Pražští kavárníci milují komunistické rozvědčíky

Procentuální přibývání a ubývání procent obdržených hlasů v průběhu sčítání volebních výsledků nám do jisté míry přibližuje poměr podpory jednotlivých uchazečů o post presidenta ve velkých a malých sídlech, protože výsledky z vesnic a malých měst přicházejí dříve, zatímco v těch velkých sčítání hlasů trvá déle. Proto jsme byli v prvním kole presidentských voleb svědky toho, jak generál P. Pavel postupně dohnal několikaprocentní náskok A. Babiše a nakonec ho o necelé půl procento předběhl. Mohli jsme názorně vidět to, že P. Pavla volí onen fenomén, kterému se zjednodušeně říká „pražská kavárna“.

Rozdíl

Můžeme jistě říkat, že oba kandidáti, postupující do druhého kola, jsou stejní. Oba byli komunisté, oba spolupracovali s tajnou službou. Pochopitelně, „Babiš hůř“, a proto je nutno volit generála Pavla. Toto alespoň tvrdí pražská kavárna a lidé, kteří k ní mají politicky blízko.
Podíváme-li se na rozdíl mezi oběma kandidáty důkladněji, začne se jevit jinak. Pan generál šel nadšeně do výcviku na rozvědčíky komunistické armády ČSSR, potažmo Varšavské smlouvy. Nemusel, nikdo ho k tomu nenutil, ani k dalším vazbám na represívní složky předlistopadového režimu, které zcela logicky ve spojení s jeho zaměřením nastaly.

Pan podnikatel pracoval v zahraničním obchodě a z titulu této pozice musel prostě spolupracovat s STB, jinak by na této pozici nemohl být.
Takže, budu-li hodně ošklivý, pak pan generál se stavěl k minulému režimu s nadšením, zatímco pan (v té době budoucí) podnikatel prostě dělal to, co bylo na jeho pozici nutné, a nic víc. Jako mnozí další za předlistopadového režimu, přičemž míra toho, co bylo nutné dělat, souvisela s příslušnou pracovní a odbornou pozicí.

Přičemž, je mi líto, jakousi míru spolupráce s režimem museli prokazovat i hrdí disidenti, minimálně proto, aby vůbec přežili (i když třeba místo své odbornosti někde házeli lopatou). Nespolupracovat s minulým režimem si mohli dovolit v podstatě výlučně ti občané, kterým se podařilo emigrovat.

Hlavní rozdíl

Je mi velice líto, hlavní rozdíl mezi oběma kandidáty vidím v tom, že generál P. Pavel je kandidátem současné vlády, zatímco podnikatel A. Babiš je kandidátem opozice.

I v případě, když by vláda nebyla tak děsivá, jako ta současná je, bylo by velice žádoucí, aby na hlavních pozicích ve státě nebyla jakási politická monokultura, blížící se tomu, co jsme tu už měli: Vládě jedné strany (zde sice „pětistrany“, ale je to „píchni jako řízni“). Pětistrana má vládu a má poslaneckou sněmovnu i senát. Pokud by získala i post presidenta republiky, nastala by situace jako za „starých dobrých časů“ předlistopadového režimu, v němž „státostrana“ také držela všechny státní posty.

Explicitně uvádím, i kdyby se pětistrana skládala ze samých andělů, bylo by žádoucí na post presidenta zvolit ďábla (nebo alespoň Luciferova kandidáta), aby ve státě nenastala situace mocenského monopolu. President sice nemá rozsáhlé pravomoci, ale může vládě alespoň trochu znesnadňovat situaci. Navíc může ledasjaké informace o jejích aktivitách a připravovaných příšernostech publikovat po své linii a v případě nutnosti burcovat občany (daleko lépe než nějací aktivisté, u nichž navíc není jasné, kdo vlastně za nimi stojí a jaké jsou jejich skutečné cíle).

Současná situace

Pokud ještě navíc celý v předchozí části popsaný problém konkretizujeme na naši současnou vládu, dostanou presidentské volby ještě další akcent. Současná vláda je to nejhorší, co tu bylo od roku 1990, kdy byla narychlo rekonstruována komunistická vláda přijetím nekomunistů a reformních komunistů. Bohužel, už se ozývají hlasy v tom duchu, že lepší byly i některé předlistopadové vlády. Dovolil bych si v této souvislosti vzpomenout na generála Eliáše, premiéra první vlády ustanovené za protektorátu (ta předchozí přežívala z éry druhé republiky), který se snažil dělat možné i nemožné, aby zmírnil šílenosti německé okupace a nakonec za naše občany položil život.

Programem naší vlády je, bohužel, spíše pravý opak. Je-li nějaká možnost občanům uškodit, je plně využita, případně je nalezena možnost, jak uškodit ještě víc. Tato vláda udělala jen velmi málo dobrého, a pokud se jí něco takového bezděky přihodilo, hned to kompenzovala něčím špatným.

Faktem také je, že tato vláda je silně nepřátelská vůči všem, kteří v tomto státě pracují a vytvářejí nějaké hodnoty. Absolutně jí nezáleží na zachování průmyslu a pracovních míst s ním spojených. Dovoluji si její členy podezírat z představy, že pozavírají továrny (nelíbící se buď různým aktivistům, případně konkurentům z jiných států EU), lidi pošlou na sociální dávky, a aby na ty dávky bylo, vytisknou na ně peníze. A že nikdo z nich nechápe, že hodnota koruny je podložena (jistěže ne jen tím, ale z podstatné části) právě fungujícími a vyrábějícími továrnami a dalšími podobnými ekonomickými subjekty. On v této vládě také nikdo s ekonomickým vzděláním nesedí a různá oficiální sdružení odborníků, ekonomů, podnikatelů atd. si opakovaně v různých sdělovacích prostředcích stěžovala na to, že vláda s nimi nekomunikuje, případně jejich doporučení ignoruje.

