Podle očekávání mnoha lidí je přitom rolí státu regulovat hospodářský vývoj a „zajišťovat“ jim blahobyt. Toto vžité přesvědčení se opírá o ekonomický mýtus, že stát musí v ekonomice hrát významnou roli a regulacemi ji „řídit.“ Mylné přesvědčení, podle kterého je záměrné řízení ekonomiky a společnosti potřebné a účinné, je iu nás silně zakořeněno v hlavách velké části politiků , intelektuálů a dalších lidí.
Ve veřejném diskurzu se opakují například teze, že povinností a schopností státu je „zajišťovat“ soběstačnost země například v produkci potravin či energií, korigovat strukturu průmyslové výroby a celé ekonomiky nebo prostřednictvím státem vlastněných podniků dosahovat zisků, které budou příjmem státu namísto soukromých vlastníků – slovenských či zahraniční podnikatele. Výsledky průzkumu agentury FOCUS pro Konzervativní institut MR Štefánika z roku 2018 zároveň ukázaly, že podle 57 % respondentů v hospodářství existuje několik oblastí, které by neměly patřit do soukromých rukou a měl by je vlastnit a spravovat stát. Na druhé straně pouze 22 % dotázaných uvedlo, že „stát by neměl vůbec podnikat a vlastnit podniky.“ Kromě toho zhruba dvě třetiny respondentů (67,5 %) si myslí,
Tyto názory souvisejí s přetrvávající podezřívavostí a nedůvěrou vůči podnikání a podnikatelům, zisku, trhu či kapitalismu jako takovému, které jsou mimo jiné i dědictvím více než 40 let trvajícího socialismu před listopadem 1989. „Socialismus v lidech úspěšně zasel představu, že co je státu, je vlastně i jejich.“ Ze zmíněného průzkumu agentury FOCUS také vyplynulo, že podle 62 % respondentů ze státem vlastněných podniků za socialismu profitovali všichni občané. Do jisté míry však tyto ekonomicky zkreslené představy umocňují i příklady zázračného zbohatnutí kvazipodnikatelů po listopadu 1989, které se ale zakládaly na morální i ekonomicky zvráceném propojení těchto lidí se státem a vládnoucími politiky. Jsou tak důsledkem politiky státu a korupce politické moci, ne „selhání trhu či kapitalismu.“
Značná část obyvatel Slovenska ve výsledku i kvůli zmiňovaným faktorům mylně vnímá trh, podnikání a často i soukromé vlastnictví kapitálových statků jako nemorální. Souvisí to is mýtem vnímání trhu jako hry s nulovým součtem, podle kterého jedna strana výměny získává a druhá ztrácí.
Pohled na realitu současnosti však odhaluje, že takové smýšlení vychází z chybných předpokladů. Tržní prostředí na Slovensku sice zvyšuje lidem prosperitu, ale ne tak jak by mohlo, jelikož ho významně omezuje množství regulací a zásahů státu. Různé druhy státem vytvářených regulačních a jiných bariér brzdí podnikavost lidí a místo toho, aby podle deklarovaných cílů „pomáhaly lidem,“ kladou zbytečné překážky invenčnosti a pracovitosti jednotlivců, čímž v důsledku poškozují nejen podnikatelské prostředí, ale i celou společnost.
1.1.1 Podnikatelské prostředí a bariéry v něm
Kvalita podnikatelského prostředí je komplexní kategorie, kterou ovlivňuje, například byrokratická zátěž kladená státem na podnikatele, jejich daňové a odvodové zatížení, vymahatelnost práva ve státě a množství dalších faktorů. Nepřímo ji však lze vyjádřit prostřednictvím indexů, přičemž řada z nich ukazují, že kvalita podnikatelského prostředí na Slovensku déle stagnuje, respektive se v posledních letech zhoršuje a Slovensko zaostává za vyspělými zeměmi s ekonomicky svobodnějším prostředím as menšími zásahy státu do ekonomiky.
Podle žebříčku kvality podnikatelského prostředí Doing Business, který zahrnuje různé parametry ovlivňující jednoduchost podnikání, je pozice Slovenska v mezinárodním srovnání přibližně stejná, respektive mírně horší než v roce 2010. Varovný je však trend z posledních let. Zatímco v roce 2014 patřilo Slovensku podle tohoto komplexního ukazatele 29. místo z 190 zemí světa, v následujících pěti letech se umístění Slovenska kontinuálně propadalo až na 45. místo v loňském roce (graf 3). Podle tohoto indexu má lepší podmínky pro podnikání většina zemí regionu, Česká republika (41. místo), Polsko (40. místo), Slovinsko (37. místo) či Rakousko (27. místo). Ještě v roce 2016 přitom Ministerstvo financí ČR deklarovalo cíl zlepšit podnikatelské prostředí natolik, aby Slovensko v tomto žebříčku dosáhlo 15. pozici, už v následujícím roce po propadu Slovenska na 39. místo však tuto ambici opustilo.
