23.4.2023
Kategorie: Společnost

Oni vidí dezoláty, já vidím demokracii

Sdílejte článek:

PL/ANGELIKA BAZALOVÁ

Společnost bez elit je společnost ztracená, bezbranná. Pouze elity mohou bránit lid před zvůlí. Proto se totalitní režimy vždy a všude snažily elity likvidovat. „To, čeho jsme svědky v poslední době, je taky svým způsobem likvidace elit. Naštěstí nikoliv násilnými metodami, ale odstavováním nepohodlných lidí a názorů na okraj. Dehonestací, nálepkováním,“ říká pro ParlamentníListy.cz členka Rady České tiskové kanceláře a novinářka Angelika Bazalová. Vadí jí, že se čím dál víc lidí ocitá mezi vyvrheli. Mnoho z těch, kteří patřili mezi společenskou smetánku a společnosti prokázali svou prací neocenitelné služby, byli veřejně zostouzeni.

Co vás vedlo k tomu, že jste se na Facebooku pustila do „vyvolených“, a naopak se zastala „dezolátů“?

Může to vypadat, že jsem nějaký rovnostář. Ale pravý opak je pravdou. Já velmi ctím společenské elity. Společnost bez elit je společnost ztracená, bezbranná. Pouze elity mohou bránit lid před zvůlí. Proto se totalitní režimy vždy a všude snažily elity likvidovat. Na jejich místa pak obvykle nastupují hochštapleři. Za minulého režimu to bylo zjevné. To, čeho jsme svědky v poslední době, je taky svým způsobem likvidace elit. Naštěstí nikoliv násilnými metodami, ale odstavováním nepohodlných lidí a názorů na okraj. Dehonestací, nálepkováním. Prostě se někteří lidé nepouštějí ke slovu. Začalo to za covidu a teď to pokračuje s Ukrajinou. Ne každý má na tohle žaludek, takže mnozí si sami uloží bobříka mlčení, protože si řeknou, že tohle nemají zapotřebí. A stage si pro sebe urvou právě hochštapleři. Ti jsou hluční, ba až sprostí. A kdo se jim nelíbí, je pro ně dezolát. Skutečné vzdělané a kultivované elity se nad lidi nepovyšují. Podle toho je poznáte. 

Za dezoláty jsou často označováni účastníci protivládních demonstrací. Jsou to jen akce neúspěšných, nebo za těmi protesty lze vidět i něco víc?

Demonstrace je legitimní způsob, jak vyjadřovat nesouhlas s vládou. Kdo upírá lidem právo se shromáždit a vyjádřit své požadavky, je totalitář. Na demonstracích, které v poslední době probíhají, jsem neviděla nic, co by se vymykalo demokracii. Na několika jsem se byla podívat. Ta výtržnost u Národního muzea se týkala jen malé hrstky lidí a s tou demonstrací na Václaváku to zřejmě opravdu nesouviselo. Jedním z výsledků posledních parlamentních voleb je bohužel to, že nezvykle velká část lidí nemá v Parlamentu svoje zastoupení. Ti lidé protestují, vyslovují nějaké požadavky a vláda dostává zpětnou vazbu. Měla by být ráda. Je to určitý ventil. Je to takhle lepší, než kdyby se bezmoc lidí nafukovala a pak to bouchlo mnohem víc. I ta snaha vykreslit vůdce těch demonstrací jako vtělené zlo mi přijde nemístná.„Organizátoři nedělní demonstrace jen zneužili obav lidí k vlastnímu politickému i ekonomickému prospěchu. Realistická řešení problémů lidí nenabízejí. Nenávist a lež nejsou nosný politický program.“ Vystihují tato slova ministra vnitra Víta Rakušana dění na Václavském náměstí s následným pochodem před Úřad vlády?

