„Nebudu šetřit!“ dupnul si ministr financí ČR

To, že nebude a nebude šetřit, pan Stanjura samozřejmě nikdy nahlas a veřejně neřekl. Pochopitelně, přece by tak přímo, jasně a nekompromisně svoji neochotu či neschopnost šetřit nesděloval veřejnosti. To ne! Ale jedná tak, a všichni, kdo jen trochu sledují jeho politickou práci, to vidí.

Nejprve trochu obecného základu: ODS v předvolebním boji slibovala pravicový přístup k vedení země a k hospodaření s našimi penězi. Nebudeme zvyšovat daně, daň z nemovitosti je nemravná, živnostníkům se nesmí zvyšovat odvody, občanům musí zůstávat co nejvíce jejich peněz, říkali pan Fiala a pan Stanjura. A říkali to dlouho před volbami, říkali to v letech 2015 – 2021 setrvale. Taky říkali, že je třeba zmenšit státní agendu, že oni by propustili alespoň 13 % státních úředníků, že nás vláda, ta Babišova, nehorázně zadlužuje, a že především musí šetřit stát, namísto aby zvyšoval daně občanům. Tak mluvili, když byli v opozici.

Dostali se k moci, a všechno je jinak. Rok 2022 byl v jejich podání rekordní – rekordním zadlužením. Jen za první tři měsíce roku letošního dokázali zaseknou sekeru státního dluhu za 166 miliard korun! Když to porovnáme s jejich výroky před volbami, tak se musíme ptát: Dělali si z nás legraci, podvedli nás, nebo jsou jen úplně neschopní?

Ekonomický diletantismus Fialovy vlády však nejsou jen státní dluhy, které vyrábějí. Důležité je i to, nebo především to, jak ty dluhy chtějí řešit. A to stojí za pozornost.

Ministr financí pan Stanjura zoufale hledá, kde by do státní kasy dostal nějaké peníze. Nemůžeme se mu divit, jeho hospodaření je neudržitelné a penízky mu utíkají pod rukama. Každý podnikatel, ale i každý normálně myslící občan by mu dal jednoduchou, ale velmi konstruktivní radu:

Pane ministře Stanjuro, Zbyňku, začni šetřit! Zruš všechno, co nepotřebujeme, zmenši výdaje domácnosti (rozuměj, státu), přestaň se s vládou předvádět ve světě, vyhoď třetinu zbytečných zaměstnanců, kteří jen parazitují na nabobtnalém státě.

Zruš 35 státních úřadů, výzkumáků k ničemu, institucí, které jenom rozdělují dotace. Podívej se, kolik miliard ročně ti utíká vyplácením nehorázných výsluh policistům, podívej se, jak neefektivně se nakupuje v státním či krajském zdravotnictví či školství. Spočítej si, jak drahý je jeden kilometr nové dálnice (tedy ne, že bys nějaké stavěl, že). Zbav se nesmyslných tzv. investičních pobídek. Udělej pořádek v digitalizaci státní správy, což není nic jiného než zlatý důl politiků, úředníků a dodavatelů, kde ti utíkají desítky miliard ročně.

Tohle, a ještě mnoho jiného bychom poradili panu Stanjurovi. Jednoduše řečeno, neskuhrej a začni šetřit. Jenže pan ministr Stanjura ne, šetřit on nebude. Drobné, až bagatelní úspory, jako je zrušení poboček Finančních úřadů a pošty nebo záměr zrušit dotace velkým firmám (ostatně nikdo jiný než velké firmy dotace nemá, a stejně si na to konečném důsledku netroufne), tím nám vytírá pan ministr Stanjura zrak. To podstatné, ty úspory, které by přinesly nejméně 100 miliard korun ročně, na ty nemá odvahu. Přece si nepohněvá státní zaměstnance a bohaté korporace nebo dokonce velení EU, no ne?

Musíme zmínit i fakt, že pan Stanjura se odhodlal zdanit i velké firmy, banky a energetiky. Jenže oni se mu vysmáli. Přece nebudou platit daně ze zisků, které jim Fialova vláda tak štědře připravila. Takže pan Stanjura ostrouhal a místo 60 miliard, které si vysnil, dostane méně než třicet, a i to je ještě nejisté.

A tak to máme. Protože pan Stanjura, i s vládou, v které sedí, nemá odvahu a chuť šetřit, musí mít odvahu vzít více peněz nám, občanům a malým podnikatelům. A tuhle odvahu má. Zvýšení daně z nemovitosti. Zvýšení odvodů živnostníkům (prý to nebude, ale věř a víra tvá tě uzdraví). Zvýšení daně z příjmu. Zvýšení DPH.

A abychom nezapomněli, i šetřit pan Stanjura umí, ale musíme to za něj dělat my, občané – zrušení příspěvků k stavebnímu spoření, snížení valorizace důchodů, snížení či zkrácení mateřské, to vše už jsme od pana Stanjury slyšeli. To, jak pan Stanjura „šetří“ z našeho, místo ze svého, je stejné, jako byste chtěli hubnout, ale někdo jiný by za vás měl běhat. V češtině pro to máme výstižný, byť nepříliš hezký výraz – vyčůranost.

Máme vládu, která slibovala být jinou než ta předchozí. Mám obavu, že se jí to povedlo. Je jiná, bohužel, alespoň v oblasti ekonomické, ještě horší. Jaké pocity z toho mám? Špatné. Převládají pocit zklamání a zmaru.