4.4.2023
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Bilance útoků na Národní muzeum

Sdílejte článek:

JIŘÍ MACKŮ

Třeba se ten dotyčný u sv. Václava zúčastnil povolené demonstrace jenom na zapřenou a chvíli postávaje u Domu módy se zaposlouchal, jak vážně to ti rajchlovci myslí s perspektivami svého ryzího sektářství.

A když chvíli postál (abych nezapomněl, řeč je o jednom děkanovi), zase pokračoval, a co mu čert neporadil rovnou kolem fontány Národního muzea. Jenže proč by nemohl, je to prý nejživější část náměstí, zdarma a bez legitimování přístupná komukoli, a i on má nárok jako řadový řádný vážený daně platící občan. Proč by tedy zcela náhodně – ale klidně i zcela záměrně, co je komu do toho – nemohl projít kolem, i kdyby se tam dělo leccos nepatřičného. Jako kdokoli jiný, tak jako tudy jistě mnohokrát neperlustrován prošel i jistý prošedivělý prostý důchodce občan generál ještě rok před tím, než ho znenadání tak náramně potrefila nebývalá přízeň uživatelů vševládních informačních kanálů.

Jak se ale ukázalo, on však nemohl. Neměl tam co dělat, i turistiku na Václaváku bude třeba pro příště monitorovat. Zmíněný doc. ing. Miroslav Ševčík, CSc., děkan NF VŠE, je totiž občan zvláštního ražení. A na takové si v dnešní reálné současnosti musíme dávat majzla, protože tak je to kvůlivá zachování naší současné demokracie správné, a tak to má být.

Kroky, které kolem Národního muzea podnikl, a následné angažmá ve věci zraněného spoluobčana, způsobily rozruch. Tato ´provokace´ byla sousto, na které se vrhlo celé hejno vyhladovělých komentátorských supů i některých opomíjených politiků. Cpali se jím tak hltavě, až se jim odkrvil mozek s následnou ztrátou rozumného uvažování. Kdo přišel na stupidnější reakci, vyhrál. A že se všichni snažili, obvinění z útoků jenom pršela.

ÚTOK ČÍSLO 1: LŮZA PŘED MONUMENTY

„Pedagog se zapojil do pokusu odstranit ukrajinskou vlajku z Národního muzea…“ Jakým způsobem, to ani vždy dokonale informovaný Šafrův server Forum24 neodhalil. ´Zjašený´ (krásný slovenský plně vystihující výraz) moderátor z řádící Staňkovy streamové stáje Seznam.cz to ještě rozvinul: „Přidal se k tlupě, která se snažila vtrhnout do Národního muzea a servat z fasády ukrajinskou vlajku.“ Vida, tlupa…

Původ pod dozorem kordonu policistů více-méně jenom postávajících několika desítek lidí se pokusil odhalit rozhlasák Kubičko, odchovanec Radia Svobodná Evropa. Ten ještě přiostřil řka, že provokaci chtěli vyvolat „lidé z okraje politického spektra“, a možná měl i choutky říct „lidé z okraje společnosti“. To když si z historie vybavil, že to byly právě tlupy, bandy a vůbec tzv. dezolátní lůza, které již v minulosti zaútočily na jiné monumenty Bastillu, Zimní palác či Kapitol.

ÚTOK ČÍSLO 2: AGRESIVITA SPOJENÁ S KRÁDEŽÍ

Fantazírování novinářů ještě obohatil již poněkud obnošený poslanec a téměř právník Benda, když v Partii na CNN Prima News (již se zjevným předběžným ústavně soudcovským svrběním), varoval lidstvo, včetně všech více než Ztohoven: „Chtít ukrást státní vlajku je vždy zločin“. Aniž alespoň naznačil, kdo a proč chtěl strženou vlajku krást, či jaký paragraf na to napasovat. I když, připusťme, v dané situaci by se teoreticky nedala vyloučit ani takto zrežírovaná alternativa. Potom by ovšem byl míč na straně Hradu: ukradenou vlajku i tentokrát zpět odkoupit či za nějakou prebendu vyměnit, a poté ji před davy za zvuků národní hymny (naší!) zase slavnostně vyvěsit.