Z tohoto hodnocení podnikatelského prostředí na Slovensku Světovou bankou vyplývá, že jednou z největších bariér v podnikatelském prostředí jsou u nás zdlouhavá stavební povolování (146. místo ze 190. zemí světa podle tohoto ukazatele). Zatímco průměrná délka stavebních řízení v zemích OECD činí 152 dní, v případě Slovenska je to až 300 dní. Nedostatky v této oblasti jsou přitom zrcadlem mnohovrstevného problému, který vyvěrá mimo jiné z nízké vymahatelnosti práva, zastaralého stavebního zákona, špatné součinnosti jednotlivých složek veřejné správy a její nedostatečné elektronizace. „Stavební řízení jsou vlastně taková křižovatka, kde se setká všechno to, co je nefunkční ve veřejné správě.“
Další výraznou bariérou v podnikatelském prostředí u nás je náročnost nastartování podnikání, což dokumentuje až 118. místo Slovenska v žebříčku Světové banky podle tohoto ukazatele. Stát na Slovensku zatěžuje začínající podnikatele relativně větším počtem administrativních procedur a povinností a zahájení podnikání u nás trvá více než dvakrát déle, než je to ve vysokopříjmových zemích OECD průměrem (21,5 dne vs 9,2 dne).
Množstvím administrativních a dalších bariér s různou finanční a časovou náročností však stát ve výrazné míře zatěžuje podnikatele iv průběhu podnikání. Byrokratický index pravidelně sestavovaný institutem INESS dosáhl v roce 2019 hodnoty 221 hodin. Na modelovém příkladu výrobního mikropodniku se čtyřmi zaměstnanci představuje pro podnikatele největší časovou zátěž agenda zaměstnávání, včetně managementu daní a odvodů, která představuje téměř 85 hodin ročně. Oblast podnikatelských daní v případě takového podniku znamená pro podnikatele roční časový náklad 46 hodin. Tyto časově náročné činnosti, které od podnikatelů vynucuje stát, jsou přitom realizovány na úkor samotné podnikatelské činnosti a tvorby ekonomických hodnot.
Nespokojenost s kvalitou podnikatelského prostředí dávají najevo i samotní podnikatelé. Podle pravidelného zjišťování Podnikatelské aliance Slovenska (PAS), která sestavuje Index podnikatelského prostředí, mezi podnikateli přetrvává negativní pohled na stav podnikatelského prostředí. Zatímco v roce 2001 index začínal na 100 bodech a až do roku 2006 rostl na úroveň v hodnotě přibližně 120, do roku 2019 klesl na necelých 42 bodů (graf 4). Slovenští podnikatelé tak negativně hodnotí podnikatelské prostředí oproti minulosti.
Za největší bariéru v podnikání podnikatelé v roce 2019 označili vymahatelnost práva, funkčnost soudnictví, nadměrnou byrokracii, dostupnost pracovní síly, efektivnost hospodaření státu, srozumitelnost, použitelnost a stálost právních předpisů či úroveň korupce ve státní správě. V případě byrokracie, průtahů v řízeních úřadů a výkaznictví, kterými jsou podnikatelé ze strany státu zatěžováni, podle pravidelného zjišťování PAS mezi podnikateli index od začátku měření v roce 2001 prakticky nepřetržitě klesá a v roce 2019 dosáhl hodnoty 5, tj. propadl se o celkem 95 bodů ( graf 5), což dokládá rostoucí byrokratickou a administrativní zátěž kladenou na podnikatele na Slovensku.
Podle celkového počtu vzniklých a zaniklejších firem (sro a as) a živností však i přes přetrvávající bariéry v podnikatelském prostředí a jeho relativní zhoršení vůči ostatním zemím světa, však „chuť podnikat“ zůstala v uplynulých letech relativně stabilní. V roce 2019 na Slovensku vzniklo téměř 21 000 právnických osob a zaniklo jich přibližně 4 100. Živnost si založilo nebo samostatně výdělečnou osobou (OSVČ) se stalo zhruba 44 900 osob, přičemž s podnikatelskou aktivitou jich skončilo 51 600. To ale v porovnání s předchozími lety představuje výrazný nárůst: v předchozím roce 2018 skončilo s podnikáním 41 900 živnostníků a OSVČ, v roce 2017 jen 35 800.
