Přívrženci mírového řešení konfliktu na Ukrajině jsou vystavováni takovým nesmyslným obviněním, urážkám a záměrným dezinterpretacím jejich postojů, že jsem skeptický vůči tomu, zda se podaří přesvědčit ty, kteří ignorují fakta a jsou imunní vůči racionálním argumentům. Každá šílená doba, ať už to byl hon na čarodějnice nebo mccarthismus, inkviziční, fašistické nebo komunistické monsterprocesy, každé takové vybočení z humánního vývoje lidstva, nemělo dlouhého trvání. Má však velmi těžké mravní důsledky, a proto je třeba si pamatovat všechny, kteří křivě obviňovali, špinili, ostrakizovali a pronásledovali nevinné lidi ve jménu své paranoidní až zvrácené posedlosti vnitřními nepřáteli. Následující text proto není určen pro fanatiky, kteří si pletou kritické myšlení s hejtováním, ale pro všechny lidi dobré vůle, kteří čtou s porozuměním as úctou k pravdě. Zde je deset největších lží, které se propagandisticky opakují v diskusích o válce na Ukrajině:

1. Svět je jednotný v podpoře vojenské pomoci Ukrajiny

Skutečnost: Díky našemu zkreslenému vnímání světové reality máme tendenci přeceňovat válku na Ukrajině, která snižuje specifickou váhu Evropy ve světě. Ve skutečnosti se globální jih nezajímá o boje v Evropě v takové míře jako o konflikty na Blízkém východě. Rusko se odvrátilo od Evropy a začíná se orientovat na východ a na jih, přičemž Evropská unie si stále neuvědomuje, jaké to může mít pro ni v budoucnu zničující následky. Nedávno skončený summit latinskoamerických a karibských států se zmínil o válce na Ukrajině pouze okrajově ai to jen v souvislosti, že odmítl dodávky zbraní do konfliktu. Vysoká představitelka OSN pro otázky odzbrojení Izumi Nakamicuová na zasedání Rady bezpečnosti OSN 8. února letošního roku upozornila na skutečnost, že dodávky zbraní Ukrajině a Rusku vedou k eskalaci konfliktu a zvýšení civilního utrpení. Průzkumy agentury Ipsos ukazují, že vůle vojensky podporovat Ukrajinu klesá a že s posíláním zbraní souhlasí jen 30 procent Italů, 48 procent Němců a 52 procent Francouzů. Téměř 90 procent obyvatel České republiky je podle průzkumu agentury Median pro Český rozhlas Radiožurnál za vyřešení války na Ukrajině diplomatickou cestou. A nejlidnatější státy světa a nastupující globální hráči jako Čína, Indie, ale také Bangladéš, Vietnam, Írán a další velké země vůbec nepodporují postup Západu. Ne, takto jednotný hlas rozhodně nevypadá. Téměř 90 procent obyvatel České republiky je podle průzkumu agentury Median pro Český rozhlas Radiožurnál za vyřešení války na Ukrajině diplomatickou cestou. A nejlidnatější státy světa a nastupující globální hráči jako Čína, Indie, ale také Bangladéš, Vietnam, Írán a další velké země vůbec nepodporují postup Západu. Ne, takto jednotný hlas rozhodně nevypadá. Téměř 90 procent obyvatel České republiky je podle průzkumu agentury Median pro Český rozhlas Radiožurnál za vyřešení války na Ukrajině diplomatickou cestou. A nejlidnatější státy světa a nastupující globální hráči jako Čína, Indie, ale také Bangladéš, Vietnam, Írán a další velké země vůbec nepodporují postup Západu. Ne, takto jednotný hlas rozhodně nevypadá.

2. „Západ se snažil této válce do poslední chvíle zabránit.“

Skutečnost: Tento výrok slovenské prezidentky Zuzany Čaputové, která proslov k 1. výročí války na Ukrajině procítila více než projev k 30. výročí nezávislosti Slovenska, je neskutečná lež. Je velmi snadné vyhledat si postoje Spojených států, které odmítaly před válkou jednat s Ruskem, ačkoli k tomu ruský prezident svého amerického partnera do poslední chvíle vyzýval. Stejně už známe i postoje Německa a Francie, které byly sice garantem Minských dohod, ale podle vyjádření bývalé německé kancléřky Merkelové a francouzského exprezidenta Hollanda je nebraly vážně a snažily se pouze získat čas na vyzbrojení Ukrajiny. Západ dlouhodobě vyhrocoval konflikt s Ruskem, který sahá hluboko do devadesátých let minulého století, což jsem již podrobněji analyzoval zde .

