Tvrdá realita: Ukrajinská ofenzíva konečného úderu se nezdařila

The Hard Reality: Ukraine’s Last-Gasp Offensive Has Failed

podle  překladače

Tvrdá realita: Ukrajinská ofenzíva konečného úderu  se nezdařila

Hlavní  bod: Chladná a tvrdá pravda v dnešní válce mezi Ruskem a Ukrajinou je, že kyjevská ofenziva konečného úderu  selhala a výsledek nezmění žádné kouzlení s  fakty.

Jak je podrobně popsáno v části 1 této série, která zkoumá minulou výkonnost a současnou kapacitu ukrajinských ozbrojených sil (UAF), kyjevské jednotky dosáhly v roce 2022 některých výjimečných a významných úspěchů na bojišti. Do roku 2023 byla velká naděje, že právě  ony  připraví cestu ke konečnému vítězství ve válce. Ukrajinské vysoké vedení bohužel trpělo kombinací špatných rozhodnutí, přeceněním vlastních kapacit a – bohužel – i přeceněním účinnosti západní vojenské výstroje.

Již v lednu 2023 začaly západní mediální zdroje mluvit o ukrajinské „jarní ofenzívě“. V té době byli Rusové těžce poraženi během bitev o ukrajinský Charkov a Cherson. Moskva měla čtyři měsíce před částečnou mobilizací 300 000 vojáků – ale těžce klopýtla hned na začátku při zapracovávání nových branců – a nepotvrzené zprávy tvrdily, že až 700 000 mladých ruských mužů uprchlo ze země, aby nemuseli bojovat. Ukrajinská morálka vyšplhala  až  do  nebes a ruská motivace se zdála  být  byla v kanalizaci.

Zatímco kvalita prvním ruským brancům zjevně chyběla, i tak je už v listopadu Kreml zastrčil , více než desítky tisíc,  na  zacpání  děr vytvořených podzimní ofenzívou Ukrajiny, což pomohlo zastavit ukrajinský nástup. V lednu Putin zesílil  útočné operace v celé 1000 km frontové linii, aby udržel tlak na UAF, s důrazem na sousedící  města Soledar a Bakhmut. Na rozdíl  od minula  obecně se Putin rozhodl pověřit  tímto  bojem PMC Wagner Group – a právě zde Ukrajina udělala svou první velkou chybu v roce 2023.

Dvojitá katastrofa v Bachmutu pro Ukrajinu a Rusko

Bakhmut bylo středně velké město se 70 000 obyvateli. Mělo určitý taktický význam pro každého,  ale samo o sobě nemůže být považováno za kritické ani na operační úrovni. Ukrajina držela město, ale začátkem března Wagner dosáhl východního okraje města. Vojenskou nutností pro Ukrajinu v té době bylo stáhnout se z Bachmutu na další bráněnou linii na západ.

Z této nové pozice by byla schopnost Ukrajiny bránit se silnější a úkol Ruska zaútočit na nové ukrajinské linie obtížnější, protože ukrajinská strana by držela  výšiny  a  držela otevřená palebná pole, přes která by Rusko muselo postupovat při  jakémkoli útoku. Což je  extrémně obtížné a nákladné, pokud jde o muže a vybavení. Ale lpěním  na  Bachmutu byl úkol pro Rusy mnohem jednodušší. Nyní se Rusko mohlo posunout n a pár metrů od ukrajinských pozic v Bachmutu, aniž by bylo viděno. Obránci Bachmutu byli od tohoto okamžiku v nevýhodě.

Ale  Zelenskyj se rozhodl bojovat  o Bachmut  za každou cenu. Vysocí američtí vůdci několik měsíců varovali ukrajinského prezidenta, že bitvu nelze vyhrát a doporučovali přesunout se do jiných obranných pozic. Nejen, že se odmítl stáhnout do lepší  bojové pozice, ale nařídil svým mužům, aby se nevzdávali ani jediné budovy, čímž je donutil bojovat na život a na smrt. Měsíc po měsíci Zelenskij posílal brigádu za brigádou, aby posílila Bakhmuta ve snaze zvrátit stav  věcí.

Nejen, že bylo bolestně zřejmé, že vojenské aspekty  jasně ukázaly, že existuje jen malá racionální naděje na zastavení Wagnerovy snahy o dobytí Bachmuta, ale mnoho z těch brigád, které Zelenskij poslal na marnou pomoc na pomoc jeho obráncům, bylo také naléhavě potřeba v nadcházející jarní a letní ofenzivě. Dva dny po  pádu Bachmutu  byl Zelenskij stále vzdorovitý a tvrdil, že město nepadlo. V roce 2022 Zelenského houževnatost a neochota ke kompromisům vyústily v otupení ruské invaze a následné dvě velké operační porážky.