Jednou z hlavních bariér podnikatelského prostředí vyplývající ze srovnání Světové banky Doing Business jsou relativně vysoké ceny elektrické energie pro podniky na Slovensku ve vztahu k nákladům na energii velkoodběratelů v jiných zemích. Problém relativně vyšších cen elektřiny pro slovenský průmysl v porovnání se zahraničím však zároveň poukazuje i na nezamýšlené důsledky státních environmentálních a strukturálních regulací, jejichž deklarovaným cílem je podpora obnovitelných zdrojů energie, resp. podpora zaměstnanosti v uhelném sektoru podle vládou prosazeného „obecného hospodářského zájmu.“
Z koncové ceny elektřiny hrazené odběrateli na Slovensku tvořila v roce 2018 silová elektřina, tj. samotná komodita, méně než třetinový podíl . Až 22 % koncové ceny představoval tarif za provoz systému, jehož prostřednictvím je subvencována podpora obnovitelných zdrojů energie, vysoce účinné kombinované výroby elektřiny a tepla a výroba elektřiny z hnědého uhlí v Elektrárně Nováky. Odběratelé elektřiny tímto způsobem financují státem určené segmenty podnikání v elektroenergetice, přičemž tato „skrytá daň“ zvyšuje koncovou cenu elektřiny pro všechny odběratele a relativně vyšší cena energie oslabuje konkurenceschopnost slovenského průmyslu vůči konkurenci ze států, kde podpora tzv. zelené energetiky a uhelné energetiky není realizována, resp. je realizována jiným způsobem, například financováním ze státního rozpočtu.
Paradoxem je, že stát od všech odběratelů elektrické energie tímto způsobem vynucuje subvencování tzn. zelené energie s ohledem na politiku snižování emisí skleníkových plynů a zároveň i subvencování uhlí jako zdroje energie, se kterým je spojena vysoká úroveň tvorby těchto plynů.
Odkaz: Úřad pro regulaci síťových odvětví (2018)
1.1.2 Míra ekonomické svobody
Bariéry, které stát klade podnikatelům as nimi související špatná kvalita podnikatelského prostředí celkově podkopává ekonomickou svobodu a oslabuje potenciál pro ekonomickou prosperitu v zemi. O nepříznivých dopadech intervenčních zásahů státu do hospodářství vypovídá například omezená a nepříznivě se vyvíjející míra ekonomické svobody na Slovensku. Zatímco v letech 2000 až 2006 se relativní pozice Slovenska v mezinárodním žebříčku Indexu ekonomické svobody sestavovaného Heritage Foundation díky protrhovým reformám výrazně zvyšovala, v následujících 14-ti letech se umístění Slovenska v žebříčku propadlo o 27 míst: z 3. 2006 na 60. místo v roce 2020 (graf 7).
V současnosti Slovensku patří podprůměrná pozice v rámci států Evropy: 32. místo ze 45-ti států. Ještě výrazněji zaostáváme oproti zemím s dlouhodobě nejvyšší mírou ekonomické svobody v globálním měřítku, jakými jsou, respektive byly do roku 2019, Hongkong, Singapur či Nový Zéland (příloha 1). V nich je tržní prostředí zatěžováno regulacemi a intervencemi státu v podstatně menší míře než na Slovensku. Zaostávání Slovenska je zřejmé i při srovnání s ekonomicky relativně svobodnějšími zeměmi v rámci Evropy, například Švýcarskem a Estonskem (příloha 2), které bylo před rokem 1989 stejně jako Slovensko součástí východního bloku socialistických států. Země s největší ekonomickou svobodou zároveň patří k zemím s největším HDP v přepočtu na obyvatele a nejvyšší životní úrovní.
I tyto nepříznivé výsledky míry ekonomické svobody v posledních letech na Slovensku potvrzují, že navzdory systémovému zlepšení podmínek fungování trhu a podnikání od listopadu 1989 přetrvávají a prohlubují se některé problémy, které podnikatelské prostředí a fungování trhu u nás zásadně omezují a deformují . Jde zejména o legislativní bariéry podnikání a jiných ekonomických aktivit, přímé i nepřímé zásahy do svobodných rozhodnutí v podnikání deformující konkurenční prostředí, omezení v pracovně-právních vztazích a regulace trhu práce, nadměrné finanční zatížení podnikání či administrativní bariéry podnikání a konkurence týkající se vstupu na trh, podnikání i výstupu z trhu.
