Důchodová mela

Souboj o důchodový systém probíhá podle klasického schématu – odkrvit a privatizovat. Kdo by chtěl vědět, co ho v případném fondovém systému čeká, ať se podívá na výsledky těch stávajících penzijních fondů. Podle analýzy Freedom Financial Services většina českých penzijních fondů loni prodělala, ty nejhorší až o pětinu. Lépe pochodily některé dluhopisové fondy, ale všeho do času, to ještě nezahřměl úder inflace naplno, a to je něco, co dluhopisy spolehlivě ničí. Průběžný systém je nejspolehlivější, protože se neopírá o spekulaci, ale o práci a mzdy. Samozřejmě, pokud je rozumně nastaven.

Letos na český důchodový systém zaútočila především neschopnost vlády zabrzdit náklady na energie, které pak vyhnaly českou inflaci na špičku evropského žebříčku. A kde je inflace, tam jsou valorizace důchodů, pokud se nemají senioři měnit v kulturu popelnicových polí.

V lednu 2022 bylo řádné zvyšování procentní výměry důchodů o 1,3 % a k tomu ještě mimořádné o 300 korun. Zvýšila se i základní výměra, odvozená od 10 procent průměrné mzdy, to bylo o 140 Kč na 4040 Kč. Další mimořádné zvyšování procentní výměry důchodu proběhlo v červnu 2022 o 8,2 % a v září 2022 o 5,2 %. Navázalo zvýšení procentní výměry v pravidelném termín u od ledna 2023 o 5,1 % a zahájení výplat výchovného u jednoho z rodičů ve výši 500 Kč.

Drahé? Drahé, ale příčina není v důchodovém systému, ale v dvouciferné inflaci mimo něj. Úsměvná je úvaha ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, že by valorizaci v případě nějakého dalšího vzepětí inflace nahradil nějakým dočasným příspěvkem. To bude bezva, čas příspěvku se vyčerpá, ale ceny zůstanou nahoře …

A na řadě je nové pouštění žilou. Vláda projednává návrh, že by pracujícím důchodcům přestala důchody trochu navíc zvyšovat, ale místo toho by je osvobodila od plateb sociálního pojištění. Každý prdůch si přijde po dalším roce práce na zvýšení důchodu o 0,4 procenta. Ale to mu pak platí furt. Zato kdyby místo toho přestal platit sociálku, sice rázem dostane navíc pěkných 6,5 procenta z vyměřovacího základu, ale jen po dobu pracovního zapojení.

Menší radost by z toho měl důchodový systém. Rozdíl by byl v cashflow, v okamžitém výpadku příspěvků 566 tisíc pracujících důchodců (číslo z roku 2021). To by pěkně zaťalo sekeru. Nejvíc by chyběly příspěvky zaměstnanců. U živnostníků je to jedno, jejich podíl se dá odhadnout podle jejich daňových přiznání, která se po zrušení EET vrací k bezvýznamnosti.

Další mina má podobu absurdního konfliktu mezi výpočty řádného a předčasného důchodu, který přinesl perverzní motivaci pro předčasné výplaty, a to i tam, kde pro to nebyly žádné rozumné – dejme tomu zdravotní – důvody. Do předčasného důchodu se mohlo jít o pět let dřív, teď se to snad zkrátí na tři roky, ale to řeší jen část problému.

Podívejme se podrobněji, na ten konflikt přístupů ministerstva práce k valorizacím a řádným a předčasným důchodům. Je až neuvěřitelné, jak se jim ta čísla perou.

Výklad začněme u výpočtu vyměřovacího základu důchodu, který se odehrává v okamžiku odchodu do důchodu. Odvozuje se od předchozí mzdy, ale je to dost komplikované, protože podíl mzdy nad určitou výši se započítává méně (snižuje se na „redukčních limitech“). Je to pozůstatek solidarity z minulosti, a taky nutnost, aby důchodci po životě na nízkých mzdách vůbec mohli vyžít. Nízký důchod je proto stanoven poměrně blízko k předchozím nízkým mzdám, zatímco z těch nejvyšších mezd se přičítá jen zlomek, pouhá desetina přírůstků nad určitý limit. Kdo měl prachy, měl spořit, to je v pořádku.

