Ukrajinsko-ruský konflikt

MARTIN KAVKA

I když se politici, média, snaží namluvit, že hlavním a jediným viníkem v současné válce na Ukrajině je Rusko, tak skutečnost je mnohem složitější.

Tento konflikt nezačal rokem 2014. Nezačal okupací Krymu, vzbouřením ukrajinských občanů na Donbasu a v Luhansku, nezačal upálením ukrajinských občanů ruské národnosti ukrajinskými nacionalisty v Oděse, taktéž v roce 2014.

Vzhledem k tomu, že do února 2022 většinu Čechů Ukrajinci moc nezajímali a patřili, dodnes, podle nedávno provedeného průzkumu, patří mezi nejméně oblíbené národy, společně s Rusy, tak Ukrajina byla brána jako mafiánsky, typický postsovětský stát, kde se píše azbukou, mluví nějakou ruskou hatmatilkou a je to zdroj levné pracovní síly pro stavebnictví, textilní průmysl, porno průmysl atd. Což platí dodnes. Z toho důvodu nikoho nezajímali vztahy bývalých sovětských republik a víceméně každému bylo putna, co se děje na Ukrajině, co se děje v Rusku.

Ještě v roce 2021 Evropská unie označila Ukrajinu za studnu, ne nepodobnou černé díře, kde se ztrácí desítky miliard euro z evropské pomoci Ukrajině ke standardizaci právních a ekonomických pravidel a s přechodem na socialistické hospodářství EU.

Ukrajina začala být in v loňském roce, kdy byla napadena Ruskem. Přičemž slovo napadena by klidně mohlo být v uvozovkách. Rusko bylo náhle obviňováno, že v roce 2014 porušilo Budapešťské memorandum, že nedodržovalo Minské dohody z roku 2015 a vytváří se bod, že to byl Majdan, který se Rusku nelíbil. Dalo by se spíše říct, že Majdan byla ta poslední kapka v již tak napjatých vztazích mezi Ruskem a Ukrajinou. Majdan nebylo jen spontánní vyjádření nespokojeností Ukrajinců s vládou, ale velmi dobře organizovaný protest, který měl svoje pozadí, bohužel, u USA, 4. února 2014 byl na YouTube zveřejněn záznam telefonátu mezi Nuland a americkým velvyslancem na Ukrajině Geoffrey Pyattem z 28. ledna 2014 . Ve svém telefonickém rozhovoru Nuland a Pyatt diskutovali o tom, kdo by podle nich měl nebo neměl být v příští ukrajinské vládě, a poskytli své hodnocení různé ukrajinské politické osobnosti.

Ruské obavy z biologických laboratoří byly oprávněné, jak ukázalo slyšení Victorie Nuland v březnu 2022 před kongresem USA, kdy prohlásila, že má obavy, aby Rusko nezískalo kontrolu nad bilogickými výzkumnými zařízeními na Ukrajině a že Spojené státy v tom mají svůj zájem. Až se mi chce říct, že to snad ani není náhoda, že když se na Ukrajině něco děje, tak u moci v USA jsou demokraté, a hlavně dvojice Biden, Nulandová. V roce 2014 byl Biden viceprezidentem USA, dnes je prezidentem. V roce 2014 byla Nulandová náměstkyně ministra zahraničí pro evropské a euroasijské záležitosti. Dne je Nulandová opět náměstkyně ministra zahraničí pro politické otázky.

Je to několik ní zpět, kdy Zelenský v rozhovoru pro Politico řekl, že Ukrajina, ani od jeho nástupu v roce 2019, neměla zájem dodržovat Minské dohody a ty Ukrajině sloužily pouze jako zástěrka pro výměnu zajatců. Není to tak dávno, co nejdříve bývalá kancléřka Německa Merkelová řekla, že Minské dohody byly podepsány jen proto, aby Ukrajina získala čas se vyzbrojit a o několik dní později to potvrdil i bývalý francouzský prezident Hollande.

Vzpomeňte si, jak často se před rokem 2022 u nás v médiích objevovalo, že Rusko žádá o dohled Západu nad dodržováním Minských dohod a jak to bylo Rusko, které bylo našimi médii obviňováno, že Minské dohody nedodržuje.

Rusko mnohokrát v uplynulých letech dávalo najevo, že pokud by měla Ukrajina vstoupit do NATO, tak k tomu zaujme svůj postoj. V roce 2019 Ukrajina přijala ústavní zákon o vstupu Ukrajiny do NATO. Ještě za Porošenka. V roce, ve kterém Zelenský vyhrál prezidentské volby, díky hlasům ruské menšiny, kdy slíbil referendum o autonomii Donbasu, Luhanska a přepracování jazykového zákona. Nic z toho se nestalo. Naopak zesílilo ostřelování těchto oblastí ukrajinskou armádou. Dnes už si na to Zelenský, jehož rodným jazykem je také ruština, ani nevzpomene. Horší však je, že si na tohle nevzpomenou ani politici v Evropě.

Co se týče postoje Ruska ke vstupu Ukrajiny do NATO a EU, tak největší argument, proti kterému nejde nic namítat je ten, že Ukrajina má právo se svobodně rozhodnout, kam chce patřit a Rusko do toho nic není. Jenomže Rusko má svoje zájmy a jako každá velmoc má svoje dvorečky. A jedním z těch dvorců je Ukrajina. Může se nám to líbit, nebo nemusí, ale to je tak vše, co s tím naděláme. Je to podobné jako v Karibské krizi. Spojeným státům také mohlo být jedno, co si Kuba dělá. Kuba přeci měla sama právo se rozhodnout kam chce patřit. Méně se už mluví o tom, že rozmístění sovětských raket byla reakce na rozmístění amerických raket v Turecku. Vyřešilo se to, protože Kennedy nebyl hlupák a ctil reálnou politiku. Za vše se platí. Dnes se říká, že to byla neústupnost amerického prezidenta. Pravdou však je, že prosťáček Chruščov tuhle hru v politickém pokeru ovládal velmi dobře a byl to on, kdo vytáhnul čtyři esa v podobě amerických raket v Turecku. Mělo to však i jiné důsledky. Rusové zjistili, že Američané svůj dvorek budou hájit a respektovali to. Stejně tak naopak.

