Hřibova Akce „P“
VOJTĚCH LIBICKÝ
Kromě tradiční klimatické úzkosti, jíž trpí Piráti tak nějak disciplinárně, padla na jejich předsedu Zdeňka Hřiba tento týden také úzkost náboženská. To není nic neobvyklého, neurózy z nezdravé religiozity jsou známy celá staletí a podle pokročilosti lékařské vědy se s nimi různě nakládalo. Pan předseda se podobně jako řada dalších rozhodl náboženství vytěsnit, a to konkrétně z pražské MHD. Jako příklad víry z nejodpudivějších zvolil Ježíše, jehož souřadně spojil s bordely a vodkou. Holt každý nosíme v hlavě své vlastní démony.
Hezky tak navázal na nosnou pirátskou tradici nenávisti ke křesťanství, která ve veřejném prostoru rezonuje už minimálně tři roky. Pražský radní za piráty Adam Zábranský tehdy na sociální síti Twitter oslavoval úbytek katolíků v ČR. Když se nad tím veřejnost pozastavila, podpořit ho přispěchal další pirát Vojtěch Pikal, který nenávist ekumenicky rozšířil na všechny křesťanské denominace a dokonce na všechny věřící. „Pražský radní vyvolal kontroverze tím, že vyjádřil pozitivní emoci nad poklesem počtu křesťanů podle sčítání lidu, domů a bytů. Tak bych ho chtěl podpořit a vyjádřit pozitivní pocity nad poklesem věřících obecně,“ napsal Pikal statečně. Bylo to gesto zhruba toho étosu, jako když Jan Hus zpíval na kacířské hranici.
Nejen v kontextu možných osobních traumat a obsesí, ale i v duchu věrnosti stranické linii lze tedy aktuální postup pirátského předsedy chápat. A současně je dobré si uvědomit, jaká Pandořina skříňka se tím otevírá. Protože pokud připustíme, že Ježíš, potažmo křesťanství bude v naší kultuře postaven na roveň ruské vodce a švédské trojce, stojí před námi a hlavně před Zdeňkem Hřibem řada dalších úkolů.
Předně bude potřeba přejmenovat náměstí, kde sídlí jeho úřad, protože Mariánské se opravdu nejmenuje podle Marie Kabrhelové (což by žádnému z pirátu, předpokládám, nevadilo). Zdeněk to musí nosit na vizitkách a to by zlomilo i chlapa s daleko méně křehkou psychikou. Na pravém nároží budovy magistrátu navíc stojí socha někdejšího vrchního pražského rabína Jeuhudy ben Becalela, takto slovutného rabiho Löwa, hlavního náboženského představitele židovské obce v rudolfinské Praze. A co z židovství povstalo, všichni moc dobře víme! Ale s tím by zas tak velká potíž být nemusela – rabi Löw se někam schová, jako se po únoru 1948 schovali všichni Masarykové. Prázdný sokl obsadí třeba markýz de Sade nebo někdo stejně progresivní.
Další křesťanskou provokací a útokem na osobnostní integritu Pražanů a návštěvníků metropole je jezuitská kolej Klementinum hned proti budově magistrátu. Z ní by ovšem mohl Zdeněk Hřib, veliký přítel kolejové dopravy (viz tramvaje pod sv. Václavem – což se tedy taky bude muset nějak vyřešit) učinit sídlo Správy železniční dopravní cesty, aby tu „kolej“ nějak přeznačil. Klementinum se to může jmenovat dál, jenom se na průčelí místo Ignáce z Loyoly umístí Gottwald, jehož odpor proti křesťanství byl zcela příkladný.
Řešení si konečně vyžádá také prostor náměstí Franze Kafky, kam ústí zadní vchod budovy magistrátu. Barokní kostel přes ulici nebude hned nutné bourat, postačí, když toxického sv. Mikuláše nahradí přátelský Santa Claus. Zdeněk Hřib by pak mohl řekněme někdy v prosinci v rádiu pohovořit o tom, že Ježíšek zestárl, narostly mu vousy a stal se z něj paňáca v červeném overalu. A že děti pracujících už se nerodí ve chlévě, samozřejmě.
Celý tento velkorysý projekt očisty veřejného prostoru od křesťanství by se mohl jmenovat Akce „P“, na počest pirátů. Nabízelo se konečně i Akce K, ale ukázalo se, že něco takového už se v minulosti uplatnilo. Ovšem nedůsledně – a plody této ledabylosti tak sklízíme dodnes!
Konzervativní noviny
- Zeman: Bezvýznamná Miroslava Němcová - 7.2.2025
- Když si armáda začíná dělat, co chce. Kód Charlie - 7.2.2025
- Český sen - 7.2.2025