Tyto úspěchy však vyvolaly aroganci, která ho v květnu 2023 přivedla k velmi nákladným chybám se strategickými důsledky: Ukrajina nejenže vynaložila nenahraditelné zdroje na obranu strategicky bezvýznamného města, ale také připravila  o  kriticky důležité brigády pro jeho  dlouhodobou ofenzivu, která měla Přijít. Bohužel, jakmile byla v červnu zahájena ofenzíva, chyby pokračovaly.

Neadekvátní a nesprávný trénink vydláždil cestu k neúspěchu

Během mnoha měsíců před ofenzívou mnoho západních publikací oslavovalo „ pokročilý výcvik “, který ukrajinské ozbrojené síly získávaly z řady zemí NATO. Současně byla řada ukrajinských brigád vybavena také moderními bojovými vozidly NATO, jako jsou tanky Challenger a Leopard, americké dělostřelecké systémy, bojová vozidla Bradley a Strykery. Očekávalo se, že spojení techniky NATO s výcvikem NATO vytvoří kvalitní útočnou kapacitu, která pronikne klínem ruskou obranou k pobřeží Azovského moře, čímž rozdělí okupační síly na poloviny.

Foreign Affairs v den zahájení ofenzivy zveřejnily analýzu s názvem „Skrytá výhoda Ukrajiny:

Pozn:  vlk:  schválně  jsem ji  našel a vydávám  dnes  jako paralelní  článek.. Aby  bylo  jasno,  že nejen  Zelenskámu stoupla sláva a  arogance  do hlavy 

Píše se  v ní  jak evropští trenéři transformovali kyjevskou armádu a změnili válku“. A přesto, jak bylo bolestně pozorováno nyní po téměř třech měsících operace, evropský výcvik a výcvik NATO nezměnily UAF. Jak jsem tvrdil měsíce před zahájením ofenzivy, pro Ukrajinu bylo téměř nemožné transformovat se během několika týdnů nebo několika měsíců výcviku a seznamování  s výstrojí NATO. Důvody jsou zásadní – a nereflektují jen ukrajinské jednotky, protože američtí vojáci jsou těmito základy stejně omezeni.

Abyste vytvořili účinnou polní vojenskou sílu schopnou používat operace kombinovaných zbraní k poražení velké velmoci, která připravila obranný systém s více úrovněmi, musíte mít nejprve značný počet plně obsazených bojových brigád. Prapory a roty každé brigády musí být obsazeny veliteli čet a poddústojníky, veliteli rot, velícími poddůstojníky, rotmistři a veliteli praporů a operačními důstojníky se zkušenostmi s vedením takových operací. Tito různí velitelé potřebují praxi dva až pět let na úrovni čety, 5 až 7 let u roty a 15 až 20 let na úrovni prapor a brigáda.

Jakmile jsou jednotky řádně obsazeny vzdělanými a vycvičenými velícími, dalším požadavkem je rozvíjet dovednosti jednotlivých vojáků, aby mohli vykonávat své dovednosti (řidič tanku, střelec Bradley, člen pěchoty atd.), poté vycvičit posádky k obsluze obrněných bojových platforem, pak čety, aby spolupracovaly, pak spolu  roty, pak prapory společně u brigády a nakonec brigády a divize v divadelní armádě. Veškerý tento individuální a kolektivní výcvik musí být proveden, aby se vytvořila úspěšná, koordinovaná operace kombinovaných zbraní. Ukrajina žádné z těchto předpokladů neměla. Nemělo proto být překvapením, že tolik očekávaná ofenzíva hned od začátku narazila do cihlové zdi.

Taktický výkon v letní ofenzívě na Ukrajině 2023

Dříve jsem se podrobně zabýval výkonem ukrajinské armády v její ofenzivě, ale zde pojednám o klíčových chybách, které byly zodpovědné za jejich neúspěch. Prvním problémem bylo, že ukrajinské vojenské a politické vedení nařídilo, aby ofenzíva vůbec začala. Téměř měsíc po zahájení operace ukrajinský velící generál Valerij Zalužnyj v rozhovoru pro Washington Post argumentoval tím, že „to mě ******“ , když slyší stížnosti na nedostatečný pokrok.

Přesto ve stejném rozhovoru přizná, že „bez plného zásobování (pro ofenzivu) nejsou tyto plány vůbec proveditelné. Klíčovou mezi jeho stížnostmi byla absence vzdušné převahy. NATO podle něj nikdy nezahájí útočnou operaci bez vzdušné převahy. A má pravdu. Ale Zalužnyj komunikoval ještě zásadnější věci.

Ukrajina také trpí chronickým nedostatkem kapacity protivzdušné obrany, nedostatečným počtem houfnic a dělostřeleckých granátů, nedostatečnými systémy elektronického boje, nedostatkem raket a možná nejdůležitější ze všeho je sotva 25 procent potřebné odminovací kapacity. Začátkem  června zahájila ofenzivu přes širokou frontu Když tedy Ukrajina. za těchto okolností, nikoho v Kyjevě, Washingtonu nebo Bruselu nemělo překvapit, že narazila na ruskou pěst

Ruský obranný systém s mnoha pásy se do značné míry spoléhá na miny, které zpomalí nebo nasměrují ukrajinské jednotky do zón, které ruská přímá palba a dělostřelecké systémy mají předem pokryta. V prvních dvou týdnech selhal prakticky každý obrněný útok, získy představovaly  nepatrná území a žádnou z operační hodnotu. New York Times a další zdroje tvrdily, že UAF celou  ohromující pětinu západní  obrněné techniky ztratilo v prvních dvou týdnech. Nemohlo to být jinak.