3. Lidé, kteří volají po diplomacii, jsou Putinovi agenti a ruští kolaboranti, kteří podlehli kremelské propagandě.

Skutečnost:Rozumným lidem snad není třeba vysvětlovat, že jde o primitivní argumentační faul, kteří překvapivě používají i zdánlivě inteligentní jednotlivci, které jinak rozhořčuje, když někdo nadává Zuzaně Čaputové do amerických agentek. O jakou suterénní úroveň argumentace jde, nejlépe pochopíme, když si jmenujeme jen pár osobností, které vyzývají k mírovým rozhovorům a zastavení dodávek zbraní: papež František, XIV. Dalajláma, generální tajemník OSN António Guterres, bývalý šéf americké diplomacie a nositel Nobelovy ceny za mír Henry Kissinger, profesor Jürgen Habermas, profesor Jeffrey Sachs, profesor Noam Chomsky, profesor Janis Varoufakis, profesor John Mearsheimer, předseda Sboru náčelníků , bývalý předseda Vojenského výboru NATO generál Harald Kujat a mnozí mnozí další. Lidé, kteří fakticky označí za ruské agenty hlavu katolické církve nebo nejvýše postaveného amerického velitele, by se měli dát léčit. Je symptomatické, že od nich neslyšíte žádné racionální argumenty, ale pouze nadávky a urážky. Faktem zůstává, že většina z těch, kteří kritizují chování západních vlád na Ukrajině, se cítí být součástí západní civilizace. Na rozdíl od militantních vládců Západu však tvrdí, že současný postup je nesprávný. Stejně jako jsme to tvrdili v případě Jugoslávie, Afghánistánu, Iráku, Libye či Sýrie a nemýlili jsme se. se cítí být součástí západní civilizace. Na rozdíl od militantních vládců Západu však tvrdí, že současný postup je nesprávný. Stejně jako jsme to tvrdili v případě Jugoslávie, Afghánistánu, Iráku, Libye či Sýrie a nemýlili jsme se. se cítí být součástí západní civilizace. Na rozdíl od militantních vládců Západu však tvrdí, že současný postup je nesprávný. Stejně jako jsme to tvrdili v případě Jugoslávie, Afghánistánu, Iráku, Libye či Sýrie a nemýlili jsme se.

4. Ti, kteří chtějí mírová jednání, nechtějí pomáhat Ukrajině a chtějí, aby se Ukrajina vzdala

Skutečnost:To je také bezočivá lež. Osobně si ji vyprosím. Mnozí z nás pomáhají Ukrajincům jako vládu. Jen si z charity neděláme okázalou živnost jako například Andrej Kiska. Slovensko je jednou z nejaktivnějších zemí na světě při pomoci Ukrajině. Lidé poskytují uprchlíkům ubytování, posílají Ukrajincům peníze, potraviny, šatstvo, hračky, elektrospotřebiče, dokonce i uhlí, dřevo či benzín. Obviňovat nás, že nepomáháme, protože jim nechceme poslat těžké zbraně k zabíjení lidí, je zlomyslná nevděčná lež. Nikdo nepožaduje, aby se Ukrajina vzdala své vlasti. Většina z nás podporuje znovuzískání územní celistvosti a nezávislosti Ukrajiny a upřímně to našim ukrajinským sousedům přejeme. Jenže ti, kteří přemýšlíme střízlivě a opíráme se o zkušenosti a znalosti věci, nevěříme, že se tohle všechno dá vybojovat vojensky. Naopak, jsme přesvědčeni, že čím později začnou mírová jednání, tím méně Ukrajina získá, že to, co mohla vyjednat před rokem, by bylo určitě více než může vyjednat dnes, a to, co vyjedná o rok, bude určitě méně než to, co může získat diplomatickou cestou. v současnosti. Na bojišti je patová situace, která si už nyní vyžádala statisíce mrtvých a nikam to nevede, neboť vojenská převaha Ruska je navzdory nejmasivnější vojenské pomoci Ukrajině výrazná a jednoznačná. Musí všichni Ukrajinci umřít na bojišti? Co znamená ukrajinské vítězství? Chcete dobýt Moskvu? Vyvolat jadernou válku? Pokud by zde existovala otevřená racionální diskuse, v níž chceme výměnou argumentů dospět k řešení, a ne chápat spoludiskutujícího jako nepřítele, kterého je třeba zničit, možná bychom zjistili, že máme stejný cíl. Vrátit Ukrajině svobodu a ukončit její okupaci ruskými vojsky. Jenže každý z nás má odlišné představy, jak toho dosáhnout. A my říkáme, že jediný způsob, jak donutit jadernou velmoc opustit Ukrajinu, není válka, ale diplomacie. Kdyby ve válce ve Vietnamu odmítli Kissingerovu kyvadlovou diplomacii, zabíjejí se tam dodnes.