Každý politik využívá nějakou náladu voličů ke svému prospěchu a prosazení své politiky. Co je na tom špatně? Nenávist a lež… To jsou slova, kterými se teď ve veřejném prostoru hodně šermuje, ubrala bych… Samozřejmě vždycky záleží na tom, kdo se toho nespokojeného davu ujme. Já nevidím jako „vtělené zlo“ ani Vrabela, takovými pojmy dost šetřím. Ale myslím, že bylo celkem jasné, že Vrabel nemá dost velké charisma, aby se v čele těch protestů udržel. Nyní se v roli vůdce nespokojených etabluje Jindřich Rajchl, který – a to mu nemůže nikdo upřít – hájil právo a spravedlnost, když tady během covidu vláda prováděla nezákonnosti. On i další právníci kolem něj se tomu postavili a za to mají u svých stoupenců plus. S některými jsem během demonstrací mluvila a opakovaně to zmiňovali.

Lidé jsou nespokojení, a pokud se těch nespokojených ujme Rajchl, nevidím v tom žádné nebezpečí pro demokracii. Nechtějí jít na Strakovku s vidlemi, nevyhrožují převratem. Jestli má Rajchl šanci se v čele udržet a jestli kormidlo zase za chvíli nepřevezme někdo jiný, to netuším. Metody, které volí, nejsou nedemokratické, a to mi stačí. Nedávno jsem četla, že ani nechtějí vystoupit z NATO. Vidíte, šéf Pirátů, tedy strany, kterou jsem volila a která je ve vládě, Ivan Bartoš byl k NATO kdysi velmi kritický. A dokonce přiznal, že před dvaceti lety hlasoval proti vstupu Česka do EU. Možná vás překvapím, ale já jsem mu to neměla za zlé, já to považuju za legitimní politický postoj. I když jsem s ním tehdy nesouhlasila. Člověk, který má výhrady k NATO a k EU, není podle mě nutně totalitář. Anebo se podívejte na italskou premiérku Meloniovou, tu taky vykreslovali málem jako vtělení ďábla…

Nemuselo by se dít nic zásadního, kdyby lidé, kteří mají moc, a část jejich voličů nezacházeli s druhou částí společnosti právě způsobem, o kterém mluvíme. Chce se říct – společně s klasikem – to neděláš dobře s tou sirkou, Jaromíre! Tohle je problém. Ne demonstrace. Čím dál tím víc lidí se ocitá mezi vyvrheli. Mnoho z těch, kteří patřili mezi společenskou smetánku, a kteří dokonce společnosti prokázali svou prací neocenitelné služby, byli veřejně zostouzeni. Nevím, jak to prožívali třeba profesoři Beran, Pirk nebo Žaloudík. Být ze dne na den z uznávaného lékaře dezinformátorem. Já sama jsem to taky zažila. Sice jsem, pravda, nepadala z takové výšky, ale taky jsem pocítila, jaké to je, když se od vás přátelé odvracejí. Když vypadnete ze svojí bubliny. Není to úplně příjemná životní zkušenost. A ono to nekončí. Teď to vidíme v souvislosti s Ukrajinou. Chci říct, že tyhle praktiky se můžou jednou vymstít. Už je nás mezi těmi vyvrheli přece jenom trochu moc.

Existují v české společnosti problémy, když pominuly hrozby covidu či nedostatku energií, které vláda neřeší nebo k nim přistupuje laxně, aby měli lidé důvod proti Fialově vládě protestovat?

To ať si odpoví každý sám. A když si myslí, že důvod protestovat je, tak nechť si s transparentem na ten Václavák dojde. Já s ním nemusím souhlasit, ale budu se zasazovat v rámci svých možností o to, aby mu v tom nic nebránilo. A aby kvůli tomu nebyl označován za nějakou společenskou spodinu.

Jak se podle vás s informováním o tom, co se v Česku i ve světě děje, vyrovnávají tuzemská média?

Špatně. Řekla jsem to už mnohokrát, média – s výjimkou několika málo z nich – fatálně selhala. Novináři, kterých jsem si vážila, přistoupili na tlak, který podle mne šel od velkých farmaceutických společností, a začali hrát jejich hru. Pro mě to bylo šokující a ještě pořád se z toho neumím vzpamatovat.