ÚTOK ČÍSLO 3: SYMBOLIKA BEZ SAMOPALŮ

Týž pramen informací současně zprostředkoval veřejnosti i rozsah historických vědomostí a všeobecných mouder jistého dr. Pospíšila. Tento dospělý člověk, řádně – byť na plzeňských právech – vystudovaný, shodou okolností octnuvší se v politice, nositel již tří stranických kabátů, též do třetice ministr, přízní lidu povýšený do českého parlamentu a s top požehnáním své momentální strany i do evropského, prohlásil ve stavu jisté televizní nepříčetnosti následující:

„Vrcholem je útok na Národní muzeum, je to protiprávní čin a útok na symboliku. Ti, kteří sociální demonstraci organizovali, by měli být zděšeni. Je to o Národním muzeu, v roce 1968 na něj stříleli Rusáci, teď se strhává vlajka. Ta symbolika je strašná,“ otřásal se hněvem.

Takže ´rozborka´ těchto úvah postupně a krátce. K jakému útoku, konkrétně právně specifikováno, dle něho nakonec došlo? Co za národní symboliku má na müssli, když na vznik dnes 205 let starého muzea, původně zvaného i České, se tehdy složila výhradně česká šlechta, a nyní ji za zády českého knížete na celé náměstí už měsíce odnárodňuje cizí vlajka? A proč by měli být zděšeni organizátoři, když občansko-policejní skrumáž před muzeem neměla s jejich demonstrací nic společného? Úplně postačí, když jsou spolu zděšeni jeden Jirka a jedna Mirka.

Osobně navíc jako drzost beru, když nás pamětníky poučuje tento ´Husákův spratek´ (metaforické synonymum pro dítě mužského pohlaví), jenž přišel na svět sedm let a tři měsíce po srpnové invazi, a tak všechno zná jenom z vyprávění. Přitom bůhví koho, když tento probruselský vlastenec tvrdí, že onoho neblahého srpnového dne roku 1968 na fasádu stříleli Rusáci (to je, vzdělaný p. doktore, oficiální název národa?), když za vším byla akce Varšavské smlouvy, tedy i s ozbrojenými příslušníky mnoha jiných národů?

Co když to byli ausgerechnet vojáci ukrajinští z posádek v NDR, ti to přece měli tanky od půlnočního rozkazu do ranní Prahy nejblíže. Jako připomínka, když se tenkrát v květnu stejnou trasou od Berlína hnal 1. ukrajinský front. Ano, ta pomatená Pospíšilova symbolika je fakt strašná.

ÚTOK ČÍSLO 4: KE VŠEMU S PEČETÍ NATO

Vytasil se s ním člověk na domácí půdě v tomto nejpovolanější, i když již penzionovaný. Prezident Pavel s generálskou uniformou v šatníku prohlásil (citován titulek z médií) „Plná Letná mi nevadí, útok na ukrajinskou vlajku ano.“

To nějak nevychází, podle slovníku znamená útok ´úder proti nepříteli´. Tak jsme ho také nacvičovali, když jsem v době doznívající studené války kroutil dva roky u 13. tankové divize v Milovicích: nejprve dělostřelecká příprava, pak nasazení ocelových pásových oblud T-54, za nimi obrněnci s pěchotním výsadkem… Nebo že by pan generál v. v. jenom záměrně zveličoval, aby se Petr mohl zalíbit Petrovi?

ÚTOK ČÍSLO 5: KOMPLET Z OBLASTI SCI-FI.

