9.11.2022
Kategorie: Politika

Příběh dvojích voleb

Sdílejte článek:

JINDŘICH RAJCHL

Dnešek je dnem, kdy téměř veškerou pozornost médií i sociálních sítí upoutala dvě volební klání – to české prezidentské a americké kongresové.

V našich luzích a hájích podalo kandidátku celkem 21 uchazečů. Od velmi seriózních uchazečů o nejvyšší ústavní post v naší zemi, přes notorické kandidáty, kteří sice vědí, že nemohou vyhrát, nicméně stejně tak si jsou moc dobře vědomi, že jim mediálně získaná popularita přinese dalších 6 let v teplém senátním křesílku, až po naprosto fantasmagorickou kandidaturu Pavla Zítka, v jehož případě bych si tipl, že tak 45.000 podpisů vzniklo u něj doma v obýváku. Ale co, těch zhruba 50 zlikvidovaných propisek za tu mediální slávu stojí, ne?

Největší rozruch na našem pólu názorového spektra vyvolalo rozhodnutí energetické expertky Aleny Vitáskové se prezidentského klání nakonec nezúčastnit. Z mého pohledu bylo zajímavé sledovat pestrost reakcí různých lidí z našeho “koutu ringu”. Od zklamaných povzdechů, přes skryté výčitky až po vyložené odsouzení, že “nás v tom nechala” a “že se na nás vykašlala”.

Za sebe chci říct, že rozhodnutí, zda kandidovat, či nikoliv považuji za výsostné právo každého jednoho potenciálního uchazeče, do nějž nemá nikdo co mluvit. Nikdo z nás nezná okolnosti a navazující dohody, které byly uzavřeny, ani její aktuální rodinnou situaci, a tudíž nemáme nejmenší oprávnění ji jakkoliv soudit.

Obecně však považuji za obrovskou škodu a promarněnou příležitost v tom smyslu, že v rámci vysoce sledovaných prezidentských debat neuslyšíme jasný a nebojácný oponentní hlas reprezentující antiglobalisticky zaměřenou část české populace. Tento názorový proud bude v nadcházejícím klání zcela absentovat.

Bohužel se naplnil černý scénář, jenž jsem otevřeně popisoval již několik měsíců. Tedy to, že kvůli nedohodě různých subjektů a jednotlivců na naší straně politického spektra nebudeme schopní vygenerovat silného a nezpochybnitelného kandidáta, za nějž bychom se byli všichni ochotni postavit. Předpokládal jsem, že díky této roztříštěnosti získá každý z těchto kandidátů 4% a volební klání skončí neúspěchem. Nakonec je situace ale ještě horší – nikdo z nich se ani do prvního kola nepodívá. Na vině jsou z mého pohledu zcela neuvážené vyhlašování kandidatur bez seriózního základu a silného mandátu ze strany našich občanů. Nemohu se ani zbavit dojmu, že někteří z těchto kandidátů na kandidáty tak činili pouze s ohledem na zviditelnění vlastní osoby. Nominaci Jaroslava Bašty, jehož (i přes jeho nespornou odbornou erudici) rovněž nikdo soudný nemůže považovat za vážného kandidáta, pak hodnotím jako alibistický krok SPD, jež se tím vyhnula otázkám, koho tato parlamentní strana podpoří.

Celý tento proces marného hledání prezidentského kandidáta lze vlastně považovat za věrnou ilustraci rozložení sil na antiglobalistickém pólu naší politické sféry. Kde kdo vyhlašuje kandidaturu, oslabuje ty, kteří by měli reálnou šanci na úspěch (sama Alena Vitásková mi při našem osobním rozhovoru někdy v červnu řekla, že nebýt přemnožených minikandidátů, tak už měla těch podpisů dvakrát tolik), což v konečném důsledku vyústí v to, že neuspěje vůbec nikdo.

Přitom šance nebyly zase tak nízké, jak by se mohlo na první pohled zdát. Vstupem Andreje Babiše do prezidentského souboje, okamžitě odešlo 35% hlasů na jeho stranu a začalo se hrát pouze o to, kdo proti němu postoupí do druhého kola. Za situace, kdy by si kavárenské hlasy rozdělili Pavel, Nerudová, Fischer, Hilšer a další, mohl vzniknout stav, že by nejlepší z nich dosáhl na nějakých 16-17%. A pokud by se patriotská část politické mozaiky spojila za jedním kandidátem, mhl dotyčný či dotyčná při skvělém výkonu v debatách a očekávaném zhoršení ekonomické situace při troše štěstí na podobnou metu dosáhnout.

Opět ovšem zvítězily partikulární zájmy nad strategickým cílem. Tak jako již mnohokrát.

Když jsem tuto skutečnost avizoval již před několika měsíci, byl jsem často osočován, že předčasně házím flintu do žita. Bohužel jsem se nemýlil.

Nezbývá nám, než se pokusit z tohoto nezdaru poučit. Tím, že se hlavní postavy antiglobalistické scény nedokážou dohodnout na společném postupu v základních strategických prioritách, vzniká prostor pro lidovou tvořivost, která však nemá reálnou šanci na úspěch.

