Jak číst lži vyráběné na zakázku prodejnými agenturami?

PETR HÁJEK

Jednou z obvyklých „fint“ takzvaných agentur pro výzkum veřejného mínění (ve skutečnosti pro jeho utváření a manipulaci jím) je „možná statistická chyba“. Ta se oficiálně obvykle pohybuje kolem 3 %. Jinak řečeno čísla podpory jednotlivých stran a hnutí vyjádřená v procentech („pokud by se dnes konaly volby“) lze číst, jak se komu hodí.

Což platí zvláště pro menší mimoparlamentní uskupení, která úpěnlivě sledují každou desetinku „pohybu“ nahoru či dolů. Obdobně úzkostně čtou ovšem „průzkumy“ i strany parlamentní pohybující se na hraně (nemravné) pětiprocentní klauzule. A nejméně to zajímá velké subjekty – u nás fakticky jen ANO, přestože čím vyšší podpora, tím „možnost statistické chyby“ narůstá.

Nechme protentokrát stranou další fígle, jimiž se ve zfalšovaných „průzkumech“ dosahuje výsledků podle požadavků zadavatele (metody sběru, kladené otázky atd.). Odedávna platí Churchillův výrok, že věří jen datům (statistikám), které si zfalšuje sám. Výsledky slouží pouze jako materiál, na němž korporátní média (a příživníci zvaní politologové) teprve budují lživé mystifikační konstrukce, jež mají „nálady veřejnosti“ posunout žádoucím směrem.

Realita je tajná

Některá seskupení a strany (chtějí-li vědět, jak jsou na tom doopravdy) si proto někdy nechají udělat „tajný průzkum“, u něhož agentura neví, kdo je skutečný zadavatel – a provede jej relativně poctivě. Jeho výsledky sice skutečný adresát pak pečlivě utají, ale lze je „odečíst“ z jeho náhle vyvolané aktivity. To je případ STANu, jehož šéf (a ministr vnitra) Vít Rakušan vyrazil na spanilou jízdu po hospodách „bez cenzury“.

Téměř komické doznání jednoho z čelných představitelů totalitního státu, v němž cenzura a kriminalizování svobodného šíření informací a názorů patří k základním nástrojům udržení nekontrolované moci a vládního násilí, je právě tohoto druhu: Podle našich informací vyrazil Rakušan na své „turné“ poté, co jeden takový utajený průzkum kmotrům ukázal, že se „mafie ve Stanu“ ocitá opakovaně pod hranicí vstupu do parlamentu – a je na tom zhruba stejně jako lidovci a TOP – Pekarová.

V jejich případě se ovšem tyto politické mrtvoly stále živí nadějí, že je „přikryje“ parazitní připojení k rovněž hynoucí, ale stále ještě dýchající fialové ODS. Takové záchranné lano ovšem „brutální Nikita“ Rakušan nemá. Jeho spojení s Piráty (PS), které stanaři při posledních volbách „vykroužkovali“ ke klinické smrti, je definitivně pryč. A tak – vedle vládních propagačních kampaní financovaných ze státního rozpočtu (stát se to za Babišovy vlády, média a Chvilkaři by ho rozdupali) – musel vnitrácký kozel zahradníkem vyrazit mezi sprostný lid. Do skutečné reality. Korporátní média to samozřejmě vydávají za skvělý „PR tah“ – což je ale nesmysl. Katastrofa se tím nezmění.

Jemnosti brutálních lží

Něco ale „průzkumy“ přece jen ukazují. Ten, který pro Primu aktuálně vytvořil (totálně provařený) STEM, se bude nepochybně opět lišit od jiných mystifikací, které – podle zadání – vytvoří třeba pro Českou televizi daleko dražší (a provařený i mezinárodně) KANTAR. Každá z obou televizí sleduje mírně odlišnou politickou koncepci (NOVA je dnes prakticky na stejné „americké“ lince jako ČT), a proto vnáší do virtuální reality jemné odlišnosti.

Základní směr ale zůstává samozřejmě stejný – všechny hlavní televize pracují pro globalisty z Bruselu, Washingtonu a Davosu, jen se orientují na jiné finanční skupiny (i mezi nimi totiž probíhá mocenský boj). Zkusme proto „přečíst“, co nám chtěla PRIMA sdělit tentokrát – v okamžicích, kdy „průzkumy“ opět získávají svou roli (v minulém roce – bez „voleb“ – byly jen okrasnou větvičkou na vládní zvůli). A hle:

Jasně vede ANO (33,4 %). Tady lze pouze podotknout, že to ukazuje na stálé posilování Andreje Babiše. Ve skutečnosti se jeho preference už možná blíží 40 procentům. Povšimněme si jedné příznačné „drobnosti“: Tam, kde musí agentura výsledky nahoru či dolů hodně upravovat, uvidíme desetinná místa. Kde bylo dopředu dané, kolik ten, který subjekt dostane, je výsledné číslo celé.

Průhledné hry

A tak ODS má 13,2 %, Piráti 11,3 % – což proti poslednímu „měření“ pro PRIMU v listopadu znamená u obou mírný nárůst. Není vysvětlitelný ničím jiným než nutností „sesadit“ Okamurovu SPD z druhého místa na čtvrté (nyní rovných 10 %). Pokud bychom vzali v úvahu jen přiznávanou možnost chyby o 3 %, mohlo by to být také tak, že SPD má 13 %, ODS 10 a Piráti 8 procent.