Vy jste na jednání Rady ČTK upozornila na to, že z veřejné diskuse jsou vytlačovány některé relevantní proudy a že to považujete za problém. Ale co s tím, když je zabetonováno personální obsazení ve veřejnoprávních médiích a stávající osazenstvo si z ničeho nic přece nezačne zvát hosty jiných názorů než těch „jedině správných“, když ho k tomu nic nenutí?

Všechna média by si ty dva covidové roky měla poctivě analyzovat. To je to, co jsem navrhovala v ČTK. Objektivně zjistit, zda bylo průběžně dáváno slovo všem, kteří je měli právo vzhledem ke své erudici dostat. To není zase až tak složité. K řešení pandemie existovaly v zásadě dva přístupy. Domnívám se, že ke slovu se dostávali spíše zastánci lockdownů a bezhlavého testování a očkování. Jednoduchý kvantitativní průzkum by toto podezření mohl potvrdit, či vyvrátit. A podle toho by si šéfové redakcí měli udělat taková opatření, aby se to už neopakovalo. Ale ano, myslím, že zájem cokoliv si analyzovat a změnit přístup tady chybí. To považuji za velmi nebezpečný jev. Naštěstí díky technologiím vznikají nezávislá média, takže pokud se neprosadí nějaké pokusy je dostat pod kontrolu, cenzurovat, o to větší šanci budou mít se proti zkostnatělým velkým redakcím prosadit. Lidé budou prostě „hlasovat nohama“ a od těch etablovaných médií se odvrátí, pokud novináři dál nebudou svět popisovat, jaký je, ale jaký ho chtějí mít. S tím, že bude zájem o jiný přístup, tak trochu počítám, a proto jsme s Petrem Šourkem rozjeli náš podcast s názvem Mainstream.

Ten název mě zaujal. Z mainstreamových médií včetně veřejnoprávních na člověka mnohdy dýchne duch časů před rokem 1989, kdy existovala jedna pravda a vláda se musela jen a jen chválit. Proč jste si pro svůj mediální projekt zvolili právě název Mainstream, který může budit dojem, že jste informačně konformní s mainstreamem jako takovým?

Ještě bych asi nechtěla to, co vychází z médií, srovnávat se stavem před rokem 1989. To přece jen trochu přeháníte. Název našeho podcastu Mainstream je tak trochu ironie. Měli jsme být názorově na okraji, mezi vyvrheli, ale jak se společnost mění a posouvá, tak si myslíme, že dneska už opravdu reprezentujeme mainstream. Jsou to naopak dříve mainstreamová média, která se posouvají někam do extrémních pozic, například obhajováním vykloubené zelené politiky, svaté války s „dezinformacemi“ či přehnaným důrazem na genderová témata… Pro nás jsou to extrémní polohy. Mainstream znamená střední proud a my svým nastavením opravdu nejsme žádní extremisté. Máme naopak rádi toleranci a pluralitu názorů. Takže nechceme, aby nám kyvadlo dějin vletělo „do červené“, kdy u nás bude pro někoho, nebo dokonce pro hodně lidí nedýchatelno.

Co chcete svým čtenářům a posluchačům vašich podcastů především nabízet, na co se chcete zaměřit, čím se chcete odlišit a čím zaujmout?

Oba jsme hodně publikovali v době covidové, a to nás přivedlo do světa vědy a medicíny. A je to svět dost prohnilý, jak jsme zjistili. Vědci se sice rádi tváří, že v potu tváře vymýšlejí léky na rakovinu, ale někteří z nich se taky naučili slušně podvádět a přihrávat si veřejné peníze a granty. Takže to je jedno z našich velkých témat. A druhé hlavní téma je svoboda slova a ten takzvaný boj s dezinformacemi. Sledujeme hodně mezinárodní dění a snažíme se zachytit všechno, co je důležité, protože bez svobody slova demokracie prostě nepřežije. Doufáme, že nás v tom naši posluchači budou podporovat.

 

PL

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (12 votes, average: 4,50 out of 5)
Loading...
25 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)