20.3.2023
Kategorie: Politika

Zatykač na Putina

Sdílejte článek:

PAVEL HASENKOPF

Soud v Haagu vydal zatykač na Putina … blbečkové jásají, lidé, co se v mezinárodním soudnictví pohybují (např. Vladimír Dzuro), krotí vášně …
Pojďme se na to podívat obecně a historicky – spousta věcí pak bude rázem jasnější. Haagský tribunál není první …

1. První mezinárodním trestním soudem byl Norimberský tribunál. Byl to AD HOC tribunál, pro konkrétní válku, ve které bylo nejdříve třeba na hlavu zvítězit a pro potenciální zločince si dojít. I tak byl Norimberský tribunál (tj. jeho existence jako taková) – kritizován, a to zejména ze dvou hledisek:
První hledisko bylo akademické – námitka retroaktivity: Soud nemůže přeci vzniknout později, než zločin, který má soudit. Je to zásadní, prakticky nepřekonatelná námitka, akademicky překonána byla (či nebyla, jak se to vezme) pomocí tzv. Radbruchovy klauzule(*, dole pod čarou).

Druhé hledisko bylo mocenské či státoprávní. Vychází z teze, že suveréni (státy) jsou si rovni, a jeden se s druhým může buď domluvit, nebo ho na hlavu porazit a zničit, ale nemůže ho soudit. Z toho důvodu byl proti vzniku Norimberského tribunálu Winston Churchill, který chtěl německé válečné zločince pozabíjet právem vítěze a nikoli na základě soudního rozsudku ex post ustaveného soudu. Bylo by to poctivější a nepokrytecké, odpovídalo by to situaci, ale Roosevelt se Stalinem Churchilla “přehlasovali” – Roosevelt z mezinárodněprávního idealismu, o kterém ještě bude řeč, Stalin proto, že ˇpokrytecké odstraňování nepřátel nikoli přímo, ale schovávaje se za soudy, mu bylo vlastní (obecně je tohle všem levicovým revolucionářům vlastní, protože jsou to vesměs pokrytci a procesy milují).

2. Podobné to bylo i s Mezinárodním vojenským tribunálem pro Dálný východ. Oproti Norimberku tam bylo několik poměrně důležitých rozdílů, ale nedůležitých pro tento výklad. Pro tento výklad je podstatné, že v obou případech šlo o POLITICKÁ AD HOC ROZHODNUTÍ, která vznikla V REAKCI NA VYHRANOU VÁLKU a že MANDÁT obou soudů BYL OMEZEN NA TUTO KONKRÉTNÍ VÁLKU.

3. Po válce v Jugoslávii vznikl další AD HOC tribunál – Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii se sídlem v Haagu – opět v reakci na vyhranou válku a nově i s posvěcením Rady bezpečnosti OSN (OSN v době, kdy se rozhodovalo o vzniku Norimberského a Tokijského tribunálu, ještě neexistovala). Nechci teď řešit válku v Jugoslávii jako takovou, o to mi teď nejde – jde mi o ten Tribunál a jeho právní základ.

4. Prakticky na stejné bázi vznikl ještě v 90. letech Mezinárodní trestní tribunál pro Rwandu, se sídlem v Arushi – šlo o reakci na tehdejší genocidu Tutsiů Huty.

Všechny tyto 4 tribunály měly OMEZENÝ, AD HOC MANDÁT – splnily svou jasně definovanou roli, načež byly rozpuštěny. Nepotřebovaly si vymýšlet agendu, aby prokázaly svou užitečnost a nepostradatelnost.

Teď si dovolím EXKURS. Již jsem napsal, že o mezinárodněprávním idealismu ještě bude řeč. Naprostá většina lidí, co se rozhodne studovat mezinárodní právo, tak dělá z idealistických pohnutek (svého času i já). Jsou to lidé, kteří mají pocit, že mezinárodní systém je a zůstane nedokonalý, dokud nebude vytvořen systém celosvětové vlády, pokud to nedostane nějakou “hierarchickou korunu”. Ano, lidé, kteří jdou studovat mezinárodní právo, tak z velké části činí ve snaze MEZInárodní právo zničit a nahradit jen NADnárodním právem. Jsou to lidé, kteří mocenskou pyramidu, která má více vrcholů než jen jeden, vnímají jako něco nedokonalého či dokonce nežádoucího a chtějí nastolit systém s jediným mocenským, celosvětovým vrcholem. Jsou to lidé, co si přejí světový stát. KONEC EXKURSU.