Připomeňme si ještě konstatování Staňkovců o „tlupě, která se snažila vtrhnout do Národního muzea a servat z fasády ukrajinskou vlajku.“ K tomuto nelogickému blábolu se přidal i autor automaticky braný za seriózního, jenž z úvodního komentáře svého Neviditelného psa doslova vyštěkl: „Po skončení demonstrace se část účastníků rozhodla pro přímou akci a pokusila se proniknout do budovy Národního muzea, aby strhli velkou ukrajinskou vlajku, která tam na fasádě visí.“ 

Uskutečnit takový mimořádný logiku a přírodní zákony popírající ´výsadek´ je ovšem nad lidské schopnosti. Vtrhnout (navíc semknutým kordonem těžkooděnců) do budovy muzea (tedy dovnitř) a přitom se současně snažit strhnout vlajku z fasády (tedy zevně)? To by svými mimořádnými schopnosti nezvládl ani Spider-Man, natož řadový netrénovaný dezolát. Ale jako námět třeba na fantastickou povídku z naší fantastické současnosti dobrý, pane Neffe.

ÚTOKY SAKUMPRÁSK: VŠECHNY ÚČELOVĚ VYSNĚNÉ

Na fantazírování autora sci-fi pod jeho úvodníkem v diskusi rázně zareagoval čtenář J. Pšenička, jenž na rozdíl od ´psovoda´ na místě pobyl: „Co to jako znamená ´proniknout do budovy´? Asi tak přes čtyři řady černých fízlů se o to ani nikdo nepokoušel. Byl jsem tam, píšu o tom, co jsem viděl. Omezilo se to jen na verbální střet a skandování požadavků na sejmutí vlajky zkorumpovaného státu ovládaného nacistickou ideologií… Takže takhle přesně probíhal pokus o násilné vniknutí do budovy musea. Když jsem odcházel, a byl jsem už skoro dole na rampě, přehnala se kolem mě tlupa v brnění a jeden z fízlů nelenil, vyběhl z řady a pokusil se mě srazit na zem, ač jsem se jim vyhýbal a zjevně byl dávno na odchodu.“

Nezaznělo v mainstreamu mnoho názorů, které by událost charakteru bouře ve sklenici vody (s výjimkou na příkaz z řetězu vypuštěné policie) zmínily stručně a objektivně, jako od CNN Prima News: „Po skončení demonstrace Česko proti bídě se někteří účastníci začali přetlačovat s těžkooděnci a požadovali stažení ukrajinské vlajky z budovy Národního muzea.“

Čtete dobře: Po skončení demonstrace, ne jako její součást. Žádné stovky, jenom někteří. Pouze se přetlačovali, neútočili. Požadovali stažení vlajky, sami se ji však strhnout nesnažili. V nepřehledné strkanici byli možná z obou stran v akci i nějací provokatéři; policejní prezident Vondrášek, vybraný kůň ministra Rakušana, třeba některé zná i osobně.

O tom, k čemu skutečně na místě došlo, není třeba dlouze diskutovat, videa mluví za vše. Přesto ještě jeden názor z internetové diskuse. P. Hák napsal: „Zajímavé je, že z toho davu násilníků nevyletěla na policii jediná láhev, jediná dlažební kostka. Jediné násilí, které bylo lze pozorovat, pocházelo ze strany policie. Skupina lidí stála a něco pokřikovala, což bych nenazýval násilím. Soudím podle policejního videa. Především je otázka, zda o klidný průběh celé akce policie měla zájem. Z videa jsem ovšem ten dojem neměl.“

Na závěr už jenom povzdechnutí: Zbylo v tomto státě a v našich národech ještě dost rozumných a odhodlaných, kteří se této vlně státní demagogie, manipulace, koupených lží, vymývání mozků a probouzejícího se násilí dokážou postavit?

 

 

 

 

 

 

 

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (6 votes, average: 4,33 out of 5)
Loading...
11 komentářů

Napsat komentář: kostěj Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)