze říci civilizační stát, jehož typickým příkladem je Velké Rusko. Ne současná „země Ruské federace“ s okleštěnými hranicemi, ale spíše civilizační blok, jako byl sovětský blok nebo dříve Ruské impérium. Na rozdíl od běžných států je stát-civilizace neboli Impérium[22] postaveno na poslání, myšlence, kolem systému hodnot, které jsou nejen praktické a pragmatické, ale idealistické, eschatologické a dokonce mesiášské povahy. Může existovat několik takových civilizačních bloků, což je více než jeden – padající Pax Americana – ale mnohem méně (několikrát) než počet současných národních států, z nichž mnohé byly rozdrceny americkým „impériem“ a mnohé stále zůstávají ve stavu kolonií a nemohou se dostat zpod betonové desky americké nadvlády. Ostatně patříme mezi ně.

Zdá se, že přichází nový svět státních impérií a jeho kontury jsou stále jasněji viditelné skrze šířící se opar zbytků západní nadvlády. Nyní se už můžeme jen modlit, ať zlo, které bude přetrvávat i v této (pakliže realizované) mírnější podobě je pro nás snesitelnějším než je a doufejme, že brzy již bylo, to stávající…

Poznámky:
1. John Locke (1632–1704) – anglický filozof, představitel empirismu a liberalismu. Jeho myšlenky měly obrovský vliv na vývoj epistemologie a politické filozofie. Je široce uznáván jako jeden z nejvlivnějších osvícenských myslitelů a teoretiků liberalismu.
2. Další podrobnosti viz Locke J. Essay on Human Understanding. Díla: Ve 3 sv. T. 2. / Ed. I.S. Narsky. – M.: Mysl, 1985. – 560 s.
3. Immanuel Kant (1724–1804) – německý filozof, jeden z ústředních myslitelů osvícenství. Kantova komplexní a systematická práce na poli epistemologie, metafyziky, etiky a estetiky z něj udělala jednu z nejvlivnějších osobností západní
filozofie moderní éry.
4. Více podrobností viz Kant I. Kritika praktického rozumu. / Oikoymenh, 2023.
5. Thomas Hobbes (1588–1679) – anglický filozof, jeden ze zakladatelů moderní politické filozofie, teorie společenské smlouvy a teorie státní suverenity.
6. Více podrobností viz Hobbes T. Leviathan aneb Hmota, forma a moc církve a občanského státu. / Oikoymenh, 2009.
7. Francis Fukuyama (narozený 27. října 1952) je japonsko-americký filozof, politolog, politický ekonom a spisovatel. Senior Fellow v Centru pro demokracii, rozvoj a právní stát na Stanfordu.
8. Další podrobnosti viz Fukuyama F. Konec dějin a poslední člověk. / M.: AST, 2005.
9. Člověk je člověku vlkem.
10. Fukuyama F. Silný stát. / M.: AST, 2010.
11. Charta OSN zakazuje použití síly bez povolení Rady bezpečnosti OSN. Počínaje jugoslávským precedentem USA a NATO nadále opakovaně porušovaly tuto klauzuli charty.
12. Termín, který charakterizuje pečlivé filmové diváky, kteří věnují pozornost nuancím a detailům, dokonce až do té míry, že poukazují i rekvizity používané při natáčení, že mají třeba „nesprávné nýty“ (zejména pokud jde o vybavení, letadla a další zbraně).
13. V okamžiku, kdy 24. března 1999 začalo bombardování Jugoslávie NATO, letěl Jevgenij Maksimovič Primakov jako šéf ruské vlády přes Atlantik do USA k bilaterálnímu jednání. Když se Primakov dozvěděl o začátku bombardování, nařídil otočit letadlo a letět zpět. K jednání už pak nikdy nedošlo.
14. Mondialista je zastáncem myšlenky vytvoření jediného světa pod kontrolou vlády reprezentované dvěma ideologickými bloky – sovětským a západním. Tato myšlenka byla populární mezi částí sovětské elity a byla založena na principu „konvergence