5. Rusko je teroristický stát, neboť cíleně útočí na civilní obyvatelstvo a kritickou infrastrukturu

Skutečnost:Každá válka je zločinem proti lidskosti, ale při hodnocení jejího charakteru je třeba být realistický. Civilní oběti na Ukrajině tvoří podle dosavadních odhadů „jen“ desetinu z celkového počtu mrtvých. Ve válce v Iráku tomu bylo přesně naopak. To nesvědčí o tom, že by útoky na civilní obyvatelstvo byly cílené. Co se týká útoků na kritickou infrastrukturu, Spojené státy takto začínaly každou válku. Jugoslávii v roce 1999 vybombardovali tak, že 70 procent lidí ztratilo přístup k vodě a elektřině. Chceme-li manipulovat s tak zavádějícím termínem jako „teroristický stát“, pak by musel slovenský parlament touto nálepkou označit i USA, Velkou Británii, Francii či Itálii a navíc se omluvit za podporu všech nezákonných válek, protože současné vojenské tažení Ruska je barbarské, ale ne bezprecedentní.

6. Putin chce touto válkou obnovit Sovětský svaz

Skutečnost: Kdyby tomu tak bylo, proč to neudělal v roce 2014, kdy Ukrajina fakticky neměla armádu a čekal, až si ji vybuduje? Co je to za logiku? Putin ve svých projevech nikdy nenavazoval na leninské sovětské myšlení, ale na carskou ideu. Přitom zastánci tvrdé linie opravdu kritizovali ruského prezidenta, že Ukrajinu nenapadl dříve. Skutečnost, že na ni vtrhl jen se 150 tisícovou armádou, svědčí spíše o tom, že takový záměr neměl, neboť i v Kremlu muselo být každému jasné, že totální invaze na Ukrajinu zničí jakoukoli naději na sblížení s Evropou, kterou vžene do náruče USA. a zároveň ponechá Rusko částečně izolované a nebezpečně závislé na Číně.

7. Putin se chová jako Hitler po Mnichově v Sudetech

Skutečnost:  Jsem opravdu alergický na to, když si nekompetentní politici hrají na insitné historiky a účelově dezinterpretují význam historických událostí. Nehledě na to, že zatímco ČSR byla opuštěna západními velmocemi, Ukrajina dostává nejmasivnější vojenskou pomoc ve světových dějinách a že kolem nacistického Německa se na rozdíl od Putinova Ruska neshromažďovala vojska a vojenské základny – Němci v českém a Maďaři ve slovenském pohraničí měli Donbasu zastoupení v československém parlamentu a zabezpečená kulturní práva. Nemluvě o tom, že československá armáda nezabíjela sudetské Němce, což nelze říci o ukrajinské armádě na Donbasu. Podle údajů vysokého komisaře OSN pro lidská práva zahynulo v této „neviditelné“ válce (neviditelné pro Západ) v letech 2014–2015 3 393 civilistů, 4 641 vojáků ukrajinské armády a 5 772 bojovníků z řad povstalců. „Genocida“ (jak tvrdí Rusové) to není, ale casus belli ano.

8. Podmínky mírových rozhovorů si určí jen a jen Ukrajina

Skutečnost: Tragikomicky falešné tvrzení. Pokud je tomu tak, proč Západ rozhodl o ukončení vyjednávání, když Ukrajina a Rusko byli již loni v březnu ochotni uzavřít příměří? A proč Spojené státy odmítly čínský mírový plán ještě dříve, než se k němu stihly vyjádřit Ukrajinci? Přitom žádný jiný reálný plán momentálně není na stole – to, co předložil Volodymyr Zelenskyj, není mírový plán, ale válečný cíl.