Pokud má Rusko vzdušnou převahu, silnou protivzdušnou obranu, výhodu v dělostřeleckých granátech, robustní systémy elektronického boje – ke znehodnocení ukrajinské komunikace a vyřazení velkého počtu dronů a raket UAF – a mělo šest až devět měsíců na přípravu propracovaných obranných systémů, mělo by být nade vší pochybnost jasné, že poslat částečně obrněné síly, částečně vycvičené, s omezenými zkušenostmi s prováděním rozsáhlých útočných operací, znamená poslat velké množství vlastních  mužů na jistou smrt.

Od prvních několika krvavých týdnů ukrajinská strana změnila taktiku, aby minimalizovalaztráty  obrněných vozidel a používala akce více zaměřené na pěchotu. UAF, nyní ve třetím měsíci, zastavily postup na frontě Záporoží – obsadily Staromaiorske , většinu Urozhaine a většinu Robotyny – ale ztratily určitou pozici na severu v oblasti Kupjanska . Ale ztratili desítky tisíc mužů, aby těch pár kilometrů na  Rusech vyškrábali. UAF nemá dostatek vojáků ani vybavení, aby pokračovalo v tomto plíživém tempu. Pravděpodobně jim dojdou muži dlouho předtím, než dosáhnou byť jen střednědobých cílů.

Důsledky

Chladná a tvrdá pravda v dnešní válce mezi Ruskem a Ukrajinou je, že ukrajinská ofenzíva posledního úderu selhala a výsledek nezmění žádné kouzlení. UAF selhalo ze zcela předvídatelných důvodů, založených na trvalých základech boje, které nepodléhají optimismu, zbožným přáním nebo nějaké  kouzlení s fakty. Otázkou však je, co by nyní měly Spojené státy dělat.

Politika používaná Washingtonem od začátku války podporuje Ukrajinu „tak dlouho, jak to bude potřeba“. Jestli to byl někdy dobrý nebo špatný nápad, nechám na debatu jindy. Zde je důležité, že tato politika nepřinesla výsledek prospěšný pro Kyjev ani Washington a nyní se musí nějak  transformovat, aby uznala nové skutečnosti.

Nikdo nemůže tvrdit, že Spojené státy nedaly Ukrajině všechny  šance, aby zjistila, zda může uspět na bojišti, protože jsme poskytli doslova tisíce obrněných vozidel, miliony granátů, raket a bomb a výcvikovou a zpravodajskou podporu – spolu s s mnoha miliardami další pomoci. Tato pomoc však nepřinesla ukrajinské vítězství a nyní je čas nastavit novou politiku ve světle současné reality. Poslední část této série prozkoumá, co nyní může Washington udělat, aby zmírnil neúspěchy a přinesl nejlepší možný výsledek pro Spojené státy a Ukrajinu.

Daniel L. Davis je Senior Fellow pro obranné priority a bývalý podplukovník v americké armádě, který byl čtyřikrát nasazen do bojových zón. Je autorem knihy „ Jedenáctá hodina v Americe roku 2020“. Davis je také 19FortyFive přispívajícím redaktorem.

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

Jak  se vám  to čte?  Ano, jak se  vám  to čte, ptám se znovu. Ten  dotaz reflektuje  to,   že  pan podplukovník v.v.  není v  poslední době  jediný,  kdo s takovým hodnocením  přichází!!!!  Najednou  je jich  jak  hub  po deštích. Najednou.  Kde  byli  dejme  tomu v březnu  nebo květnu?  proč  vystrkují  hlavy  až  nyní?

Změnilo se  snad  od té doby  pro ně něco?  Nebo  nastala  nějaké  nová zásadní skutečnost?  Ale na  druhou stranu – pan podplukovník  v.v. aspoň  aspiruje  na generálské lampasy. Generála  po boji.   Cením si  i  tohoto pohledu. Protože  ten  do takového Česka  ještě  ani nedorazil. Ba  je  v tuzemsku  zakázán.

Ve  stejný  den, kdy  vyšel  tenhle  text,  vystupoval v  na  ČT  jakýsi  expert  jménem  Bříza. K témuž  tématu. Viděl jsem závěr a  málem  spadl ze  židle, co všechno v těch pár minutách na mne  navalil,  jak  UK Army  zničí zbabělého, hloupého , neschopného a  věčně  ožralého Rusáka! I vy se můžete  pokochat. Výtah  je  zde:

Ukrajina ubránila svou identitu, jestli chce zpět Krym, musí jej dobýt, říká analytik Bříza