Fialova vláda ve svém úsporném balíčku zatajila zdražení elektřiny

Jestliže ministr financí Zbyněk Stanjura už z pochopitelných důvodů nechce, aby stát platil nějakých 18 miliard korun ročně na podporu obnovitelných zdrojů, nedá se to ale poctivě řečeno vyřešit jinak, než platbu opět převést na spotřebitele. Ti také tuto částku 0,50 Kč plus DPH platili (složka označená Podpora OZE, POZE v regulovaných položkách ceny) až do doby energetické krize, kdy ji za ně převzal stát, aby občanům a firmám ulehčil. Ministr Stanjura jen nyní kalí vodu, když prohlašuje, že se to „nějak udělá“ bez zátěže občanů. Ostatně před několika týdny vrácení poplatku spotřebitelům potvrdil v České televizi v otázkách Václava Moravce i ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela.

Každá kilowatthodina spotřebované elektřiny se od ledna zdraží celkem o 0,60 Kč, což je pak jednoduché násobit roční spotřebou elektřiny dle příslušných tarifů. Pro malou domácnost se svícením tak o 100-150 Kč každý měsíc, s vařením pak na dvojnásobek a s topením elektřinou půjde až o tisíce korun měsíčně navíc. To však není celé. Prudký současný růst nových solárních zdrojů (dle ČEZ Distribuce FVE mají kapacitu 2800 MW a pod smlouvou o připojení je připravena obří kapacita 12 000 MW) kvůli jejich nestabilitě, nespolehlivosti ale politickému upřednostňování si vyžádá zcela zásadní navýšení poplatků za distribuci a správu sítě. Dle státní firmy ČEPS distributoři a ČEPS v příštích letech investují do sítí 400 miliard korun. To pochopitelně významně zdraží elektřinu pro koncové uživatele.

Je to tak trochu absurdní divadlo. Kdo podle příslušného zákona totiž postavil do 31. prosince 2010 solární elektrárnu (FVE), dostal dle parlamentem a vládou stanovenou výkupní cenu elektřiny 12,50 Kč za kWh a inflační doložku na 20 let. Ta byla z poloviny placena spotřebitelem jako zmíněný poplatek v každé kWh, zčásti hrazena přímo ze státního rozpočtu. Když se posléze ukázalo, že tento zákon je nesmírný paskvil s nehorázně velkou garancí výkupní ceny z FVE, zavedl český stát na zisky solárních baronů dodatečnou daň 26 %. To ale nic nemění na faktu, že do roku 2030 dostanou solární baroni za garantované výkupní ceny podle analýzy Energetického regulačního úřadu na 800 miliard korun. To je bezkonkurenčně největší finanční tunel v polistopadové historii Česka.

Jestliže ministr Stanjura se nyní snaží zastírat, že snad vláda ČR nemusí ctít zákony, ať už jakkoli špatné, pak je zaděláno na vítězné arbitráže ve prospěch solárních baronů. Ti si tehdy příslušnou zákonnou normu prolobbovali a výsledkem byla za pár let do deadlinu na Silvestra 2010 rekordní nově instalovaná kapacita přes 2000 MW nových solárních zdrojů. U řady velkých FVE ani nebylo známo, kdo jsou jejich majitelé, zastupovali je advokáti s povinností mlčenlivosti. Ale žádná norma českému státu nezakazovala, aby dotačně nepodporoval neznámé vlastníky, takže v médiích se objevila řada podezření, že se v projektech FVE vypraly velké špinavé peníze. Některé velké solární elektrárny pak vykoupila od anonymních vlastníků společnost ČEZ, největší provozovatel FVE v zemi.

Jestliže občanští demokraté (ODS) v tehdejším parlamentu byli jedinou politickou stranou, která pro nehorázné solární zvýhodnění nehlasovala, nyní ODS nové solárníky vítá svými iniciativami Lex OZE 1 a Lex OZE 2 hlavním vchodem do Strakovky a Sněmovní ulice. Ovšem hlavním správcem miliardových dotací není ODS, ale ministerstvo životního prostředí spravované koaličními lidovci (KDU-ČSL). Nový šéf úřadu a nedávno ještě lidovecký městský politik v Brně Petr Hladík (39) nijak nezastírá, že chce zaplavit Česko soláry a všechno dotovat miliardami. V pořadu České televize Máte slovo 11. května neváhal solární panely demagogicky chválit jako klíčový zdroj pro úspory energie s tím, že dotační peníze na ně vybere v emisních v povolenkách. Je to pokus o levicově-populistické perpetuum mobile.

Povolenky si čeští spotřebitelé platí v každé spotřebované kWh, přičemž růst cen povolenek je garantován Evropskou komisí, která postupně omezí jak objem obchodovaných povolenek, tak také zcela zruší bezplatně poskytované povolenky energetikům a těžkému průmyslu. Kdyby pod tlakem těchto cen měl snad zajít na úbytě nejvýznamnější zdroj těchto spekulativních zisků, tedy uhelné zdroje, EU se souhlasem i české vlády zavede od roku 2026 emisní povolenky na letenky, od roku 2027 na benzín, naftu, topení v domácnostech či v podobě cel na dovoz energeticky náročných komodit (cement, ocel aj.), které jsme pod ekologickým tlakem ze zemí EU vypudili. Dotační „zdroje jsou“, to jsou vždy hlavně kapsy těch nejchudších spotřebitelů.