1.1.3 Důsledky intervenčního a jiného působení státu v ekonomice
Zdravé podnikatelské prostředí a fungující trh v podmínkách ekonomické a celkové svobody s univerzálními pravidly jsou přitom nezbytnými předpoklady prosperity a fungování společnosti. Mementem jsou naopak experimenty s centrálně plánovaným hospodářstvím prakticky bez soukromého vlastnictví výrobních prostředků před rokem 1989 na Slovensku i v dalších státech světa, které mimo jiné vždy vedly k ekonomickému selhání a zaostávání za státy, které takové experimenty nepodstupovaly.
Dnes již počet soukromých podnikatelských organizací dosahuje na Slovensku přibližně 99,9procentního podílu ze všech podnikatelských subjektů, což je (nejen) z pohledu tvorby zdrojů velmi důležité. Soukromé vlastnictví kapitálových statků umožňuje racionální ekonomickou kalkulaci, která je základem efektivního rozhodování jednotlivců, fungování tržního hospodářství a nutným předpokladem bohatství ve společnosti. Umožňuje svobodné jednání lidí ve společnosti převážně vzácných statků, vymezuje hranice a vyjasňuje vztahy lidí v ekonomických činnostech, přináší zodpovědnost a zvyšuje motivaci starat se a zvelebovat majetek jako kapitálovou hodnotu. Vlastnictví kapitálu tím prodlužuje časový horizont uvažování a motivuje jeho majitele k hospodárnosti a dlouhodobému přístupu k majetku, tedy k reálnému podnikání.
Na druhé straně stát velkou část vytvořených zdrojů rozděluje, přesměrovává a svými zásahy vnáší falešné signály a uměle mění ekonomická rozhodnutí soukromého sektoru. Ten je na Slovensku výrazně limitován, vytlačován, deformován a omezován veřejným sektorem například netržní konkurencí státních podniků, veřejnou správou, velkým objemem přerozdělování vytvořených finančních zdrojů, značnou finanční a administrativní zátěží, regulacemi a jinými zásahy vlády i Evropské unie (k tomu více v kapitolách 1.2 Vládní přerozdělování a veřejné finance a 2.7 Evropská unie a sociální stát).
Významným omezením pro soukromý sektor, konkurenci a podnikání je však i přes malý procentuální podíl institucionálních jednotek relativně ještě dost veřejných podniků a zejména jejich velikost, váha na zaměstnanosti, postavení na jednotlivých trzích as nimi spojené státní zásahy (regulace na daných trzích či vládní podpory státním podnikem). V řadě případů se přitom jedná o rozhodující či monopolní ekonomické hráče, například v síťových odvětvích.
Demotivace k efektivitě a dlouhodobému přístupu řízení podniků (jako kapitálové hodnoty) a naopak motivace krátkodobého přístupu s méně hospodárným přístupem prohlubují politické propojení jejich fungování. Kromě toho například podle Transparency International Slovensko pouze 45 % firem vlastněných veřejnými subjekty veřejně vyhodnocuje plnění plánovaných finančních a výkonnostních kritérií za uplynulý rok a více než 75 % analyzovaných veřejných firem poskytujících různé formy dotací, sponzoringu nebo podpory ze 2 % daní nezveřejňuje seznam podpořených subjektů.
Důsledkem státního vlastnictví podniků v různých odvětvích jsou tak v praxi mimo jiné například horší finanční výsledky hospodaření, buď v podobě nižších zisků nebo u významné části z nich každoroční ztráty. Příkladem je Slovenský plynárenský průmysl, který každoročně v segmentu dodávek plynu domácnostem hospodaří se ztrátou, přičemž v aktuálním roce 2020 tuto ztrátu přímo prohlubuje i politické rozhodnutí vlády z roku 2019 o „zmrazení“ cen plynu pro domácnosti. Zjevným problémem státního vlastnictví podniků je tak i jejich využívání k plnění politických zadání a cílů, například prostřednictvím skrytých subvencí, potvrzující jejich propojení s vládními politiky.
