28.4.2023
Kategorie: Exklusivně pro PP, Historie

Žilo se za komunistů lépe?

Sdílejte článek:

MARTIN KAVKA

Tak se mi dostal do ruky mzdový list z roku 1988. Moje průměrná, čistá mzda činila 1 780 korun československých. Co jsem si za to mohl koupit?


8 900 rohlíků
223 litrů benzínu
890 litrů mléka
55 kilo gothaje
238 svíčkové na smetaně v restauraci
423 kg chleba
7 x nájem
Na auto – Favorit bych šetřil a nejedl 47 měsíců.

Jinak průměrná mzda v té době byla cca 2 573 čistých československých korun. Hrubého asi 3 200.

Co si mohu koupit dnes 2023:

10 700 rohlíků
969 litrů nafty
1 532 litrů mléka
200 kilo gothaje
212 svíčkové na smetaně v restauraci
711 kilo chleba
1,6 nájmu
Na Fábii bych šetřil, kdybych nejedl 14 měsíců.
———————————————————————
A počítáme dál. Tentokrát po odečtení nájmu. V roce 1988 i s energiemi cca 250 korun za měsíc, dnes 20 tisíc za měsíc v 3+1

Rok 1988

7 650 rohlíků
192 litrů benzínu
765 litrů mléka
47 kilo gothaje
212 svíčkové na smetaně v restauraci
364 kilo chleba
Na Favorita bych šetřil, kdybych nejedl 56 měsíců.

Rok 2023

4 000 rohlíků
363 litrů nafty
545 litrů mléka
75 kilo gothaje
80 svíčkové na smetaně v restauraci
266 kilo chleba
Na Fabii v základu bych šetřil, kdybych nejedl 38 měsíců.

Není to reprezentativní srovnání, ale je to reakce na jeden názor v diskuzi, že dnes si mohou lidé dovolit více než za komunismu. Ale do srovnání se vkládá tehdejší průměrný plat a dnešní průměrný plat a ceny potravin a dalšího. Nikdo se tam nepočítá nájem a co si člověk mohl dovolit po zaplacení nájmu.

Jistě, mohl bych jít dále. Dnešní čistá průměrná mzda je 32 tisíc měsíčně, tehdy byla zaokrouhleně 2 600. Tehdy postavit rodinný dům stálo cca 120 tisíc, dnes 3 mil. Tehdy k tomu bylo potřeba 46 platů, dnes k tomu je potřeba 93 platů.( čistá mzda bez odečtení nájm)

Pračka tehdy stála jako dnes kolem 6 tisíc korun. Dnes si z platu po zaplacení nájmu koupíte dvě pračky, za komunistů jste na pračku šetřili 2,5 měsíce. Pivko tehdy stálo 2,50 dnes asi 40 korun. Myslím točené. Za komunistů byste si koupili 940 piv, dnes 300. Cigarety stály 4 koruny, dnes 130. Ta komunistů 588 krabiček, dnes 92.

Kilo vepřového stálo kolem 60 korun. Dnes je cena kolem 200 korun. Za komunistů jste si koupili 40 kilo, dnes 60 kilo. Dovolená v Bulharsku stála za komunistů asi 4 tisíce korun na jednoho, dnes kolem deseti tisíc. To znamená, že tenkrát na dovolenou šetřil člověk po odečtení nájmu a aniž by jedl 1,7 měsíce. Dnes 0,8 měsíce.

Bylo tedy za komunistů lépe? Rozhodně ne. Jenomže srovnání za komunistů bylo hůře a hodit kolik si kdo tenkrát mohl koupit, ale nezapočítat do toho další věci, jako nájem a energie, je chucpe. Protože nájmy byly tenkrát opravdu levné a kdo chtěl stavět dostal bezúročnou půjčku, myslím až 150 tisíc, kterou splácel do konce života, ale pár stovek měsíčně. Takže asi jako nájem, ale ve svém. Řemeslnicí si navíc na melouchu přišli na další tisíce. Upřímně materiální srovnání tehdy a dnes, tak je to plus minus stejně, pokud beru srovnatelné věci a nebudu počítat, že v té době nebyly mobily, počítače a další věci a VHS přehrávač stál na Černé louce v Ostravě neuvěřitelných 20 tisíc korun a na pašovaných kazetách z Polska člověk viděl Ramba s debilním překladem a vrcholem bylo německé porno, kde opravář vešel do domu a řekl „Tak jsem tady s tou hadicí paninko“

Co nám za komunistů chybělo byla svoboda. Svoboda říkat co chci, aniž by mě za to někdo předvolal na úřadovnu VB anebo StB. Kdyby mi nehrozilo, že za to, co řeknu mě někdo bude trestně stíhat. Cestovat kam chci a moci se vrátit domů. Svobodně si zvolit koho chci a ne toho, koho mi určí Komunistická strana. Svobodně poslouchat co chci, jakou hudbu chci, vidět filmy jaké chci a né jen to, co bylo povoleno.