dvou systémů“. Hlavní myšlenkou bylo, že Západ převezme nejlepší rysy sovětského systému, a sovětšský systém zase nejlepší úspěchy Západu. Předpokladem mondialistického projektu bylo prohlášení, že západní a sovětský blok ovládají polovinu světa a místo toho, aby se vzájemně konfrontovaly, potřebují spolupracovat a společně vládnout světu. Jak čas ukázal, mondialismus a konvergence, stejně jako z toho plynoucí uvolnění a perestrojka, se staly pouze triky v politické hře Západu zaměřené na oslabení a zničení sovětského bloku. Navzdory rozpadu SSSR však mnozí z ruské elity pokračovali v následování tohoto mondialistického plánu a naivně očekávali, že západní politici budou nadále konzultovat zásadní otázky s ruskou stranou. Situace s údery NATO na Jugoslávii tyto iluze zcela zničila.
15. Poprava iráckého vůdce Saddáma Husajna oběšením se uskutečnila 30. prosince 2006.
16. Prezident SFRJ Slobodan Miloševič byl nalezen mrtvý ve vězeňské cele u haagského tribunálu 11. března 2006. Jeho smrt nebyla dodnes uspokojivě objasněna. Verzi o sebevraždě věří jen přívrženci skutečných konspiračních teorií.
17. Might is Right, aneb The Survival of the Fittest je kniha, kterou v roce 1896 vydal neznámý autor pod pseudonymem Ragnar Redbeard. Kniha obhajuje myšlenky sociálního darwinismu. Redbird ve svém díle odmítá myšlenky lidských či přirozených práv a tvrdí, že základem všech práv je pouze síla.
18. Více podrobností o tomto tématu viz V.M. Konec Evropy. Spolu s Ruskem na cestě k multipolaritě. // M.: Rodina, 2022.
19. Benevolentní impérium (Benevolent, Benevolent Empire, impérium, které přináší dobro) je nejdůležitějším konceptem amerických neoconů, ospravedlňujícím globální univerzalitu americké politiky a ideologie. Od roku 2002 začal americký establishment a tisk tento termín aktivně používat k označení vedoucí role USA ve světě i v 21. století, počínaje prezidentstvím Bushe mladšího. Neokonzervativní teoretici (R. Kagan) vycházeli z Reaganova vzorce „SSSR je jako říše zla“ a navrhli symetrický projekt – „USA jsou jako říše dobra“, jehož šíření nemá smysl bránit.
20. Otevřená společnost je liberální koncept vyvinutý jedním z teoretiků liberalismu Karlem Popperem a propagovaný jeho apologetem Georgem Sorosem. Po celém světě, kde jsou vazalské kolonie USA jsou univerzity Otevřené společnosti a jejich absolventi jsou v nich programováni pro budoucí práci v neziskovkách a politice.
21. Více podrobností viz Hardt M., Negri A. „Empire“. Za. z angličtiny upravil G.V. Kamenskaya, M.S. Fetišová. // M.: Praxis, 2004.
22. Není zde míněno námořní, západní „impérium“ založené na vykořisťovatelském principu „metropole-kolonií“, ale suchozemské impérium založené na eurasijském rozvojovém principu „centr-periferie“.

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc DUBEN 2025:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Anonym 330,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Václav Vohánka 1000,- Kč, Stanislav Studenovský 500,- Kč, MUDr. Martin Volný 1000,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, František Burda 50,- Kč, Anonym 300,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Ivo Pimper 400,- Kč, Táňa Shcherban 500,- Kč, Miroslav Hloušek 200,- Kč, Vladimír Broul 500,- Kč, Luboš Sucharda 500,- Kč, Květuše Zlesáková 500,- Kč, Petr Franc 500,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Jaroslav Mazač 200,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Petr Včelka 800,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, František Hubený 300,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, František Škoda 500,- Kč, Jan Petr 500,- Kč. ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč

Celkem za měsíc: ... 17 500,00 Kč

Vybráno 39.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Co týden dal - 17.4.2025
• Francie už zase hoří - 17.4.2025
• Nový Jaltský pakt: Tajná dohoda čtyř mužů - 17.4.2025

(10 votes, average: 3,60 out of 5)

Loading...