30.9.2022
Kategorie: Exklusivně pro PP, Ze světa

Vyhráváme?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Zatímco nás domácí média krmí zprávami o úspěšném postupu ukrajinské ofenzívy, o dezercích ruských odvedenců, o vnitřním hroucení Putinova režimu a o blížícím se vítězství Západu, přinesly (mírně zděšené) americké zdroje zprávu o pozorování společné čínsko-ruské formace válečných lodí u pobřeží Aljašky.

Překvapená hlídka americké pobřežní stráže narazila v Beringově moři, poblíž ostrova Kiska, na čínský raketový křižník. Spolu s ním pluly ve formaci, jako na přehlídce, další 2 čínské a 4 ruské válečné lodi. Americké výsostné vody tato skupina nenarušila. Velitel 17. okrsku americké pobřežní stráže kontradmirál Nathan Moore přiznal, že lodě se pohybovaly striktně v souladu s mezinárodními pravidly. Nicméně samotný fakt jejich výskytu v oblasti vyvolal v USA hluboké znepokojení.

Zřejmě si ale Američané budou muset zvykat. Šéf NATO, Jens Stoltenberg, k tomu uvádí, že: „Peking a Moskva se před časem zavázaly zintenzivnit praktickou spolupráci v Arktidě. To je součástí prohlubujícího se strategického partnerství, které zpochybňuje naše hodnoty a zájmy.“ Z podtextu jeho slov lze přitom vyčíst, že ale takhle, jako promenádu čínských a ruských křižníků a torpédoborců kolem severních držav USA, si tu jejich spolupráci rozhodně nepředstavoval.

Jak to vlastně v současné sobě vypadá s nezpochybnitelným, globálním vůdcovstvím USA a se semknutím všech demokratických sil okolo nich? Leccos může napovědět mírně ukřivděný tón docela čerstvého článku Newsweeku: „Zatímco Spojené státy a jejich nejbližší spojenci v Evropě a Asii uvalili na Moskvu tvrdé ekonomické sankce, 87 procent světové populace nás odmítlo následovat. (Námi vynucované) ekonomické sankce sjednotily naše protivníky ve společném odporu.“

Redaktoři pak vypočítávají nejrůznější zrady a podrazy bývalých spojenců, které se na USA snesly od zahájení jejich proxy války s Ruskem, na území Ukrajiny. Tak třeba Saúdská Arábie, dlouholetý, zdánlivě oddaný americký partner, navázala úzké spojenectví s Ruskem v kartelu OPEC Plus. Saudové  potupně a  veřejně odmítli žádost amerického prezidenta o zvýšení produkce ropy. Aby spadly světové ceny. Místo toho začali dovážet (levnější) ruskou ropu pro domácí použití. A předminulý týden, jakoby Spojeným státům, natruc svou vlastní produkci dokonce snížili a dali tím jasně najevo, že to mohou učinit kdykoli znovu.

To není zdaleka vše. Veliké země světa se začínají zvolna přesouvat do tábora oněch „globálních vyvrhelů“, Ruska a Číny a jedna přes druhou žádají o vstup do „protizápadních“ aliancí. Do BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) vstupují Egypt, Saúdská Arábie a Turecko. Do Šanghajská obchodní organizace vstupuje Irán a zájem jeví Bělorusko, Bahrajn, Egypt, Saúdská Arábie a Katar. Moskva je navíc velmi aktivní také na „americkém zadním dvorku“, v Latinské Americe. Následkem čehož odmítly jakékoli protiruské sankce (kromě tradičních ruských spojenců, Nikaragui, Venezuely a Kuby) také dvě nejtěžší váhy v oblasti – Brazílie s Mexikem.

