Rakušanovo kladivo na dezinformace

Občan naší země je sužován bezpočtem nových nebezpečí: Trápí ho Covid a další respirační choroby, přestává být schopen platit za energie a potraviny, začíná mít obavy o zaměstnání jako jediný zdroj tenčících se příjmů, a ačkoli si rozklepán zimou a tím vším oblékne v souladu s vládním doporučením ještě jeden svetr, valí se na něho navíc spousta dezinformací.

Stejně jako minulý režim, který s hospodářským pádem, jenž sám zhusta zavinil, nebyl schopen nic dělat, soustředí se i režim aktuální na boj proti reptalům. Minulý režim je nazýval rozvraceči, současný je nazývá dezinformátory.

Nuže, jak má ten plán vypadat?

„Předloží se vládě návrh zákona doplňujícího trestní zákoník o trestnou činnost vědomého a záměrného šíření dezinformací s cílem významně poškodit demokratický charakter státu či jeho klíčových bezpečnostních zájmů,“ /1/

Není třeba být právníkem, aby bylo jasné, že něco takového je – při dodržení podmínek právního státu – nadbytečné a vyloženě nežádoucí. Jak bude prokázáno, že šlo o dezinformaci? Kolik dezinformací se časem ukázalo být pravdivých a naopak? A u kolika to není možné rozhodnout a patrně ještě dlouho to možné nebude, protože například poznání toho onemocnění Covid je stále nedostatečné? Kdy jde o dezinformaci a kdy o názor na základě nepodložené nebo mylné informace? Kolik takových denně čteme v novinách?

A pokud chce někdo poškodit demokratický charakter státu či jeho klíčové bezpečnostní zájmy, je pochopitelně stíhatelný už za současné právní úpravy. Není třeba vymýšlet nové zákony nad ty existující, aby bylo možné sankcionovat toho, kdo chce nějakým teroristickým útokem odstranit zvolené představitele, nebo kdo vyzradí utajované informace nebo nějak brání průběhu svobodných voleb.

Neučiní-li nic takového a nedopustí-li se dotyčný ani jiného přečinu proti našim zákonům, pak je mu Listinou základních práv a svobod zaručeno publikovat cokoli, co publikovat chce /2/. Nikde se v té Listině nepíše o tom, že by snad musel prokazovat, že publikuje pravdu. Je totiž důležité chránit i právo publikovat lež, a to dokonce i vědomou lež. Jen tak mohou být lež a lhář odhaleni. Jakýkoli „boj proti dezinformacím“ je prostě a jednoduše cenzurou, byť by cenzor byl přesvědčen o svém morálním právu tu cenzuru provádět. A cenzura je podle Listiny základních práv a svobod, součásti našeho ústavního pořádku, nepřípustná. Je to tam černé na bílém, jiný výklad prostě neexistuje. Kdo tedy zavádí nové právní normy, aby bojem proti dezinformacím „ochránil demokratický charakter státu a jeho klíčové bezpečnostní zájmy“, ten zkrátka v dokonalém rozporu se svým tvrzením obojí ohrožuje.

Fakt, že nové právní normy na údajnou ochranu chudáka demokratického státu před jeho dezinformujícími občany jsou zbytečné, tento fakt samozřejmě současný establishment dobře ví. Pokouší se je však zavést z několika důvodů, jmenuji první dva:

1) Z důvodů čistě mocenských s cílem zamezit publikaci čehokoli, co by jeho aktuální mocenskou pozici mohlo ohrozit. To platí jak pro současný establishment naší země, tak i vyššího mocenského celku, kterému se naše vláda zodpovídá, tedy EU. Snahy EU o všemožný „boj proti dezinformacím“ a „moderování obsahu“ jsou notoricky známé.

2) Z paranoidní představy o své výlučnosti a předurčenosti mít tu jedinou správnou pravdu

Ovšem nové právní normy nejsou jedinou součástí plánů vlády a Rakušanova ministerstva, citujme dále:

„Experti doporučují rovněž podporovat 50 miliony korun ročně neziskové organizace, které se zabývají bojem s dezinformacemi. Sto milionů korun ročně by pak měla dostávat nezávislá média, která v boji s fake news pomohou“ /1/

Nejprve si povšimněme, s jakou samozřejmou drzostí tento plán prostě určuje, že budou finančně podporovány spolky bojující proti něčemu, co je zaručeno naším ústavním pořádkem. Zde bych rád naši vládu jemně upozornil na článek 23 Listiny základních práv a svobod:

„Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.“

Vláda ovšem novými právními normami evidentně to „účinné použití zákonných prostředků“ hodlá omezit, jestliže hodlá zavést zákon, který omezuje právo dělat něco, co vyšší norma naopak zaručuje.

Nevyzývám tím k povstání proti vládě, ale varuji ji, že vše má své meze.

Ale zpět k citaci finanční části toho plánu: Dostáváme se zde ke třetímu důvodu, proč celý ten plán vzniká:

3) Zajistit si svoji mocenskou pozici přímou dotací spřátelených „expertů“, médií a dalších nátlakových skupin. Jinak řečeno nepotismus a korupce.

Dalo by se pokračovat ještě dále, třeba rozborem toho, jak zákazem inzerce státních institucí „na webech označovaných za dezinformační“ se stát jasně chystá upřednostnit obchodní zájmy jedné skupiny před druhou a tudíž k další formě korupce.

Je zřejmé, o co se vláda snaží. A každému, kdo vidí dále než na špičku vlastního nosu je také zřejmé, jak je to krátkozraké. Pokud se totiž pouhým během dějin v některém dalším volebním období dostane k moci skupina s výrazně odlišným politickým názorem, bude mít k potírání svých odpůrců vše skvěle připraveno. Postačí jen nově předefinovat slovíčka jako „dezinformace“ a do zřízených funkcí dosadit vlastní věrné. Ovšem současná vláda opakovaně ukázala, že na zítřek nemyslí a opakovaným dosazováním se zločinci spřízněných figur na strategické posty dala jasně najevo, že žije dle hesla „urvi, co můžeš teď a hned“.

Nemysleme tedy jen na dnešek. Využijme garantovaných svobod k tomu, abychom upozorňovali na ty, kteří nám pod sebelépe znějícími hesly ty svobody chtějí vzít. Nestyďme se říci svůj názor a nechme i souseda, aby svůj názor vyjevil. Máme na to všichni právo.