Tito idealisté toužící po světové vládě v 90. letech zavětřili obrovskou příležitost – uvažovali asi tak: Už jsme měli dočasný Norimberský tribunál, už jsme měli dočasný Tokijský tribunál, už jsme měli dočasný Haagský tribunál (pro Jugoslávii)(**, pod čarou), už jsme měli dočasný Arushský tribunál, pojďme to konečně dělat pořádně a konečně ustavme jeden PERMANENTNÍ tribunál pro všechny budoucí války. A tak vznikl:

5. Mezinárodní trestní soud se sídlem v Haagu (**, pod čarou). To je ten, co teď vydal ten zatykač na Putina. Není vázán na konkrétní válku, prostě tu je a chce být nějak užitečný. A tak – přirozeně – sklouzl k politickému aktivismu, a snaží se na sebe upozorňovat. Války potřebuje k životu jako vodu.
Tenhle soud vznikl normální mezinárodní smlouvou.

Problémem té smlouvy je, že mnoho důležitých států není vůbec smluvní stranou (***, pod čarou): podepsali, ale neratifikovali nejen Rusko, ale i USA či Izrael (soud je znám svými antisionistickými, propalestinskými aktivitami bez právního základu – proslula tím zejména jeho bývalá hlavní prokurátorka Fatou Bensouda), Čína, Indie či Indonésie ani nepodepsaly … díky absenci USA ten soud dokonce nelze označit ani jako “čistě západní záležitost”.
Problémem toho soudu – objektivně – je, že nemá k ruce žádnou policii či dokonce armádu, která by předváděla obžalované jak na běžícím pásu. Tenhle sod může jen štěkat.

JAK TO CELÉ SHRNOUT?

Zatykač na Putina je počátkem konce Mezinárodního trestního soudu. Soud tím tím totiž demonstuje nejen svůj aktivismus (na ten jsme u něj zvyklí), ale především svoji bezmoc. Ukazuje se, že cesta PERMANENTNÍHO mezinárodního trestního soudu byla od počátku vadná. Pokud by se nějakým zázrakem stalo, že by Rusko padlo a Putin prohrál, nebude ho soudit tento soud, ale vítězové ustaví opět nějaký AD HOC, dočasný tribunál jen a pouze pro rusko – ukrajinský konflikt.

Idealisté si tímto rozhodnutím a jeho adorací podřezali větev sami pod sebou.

Btw, ani Ukrajina není smluvní stranou Římského statutu (podepsala, ale neratifikovala, asi ví proč) a tudíž ani nad ní nemá Mezinárodní trestní soud žádnou jurisdikci.

Ten zatykač na Putina je jen plácnutím do vody – asi jako když vyžilá modelka podstoupí 56. plastiku, aby se o ní zas chvíli psalo.

====

(*) Radbruchova klauzule: “Konflikt mezi spravedlností a právní jistotou lze řešit jen tak, že pozitivní právo zajišťované předpisy a mocí má přednost i tehdy, pokud je obsahově nespravedlivé a neúčelné, VYJMA TOHO, kdy rozpor mezi pozitivním zákonem a spravedlností dosáhne tak nesnesitelné míry, že zákon musí jako nenáležité právo spravedlnosti ustoupit.”
(**) Neplést s Mezinárodním soudem v Haagu, ten je o něčem úplně jiném a na rozdíl od Mezinárodního trestního soudu je orgánem OSN. Soudí spory mezi státy na základě SOUHLASU sporných stran (např. figuroval v čs. – maďarské kauze Gabčíkovo – Nagymárosz).
(***) Právní status Římského statutu, kterým byl ustaven Mezinárodní trestní soud:
https: //treaties.un.org/Pages/ViewDetails.aspx?src=TREATY&mtdsg_no=XVIII-10&chapter=18&clang=_en
(nutno zkopírovat odkaz do prohlížeče a vynechat mezeru za dvoutečkou)

 

Pavel Hasenkopf

Redakce
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (37 votes, average: 4,89 out of 5)
Loading...
85 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)