Po roce 1989 jsme toho dosáhli. Dnešní generace nepochopí, když v roce 1990 přišel Klaus tehdy ministr financí a řekl….Musíme si utáhnout opasky. Zvedly se ceny, nájmy, ale zároveň se otevřel svět svobodného podnikání, svobodného vyjednávání, kdy platy nebyly tabulkové, ale tržní. Svět neomezených možností. Svět svobody, nejen politické, ale také ekonomické. Pamatuji si, jak jsem v roce 1992 přešel z Městského úřadu, kde jsem pracoval jako stavební technik s platem 3 600, k soukromé firmě jako stavební rozpočtář s platem 8 tisíc korun.

Co tím chci říci. Jenom jednu věc. O svobodu slova pomalu přicházíme, eliminování názorů začíná být stejné jako za komunistů. Stejně jako komunisté si kupovali lidi sociálními výhodami, tak dnes to samé dělá Evropská unie a následně i naše vláda. Komunisté jiné názory nazývali lží, zavírali za jiné názory.

Nemohli zakázat jiné zdroje jako Svobodná Evropa, Hlas Ameriky, BBC, Rádio Vaticana a další, tak je rušili. Dnes se weby s jinými názory blokují, lidé s jinými názory se blokují na sociálních sítích. Kdysi lidé, což byli hlavně chartisté s kritickým názorem na politiku státu, byli nazývání ztroskotanci a zaprodanci. Dnes jsou lidé s kritickým názorem na politiku státu nazýváni dezoláti, dezinformátoři. Kdysi je nazývali pomocníky Wall Streetu, dnes jim říkají, ať táhnou do Moskvy.

Komunisté, když člověk držel hubu a krok, se nepletli do toho, jak člověk žije. Dneska politici chtějí určovat, jak člověk má žít, skoro co má jíst a co je pro nej dobré a zdravé. A nejen určovat, ale dávají to i do zákonů. Je tragikomické, že v době, kdy si připomínáme úmrtí Pavla Wonky, stíháme učitelky s jinými názory na ukrajinsko-ruský konflikt. Vede se nenávistná kampaň proti pekařce za její proklamaci, že nepeče z ukrajinské mouky. Je tragické, když redaktorka televizních novin, myslím, že na Primě, je zděšena množstvím českých vlajek na demonstracích a ptá se, zda je nejedná o nacionalismus. Je tragické, když názor, který pro nás znamenal svobodu, dnes je názorem fašistickým. A to je názor, že člověk má právo říct co si myslí bez ohledu na názory a city ostatních.

Zakončím to. Když jsem v srpnu 1989 podepsal Několik vět, chtěl jsem svobodu. Vzhledem k tomu, že jsem byl záklaďákem armády ČSSR, tak jsem si pak proseděl mnoho perných dní na výslechu u vojenské kontrarozvědky. To samé po 17.11.1989, kdy, ač jsem nebyl svazák, ale účast byla povinná, jsem odsoudil zákrok Veřejné bezpečnosti na Národní třídě, a to v úterý 21.11. 23 listopadu jsem byl zase na výslechu tentokrát s hrozbou vojenského prokurátora.

Nebál jsem se, i když dnes vím, že bát jsem se měl.

Nechci už tuhle dobu, kdy se lidé budou bát říci názor, i kdyby ten názor byl lež. S názorem i se lží se nebojuje paragrafy, ale diskuzí. Tohle je dogma středověkých univerzit. Věku, který se nám předkládá jako temný středověk. Jenže tehdy byla absolutní svoboda na univerzitách, dnes studenti pomalu upalují rektora za jiný názor a dezinformace není opakem pravdy. Opakem pravdy je lež. Dezinformace je nálepka pro nepohodlný názor, s kterým není třeba diskutovat.

Jenomže v roce 1989 jsme chtěli společnost svobodnou, kde se bude diskutovat, a ne odsuzovat za názor.

Dnes jsme tam, kde jsme byli v roce 1989. Jen je zde něco čemu se říká syndrom vařené žáby. A žáby co to znají a odporují jsou nazývány dezoláty, dezinformátory, manipulátory, fašisty, ultra-pravičáky.

„Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři. Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat.“

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (37 votes, average: 4,22 out of 5)
Loading...
84 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)