Desítky tisíc českých domácností se pod vlivem energetické krize nechaly zmasírovat obrovskou reklamou instalačních firem za podpory vlády a jejího inflačního dotačního deště. Na střechách se s dotacemi instalují nesmyslně velké solární zdroje, které se nedají v dané domácnosti využít, a proto mají prodávat přebytky do sítě. Ovšem jednak mnohé FVE distributoři kvůli nedostatečně silné síti ještě roky nepřipojují, jednak potenciální zisky zdevastuje navzájem se kanibalizující nízká až záporná cena produkce elektřiny ze slunce ve stejném čase. Ale zcela jisté je, že rostoucí distribuční poplatky učiní prodej elektřiny ztrátovou záležitostí včetně fantasmagorických projektů: „Postav si FVE na chalupě a posílej si elektřiny do svého bytu třeba v Praze.“ Kapitolou samou o sobě je manipulace zákazníků, aby si pořizovali nejdražší složku FVE projektů, ukládací baterie za statisíce korun, jež by snad měly pohánět domácnosti v době, kdy nesvítí slunce. A to je v ČR v průměru 7760 hodin, kdy jsou soláry nefunkční. Až si posléze zákazníci spočítají, kolik je stála jedna kWh z baterie s relativně krátkou životností, posléze doslova spláčou nad výdělkem.

Dotační byznys je skvělou příležitostí právě pro instalační firmy. A také pro diktátorskou Čínu, která dodává 9 z 10 v EU instalovaných panelů. Miliardy tečou za panely, baterie, střídače a za práci plus zisk, přičemž státem placená dotace je dodatečným ziskem instalačních firem. Proto se jich také najednou vyrojilo tolik, že média a úřady jsou zaplavovány tisíce stížností nad nedodávkou či špatnou kvalitou práce. V minulých dnes vyhlásila insolvenci solární firma Malina Group. Analytici odhadují, že většina z jejích tisíců zákazníků o své peníze, celkově jde o 1,5 miliardy, přijde a čekají je roky soudních sporů a dalších nákladů, aby buď předem zaplacené dodávky dostali, nebo je mohli legálně zprovoznit. Podle ministra Hladíka a jeho vystoupení ve zmíněném pořadu Máte slovo sice stát projekty dotuje, ale v českém „volném trhu“ nemůže žádné dodavatelské firmy autorizovat či certifikovat. Takže se státní miliardové dotace a neschopnost orgánů ochrany spotřebitele kombinují s džunglí českého trhu.

Aniž bychom ještě doplatili první solární tunel za 800 miliard korun, v Česku se pod taktovkou vlády Petra Fialy a jejích pěti koaličních partnerů včetně prý „nejzelenějších“ lidovců (Hladík) rozjíždí tunel další. Kromě instalačních dotací se rozdělují opět i garance výkupních cen a ti nejlepší solárníci mají záruku kompenzací, když je ČEPS, jako se poprvé v historii stalo o Velikonočním pondělí, násilně odpojí, aby přebytek elektřiny nezpůsobil blackout. Výnosy pro zelené oligarchy a instalační firmy jsou zjevné a trvalé. Náklady a následky pro celou společnost budou zřejmě vyčísleny a zhodnoceny až poté, co nastoupí zcela jiná vláda. Solární zdroje mají ještě tu zničující vlastnost, že v podání zelených ideologů a zaslepených či všehoschopných politiků mají nahradit stabilní zdroje. A to bez zcela logického zdůvodnění, že bychom uhelné zdroje mohli vysadit až poté, co je nahradí v českých podmínkách jediná alternativa, nová flotila jaderných zdrojů.

Nejsmutnější na tom je, že se zeleným ideologům za podpory mainstreamových médií a napojeného zeleného průmyslu podařilo zmanipulovat klimatickou hysterií velkou část mladé generace. Ta chce ve svém novém generačním étosu asi dát urychleně sbohem dosavadní koncepci energetiky založené na fosilních zdrojích. To bylo společným jmenovatelem vystoupení několika teanegerů ve zmiňovaném pořadu Máte slovo. Nijak je zřejmě nezajímá, že jejich dosavadní pohodlný život s výdobytky moderních, mj. oblíbených komunikačních technologií postavených zhusta na ropě a dalších emisních zdrojích, které v západní společnosti umožnily nebývalý rozvoj blahobytu včetně významného prodloužení délky života. Protestní nechození do školy a blokování dopravy pro omezení rychlosti na 30 km – a tím i zvýšení emisí – (Friday for Future, Extention for Rebellion atd.) a podobné „klimatické protesty“ jsou nepochybně potencovány stále zběsilejším úsilím západního světa v čele s EU o „světlé zelené zítřky“. My však v naší části světa jsme si to už zažili, a to s tragickými výsledky a důsledky. Jen místo ideologického přívlastku „zelená“ jsme měli „rudou“.