Děkuji za krásný rok

Člověku se až nechce věřit, že to bylo teprve před rokem, co mě poprvé propral Jeník Cemper a já si následný mediální hnojomet nevyložil jako signál k ústupu a místo zavření blogu a návratu k rádlu a hroudě jsem se dal na blogaření s plnou parádou. Je to teprve rok, kdy jsem poprvé došel k poznání, že nepotřebujeme jen volit lepší politiky, ale musíme za nimi stavět podpůrné struktury, protože je těžké se postavit tak velké síle, jakou představuje EU, bez toho, abyste se mohli opřít o ukázněné voliče, kteří chápou vaše záměry.

Není to ještě ani rok a půl od první velké demonstrace, která zřetelně ukázala, že Alternativa už není bezzubá, beze zbraní a bez prostředků. Už tehdy jsme se uměli svolat bez asistence velkých médií. Tehdy jsme začali plnit sály a začali jsme tříbit naše schopnosti i naše lídry. Původní nadšení někde vychladlo, ale jinde se přetavilo v politické strany i v první alternativní média.

Protestovat začínají i odboráři, naše myšlenky se dostávají k dalším a dalším čtenářům i posluchačům. Před rokem se dost lidí ještě bálo, vyjádřit nám veřejně podporu a opravdu měli strach, jestli na ně nenastoupí nějaké to Rakušanovo komando. Teď z toho už lidé spíš mají srandu.

Liberální vláda sice co měsíc vyhlašovala další a další ofenzívu proti dezinformacím a dezinformátorům, ale všechny dopadly úplně stejně jako ofenzíva na Ukrajině. Byly to ofenzívy, které svět neviděl. Stejně jako ofenzíva tam v Záporoží, dosáhlo se jediného – ukázala se neschopnost dosáhnout deklarovaných cílů. Před ukrajinskou ofenzívou byla ruská armáda před zhroucením. Po ukrajinské ofenzívě se z ní stala druhá nejsilnější armáda světa. U nás také vláda vypadala silnější tenkrát před rokem. Teď už to skoro vypadá, že silnější jsou dezinformátoři… a hlavně… ty potvory vám vlezou všude a strašně rychle se množí.

Jakékoliv veřejné vystoupení našich vládních představitelů bylo jen dalším hřebíčkem do rakve naší líbodémo.

Je to teprve rok…

Přátelé, děkuji vám všem, kteří jste mě na této cestě podpořili a byli na ní se mnou. Děkuji všem, se kterými jsem si mohl podat ruku, ať už na demonstracích nebo v sálech a sokolovnách. Děkuji všem, kteří vystoupili ze své komfortní zóny a nabídli svojí pomoc. Ať už jste přiložili ruku k dílu, nebo jste sáhli do vrecka.

Děkuji Petře Rédové, že se ujala namlouvání mých článků a že to už rok dělá den co den, ať je doma, na dovolené a nebo v Londýně v nemocnici v práci. Děkuji Davidovi Moosovi, že se ujal počítačové stránky věci a občas si se mnou popovídá před kamerou. Děkuji těm, které nemohu jmenovat, ale kteří můj text doprovodí pohyblivými obrázky, odstraní šumy a postarají se, aby se to rozlétlo po sociálních sítích.

Děkuji klukům, kteří se mi starají o Twitter a Telegram.

Děkuji mému bratrovi, který vymyslel název Vidlákovy kydy a postaral se mi o blog. Teď právě dokončuje aplikaci, pomocí které si u mě můžete vyžádát potvrzení o daru. Institut českého venkova má normální IČO, řádně zaregistrované stanovy a akurátně vedené účetnictví. Každý, kdo mě v uplynulém roce finančně podpořil, má možnost si vyžádat potvrzení o daru. Aplikace bude spuštěna s úderem půlnoci 1.1.2024. Doufáme, že už brzy také bude fungovat nové rozhraní Litterate i Vidlákových kydů, které by mělo být uživatelsky přívětivější a autorsky praktičtější. Já vím, slibuju to už dlouho a mělo to dávno být, ale chceme to pustit mezi vás kompletně vychytané.

Děkuji vám, kteří jste byli se mnou, když mi bylo nejhůř, kteří jste mi poslali nějaké povzbudivé psaní. Byli jste to vy, díky kterým jsem vždycky chytil další dech. Děkuji všem, kteří mě v uplynulém roce navštívili a se kterými jsem měl možnost vést debaty… Děkuji vám, co jste se v září přihlásili na můj workshop. Bylo vás několik tisíc a já mohl přijmout jen dvacet z vás. Doteď přemýšlím, jak to udělat s dalšími podobnými akcemi… jsem příliš levičák, než abych prostě stanovil nehorázné vstupné a tím se to protřídilo. Inu… potřebovali bychom hento komunitní středisko.

Rád bych také poděkoval všem, kteří sáhli do kapsy poněkud hlouběji, než by bylo rozumné. Vidlákovy kydy žijí z několikasetkorunových částek. Nejběžnější dar je 500,- Kč. Ale mezi velkým množstvím pětisetkorun se občas objevily částky řádově vyšší. Teď, v posledních dnech roku, bylo takových částek abnormálně hodně. Jako byste mi chtěli do Nového roku udělat co největší radost. Děkuji vám z celého srdce. Bylo to tak štědré, že kdyby to vydrželo ještě dva měsíce, tak v dubnu někde v našem společném komunitním centru opravuju omítky…

Náš národ není ztracen. Jen dlouho spal.

Přeji vám dnes pěkného Silvestra. Přeji vám, ať příchod roku 2024 oslavíte v příjemné a bujaré společnosti. Příští rok nebude jednoduchý. Přivítejme ho s odhodláním.

Váš Vidlák