Není se jim co divit. Na nedávno ukončeném summitu Šanghajské obchodní organizace v uzbeckém Samarkandu bylo přijato prohlášení o zajištění mezinárodní energetické a potravinové bezpečnosti. Čínský vůdce Si se zavázal, že jeho země poskytne rozvojovým zemím v nouzi mimořádnou humanitární pomoc v podobě obilí a dalších zásob v hodnotě 1,5 miliardy jüanů. Ano, říkává se, že když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají. Nicméně takováto slova musí uším nezúčastněných a rozvojových zemí znít rozhodně lépe a lákavěji, než věčné vyhlašování sankcí a embarg.

Podobně musí přemnohé země světa „hladit po srsti“ i další prohlášení samarkandského summitu. Jeho neformální šéf, Si Ťin-pching, je formuloval takto: Musíme se bránit takzvaným barevným revolucím, které jsou vyvolávány vnějšími silami“ a „musíme spolupracovat na prosazování mezinárodního řádu, který se bude ubírat spravedlivějším a racionálnějším směrem“. Není vinou zemí třetího světa, že jim zrovna tato slova mluvila z duše. Spíše je potřeba se ptát, proč tomu tak je.

Dalším z bodů Samarkandského setkání byla ekologie. Ovšem ekologie pojatá úplně jinak, než je v našich končinách zvykem.  Podle závěrečného prohlášení členové (Šanghajské obchodní organizace) vnímají negativní důsledky klimatických změn a potřebu bezodkladných kroků k řešení tohoto problému. Zároveň ale vyzývají ke zvýšení investic do těžby ropy a plynu. Odsuzují „donucovací opatření“, jež mají státy přimět ke snižování emisí (z ciziny) stanoveným tempem. Jednotlivé státy podle nich „mají právo nezávisle si stanovovat národní cíle v oblasti prevence klimatických změn“. A aby byl prostředníček, vystrčený na kolektivní Západ opravdu nepřehlédnutelný, vtělili do závěrečného usnesení tuto větu: „Členové se rovněž staví proti výzvám k plošnému odklonu od fosilních paliv ve prospěch obnovitelných zdrojů energie.“

Závěrečná deklarace Samarkandského setkání má také jeden ryze politický rozměr. Ve stručnosti jde o výzvu k budování Eurazie pro Eurazijce. Bez cizích vlivů. Jakých, je snadno si domyslet. Vzkaz účastníků akce vnějšímu světu pak formuloval Si Ťin-pching v tak zvaných pěti poučeních: „Je třeba trvat na vzájemné politické důvěře. Je třeba trvat na vzájemně výhodné spolupráci., Je třeba trvat na rovném zacházení. Je třeba trvat na otevřenosti a inkluzivitě. Je třeba trvat na spravedlnosti.“

Ano, tahle slova vyslovil šéf elektronického megakoncentráku, který vlastní lid trápí šílenými lockdowny, který sleduje každého a všude a který potírá politickou opozici opravdu nevybíravými prostředky. Nicméně je na čase se ptát – proč neslyšíme podobná slova od našich vlastních, takzvaně demokratických vůdců? Proč o spravedlivém, racionálním řádu, o možnosti států, vybrat si svou vlastní cestu a stanovit své priority, o vzájemně výhodné spolupráci o nezávislosti a národních cílech nečteme v našich médiích?

Ne, toto shrnutí několika událostí z posledních pár týdnů není nějakou oslavou Ruska, Číny a jejich satelitů. Ale spíše obžalobou Západu. Zrcadlem. Abychom ve světle těch střípků z mezinárodního dění jasněji viděli, co všechno děláme blbě. Že ten „náš“, čím dál bezvýznamnější a izolovanější Západ, zjevně nevedou dobří lidé dobrým směrem. A že už se to nedá skrývat.

Sdílejte článek:
Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (44 votes, average: 4,75 out of 5)
Loading...
https://pravyprostor.net/wp-content/uploads/2022/05/JAROBANNER2.jpg
52 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

:bye: 
:good: 
:negative: 
:scratch: 
:wacko: 
:yahoo: 
B-) 
:heart: 
:rose: 
:-) 
:whistle: 
:yes: 
:cry: 
:mail: 
:-( 
:unsure: 
;-)