To by se už možná více blížilo realitě – jenže musíme vycházet z toho, že SPD těch 10 % dopředu určili jako konstantu (k níž domodelovávají „proměnné“ ODS a PS). Na počátku kampaně před (tentokrát poměrně důležitými) volbami do bruselského „parlamentu“ je přece vyloučeno, aby se ukázalo, že jediný skutečně opoziční Okamura disponuje možná nějakými 15 procenty voličů. Minule ho posunuli přechodně na druhé místo jen jako „výhrůžku“ pro odpadávající příznivce stran pětidemolice. Teď je ale už musejí začít mobilizovat.

Proto dostal STAN pevně STANovených 7 % a TOP 09 rovných procent 5 – tedy „dárkovou lež“ pro její pražské bruselsko-washingtonské radikály, která zní: „ještě v parlamentu, ale už na hraně“. Je to sice téměř komický pokus o jejich vzkříšení – ale co jiného s tím dělat? Jinak by pak celkové počty vládní koalice – pro alespoň trochu nadějeplnou mediální interpretaci – ztratily jakoukoli bázi. Lidovci jsou už prakticky na nule (2,7 %) dlouho, tam se s tím nemá smysl mazat.

Zajímavosti teprve pak

Když je to hlavní napohled vyřízeno, přichází na řadu – to hlavní: KSČM má zničehonic 4, 8 %. Pohybuje se (při statistické chybě) opět v prostoru vstupu do parlamentu. Kateřina Konečná (předsedkyně a europoslankyně) musí být nepochybně při tom pohledu ráda. Pokud je naivní, což zdá se, není. Její výkony jsou sice docela obstojné (videa, která točí, kolují po internetu a jsou sledovaná), ale smysl „posunu“ je jiný:

Bylo potřeba na příčce „čtyři a něco“ nahradit Šlachtovu Přísahu, která (pořád těžko pochopit takovou oboustrannou chybu) se dala do holportu s Macinkovými „pražskými“ Motoristy, a tak teď dostala „za trest“ jen 2, 6 %. A současně zadavatelé potřebovali pozvednout bývalé vládní socialisty (nyní s neschopným Michalem Šmardou a tragickým názvem SOCDEM) na alespoň 3, 1 %.

To proto, že je jednak platí miliardář s významným (pro PRIMU) potenciálem reklamních peněz – a jednak se hodí k následným úvahám, jak by mohli nahradit v příští koalici některé z partnerů: buď pětidemolice, nebo opět s Andrejem Babišem. Něco se v médiích žvanit musí.

Michal Šmarda (SOCDEM) tedy musel rychle „vyrůst“, aby na tříprocentní hranici vystřídal PRO Jindřicha Rajchla – jako trest za zděšení z toho, že se Rajchl docela chytrým tahem spojil s několika podstatnými jmény – především s Michalem Haškem, bývalým místopředsedou ČSSD (mediálně lynčovaným a poté stranicky popraveným za loajalitu k Miloši Zemanovi.

PRO náhle přestalo pro „výzkumníky“ prakticky existovat. Ale – zajímavost – nechali „žít“ Trikolóru (1, 7 %), přestože je ve spojení s SPD. Což znamená v (imaginárním) součtu možná nějakých 17 % této „koalice“ – to nepořádní výrobci veřejného mínění přehlédli. Příště to nepochybně napraví.

Nejtěžší ideo – zločin

Brzy budou tento „průzkum“ následovat další. Ostatní výrobci lží a virtuální reality trochu počkali, aby se nestalo – jako již tolikrát – že se liší natolik, až to i zbývajícím „věřícím podvoleným“ musí být trochu divné. Teď to hezky doladí. Některé zpřeházejí, jiné odsunou, další pozvednou – podle toho, co preferuje zadavatel (stejně nemravný jako ty agentury).

Z hlediska skutečných preferencí to neznamená vůbec nic. Jen se rozjíždí obvyklá hra na slepou bábu. Tou slepou bábou – člověkem s očima zavázanýma mystifikací – je i každý, kdo tyto „průzkumy“ bere jako „alespoň základní orientaci“. Nejde o vůbec žádnou jinou orientaci než dezorientaci.

Skutečné průzkumy (i ty jsou ale často sporné, o metodách se mezi nezkorumpovanými sociology vedou nekonečné spory) se projeví, jak řečeno výše: Rakušan vyrazí do ulic vyzrazovat státní tajemství o vyvlastnění malých akcionářů ČEZu. A současně tak v mediálním rachotu definitivně odvést pozornost od stále dramatičtějších nesrovnalostí s vládní verzí masové popravy na pražské vysoké škole, které vyplouvají na povrch jako olej na vodu – a mainstream se tváří, že vše je uzavřeno.

Je proti tomu obrany? Samozřejmě. Nepodvolená část veřejnosti si to vyzkoušela kolem covidové a vakcinační lži. Tu tvrdou zkušenost si mainstreamem proklínaná či ignorovaná většina – která nakonec o naší budoucnosti navzdory všem manipulacím rozhodne – už udrží.

Její součástí je ideo-zločin, který nyní budou vládní mafiáni v Praze, Washingtonu a Bruselu nejusilovněji pronásledovat a trestat. Zapojuje totiž rozum i srdce má jméno:

Svobodné a samostatné myšlení.