Nepodnikatelskou podstatu státních podniků zvýrazňuje přísun netržních zdrojů, na které se manažeři mohou vždy spoléhat. Vlády je z daní dotují, například v případě jejich ztrát. Fungování státních podniků tak doprovází morální hazard . Představují dodatečnou zátěž pro poplatníky, ze které jsou zvýhodňovány oproti ostatním. Negativem pro spotřebitele jsou i nekvalitní služby státních firem, například železnic, Slovenské pošty, či bratislavského letiště. Když se přesto stát hraje na podnikání, způsobuje neefektivnost těchto podniků, jejich zvýhodňování oproti ostatním, omezování soukromých podnikatelů, politické deformování konkurence a podnikání, dodatečné náklady pro poplatníky a spotřebitele a jiné negativní důsledky.
S existencí státních firem jsou zároveň spojeny různé regulace a jiné vládní zásahy do trhu, například cenové a jiné regulace v síťových odvětvích a železniční a autobusové dopravě. Tržní a podnikatelské prostředí celkově výrazně deformují vládní intervence v podobě regulace cen, jakož i přímých a nepřímých selektivních „podpor“ podnikatelským subjektům: dotace podnikatelským subjektům, investiční pobídky či například vládní záruky za úvěry podnikatelských subjektů.
Regulace a jiné intervence způsobují negativní důsledky jako vyšší náklady podnikatelů, vyšší ceny spotřebitelů či podkopávání konkurence. Jejich nezamýšlené důsledky v hospodářství v konečném důsledku vedou k rostoucí neefektivnosti, vysílají účastníkům trhu neekonomicky (politicky) vyvolané signály a deformují tržní prostředí, čímž dochází k podkopávání podnikavosti, invenčnosti a základních ekonomických motivací. Jejich nejvážnějším mimoekonomickým důsledkem je omezování svobody.
Přestože období reálného socialismu je již minulostí a slovenské hospodářství se díky obnovení základních ekonomických svobod po roce 1989 svou úrovní postupně přibližuje západním zemím, silné postavení státu ve slovenském hospodářství růst naší ekonomické úrovně výrazně přiškrcuje. Namísto vytvoření ekonomicky svobodného prostředí založeného na principech volného trhu s minimálními zásahy státu se Slovensko vydalo cestou sociálního státu, jehož základním rysem je zásadní míra přerozdělování a vysoké veřejné výdaje (více v kapitole 1.2 Vládní přerozdělování a veřejné finance), jakož i výrazné regulačního zásahy státu do ekonomiky se spoustou nezamýšlených důsledků. Potvrzením toho je vývoj klíčových předpokladů prosperity: ekonomické svobody a podnikatelského prostředí.
Závěr
Klíčovým předpokladem pro fungující tržní ekonomiku a příznivé ekonomické podmínky pro podnikání, které vytváří zdroje bohatství a produktivní pracovní místa, je soukromý sektor, jakož i respektování, ochrana a vymahatelnost vlastnických práv. S tím je spojen požadavek minimálního působení selektivních zásahů ze strany státu a minimálního omezování svobodného rozhodování a ekonomické kalkulace podnikatelů.
Přestože slovenské hospodářství po roce 1989 přešlo z modelu centrálního plánování na fungování podle tržních principů, stát tržní prostředí významně deformuje svými zásahy. V důsledku toho podmínky pro podnikání na Slovensku výrazně zaostávají za podmínkami v ekonomicky relativně svobodnějších zemích.
Pozitivní efekty vyvolávané dominancí soukromého sektoru jsou utlumovány a podkopávány působením veřejného sektoru. Přestože z čistě kvantitativního pohledu soukromé podnikání nad působením veřejných firem jasně převládá, přímá účast státu na podnikání a zejména přerozdělování velkých finančních prostředků, jakož i regulační zásahy veřejné správy soukromý a zvláště podnikatelský sektor značně omezují, čímž působí proti tvorbě ekonomických hodnot a ekonomické prosperitě celé společnosti.
Z pohledu ukazatelů ekonomické svobody Slovensko v mezinárodním srovnání výrazně zaostává za ekonomicky svobodnějšími státy, které díky podstatně menší míře státních intervencí a regulací profitují z vyšší ekonomické úrovně. Vnímání podnikatelského prostředí ze strany samotných podnikatelů se uplynulých přibližně 15 let kontinuálně zhoršuje. Množství administrativních bariér podnikání a časově náročných činností, které od podnikatelů vynucuje stát, podnikatelé realizují na úkor samotné podnikatelské činnosti. Právě ta – a nikoli vládou vynucované přerozdělování v ekonomice vytvořených zdrojů – je přitom původcem ekonomických hodnot a zdrojem blahobytu.
Loading...
To je zase nesmyslných keců ! Ve studené válce proti nám stály bohaté koloniální západní státy , navzdory tomu jsme žili v dostatku a pohodě !