Vláda přitom propásla možnost, kterou by zcela jistě využil i politik s IQ houpacího koně: V souvislosti s válkou na Ukrajině a nutností této napadené zemi pomoci natvrdo odmítnout zavádění šíleností a nesmyslů, souvisejících s tzv „Green Dealem“, tedy fantasmagoriemi, jimž věří hloupí a nevzdělaní ekologičtí (a další podobní) aktivisté, a které prosazují ti, kteří hodlají EU totálně ekonomicky zničit, bez ohledu na to, zda jsou za to odhodlání placeni Ruskem, Čínou či ještě někým jiným, nebo je jejich idolem režim Pol Pota v Kambodži, po němž zůstaly v tamních pralesích pyramidy z milionů lidských lebek. Ostatně, i K. H. Frank plánoval vydláždit Václavské náměstí lebkami místních obyvatel a nelze mít pochyby o tom, že v případě vítězství Německa by tento ideový záměr byl splněn.

Pozice presidenta

President je, obávám se, jedinou reálnou politickou silou, která může zabránit totální katastrofě, k jaké došlo třeba v té zmíněné Kambodži (Pol Pot byl mj. také ekolog). Pro tuto činnost se zcela zjevně daleko více hodí A. Babiš než P. Pavel, a to právě z toho důvodu, že je vůči vládě v politické opozici.

Můžeme považovat P. Pavla za racionálně myslícího člověka (jinak by nemohl dělat to. co dělal před svou kandidaturou na presidentský post). Můžeme tedy předpokládat i to, že by si alespoň v některých případech byl vědom nepřijatelnosti a nesmyslnosti opatření, prosazovaných vládou buď z její vlastní iniciativy, nebo na příkaz EU. Nevíme ovšem, kolik stupňů volnosti vůbec má, jak moc se s komunistickou rozvědkou reálně zapletl (a zda není někým od nás, z Ruska, případně z USA apod. vydíratelný).

K P. Pavlovi mám pak ještě jednu specifickou námitku: Platí (učebnice psychologie), že kariéru v armádě udělají nejlépe lidé s IQ kolem stovky. Ti méně inteligentní (údajně už pod 95) prostě na tu práci nestačí a začnou profesně selhávat. Problém ovšem je, že ti inteligentnější (řekněme 110 +) tuto práci začnou zvládat „levou zadní“ a tato práce je neuspokojuje tím víc, čím vyšší IQ mají. Nakonec začnou na své pozici vymýšlet různé ptákoviny a výsledkem je zpravidla Velký Průšvih, který jejich kariéru ukončí. O něco lépe jsou na tom různí specialisté, kteří se mohou „vyřádit“ v rámci oboru, stojícího mimo striktně vojenskou sféru (od techniků až po lékaře).

Oproti tomu lze důvodně předpokládat, že IQ pana A. Babiše je daleko vyšší (jinak by nemohl udělat ekonomickou kariéru, kterou udělal).

Morálka

A. Babišovi je vyčítána morálka.

Je to velice problematické, ale před pár lety jsme volili největšího Čecha, a když to nemohl vyhrát Jára Cimrman, byl nakonec zvolen Karel IV. Každý, kdo si o této osobnosti přečetl nějaký zdroj oplývající dostatečnou mírou faktů, musí vědět, že morálka, tak jak ji chápeme dnes (ale jak byla chápána i tenkrát) Karlovou silnou stránkou nebyla. Dokonce podezírám pana Machiavelliho, že se některými jeho aktivitami inspiroval, když něco víc než sto let po jeho smrti sepisoval svého Vladaře.

Přitom byl Karel IV. beze sporu dobrý král v tom smyslu, že země pod jeho vládou vzkvétala, nezažila žádné významné nepřátelské vpády, byla silně potlačena kriminalita (včetně kriminálníků z řad vysoké šlechty), a dokonce se nám vyhnula první vlna „černé smrti“.

Nicméně, obávám se, byl Karel IV pozitivně působící osobností právě proto, že se nenechával omezovat nějakou konvenční morálkou. A, obávám se, přesně takovou osobnost mít v čele státu v následujících očekávatelně nelehkých dobách bude spíš terno než problém.

Socialismus

Poté, co jsme v roce 1989 vykopli socialismus ze dveří, vrací se nám oknem (či jinými otvory v rámci budovy). Vrací se sice v poněkud jiné podobě, než jaká byla ta moskevská, ale o socialismus se beze sporu jedná. Svobodný trh, občanské svobody atd. jsou stále více narušovány, údajně „pro naše dobro“, či dokonce „obecné dobro“ (kde a kdy že to měli „Výbor pro všeobecné blaho“?).

Pražská kavárna přitom funí blahem ve stylu, čím více socialismu, tím lépe.

Proto má problémy např. s odbojovou skupinou bratří Mašínů (protože jsou to oni, koho by Mašínové a spol. stříleli či podřezávali), a na druhé straně nemá žádné problémy s komunistickým rozvědčíkem.

Obávám se, že kdyby na presidenta kandidovali soudruzi Minařík či Zifčák, měli by podporu alespoň části pražských kavárníků jistou.

Za necelých čtrnáct dnů se tedy bude rozhodovat o tom, zda se náš stát bude bez překážek ponořovat do socialistické žumpy, byť její obsah vystřídal modrou barvu za původní červenou, nebo zda našemu utopení v této žumpě budou kladeny alespoň minimální překážky.