Nakonec vám tedy vyměří důchod, který se skládá ze dvou čísel. Prvním je základ, to je desetina průměrné mzdy v národním hospodářství v minulém roce, a druhým je ona procentní výměra, jak vyšla z redukční mlýnice. Když dojde na valorizace, jejichž hybatelem je polovina růstu reálných mezd a inflace, zvyšuje se procentní výměra všem o stejné procento. V tom už se nikdo nehrabe. Jakmile jednou naskočíte do důchodového vlaku, vezete se společně s ostatními.

Je tu však ještě další režim. Někdo, kdo přišel před šedesátkou o práci a jinou nenajde, naskočí odevzdaně do důchodového vlaku dřív. Šlo to až o pět let.  Znamená to oželet penalizaci, která ukousne z výpočtu důchodu až 6 procent. Zdá se to být hodně, ale není to jediné číslo, které tu vstupuje do hry. Když jede vlak valorizací rychleji než penále, předčasné naskočení má hodnotu výhry v loterii.

Valorizace během roku 2022 zvedly důchody o 19,6 procenta, zatímco koeficient pro stanovení vyměřovacího základu u nových důchodů od roku 2023 přes zmíněné redukční limity dal jen 3,6 procenta přírůstku. Noví důchodci na začátku letošního roku tak přišli v průměru o 16 % – ale jen pokud se včas neprobudili. Když půjdou do předčasného důchodu a penalizace je připraví o 6 procent, pořád na tom budou o 10 procentních bodů líp než v řádném termínu. Valorizace smazaly penále za předčasnost a systém lidi přinutil, aby čerpali víc a brali důchod déle.

Nejvíc na tom vydělali ti, kdo šli do předčasného důchodu hned na začátku roku, a úplně nejvíc ti, kdo do toho šli s nižšími důchody, protože tam se sčítá příznivější výpočet skoro bez redukcí s jednotnou procentní valorizací. Takže z vyměřovacího základu 20 tisíc, který by letos vynesl důchod 16 819 Kč, se dalo při loňském předčasném odchodu vyvařit až 18 279 korun plus dalších pět procent letošní lednové valorizace. I ten, kdo v této loterii, kde vyhrává každý, se probudil až na konci roku, vyhrál 11 stovek. No, nekupte to… A ještě výhodnější to je, když můžete i v důchodu dál pracovat. Jen kdo se neprobudil, bude brát zbytek života méně, než by mohl dostat, kdyby neváhal vzít důchodový systém na hůl. Tomu se říká perverzní motivace.

Některým z těch, co to využili, to přeju, spousta lidí má mizernou mzdu i po celoživotní práci. Ovšem o nízké důchody si koledovali i OSVČ, kteří platili jen minimum, byť by mohli platit víc. Jak však známo, platba daní a pojistného je u nás v této kategorii spíše dobrovolná a o smutných koncích takových minimálních příspěvků málokdo uvažuje. Takže bych v tom možná měl hledat skrytý úmysl zachránit důsledky této šílené politiky a udržet si určitou kategorii elektorátu na účet daňových poplatníků. Protože schodky důchodového účtu se platí z daní.

Ti, co to spustili, proto nemusili být naprostí idioti. Skrytá agenda je pravděpodobnější.

Z pohledu systému to znamená, že spousta osob může brát důchod mnohem déle, než předpokládal zákon, a ta léta mezi předčasným a řádným termínem, kdy bude vyplaceno třeba až 60 dávek měsíčního důchodu, tu celoživotní bilanci pěkně prodraží. I u těch nižších důchodů se jedná se až o milion korun plus valorizace za pět let na jednoho předčasného důchodce. U těch vyšších důchodů jsou částky až dvojnásobné. O předčasný důchod loni požádalo 81 tisíc pojištěnců.

Jestli tedy systém potřebuje nějaký reformní zásah, tak ten musí začít u ministra, který to připustil.