Chci zdůraznit, že tento příspěvek nemá za cíl někoho konkrétního kárat či nabádat k poraženecké náladě. Píšu jej z toho důvodu, abychom jasně definovali pochybení, k němuž evidentně došlo a dokázali jej napříště eliminovat. Japonská filozofie Kaizen říká, že v jakémkoliv klání buď zvítězíte, nebo se poučíte. Tentokrát je na místě ona druhá varianta.

Naše strana PRO vznikla příliš pozdě, než aby mohla reálně tento vývoj ovlivnit. Současně beru aktuální situaci jako závazek k tomu, abych i za sebe udělal napříště vše pro to, abychom s dostatečným předstihem vygenerovali silnou osobnost, jež by měla disponovat takovým rozptylem, aby si získala jasnou a nezpochybnitelnou podporu hlavních hráčů v naší části politického spektra.

Pokud se tak stane, měli bychom následně dát všem individuálním pokusům tuto kandidaturu rozmělnit vlastními sólo výpravami, že už máme jasnou strategii, kterou nebudeme měnit.

Není totiž nic horšího, než plácat se ode zdi ke zdi podle toho, kdo se zrovna vyspí na to, že by se chtěl stát prezidentem této země.

Pevně doufám, že tuto taktiku pochopí i ostatní. Že (pokud to trochu přeženu) by bylo jedno, jestli by uspěla Vitásková nebo Turánek, ale hlavní je, aby tam neseděla Nerudová.

Osobně jsem přesvědčen, že Alena Vitásková tímto jednotícím kandiátem mohla být. Měla jasný plán a dobře zorganizovaný tým, jenž nakonec dokázal shromáždit kolem 70.000 podpisů. Je škoda, že se zbytečně vyhlašovaly další kandidatury, které v konečném důsledku pouze oslabovaly jediného kandidáta s plně fungujícím profesionálním týmem a připravenými sponzory, až nakonec způsobily to, že se do klání o post prezidenta naší země nezapojí jediný vážný kandidát z naší části politického spektra.

V této optice snad bude snazší pochopit, proč neustále volám po jasné startegii a po tom, aby ega ustoupila společnému cíli – vrátit naši zem do rukou našich občanů – tedy vybrat kandidáta, jenž bude právě tento směr jasně a nezpochybnitelně reprezentovat.
Osobně jsem připraven udělat vše pro to, aby se podobná situace už příště neopakovala.

No a ty druhé volby? Tam je situace naprosto jasná – pevně doufám, že dnes se Spojenými státy přežene rudá tsunami, která smete neomarxistický proud reprezentovaný současnou Demokratickou stranou. Tato pozitivní vlna by přinesla mnoho dramatických změn. Všem vysmívající se korupčník a hlavní postava farmaceutického dikttu Anthony Fauci by měl o zábavu na příští měsíce postaráno. Pár zvědavých očí by si důsledně prošlo smlouvy se společností Pfizer a vyvodilo z nich patřičné závěry. Nu, a především by se výrazně zvýšila pravděpodobnost ukončení konfliktu na Ukrajině.

Naši tzv. amerikanisté, tedy rádoby experti na politiku v USA už se tohoto vývoje tak vehementně obávají, že už dopředu označují Republikány nálepkami “nedemokratů” a “nezodpovědných hazardérů”. Já osobně jim budu dnes v noci o to víc fandit.
Vzpoura “onálepkovaných dezolátů” by mohla být nakažlivá i pro některé státy v EU, včetně České republiky.

A dokonce je doporučil volit i celoživotní Demokrat Elon Musk. I on už pochopil, jaké nebezpečí předstaují pro budoucnost USA i celého světa fantasmagorické plány green-dealistů a pomatených progresivistů.

Každpádně platí, že ani jedny volby za nás nic nevyřeší. Všechno, co chceme dosáhnout, si budeme nakonec stejně muset odpracovat sami.

Začít můžeme tím, že přestaneme vymetat desítky slepých uliček, jež jsou předem odsouzeny k neúspěchu, a i přes některé názorové rozpory se spojíme za skutečně seriózními osobnostmi našeho názorového spektra.

Příklad Aleny Vitáskové budiž nám tou nejlepší lekcí – určitě nebyla jedinou “naší” kandidátkou a nehodlám ani hodnotit, zda byla tou nejlepší z nabízených variant. Z mého pohledu však byla jedinou seriózní kandidátkou. A tím, že jsme naši scénu rozmělnili mezi individuální pokusy nevyhnutelně směřující k nezdaru, jsme pouze docílili toho, až jsme přišli i o ni.

Velmi bych si přál, abychom si tuto skutečnost jasně uvědomili a postavili se za ty, kteří mohou skutečně něco zmenit.

Pevně doufám, že voliči Republikánů nám dnes ukáží cestu a my se po ní vydáme též.

Aneb můžete s Republikány v mnohém nesouhlasit, ale jedna věc je nesporná – je to vždy a za všech okolností o milion světelných let lepší varianta než jakýkoliv Demokrat.

Pojďme se tímto stylem uvažování řídit i my! Jedině tak je můžeme porazit!

Jindřich Rajchl

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (43 votes, average: 4,86 out of 5)
Loading...
85 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)