Dnes je situace taková, že mnozí si myslí, že mohou vše a názor ostatních je nezajímá. To vše se skrývá za slovy „Ukrajina má právo, Rusko to nemusí zajímat, Ukrajina je suverénní země, Rusko to musí respektovat. Výsměch, ať si Rusáci pindají, co chtějí, my si to uděláme, jak my chceme se změnil v nenávist, když Rusové udělali to, o čem několik roků mluvili. Takhle to přeci být nemělo. Obratem se z Ruska stala říše zla, které se nedá věřit a z Ukrajiny oběť a země, která bojuje za nás, za demokratické hodnoty, za prosperitu, za Evropu. Rusové nejsou beránci, nikdy nebyli, ale z toho, z čeho jsou dnes obviňováni, dělala Ukrajina a protesty Rusů byly odmítány jako nepodstatné, neoprávněné.

V roce 1992 spolu mluvili americký prezident Bush starší a ruský prezident Jelcin. Dále probíhaly americko – ruské rozhovory i na nižší úrovni.

Jelcin se tehdy svěřil americkému prezidentovi ze svých obav ohledně Ukrajiny. Prohlásil, že Ukrajina je nejvíce destabilizujícím prvkem. Nešlo jen o to, co se dělo na Krymu, který nechtěl být součástí Ukrajiny, ale v několika referendech lidé žijící na Krymu si přáli samostatnost na Ukrajině, což ukrajinská vláda nikdy neakceptovala, a nakonec referenda na Krymu zákonem znezákonila a prohlásila jako protistátní.

Šlo také o oblast východní Ukrajiny, kdy Jelcin informoval Bushe o pronásledování rusky mluvících občanů Ukrajiny, o jejich diskriminaci.

Již v roce 1992 mluvil Jegor Gajdar o ukrajinsko – ruských vztazích jako problematických a doufá, že tyto problémy nebudou mít balkánské řešení, ale jejich normalizace bude trvat velmi dlouho. Obdobně popisují rozhovory i Američané, kdy říkají, že Jelcin má velmi dobré vztahy s Kravčukem a chápe jakým je vystaven tlakům ze strany ukrajinských nacionalistů v parlamentu.

Hodně se mluví o Budapešťském memorandu. Mimo faktu, že Ukrajina a ani další signatáři nikdy neratifikovali tuto smlouvu, tak je těžké mluvit o porušení něčeho, co nemělo mezinárodní platnost. Co je však zajímavější je, že Rusové ustoupili Američanům a jak se ukázalo, ustoupili jím i ve věcech, kde to Američané nečekali. Rusové původně nechtěli stáhnout jaderné zbraně z nově vzniklých postsovětských republik. Naopak, jejich plán byl, že v těchto zemích budou mít svoje základny s jadernými zbraněmi a budou je obsluhovat s vědomím vlád daných zemí. Týkalo se to Ukrajiny, Kazachstánu a Běloruska. Tyto země souhlasily s odesláním jaderných zbraní do Ruska k demontáži a v roce 1992 podepsaly Lisabonský protokol, kdy se staly smluvními stranami START I, čímž se staly státy, které nemají jaderné zbraně, nevyrábí je a neprodávají je. Budapešťské memorandum pouze potvrzovalo Lisabonský protokol, kdy se Ukrajina, Kazachstán a Bělorusko připojily ke smlouvě o nešíření jaderných zbraní s garancí státních hranic. Je paradoxem, že když se dnes mluví o Ukrajině, tak Ukrajina dodnes nemá mezinárodně uznané hranice. Díky ukrajinským politikům.

Zakončím to jedním postřehem amerického velvyslanectví z roku 1992.

Ruský lid nechce dalšího Lenina. Chtějí cara …

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc DUBEN 2024:
****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Jaromír Mifka 300,- Kč, Roman Dubravský 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Aleš Drnovský 100,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Milan Hojgr 100,- Kč, Libor Loup 200,- Kč, Iva Majerčíková 200,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Kateřina Hrušková 111,- Kč, Marek Janicko 300,- Kč, František Burda 50,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Anonym 300,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, Petr Koptík 100,- Kč, Oldřich Smejkal 1000,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Dagmar Karlíková 200,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Jiří Obermaier 100,- Kč, Marie Slavíková 200,- Kč, Miloslav Hujer 50,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Roman Jaroš 100,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Anonym 150,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Jaroslav Krutský 1000,- Kč, Jan Petr 250,-Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, Rudolf Votruba 500,- Kč, Ludmila Karská 100,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč, Julius Staněk 200,- Kč, Edita Kadlečková 300,- Kč, Jaroslav Přecechtěl 100,- Kč, Jan Tichý 100,- Kč, Zuzana Karlová 200,- Kč, František Surman 1000,- Kč, Stanislava Vítková 500,- Kč

Celkem za měsíc: ... 16 781,00 Kč

Vybráno 37.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Malý testík teorie o ukrajinském premiérovi - 20.4.2024
• Zelenského noční můra - 20.4.2024
• A to pár slov na Twitteru teď nahrazuje smlouvy? - 20.4.2024

(40 votes, average: 4,78 out of 5)

Loading...