10.3.2025
Kategorie: Kultura a tipy

Umění jako nástroj ideologie: Od dvorních šašků k morálním autoritám

Sdílejte článek:

PAVEL J. HEJÁTKO

Kdysi byli umělci kočovnými komedianty, kteří bavili dav a občas i mocné. Jejich role byla jasná – přinášet lidem radost, satiru a někdy i ostrou kritiku. V roce 1989 se ale mnozí z nich vymanili ze své původní úlohy a pasovali se do rolí morálních autorit. Už nebaví dav, ale vychovávají ho. Nezpochybňují moc, ale slouží jí. Včerejší Český lev tak nejenže neměl korunu, ale nebyl to ani lev nýbrž Pekingský palácový psík. Kdo nepolíbil modrožlutý prsten, nesměl snad ani do předsálí.

Změna role umělce ve společnosti

Historicky byli umělci ti, kdo kritizovali mocné – ať už to byli panovníci, církev, nebo totalitní režimy. Posledních pětatřicet let je tomu často naopak: umělecká elita nejen že nekritizuje systém, ale aktivně ho podporuje. Kdo nejde s proudem, je ostrakizován, vysmíván nebo rovnou vymazán. Častý bývá také (můj oblíbený, protože se týká mě osobně) tzv. „princip vymlčení“.

Dříve byl problémem cenzor, který dohlížel na ideovou čistotu děl. Již dlouho žádný cenzor ani nemusí existovat – umělci se hlídají navzájem. Ti, kdo se odchýlí, riskují ztrátu kariéry. Svoboda projevu formálně existuje, ale pokud ji využijete „nesprávným“ způsobem, můžete se rozloučit s oceněními, pozvánkami na festivaly a granty.

Proč tolik umělců slouží moci?

Ekonomická závislost – Umění je často financováno státem nebo korporacemi. Chcete grant? Chcete ocenění? Pak musíte zpívat podle not zadavatele.

Společenský tlak – Umělecká elita žije ve své sociální bublině. Odlišný názor znamená riziko vyloučení. A kdo chce být vyvrhelem?

Sebeobrana – Někteří umělci možná ani nesdílejí dominantní ideologii, ale podvolí se, protože si chtějí zachovat klidný život a kariéru.

Když umění slouží ideologii

Není poprvé v dějinách, kdy je kultura nástrojem propagandy. Umělci podporovali všechny režimy – od monarchií přes nacismus a fašismus, komunismus/socialismus po dnešní liberální globalismus. Vždy existovali tací, kteří se režimu podvolili z přesvědčení, ale i tací, kteří to udělali čistě z pragmatických důvodů.

Kultura se zbraní ideologie stává ve chvíli, kdy umělec není souzen podle svého talentu, ale podle správnosti svých názorů. Kdo se nepokloní, je vyřazen. Kdo se neklaní, neexistuje.

Závěr: Kdo je tu pro koho?

Původním úkolem umělců bylo sloužit lidem, ne moci. Když ale umělci začnou považovat běžné lidi za nevzdělaný plebs, který je třeba „vychovávat“, a raději se přimknou k těm, kdo drží otěže, jejich role se obrací. Přestávají být hlasem svobody a stávají se součástí systému, který kdysi sami kritizovali. Na druhou stranu – čemu se divit? Vždyť i samotný význam slova „elity“ je odvozen od slova El Elyon nebo také El Shaddai (Všemohoucí nejvyšší Bůh, což je jinak v satanské terminologii jeden z démonického pantheonu tzv. démon Ell) a ti kteří mu slouží se nazývají Ell Itase, tedy ti, kteří slouží bohu/démonu Ellovi.

Zbývá tak otázka: Budou mít ještě někdy tzv. „kulturní elity“ odvahu vrátit se ke svým kořenům, nebo budou dál stát na jevišti a říkat jen to, co se od nich očekává?

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 4,81 out of 5)
Loading...
9 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)