9. Pacifisté jsou zbabělci a nejsou dobří vlastenci

Skutečnost:Pacifismus znamená radikální odmítnutí jakéhokoli mocenského a strukturálního násilí. Čelit agresi takovým principiálním postojem ve skutečnosti vždy vyžadovalo obrovskou odvahu, vnitřní sílu a statečnost. Lidé, kteří se vzepřeli militarismu uprostřed krvavého násilí – ať už to byl Petr Chelčický, Lev Nikolajevič Tolstoj, Mahátmá Gándhí, Nelson Mandela nebo třeba náš Michal Miloslav Hodža, Albert Škarvan či Jan Maliarik – byli vystaveni krutému pronásledování, vězně. Jsou úctyhodným duchovním předvojem světa, na který civilizace ještě nedozrála. Obvinění z nedostatku vlastenectví jsou absurdní. Jednak proto, že to říkají kulturní vykořenění lidé jako Rastislav Káčer nebo Michal Šimečka, kteří ryzím vlastenectvím vždy pohrdali a objevili ho až v souvislosti s americkými imperiálními zájmy a ukrajinským nacionalismem. No především, používat v souvislosti s odmítáním násilí ve 21. století slovník o dobrých a špatných vlastencích oživuje ty nejtemnější tradice totalitárního myšlení. Americký psycholog Gustave Gilbert pracoval v roce 1945 pro Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku jako vězeňský psycholog. Po návratu do Spojených států napsal knihu Norimberský deník (1947), v níž zaznamenal mimo jiné odpověď Hermanna Göringa na otázku, jak se podařilo dosáhnout absurdního souhlasu drtivé většiny německé veřejnosti s nacistickými válečnými aktivitami. Göring odpověděl: Americký psycholog Gustave Gilbert pracoval v roce 1945 pro Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku jako vězeňský psycholog. Po návratu do Spojených států napsal knihu Norimberský deník (1947), v níž zaznamenal mimo jiné odpověď Hermanna Göringa na otázku, jak se podařilo dosáhnout absurdního souhlasu drtivé většiny německé veřejnosti s nacistickými válečnými aktivitami. Göring odpověděl: Americký psycholog Gustave Gilbert pracoval v roce 1945 pro Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku jako vězeňský psycholog. Po návratu do Spojených států napsal knihu Norimberský deník (1947), v níž zaznamenal mimo jiné odpověď Hermanna Göringa na otázku, jak se podařilo dosáhnout absurdního souhlasu drtivé většiny německé veřejnosti s nacistickými válečnými aktivitami. Göring odpověděl:„Přirozeně, prostí lidé válku nechtějí. Ani v Rusku, ani v Anglii, ani v Americe a ze stejného důvodu ani v Německu. V tomto směru není žádný rozdíl mezi diktaturami a demokraciemi. Podstatné však je, že lidé nakonec vždy poslechnou rozkazy vůdců. Je to snadné. Vše, co musíš udělat, je říci, že jim hrozí nebezpečí a obvinit pacifisty z nedostatku vlastenectví a ohrožování vlasti. To spolehlivě zabere v jakékoli zemi.“ Snad nastal čas zeptat se obhájců prodlužování a eskalace války, zda se inspirovali nacismem.

10. „Ukrajinci nechodí na úřady a nenosí papíry, že odmítají bojovat za svou vlast.“

Skutečnost: Tímto výrokem ministr zahraničních věcí Rastislav Káčer nejen hrubě zkreslil realitu, ale i primitivně urazil Slováky. 40 000 mladých lidí, kteří odepřeli vykonat mimořádnou vojenskou službu, neodmítlo bránit svou vlast, ale bojovat za cizí zájmy. To je dost zásadní rozdíl a pokud pan ministr neví, kde je jeho vlast, je to jeho problém. Kromě toho není pravdou, že Ukrajinci nechodí na úřady, aby odmítli bojovat za svou vlast. Naše občanské sdružení Sjednocení za mír je v kontaktu s Ukrajinským hnutím pacifisty, které zastupuje tisíce Ukrajinců, kteří jsou vystavováni násilným odvodům. Jeho výkonný tajemník Jurij Šeljaženko připomíná, že nucená vojenská služba je toxickým pozůstatkem militarismu Sovětského svazu. Ukrajina nerespektuje výhradu ve svědomí ani v době míru přesto, že ji k tomu několikrát vyzval Výbor OSN pro lidská práva. Bez tohoto militarismu by Putin nedokázal ospravedlnit svou agresi a Zelenskij své plány porazit Putina i za cenu utrpení a smrti statisíců mírumilovných lidí. Ukrajinská pohraniční stráž zadržela do těchto dnů přes 8 000 mužů, kteří se pokusili ujít před násilnými odvody. Desítky z nich se utopily v řece Tisa nebo zamrzly v Karpatech. Podle Šeljaženka se ukrajinská militarizovaná kultura hlásí k Západu, ale pohrdá kulturou míru, která je základem demokratických hodnot. Proto ukrajinští pacifisté právně zastupují odmítače vojenské služby, například 46letého praktikujícího křesťana Vasilije Aleksejenka, který byl odsouzen k roku vězení za věrnost principu „nezabiješ“. Nebo pacifistu Andrije Vyšněveckého, kterého z ulice v Oděse násilím odvlekli přímo na frontu. Zorganizovali také kampaň na podporu 20 000 odpůrců svědomí a dezertérů v Bělorusku, kteří odmítají zabíjet Ukrajince. Odsoudili žádost Kyjeva o zakázanou kazetovou munici, kterou označili za ostudu a ztrátu důležitých morálních základů společnosti.

Je toho jistě víc, ale podstatné je, abychom vrátili veřejnou diskusi do roviny faktů a ověřitelných tvrzení a nešířili nepodložená obvinění a bludy, které nikdo neříká. Vyčištěním diskurzu od těchto lží, dezinformací a zavádějících prohlášení zvyšujeme šanci, že se naše rozhovory dostanou do věcné roviny a přispějí ke společenskému smíru a dohodě na efektivním řešení situace.